Publicistika – O slavných lidech
Ivan Rössler: Neckář v pyžamu
Nedávno měl Václav Neckář velký úspěch. Bylo to na předávání Českého slavíka, kde zazpíval svůj aktuální hit Půlnoční. Stal se hvězdou večera, měl standing ovation a některým divákům vehnal i slzy do očí. Našel jsem článek, který vyšel v magazínu "15 oken do písničky" v době, kdy Neckář začínal, a to už je dobrých pětačtyřicet let.
Ivo Fencl: Převážně pozitivně o výstředním Bobby Fischerovi
Fischerů bylo víc, ale Bobby Fischer byl jenom jeden. Abych ale začal pokud jen možno odlehčeně, tak třeba zdůrazním, že se narodil ve stejném roce jako František Ringo Čech, i když až v Chicagu: 9. března 1963. TAKY génius, ale nikoli tak všestranný, i když... IQ měl Bobby minimálně 182, ale kromě šachů ovšem neuměl doslova nic, jak rád i deklaroval. „Ale není to i správné se specializovat?" ptávali se kdysi také včelky Máji, na což si odpověď musí už najít každý sám.
Ivo Fencl: V brance Vlasta Burian
Mezeru právě výrazně plní titulem V brance Vlasta Burian další ze sběratelů Ivan Vápenka (nar. 1943), který se podílel i na Albu, a výsledných 126 stran nemá chybu. Slovy i fotografiemi nás tady provádí bedlivý autor a sedmadvacet kapitol o životě Krále komiků, tentokrát ale výhradně z hlediska kopané. I zvíme, jak Vlasta začínal na žižkovských pláccích, co ho přivedlo do branky (neuměl se přizpůsobit kolektivu, avšak byl mrštný a vysoký, měl postřeh i dlouhé ruce a uměl perfektně vyhodnocovat situace) a jak ho na zeleném trávníku, kde svítí bílé linie, vnímali Káďa, Seifert či „Očko“ Janda. Kterými prošel kluby (ve Viktorce zůstal jen rok) a jaký to byl trenér na Spartě. A že úspěšně absolvoval i kurz pro mezinárodní rozhodčí (1942).
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (8) Mickey Rooney
Mezi americkými herci veterán - Mickey Rooney. V září mu bylo 91 let. Poprvé se prý objevil na jevišti v 15 měsících se svými rodiči, vaudevillovými herci, ještě jako Joe Yuly ml. Měří 152 cm a měl osm manželek o nichž říká: „Všechny bych si je vzal znovu. Každou jsem opravdu miloval.“ Nabízí se otázka, jestlipak mu některá z nich také někdy něco dobrého uvařila? Ta druhá, hollywoodská sexbomba největšího kalibru, Ava Gardnerová, určitě ne. Ovšem Mickeyho recepty jsou tak jednoduché, že si podle nich mohl připravovat občas večeři opravdu sám…
Vladimír Just: Grantová patálie aneb Jak opít radního rohlíkem (VŠECHNO JE JINAK!)
Zdánlivě má celá grantová „kauza“ racionální jádro: nerovné podmínky soutěže, zvýhodnění konkurence. Odtud i žaloba u Evropského soudu. Argumentace zní: jsou-li v jednom městě dva pekaři a nabízejí rohlíky, nelze jednoho zvýhodnit dotacemi a druhému nedat nic. Tato fascinace rohlíkem učarovala Petru Kratochvílovi: ten má zajisté právo zásobovat média nesmysly, zvláště, když si to zaplatí inzerátem.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (7) Lubomír Kostelka
Když k nám tuhle vstoupil v Šemanovicích do domečku kokořínský starosta Vladimír Šesták, bacila ho do nosu krutě silná vůně cibule. Pozvedl udiveně obočí a protože toho nikdy moc nenamluví, pochopil jsem, že se mě takto ptá, co že se to u nás doma zrovna odehrává. Povídám: „Vařím, podle receptu pana Lubina Kostelky, abych mohl čtenáře ‚Jídelníčku klaunů a komiků‘ informovat o dalším jídle, které jsem sám na sobě vyzkoušel.“
Josef Krám: Za šlápotami do Varnsdorfu
Všecko začalo tím, že 1. srpna 1974, tedy v období tuhé normalizace a roce i měsíci 6. výročí Srpna, vyšla v okresních novinách Jiskra Rychnovska kresba zahradníka, jemuž někdo pošlapal zahrádku a on to komentuje slovy „Kterýpak zvíře?“ Podepsáno šifrou JP. Byl to tehdy malér non plus ultra – stačilo tuto kresbu pootočit vlevo o 90 stupňů a hned bylo jasno: Tou zahrádkou byla Československá republika a ony šlápoty udělaly okupační armády Varšavské smlouvy.
