Miroslav Sígl: Tisk a novináři v letech 1966 - 1970 (6)
Francouzský Le Monde obdivuje odvahu čs. lidu, který na tuto okupaci nemůže nikdy zapomenout. ● Prezident Francie Ch. de Gaulle svolal na sobotu 24. srpna mimořádné zasedání vlády k jednání o přepadení Československa. ● Západoněmecký list Frankfurte Allgemeine se zabývá důsledky sovětské agrese a uvádí, že vedoucí úloze Moskvy udělala intervence definitivní konec.
Jana Reichová: Tak já nevím... kam s ním...
Mně osobně ten 21. srpen ale nepronásledoval jenom tímto způsobem. To datum se mi podepsalo do života po tom 68. roce ještě dvakrát. V roce 84 jsem zakopla na malém svahu u autobusové zastávky a pěkně po papulce jsem vlétla ze strany pod stojící autobus. Pan řidič se právě ptal, jsou-li všichni z nákupu zpět (byl to autobus, který nás zdarma vozil z university jednou týdně do nákupního střediska).
Slavomír Pejčoch-Ravik: Der Weg zu den Nibelungenschätzen
Der Weg zu den Nibelungenschätzen fängt wirklich im mittleren Rheinland an, im Rheinabschnitt zwischen Mainz und Bonn. Worms, wo die Nibelungensagen angefangen haben liegt noch einige Kilometer südlicher. Und Mainz ist wieder eine der großen Kirchenfestungen, welche eine weite Umgebung beherrscht haben. Wir haben das Auto irgendwo am Stadtrand stehen gelassen und uns durch die Straßen und Gässchen der mittelalterlichen Stadt in Richtung Dom bewegt.
Pavel Loužecký: Labyrintárium - první v Čechách a jediné v Evropě
Na webových stránkách Zámku Loučeň se dozvíte třeba to, jaký je vlastně rozdíl mezi labyrintem a bludištěm. Že labyrintem vede jediná cesta, byť pořádně klikatá, kdežto v bludišti narazíte na mnohá rozcestí. A přitom ne každá z cest, kterou si na těchto rozcestích vyberete, vede tím správným směrem. Ať už se ale rozhodnete putovat labyrintem nebo bludištěm, zanedlouho na vlastní kůži zjistíte, že to není jen dětská zábava, jak by se možná mohlo zdát nezasvěceným.
Slavomír Pejčoch-Ravik: V srdci Paříže (4)
Z hotelu Brighton jsem to měl k nádraží Orsay právě jen přes park Tuileries. Jenomže byl listopad, od rána lilo, že by psa nevyhnal, a než jsem dorazil k reprezentativní budově Musea Orsay, stačil jsem tisíckrát proklít počasí a Paříž a promočené boty. Dnes již fasáda velkými okny a nárožními polopilíři a polověžemi s hodinami jen vzdáleně připomínají, že tady opravdu jezdívaly vlaky.
Vladimír Vondráček: Eliášovy pranostiky (33) 13.8.-19.8.
To je tedy odkaz našich předků milých, upravili jsme ho ve svých dlouhých chvílích. Učme se od předků lásce a pokoře, pokoře k přírodě v té naší oboře! Klima je příjemné, zem se tu nechvěje, v létě je sluníčko, v zimě zas závěje, jaro se zkracuje a podzim taky, po jasném počasí připlují mraky. Uprostřed Evropy v zemičce malé, tam je náš domov a bude stále!
Tereza Bachová - Renata Šindelářová: Tancování musí bavit
Irské tance zná česká veřejnost díky show Lord of the Dance, málokdo však ví, že i u nás máme průkopníky této irské tradice. Jedním z nich je Tereza Bachová, která se těmto tancům věnuje již několik let, a to velmi úspěšně. Dosáhla několika ocenění v roli tanečnice i choreografky. Zatímco neúnavně trénuje, vyučuje clogging, irské tance a irský step a dokáže vytvořit choreografii na zakázku – musela jsem si to ještě jednou zkontrolovat, jestli nelžu – chodí ještě do práce.
Dobromila Lebrová: Leoš Janáček, hudební skladatel - 80. výročí úmrtí
Jeden z našich nejoriginálnějších skladatelů a významný folklorista - Leoš Janáček se narodil 3. 7. 1854 jako deváté ze třinácti dětí v rodině Jiřího Janáčka, učitele a varhaníka v Hukvaldech. Obecnou školu navštěvoval ve svém rodišti v letech 1859 až 1865. Již v dětství zpíval a hrál na varhany ve zdejším kostele sv. Maxmiliána.
Dobromila Lebrová: František Jaromír Rubeš, básník a spisovatel - 155. výročí úmrtí
Dál psal drobné povídky humoristické se spoustou rázovitých postaviček, z nichž nejvíce bývá oceňována povídka „Pan amanuelsis na venku aneb putování za novelou“ z r. 1841. Obsah povídky odpovídá zřejmě některým zkušenostem Rubešovým, jakožto právě nastoupivšího právníka: Absolvent práv je přijat za amanuensise, tj. nižšího právního úředníka, s podmínkou, že se představí jako spisovatel - novelista.
Olga Szymanská: Sochař portrétu
Vojtěch ADAMEC starší se narodil 4. července 1933 v Hulíně na Moravě v pravém selském rodě, jehož původ lze vystopovat až k Bílé Hoře. Pod pojmem sedlák však nehledejme v rodině nevzdělance. Vojtěch zdědil výtvarný talent po matce, která studovala malbu přímo ve Vídni. Jako pětinásobná matka ho však uplatňovala pouze doma, kde mezi obrazy a reprodukcemi světových autorů učila syny kresbě.
Miroslav Sígl: Co se odehrávalo před 40 lety: srpen 1968 (6)
V pondělí 26. srpna - šestý den okupace – s velkou netrpělivostí očekáváme všichni jakoukoliv informaci o tom, co se děje v Moskvě. V celé zemi je stále velké napětí. Čs. delegaci byla hned ráno odeslána depeše ministerstva zahraničních věcí, shrnující mezinárodní ohlas na situaci v Československu.
Vladimír Vondráček: Eliášovy pranostiky (32) 4.8.-12.8. *
4.8. Potí-li se Dominik, bude ještě Marek /25.4./ v kožiše. ••• Tady jsme se bohužel nedočkali vůbec rýmu, přesto v parnu srpnovém těžko dostaneme rýmu. // 5.8. Když v srpnu moc hřímá – bude na sníh bohatá zima. ••• Kristián už podle jména má rád sníh a nejen ženy, proto v srpnu ve dne v noci uši mívá nastraženy.
Olga Szymanská: Alžběta Báthory, známá jako Čachtická paní
Skutečná zachovaná korespondence potvrzuje, že Erzébet-Alžběta Báthory (1560 – 1614) prodělala vícekrát nemoc (proto snad potřebovala léčbu dobovými praktikami a bylinami), měla pět dětí (dvě zemřely v dětství) a s manželem Ferencem Nadásdym (1555 – 1604) si byli dosti blízcí. I se členy obou rodin, kteří vzděláním, širokým rozhledem a znalostí jazyků patřili k nejvzdělanějším a svým postavením k vrcholu uherské aristokracie.