Publicistika – O slavných lidech

Hudbu Karla Svobodu Němci stále milují

Píseň Karla Svobody a Vladimíra Kočandrle Tři oříšky má kromě německé textové verze rovněž verzi italskou, španělskou, anglickou a francouzskou, která vyšla před nedávnem na druhém albu Elly Endlich „Meilenweit“. Ve svém repertoáru má píseň i německá operní zpěvačka Kriemhild Maria Siegel, která ji zařadila i na své luxusní dvoudeskové vinylové album „Schwanensee“ (Labutí jezero) doplněném rovněž CD. Na tomto deskovém projektu se píseň objevuje ve společnosti hudebních velikánů Petra Iljiče Čajkovského, Bedřicha Smetany, Wolfganga Amadea Mozarta a dalších.

Ondřej Suchý: Barbara Kupšovská, zpěvačka s bohatou minulostí

Barbara Śmietana, provdaná Kupšovská, zpěvačka žijící v Praze… Za sebou má pozoruhodnou pěveckou kariéru, která pokračuje i nadále, přestože o ní mnoho nevíme. A právě proto také vznikl tento článek, který chce alespoň v kostce zaznamenat zajímavé momenty z kariéry skromné umělkyně. Barbara se narodila 4. září 1945.

Peter Závacký: Vladimír Renčín – sedemdesiatnik

Medzi sedemdesiatnikov, práve na Mikuláša, vstúpil 6. decembra, jeden z najvýznamnejnejších českých karikaturistov súčasnosti Vladimír Renčín (1941). Žijúca legenda a výrazný predstaviteľ českej karikatúry, ktorého dielo už dávno patrí do zlatého fondu nielen českej karikatúry. Obľúbený je nielen v laickej verejnosti, ale jeho doterajšie kartún dielo je vysoko cenené odbornou verejnosťou, najmä pre svoju inteligenciu, kultivovanosť a jemnosť, pre vysokú kultúru výtvarnej a literárnej práce.

Ivo Fencl: Převážně pozitivně o výstředním Bobby Fischerovi

Fischerů bylo víc, ale Bobby Fischer byl jenom jeden. Abych ale začal pokud jen možno odlehčeně, tak třeba zdůrazním, že se narodil ve stejném roce jako František Ringo Čech, i když až v Chicagu: 9. března 1963. TAKY génius, ale nikoli tak všestranný, i když... IQ měl Bobby minimálně 182, ale kromě šachů ovšem neuměl doslova nic, jak rád i deklaroval. „Ale není to i správné se specializovat?" ptávali se kdysi také včelky Máji, na což si odpověď musí už najít každý sám.

Poslední slovo Dagmar Patrasové (VŠECHNO JE JINAK!)

Zařekla jsem se, že se již nikdy nebudu k této kauze vyjadřovat, ale po přečtení příspěvku paní Heleny (bez příjmení) jsem se rozhodla, že mlčet nebudu. Na úvod chci zdůraznit, že slečna Dlouhá nikdy mou manažerkou nebyla přesto, že se tak všude představovala. Měly jsme spolu pouze ústní dohodu o tom, že mi bude pomáhat při komunikaci s médii.

Vladimír Just: Grantová patálie aneb Jak opít radního rohlíkem (VŠECHNO JE JINAK!)

Zdánlivě má celá grantová „kauza“ racionální jádro: nerovné podmínky soutěže, zvýhodnění konkurence. Odtud i žaloba u Evropského soudu. Argumentace zní: jsou-li v jednom městě dva pekaři a nabízejí rohlíky, nelze jednoho zvýhodnit dotacemi a druhému nedat nic. Tato fascinace rohlíkem učarovala Petru Kratochvílovi: ten má zajisté právo zásobovat média nesmysly, zvláště, když si to zaplatí inzerátem.

Josef Krám: Za šlápotami do Varnsdorfu

Všecko začalo tím, že 1. srpna 1974, tedy v období tuhé normalizace a roce i měsíci 6. výročí Srpna, vyšla v okresních novinách Jiskra Rychnovska kresba zahradníka, jemuž někdo pošlapal zahrádku a on to komentuje slovy „Kterýpak zvíře?“ Podepsáno šifrou JP. Byl to tehdy malér non plus ultra – stačilo tuto kresbu pootočit vlevo o 90 stupňů a hned bylo jasno: Tou zahrádkou byla Československá republika a ony šlápoty udělaly okupační armády Varšavské smlouvy.

