Publicistika – Rozhovory
Eva Hrončeková - Martina McLenehan: Jak se pohádka stala skutečností
O projektu Moje přání mi pověděla kamarádka. Na internetu jsem o něm našla jen malý letáček. Z něho jsem se dozvěděla, že jde o sdružení, které si vzalo za cíl „naplňovat přání, aspirace a sny jednotlivcům, zejména dětem a mládeži v těžké zdravotní situaci, která ohrožuje jejich život a přinášet jim a jejich blízkým radost a štěstí vedoucí ke zlepšení kvality jejich života.“
Dr.Jan Čejka - Alena Heinová: Každému z nás, komu není osud zvířat lhostejný
Dr. Čejka vystudoval chemii v Praze a poté pracoval jako biochemik.V roce 1968 odešel do Spojených států, kde se habilitoval v oboru klinické chemie a podílel se na výzkumu nemocí dětí v dětské nemocnici v Detroitu. Řadu let byl členem vědecké poradní komise při organizaci Humane Society of the United States.Spolupracuje s celonárodními a zahraničními organizacemi pro ochranu zvířat a sponzoruje jejich práci.
Ivo Fencl: Kdo byl Karel Šebek? Rozhovor s Evou Válkovou
Jaké je být někým, kdo by se neměl nikdy mýlit? A kdo by měl být schopen pomoci každému? A v jakékoli situaci? Jaké je potkávat se s bolestmi? A já se potkávám i s těmi lidmi, kteří nejsou ani schopni odlišit svůj vnitřní svět od okolní reality. Dále i s jinými druhy trápení, a tak už po večerech dávno nečtu horory, ale pravda taky je, že pokud má okolí vůči lékařům vysoké očekávání, psychiatr je pro ně někdy jen cvokař… a může být tedy i blázen.
Karla Polydorová - Jitka Dolejšová: Vyšperkovaný rozhovor z fitcentra
Hodiny aerobiku, P-classu, AE-body a jiných dobrovolných drezúr jsou místem pro zajímavá setkání žen, dívek, dam, slečen a paní. Jak se tak společně snažíme udržet rytmus a aspoň trochu napodobovat dokonalé pohyby cvičitelek, jak si tak společně funíme, sbližuje nás to. Jsme na stejné lodi - prodavačka, učitelka, kadeřnice, studentka, maminka na rodičovské dovolené, inženýrka, lékařka.
Ing. Miroslav Vrána – Jaroslav Volf: Sokol – to je víc než jen organizace, je to životní styl
Já si myslím, že ty spolky, a třeba i ty dřívější měly něco do sebe. Tam byly určité kolektivy lidí, kteří se znali – to je také velice pozitivní záležitost, protože ten kolektiv, když je dobře nastavený, tak funguje, prostě už i při řešení určitých životních problémů, už to, že si o nich popovídá – to je jasná věc. U Sokolů jsou tyto vztahy dodnes zakořeněné velice dobře. A pomoci kamarádovi, popřemýšlet o nejlepším způsobu a pak jej realizovat, to je velice motivující – tím více, že to není formální povinnost ale že je to kamarád.
Jitka Stošická – Jitka Dolejšová: Rozhovor Jitky s Jitkou o Jitce a Galerii IN
Děkuji básníkům za to, že mi posílají své básně a že se nečílí, když se všechny neobjeví v GIN. Krásně to vyjádřil básník a fotograf pan Šafránek, který mi poslal dvacet básní a v doušce stálo: „..budu rád, když vyberete byť i jen jednu z nich a ona si najde cestu k srdci někoho, koho osloví…“ Děkuji všem srdíčkovým fotografům, malířům a grafikům za to, že svolují s textovým zásahem do svých děl.
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (1)
Moje cesta byla velice zvláštní. Snad v devadesátém druhém roce jsem se na brněnském veletrhu poznala s mladým Američanem. Snažila jsem se naučit anglicky a hltala jsem každou příležitost trénovat jazyk. Vinek mě seznámil se svou matkou Temi Miller, která právě připravovala podmínky pro „dovoz“ kurzů Dale Carnegie Training do tehdejšího Československa.
