Publicistika – Rozhovory

Pavel Matuška - Peter Závacký: Kreslený výtvarný humor pro mne znamená určitou seberealizaci

Karikaturista Pavel Matuška (1944) patrí dnes ku klasikom československej a českej karikatúry. Jeho bohaté dielo už dávno patrí do zlatého fondu českej karikatúry a výtvarného umenia. Celé desaťročie – v rokoch "gold time" českej karikatúry – formoval tvár poslednej strany popu-lárneho týždenníka Mladý svět, spolu s takými majstrami humornej výtvarnej skratky ako sú Born, Renčín, Jiří Winter Neprakta, či Pálka... Bol frontmenom aj v dnes už legendárnom humoristickom týždenníku Dikobraz a športovom týždenníku Stadion,keď svoju publikačnú premiéru si odkrútil ešte ako vojak základnej služby v Obrane lidu. Spolu s A.Bornom publikoval a v prestížnom humoristickom týždenníku Nebelspater.

Filip Sychra - Renata Šindelářová: Člověk by si měl plnit své sny

Že Filip Sychra je mnohostranně nadaný člověk, lehce zjistíme z jeho obsahově naditého životopisu. Dozvíme se, že jako herec působil v divadlech pražských i mimopražských a samozřejmě v televizi. Jako zpěvák účinkoval v hudebních projektech „Šanson, věc veřejná“, muzikálech „Evita“ či „Romeo a Julie“, režíroval též několik vlastních pořadů. Jako tanečník vystupoval např. s taneční skupinou Antares a Prozaickým baletním divadlem.

Jaroslav Hořejší - Renata Šindelářová: Kdo je rád, že může chodit do školy

Před časem přišla do redakce Pozitivních novin velice pozitivní zpráva. Na Vysoké škole báňské v červnu 2006 promoval první těžce zdravotně postižený student Jaroslav Hořejší, který získal na Fakultě elektrotechniky a informatiky titul bakaláře.

Miroslav Sígl: O cykloturistice a cykloknihách

Od malička jezdím na kole. Absolvoval jsem tisíce kilometrů za svůj život. Jako kluk jsem sjezdil mnohokrát okolí svého domova, na cestách poznával nejen krásy naší přírody, památky, ale začali mne zajímat víc lidé – stařenky a dědečkové, sedávající před svými domky, na návsích. Co všechno jsem se od nich nedozvěděl!

Ivo Fencl: Rozhovor s hudebnicí Karolínou Frühbauerovou

Karolína pochází z Blatné u Strakonic. Studovat začala na ZUŠ u Marka Ruperta a pokračuje na konzervatoři v Plzni u prof. Ozrena Mutaka, přičemž se rozvíjí v mistrovských třídách četných světových kytaristů (Pavel Steidl, Milan Zelenka, Marcin Dylla, Paolo Pegoraro, Thomas Fellow, József Eötvös, Thomas Offerman, Rolf Lislevand a další). Už na ZUŠ získávala ocenění při interpretačních soutěžích ve hře na kytaru. Věnuje se především sólové hře a v repertoáru má klasické kytarové skladby od renesance až po modernu i španělskou a latinskoamerickou hudbu.

Anna Neborová - Ivo Fencl: Oskar byl mé vlastní psisko...

Ovlivněna však je spíš jemně ženským neorealismem a blízka malíři amerického velkoměsta Edwardu Hopperovi (který se inspiroval filmy) a německému malíři Neo Rauchovi. Už koncem tisíciletí se proslavila cyklem Tiché útoky, jenž krásně dokládá její fotografické vidění (zparodovala kult umělé krásy modelek) a který možná i připomíná, že výtvarnice je dcerou fotografa Leoše Nebora.

Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (12)

Když pozdravila žáky, měla ke každému osobní poznámku : „Rózo, máš dnes moc pěkné šaty,“ nebo zas „Alice, slyšela jsem, že hezky kreslíš“. Když došla k Tommimu, podívala se mu zpříma do očí a řekla: „Tommi, zjistila jsem, že jsi rozený vůdce. Spoléhám na tebe, že mi pomůžeš, aby letos tahle třída byla nejlepší mezi čtvrťáky“.