Jana Pilátová: Milý deníčku... (7)

Začalo to trošku netradičně. Kvůli jakési nemovitostní transakci jsme společně s přítelem vymýšleli smlouvu, která by ošetřila to, že já kupuji a investuji hotovost a časem oba budeme stejným dílem na domeček přispívat. Termín pořízení nemovitůstky (neb má pouhých 25 metrů čtverečních obytné plochy) se blížil a stále žádný nápad krom návštěvy právníka a plýtvání drahocennou dovolenou se nějak nevyskytl.

Ivan Rössler: V Nepraktově panoptiku příšer

Jiří Winter Neprakta. Ta první dvě slova jsou jméno, to třetí je firma, kterou poctivě vedl několik desítek let. Dělal jsem s ním několik rozhovorů, ale nabízím vám úryvek ze své knížky Přátelé jsou příbuzní, které si vybíráme sami. Znal jsem se s ním už od šedesátých let, kdy jsem s ním dělal první rozhovor, už si nepamatuji kdy a kde. Bylo to nejspíš v roce 1965, kdy mi věnoval otisk jedné kresby a podepsal mi ji. Pak mi posílal novoročenky.

Miroslav Sígl: Co všechno prožil po svém úrazu

Luboš Horký (1950) začal nejdříve psát a tisknout pro děti pohádky, vydal například bohatě vybavenou barevně obrázkovou knihu Marbulínek (kdo si na tuto dětskou postavičku z dob našeho dětství ještě vzpomene?) a některé další. Beru jednu jeho knížku za druhou: Mé vzpomínky na Kladruby a okolí, Malá procházka Vlašimskem, Ještěd a Mimoň (v malé procházce zachycené objektivem fotoaparátu), Lázně Kundratice a jejich okolí, Slapy a jejich okolí, Třebutičky zachycené slovem i obrazem (jde o malou vesničku či vlastně část obce Polepy na Litoměřicku).

Dagmar Slivinská: Jako ryby v akvariu aneb „Pověz mi zlatá rybko“!

Sedím a pozoruji tiše plovouci ryby. Nádherné barvy, až oči přecházejí a říkám si, který malíř je tak krásně vymaloval, jaká symfonie barev! Ryby důstojně a tiše plují svým malým světem, vypadají š´tastně a spokojeně. Vplouvají a zase se vynořují z jemného přediva sytě zelených rostlin, bílý písek zrcadlí chvějící se záblesky světla nad hladinou... je slyšet bublání, které v mé duši navozuje klid...

Josef Krám: Do rodného domku Václava Hanky v Hořiněvsi v roce jeho dvou kulatých výročí

Letos uplynulo 220 let od narození (10. června 1791, Hořiněves) a 150 let od úmrtí (12. ledna 1861 Praha) tamního rodáka Václava Hanky, významného vlastence, filologa, básníka, prvního bibliotekáře Musea království Českého a pro většinu lidí falzifikátora dvou rukopisů – Královédvorského a Zelenohorského. Jeho obnovený rodný dům je příkladem roubené lidové stavby asi z roku 1720, která má zajímavé řešení s kolmým patrovým přístavkem na čtyřech pilířích, příčně položenou chodbou, po stranách se dvěma světnicemi a bývalým krámkem pod vysutým patrem.

Vladimír Vondráček: Ibiza (1)

Dovoluji si tímto předložit váženému čtenářstvu dvoudílný cestopis o naší letošní dovolené na Ibize. Nejprve tedy něco málo o přírodě či historických památkách tohoto malého, ale krásného středomořského ostrova. Ibiza patří ke španělskému souostroví Baleáry, její rozloha je jen nepatrně větší než katastrální území Prahy a je od nás vzdálená vzdušnou cestou asi 1 700 km.

Pavel Victorin: Clark Gable (2)

1. února 1922 – v den dovršení plnoletosti, si Clark vyzvedl v bance města Meadwill v Pensylvánii tři sta dolarů plus úroky od dědečka Hershelmana. Byl už dospělý a nebyl hloupý, ale jeho intelektuální vývoj jako by se zastavil v době, kdy opustil druhý ročník střední školy. Postrádal prozíravost a samostatnost. Potřeboval být povzbuzovaný a někým vedený. Po vyzvednutí dědictví se připojil ke kočovné herecké společnosti z Akronu, která hrála každý večer v jiném městě hry a hudební komedie.