Pavel Victorin: Clark Gable (4)
Gableova třetí manželka, filmová herečka Carole Lombardová (1908-1942), se kterou měl před sňatkem v roce 1942 tříletou známost, po vstupu USA do druhé světové války chtěla, aby její manžel vstoupil do armády. S Carol LombardPo zákeřném přepadu základny válečného námořnictva v Pearl Harbouru Japonci, 7. prosince 1941, odjela v lednu 1942 na turné po USA kvůli prodeji dluhopisů ministerstva financí k získání peněz na válečnou výrobu. Navzdory mrazu a sněhu při své první zastávce v Salt Lake City přilákala obrovské davy lidí.
Michal Dlouhý: Četnická čest
Četníci mají se chovati vážně, slušně a zdvořile. Každým přehmatem, hrubostí a surovostí slovem i činem při služebních výkonech trpí újmu vážnost jednotlivce i celého sboru a ztěžuje se zakročení četníka. To platí zvláště tehdy, je-li četník při slavnostech, větších shromážděních apod., kdy každá nerozvážnost, osobitost anebo zbytečné obtěžování může přivoditi nepříjemné a nebezpečné výstupy.
Miroslav Sígl: Dvě letošní výročí Kamila Bednáře
Na rozhraní třicátých a čtyřicátých let minulého století dorůstala generace s pocity úzkosti, bezvýchodnosti a tragiky: Bohuslav Březovský, Hanuš Born, Ivan Blatný, Josef Kainar, Zdeněk Urbánek, ale také František Halas a Jan Zahradníček. Jejich usilování a životní postoje programově nejvýstižněji vyjádřil básník a překladatel Kamil Bednář. Ve své eseji Slovo k mladým z roku 1940 hovoří o tzv. nahém člověku – objevuje znovu lidské nitro, zdůrazňuje jedinečnost osobnosti a snaží se nalézt hlubší podstatu své existence.
Jan Řehounek: 720. výročí narození Elišky Přemyslovny
Přesně 720 let dnes uplynulo od narození poslední Přemyslovny na českém trůně Elišky. Eliška Přemyslovna se narodila 20. ledna 1292 v Praze. Jejím otcem byl český král Václav II. a matkou Guta, dcera Rudolfa Habsburského. Ta ale v roce 1297, šestnáct dní po korunovaci na českou královnu, umírá. Václav se znovu žení s Eliškou Rejčkou, která je o pouhých šest let starší nežli Eliška. Po úmrtí svého otce 21. června 1305 se stáhla do ústraní kláštera sv. Jiří, kde byla v tu dobu její teta Kunhuta abatyší.
Peter Závacký: Vladimír Renčín – sedemdesiatnik
Medzi sedemdesiatnikov, práve na Mikuláša, vstúpil 6. decembra, jeden z najvýznamnejnejších českých karikaturistov súčasnosti Vladimír Renčín (1941). Žijúca legenda a výrazný predstaviteľ českej karikatúry, ktorého dielo už dávno patrí do zlatého fondu nielen českej karikatúry. Obľúbený je nielen v laickej verejnosti, ale jeho doterajšie kartún dielo je vysoko cenené odbornou verejnosťou, najmä pre svoju inteligenciu, kultivovanosť a jemnosť, pre vysokú kultúru výtvarnej a literárnej práce.
Ivan Rössler: V Nepraktově panoptiku příšer
Jiří Winter Neprakta. Ta první dvě slova jsou jméno, to třetí je firma, kterou poctivě vedl několik desítek let. Dělal jsem s ním několik rozhovorů, ale nabízím vám úryvek ze své knížky Přátelé jsou příbuzní, které si vybíráme sami. Znal jsem se s ním už od šedesátých let, kdy jsem s ním dělal první rozhovor, už si nepamatuji kdy a kde. Bylo to nejspíš v roce 1965, kdy mi věnoval otisk jedné kresby a podepsal mi ji. Pak mi posílal novoročenky.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (34)
A nyní bych si dovolil velmi nostalgicky vzpomenout na pár (doslova) zajímavých kolegů z fakulty. Jeden střípek bude krátký, druhý delší. Na přednášky s námi v prvním ročníku chodila slepá matematička Kárka, která nám pak bohužel brzy zmizela „z očí“. Nevím, zda studia dokončila, myslím, že ano a každopádně jsem se později od jejích kamarádek dozvěděl, že se z ní stala učitelka.