Josef Krám: Na vesnici pítko, mýtko a ledoborec

Pítko a mýtko, tedy místo, kde se mohou turisté, v našem případě spíš cykloturisté, napít a taky umýt. Vybudovali jsme je loni na nedávno otevřené a využívané cyklostezce, vedoucí od Lípy nad Orlicí k Potštejnu. Přispělo nám Dobrovolné sdružení obcí Orlice, jehož jsme členem. Tady ve stínu na lavičkách kolem košaté Vorařské lípy nacházejí místo k odpočinku.

Jarmila Pospíšilová - Jarmila Moosová: Anděl na zemi (2)

K životu už to patří, že se mnohý z nás v něm zčistajasna ocitá v bodě, z něhož nemá páru, kterým směrem se vydat dál, aby svoji beztak už mizernou situaci ještě nezhoršil. Jak je dobře, že se v takových případech je na koho obrátit s prosbou o radu. Smysluplnou a fundovanou. A že takové rady skutečně pro nás připraveny jsou, dokládá moje setkání s psychoterapeutkou, z níž cítím, že příslušnost k této profesi je jí dána přímo darem od Boha: Jarmila Pospíšilová.

Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (11)

Každý chybuje, ale je rozdíl, když při hodnocení činnosti vedoucí řekne – jsi nemožný, takhle to přece nemůžeš dělat, nebo. když o stejném problému řekne: „Tohle jsi udělal dobře, ale toto by mohlo být uděláno jinak“. Pak vyzní druhý příkaz daleko přijatelněji. Často si vzpomínám na večerní hodnocení lekcí kurzu DC, kde jsem asistovala. I to mělo svá pravidla.

Miroslav Sígl: Se spisovatelem Vladimírem Votýpkou o české šlechtě

Česká šlechta v současné době představuje úzký okruh pětadvaceti až třiceti rodin – každopádně hodně prořídlý šik. Jindřich Kolowrat mi kdysi řekl: Patříme k ohroženému druhu živočichů – jako někteří vzácní motýli nebo jeleni. Mnozí totiž odešli v několika odlivových vlnách. Poprvé po vzniku Československé republiky, která šlechtě příliš nepřála, podruhé před začátkem druhé světové války.

Dana Kalinová - Martina McLenehan: Věřím v lidské dobro

Také rádi čtete a každý rok se těšíte na Svět knihy? A napadlo vás někdy, jak je organizován a kým? Mě tedy ne. Až do letoška jsem nad tím vůbec nepřemýšlela a jeho existenci brala jako jakousi samozřejmost. Ovšem letos jsem se na veletrh dostala ne jako návštěvnice, ale jako hosteska. Došlo mi, že za Světem knihy je spousta netušené práce a že vzniká z velikého zaujetí pro věc.

Ivo Fencl: Rozhovor s paní Vlastou Tafelovou

Vlasta Tafelová pracovala jako redaktorka i překladatelka v nakladatelství Svět sovětů (1951-64). Do odchodu do důchodu byla paní Tafelová také redaktorkou nakladatelství Olympia (1969-79) a zůstává rozhodně významnou překladatelkou z ruštiny i němčiny i držitelkou několika cen. Navzdory tomu se mi bohužel nepodařilo rozhovor s ní včas uplatnit (původně byl určen pro Tvar), takže v Pozitivních novinách vychází poprvé.

Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (1)

Moje cesta byla velice zvláštní. Snad v devadesátém druhém roce jsem se na brněnském veletrhu poznala s mladým Američanem. Snažila jsem se naučit anglicky a hltala jsem každou příležitost trénovat jazyk. Vinek mě seznámil se svou matkou Temi Miller, která právě připravovala podmínky pro „dovoz“ kurzů Dale Carnegie Training do tehdejšího Československa.