Publicistika – Zajímavosti

Barbara Semenov: Křídla koní Ivy Marešové

Půvabnou mladou zpěvačku jsem poznala před pěti lety, když nahradila v pražském divadle TaFantastika nejlepší soudobý popový hlas v Čechách, Lucii Bílou, v hlavní roli muzikálu „Excalibur“. Původní alternaci a posléze náhradu skvělé Bílé lze snadno zdůvodnit srovnatelným pěveckým uměním stále nepříliš mediálně známé Ivy Marešové.

Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (23)

Zajímavostí, které jistě zcela směle lze považovat za pěkné paradoxy, nám může přinést naše mateřština téměř v každém mluveném či psaném projevu. A tak při našem bezbožném šťourání se v těchto paradoxech musíme se ještě alespoň na chvíli podívat na další slovní kotrmelce, které spojují češtinu s různými světovými jazyky.

Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (22)

Země zmokla, zahradník Zdeněk zaléval zejména zelí zbytečně. Zelenina zrála. Zatracení zajíci – zaklel zimomřivě zmáčený zahradník Zdeněk. Zajíci zcela zničili zelí, zítra zetlí. Ztráty Zdeňka zdecimovaly. Stěží zaplatí za zavlažování. Znechuceně znovu zaklel. Zlatnice Zora zkoumala zrcadlo. Zpočátku zářila, záhy zaplakala.

Pavel Veselý: Zprávy pro vás

I názvem filmu by se dalo shrnout to, čím se zabývá občanské sdružení Píšťalka. Na rozdíl od filmu, ale každé zapískání na píšťalku, která byla součástí charitativní sbírky, bylo zároveň pomocí dětem a mladým lidem po úrazech.

Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (19)

Dálnice D – 9, důležitý dubnový den. Dálniční doprava duněla, defilé devastace, dokonalá demonstrace debility! Důvtipná Dana, dcera Davidova, dýchá děsně dálniční dým, dálnici dozoruje dalekohledem. Drahý dalekohled, dar dědy, dělal dojem danajského daru. Deset dědků – dalších diváků – dodává divokému dálničnímu divadlu docela dramatickou dimenzi.

Miroslav Sígl: Setkání s kritikem Janem Lopatkou

Pracovali jsme spolu sedm let v době totalitní normalizace v jednom pražském informačním ústavu jako režiséři (1971 – 1977), nad námi pravicovými oportunisty a extrémisty bděl ministerský kádr, s dělnickým původem z brněnské Zbrojovky. Byla to prazvláštní situace – zahraniční tisk nám překládali externě jazykoví odborníci, kdysi profesionální zahraniční novináři většinou z ČTK ...

Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (18)

Po padesátce počínají pánové, podobní pohasínajícím plamenům, pociťovat první příznaky počínající pohromy. Pánové počnou pokukovat po patnáctkách. Puberťačce postačí pohoštění, případně patřičné poplácání. Políbí-li pak přitažlivá panenka plešatce před přihlížejícími páprdy, polichocený prďola podstrčí poupěti pětistovku pro pořízení parády.

Petrus Trottestam: "Švédská Olomouc"

Švédská Olomouc, divíte se vy, do jaké míry existuje něco takového? Nevím. Jestli ne tolik v objektivním světě, tak aspoň v jednotlivých představách. Já jsem totiž Švéd, čistokrevný Švéd, a pro mě ona existuje určitě. Bydlel jsem tady v Olomouci v první polovině 90-tých let čtyři roky. Tady jsem se naučil své první chvějící se slova češtiny.

Míša a Jitka Stošická: O Janě Piarové

Janinka je subtilní až éterická bytost, veskrze to pozitivní, inteligentní, krásná a šikovná módní návrhářka a šperkařka. Zdá se Vám to mnoho superlativů na jednoho člověka? Přijďte se sami přesvědčit, že její šperky jsou nádherné a odráží se v nich všechny tyto vlastnosti. Šperky jsou určeny jak pro denní nošení, tak i pro slavnostní příležitosti. Vyrazila nám dech nápaditě promyšlená kreativita šperků.

Jan Řehounek: Pijme pivo s bobkem, jezme bedrník

„Pijme pivo s bobkem, jezme bedrník, nebudeme stonat, nebudeme mřít...“ zpívá se ve staré české písničce. Bedrník obecný (Pimpinella saxifraga) je vytrvalá až 80 cm vysoká bylina, kvetoucí od července do října. Jeho název se údajně odvozuje od beder, v nichž se skrývá plodivá síla. Bedrník prý má na ni obrovské účinky. Je znám pod dalšími lidovými názvy: třebík, ochvat, bedrmor, bedřinec, deberníček, bederenček, hlíza bedrní. Může být zaměněn za bedrník větší (Pimpinella major).

Miroslav Sígl: Přátelé a známí o Jaroslavu Juráškovi

Jaroslav Jurášek se však ve svém životě nevyhnul ani osudovým ranám: v roce 1970 byl odvolán z funkce rozhlasového ředitele v Brně a našel si zaměstnání ve Svazu Cikánů – Romů (tam komunistickým mocipánům tolik nevadil), aby postupně znovu a znovu obhajoval folklorní tradice (mezitím se mu rodily jeho děti a vnoučata).

Vladimír Kulíček: Na výletech s Tokem po českých tocích

Na sklonku čtyřicátých let měl Tělovýchovný otužilecký klub (TOK) sedm členů, a to včetně vedoucího Oldřicha Lišky. Ten vykonával funkci mistra všeobecné údržby v nedávno znárodněném podniku TOS Hostivař. V rámci své funkce pochodoval po celém podniku a samozřejmě při té příležitosti prováděl nábor do klubu. Tak jsem se do TOK dostal i já a také ostatní členové byli zaměstnanci téhož podniku.

Josef Krám: 60letý Hořeňák z Lázní Bělohradu – klobouk dolů

Folklorní soubor Hořeňák z Lázní Bělohradu bezpochyby patří nejen ke stálicím české folklorní scény, ale navíc je specifickou institucí, která po šedesát let zaplňuje kdysi poloprázdné místo ve folklorních tradicích severovýchodních Čech, přesněji Podkrkonoší. Jako etnoložka a folkloristka dobře vím, že právě tato oblast Čech patřila v minulosti k těm, kde již ve druhé polovině 19. století odcházel z přirozeného života tradiční folklor, s ním zvyky, ale i materiální statky ve světě folkloru plně využívané, lidové kroje.

Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (12)

Ale nejen přeponami a příponami živ je náš rodný jazyk. Čeština se velmi často vyřádí i na vlastním základu některých slov. A tak se často mění kmenové samohlásky nebo se měkčí kmenové souhlásky a v některých případech se dočkáme obou změn najednou, zejména při tvoření zdrobnělin. My Češi to samozřejmě opět vůbec nevnímáme, ale co chudáci cizinci, kteří se to mají učit.