Viki Stirská - Pavla Králová: Číslo jedna je moje maminka
Číslo jedna je pro mě určitě moje maminka, je mým velkým vzorem a je prostě úžasná....Po ní je hodně velká pauza….., nic a Angelina Jolie, která je nejen úžasná herečka, ale neuvěřitelně dobrý člověk, který se snaží pomoci, kde může. Můžu s čistým svědomím říci, že jsem přemýšlela, ale dalších osm osobností nedovedu dát dohromady.
Jan William Drnek - Jiří Heller: Pozitivní setkání
V úterý 11. května 2010 se bude konat ve vinárně BRESTO ve Štěpánské ulici 2. Setkání tvůrců a čtenářů Pozitivních novin.... Jeho hostem bude cestovatel a fotograf, pan Jan William Drnek. Tématem jeho fotografií a krátkých filmů bude příroda, lidé a zvířata ve vybraných zemích současné Afriky.... | Tématem tvého hostování bude přenesení tvých zážitků a pocitů z několika zemí Afriky... Čím Tě tento kontinent zejména oslovil? | Divá zvěř z bezprostřední blízkosti.
Rozhovor se zrcadlem Františka Kratochvíla
Frk: Tak dobře zrcadlo. Ale teď půjdeme od Jana Wericha a jeho Císařova pekaře k realitě. A ta nebývá tak rudolfinská. Zrc: A co chceš vědět milý barde? Frk: Tak za prvé mně bude šedesát a kulatiny budu slavit tento rok 21.8. A možná tady v Praze, dokonce v Mánesu na hapenningu konaném k tomuto neslavnému datu u příležitosti mé výstavy kresleného humoru. Vernisáž proběhne tamtéž dne 7.8.2007.
Paul Millar - Josef Krám: DÁLKOVÉ INTERVIEW OVER SEA
Při výměně mailů o krkolomných cestách českých vojáků, kteří se po okupaci Československa nacisty chtěli dostat do Francie, mně 8. října 2008 Paul Millar mimo jiné napsal: “Popis cesty znám. Můj otec, který skončil v 311. peruti RAF, se také vydal přes Balkán do Bejrutu, a přes Marseille do Agde. Ve francouzské armádě byl v Régiment des Sapeurs a po porážce Francie evakuoval z La Rochelle do Liverpoolu....
Zdeňka Kopčová - Jarmila Moosová: Když slunce zevnitř svítí navenek
Naše budoucnost je v našich dětech. A nemusí to být výhradně naši vlastní potomci, ale také kupříkladu děti našich přátel. Člověk se ani nenaděje a z někdejších batolátek jsou dospělí mladí lidé, vytvářející si svoje vlastní místo pod sluncem. Je radost být alespoň zpovzdálí při tom, když se jim to daří.
Miloslav Heřmánek: ROZHOVOR SE ZRCADLEM
Oba monitory na mém stole po mně šibalsky pokukují. Trávím s nimi většinu času od pozdního rána do hluboké noci. Na vrnící bedně spokojeně odpočívá kočička. Výjimečně jsem toho zešeřelého večera doma sám, jen se svojí prací a zvířátky. Celé to začalo prostým výpadkem elektrické energie. Neslušně jsem zaklel, když v počítači ruplo a monitory cvakavě zhasly.
Antonín Tichý - Hynek Šnajdar: Krakonoš je nade vším
Trutnov - Freiheit je česky Svoboda nad Úpou. A nejen to. Jmenují se tak i webové stránky krkonošského patriota, publicisty a sběratele Antonína Tichého, který v tomto městečku žije a nedá na něj dopustit. Jako literát samouk od roku 1990 příležitostně publikuje v regionálním tisku. „Je mnoho zajímavějších lidí vhodných pro rozhovor, než jsem já. Budete pro smích."
strana 1 / 15