Publicistika – Zajímavosti

Jitka Dolejšová: VELIKONOCE - Pomlázka a barvení vajec /3.část/

Pomlázka (žíla, korbáč, tatar, dynovačka, šlehačka, metla). Je spletena z vrbových prutů, kterých bývá 4, 8, 12, ale i 24. Vrbové pruty se před splétáním namáčejí, aby byly pružné a vláčné. Síla mladého prutu má působením dotyku přenést na každého, koho se dotkne, sílu, svěžest a zdraví. Pomlázka do domu přináší úrodu, blahobyt a štěstí. Proto také mládenec, který přišel na koledu první, byl nejštědřeji obdarován.

Josef Krám: 60letý Hořeňák z Lázní Bělohradu – klobouk dolů

Folklorní soubor Hořeňák z Lázní Bělohradu bezpochyby patří nejen ke stálicím české folklorní scény, ale navíc je specifickou institucí, která po šedesát let zaplňuje kdysi poloprázdné místo ve folklorních tradicích severovýchodních Čech, přesněji Podkrkonoší. Jako etnoložka a folkloristka dobře vím, že právě tato oblast Čech patřila v minulosti k těm, kde již ve druhé polovině 19. století odcházel z přirozeného života tradiční folklor, s ním zvyky, ale i materiální statky ve světě folkloru plně využívané, lidové kroje.

Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (11)

A nyní obraťme svou pozornost do říše živočišné. I zde lze češtině vytýkat kde co. Zejména opět zaráží nedůslednost při pojmenovávání partnerů a partnerek jednotlivých tvorů. Tak máme sice lva i lvici, tygra i tygřici, ale partnerkou psa není psice, i když ji počítač uznal, ale fena nebo fenka, která by přece měla patřit k fenkovi.

Josef Čermák: O Moliérovi, Chudáku manželovi a také o Novém divadle

Chudák manžel je typickou ukázkou Moliérova dramatického genia: křivé zrcadlo ukazuje směšnost a pokrytectví hlavně šlechtických kruhů Moliérovy Francie. Občan Dandin (hraje ho - výborně - Roman Kozák, můj kolega ožrala v Adamovi Stvořiteli bratří Čapků) se oženil s dcerou baronských rodičů, které hrají s brutální přesvědčivostí Lenka Kimlová a Martin Bonhard.

Podepsáno srdcem

Žofín, 7.prosince 2006. Do nasvíceného sálu vstupují členové Českého národního symfonického orchestru, jako poslední americký dirigent Paul Freeman. Žofínem zaznívají první tóny předehry Mozartovy opery Figarova svatba. Předvánoční čas naplňuje hudba, milá slova, umělecká díla a hlavně srdce.

Jana Reichová: Setkání

Když se lidé mají setkávat musí být nejdříve narozeni, musí žít na tomto světě. Tak i já začnu tehdy, kdy mne moji milující rodiče z lásky na tento svět přivedli. Měli skupinu přátel podobného věku a stejných zájmů, s kterými se pravidelně vídali. Byla jsem první dítě v „partě“, a tak automaticky všechny přítelkyně byly tety a jejich mužští partneři strejdové, přesto, že pokrevních tet a strýců jsem měla i tak dosti.

Zdeněk Wachfaitl: Cestovní kaleidoskop – pomník a pomníčky

Dlouhá osmdesátá léta jsem jezdil touto dobou po kutnohorské silnici k příbuzným. Vozil jsem v autě větvě tújí, stříbrných smrků i jedlí. U mě na zahradě jsem tohoto chvojí měl po zastřižení živých plotů dostatek a příbuzní velice umně z tohoto chvojí dokázali vytvořit dušičkovou podzimní vazbu, která byla lepší než kupovaná.

Pavel Pávek: Dělají užitečnou práci

Život 90 se o seniory stará více než deset let. Nejen že jim umožňuje žít v prostředí na které jsou za desítky let zvyklí, ale sleduje jejich zdravotní stav, jejich bezpečnost. Podstlané jsou i finance, které ušetří státní pokladně; pobyt v domově důchodců stojí daleko více, než napojení na bezpečnostní systém. Hlavně ale seniorům dává pocit bezpečí, jistoty a klidu.

Lenka Nováková: O nesplněných předsevzetích, dobrých úmyslech a jejich koncích pozitivně

Neschopnosti dodržet novoroční předsevzetí se věnovaly s menší či větší mírou všechny stylové časopisy. Zhodnocení v Mojí Psychologii srazilo moje zkroušené sebevědomí ještě víc. Pravou příčinou neúspěchu je prý skutečnost, že jen málo lidí je schopno dlouhodobé a cílevědomé práce a do ní patří i plnění našich předsevzetí. A kolik nás odhodlaných a zhrzených doopravdy je?

Jiří Vlastník: Hovory u řeky Hudson

„Musíte se někdy sebrat a přiletět za mnou do New Yorku. Abyste mnohé pochopil.“ Za pár týdnů, před vánočními svátky, jsem vystupoval z aerbusu na letišti v New Yorku. Abych pokračoval v rozhovorech s americkým malířem českého původu, Kamilem Kubíkem. V rozhovorech, které spolu vedeme několik let. Nevím, nakolik jsem pochopil Manhattan a přilehlý kousek New Jersey, kde pan Kamil se svou ženou Joannou bydlí.

O.Schmidt, J.Studničková: Noc na Karlštejně

Odpoledne jsme se vrátili do svých domovů a hned nato volá Zdenda, že našel zápis o Karlově úmrtí a pohřbu, jenž mi přečetl a končil slovy: Císař Karel IV 29.11.1378 v půl sedmé večer!!! vydechl naposledy. Dál už jsme nemohli mluvit. Milovníky záhad mohu uklidnit, že na Karlštejně je takových nevysvětlených tajemství víc, a pro ty ostatní bychom chtěli vzkázat, že pověstnou pokorou Karla IV. bychom se mohli inspirovat.

Od dívčího deníčku k divadelní premiéře Deníku Leošky K. (3)

Co je víc, vlast – nebo rodina? Přesvědčuju se, že Čechy si mohu nadále nést v srdci, tak jako jsem je tam měla zakonzervované po těch dvacet let. O rodinu a vztahy je však nutné pečovat. A tak bloudím pražskými zákoutími... Za těch 16 let se udělalo tolik dobré práce! Škoda, že všechna ta špína, kterou na nás chrlí z televizních obrazovek, má nad lidmi takovou moc. Jak krásný je třeba Klárov a pohled vzhůru na Hrad!

Vladimír Kulíček: O emigraci – dnes trochu jinak

Uvedený postoj, neochvějně realizovaný v praxi, měl otřesné následky. Vidět tu paní, jak přecházela ulici, byl pohledem hororovým. Vstupovala do jízdní dráhy bez rozhlédnutí, někdy téměř pod přijíždějící auta. Řidiči museli někdy dělat možné i nemožné, aby zabránili hrozícímu střetu a minimálně vážnému zranění.

Jan Baum: Trojí překvapení na téma II. Česká mše půlnoční Jakuba Jana Ryby

Třetím překvapením pro mne bylo, když jsem si v plzeňské Sedmičce přečetl, že v anketě o Nejlepší kulturní počin roku 2009 bylo v nominaci zařazeno uvedení skladby Missa pastoralis dle nově nalezené partitury Jakuba Jana Ryby. Tuto nominaci, podle mě naprosto oprávněnou pro přínosný a objevný počin, jsem s povděkem přivítal.