Jiří Vlastník: Tak tedy sbohem, pane Kamile
Často mi říkával, že se musí dožít 96 let. To prý už člověk může říci, že něco o světě zná. Nevím vlastně, jak došel právě k tomuto číslu, vím jen, že se mu toto přání nesplnilo. Minulý týden ke mně přiletěla přes oceán smutná zpráva, že ve středu 3. srpna 2011 americký malíř, ale srdcem navždy Čechoslovák, jak o sobě Kamil Kubík rád tvrdíval, v newyorské nemocnici zemřel. Tak na jeho počest a pro vzpomínku těm, kteří se s ním setkali, přidávám jen pár jeho úvah. Sbohem, Kamile!
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (26) Dr. Jiří Červený
Tvůrce moderního českého kabaretu, literát, skladatel, konferenciér, zpěvák a „právník s kytarou“, dr. JIŘÍ ČERVENÝ (1887-1962). Lexikon české literatury jej představuje jako autora „drobných povídek, výstupů, aktovek a písní, určených většinou k provedení na kabaretní scéně; své snahy o umělecky náročnější formy kabaretu popsal ve dvou memoárových knihách“: Červená sedma (1959) a Paměti mansardy (1962).
Martha a Tena Elefteriadu: Dvojhlasně (2)
Koncem 80. let jsem si na prknech Semaforu vyzkoušela i „divadlo“. Začalo to všechno tím, když jsme usoudili, že jednu nádhernou vokální swingovou písničku, Save the bones for Henry Jones, by mohl krásně otextovat pan Suchý. Zazpívat si jeho text, který by nám napsal přímo na tělo, to byl můj velký sen. Tak jsem tu nahrávku poslala jemu, ale moc naděje jsem si nedělala.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (23)
Slunce v ten den 9. září 2001, neskrblilo. Myslel jsem na vnuka Pepíčka, měl dnes narozeniny. Čtrnáct let. Tam někde tisíce kilometrů od řeky Delaware, do které se vpíjelo slunce, v Rozdělově, seděli asi u dortu, pili kokakolu a možná, že si vzpomněli na dědečka s toulavými botami. Mlčeli jsme s tichou nostalgií na hřbitůvku u pomníčku Zane Greye. Hltal jsem v mládí jeho dobrodružné romány, v době, kdy na našich hranicích vybavených ostnatým drátem bděla bdělá pohraniční stráž.
Michal Dlouhý: Četnické kuchařky a posluhovačky
Kapitolou samou pro sebe byly četnické kuchařky. Četnická správa vědoma si rčení, že hladový četník nic nevypátrá, podrobně upravila v kasárním předpise stravování příslušníků četnického sboru. Výkonní četníci se stravovali na vlastní útraty buď mimo kasárny, nebo společně v kasárnách. Za účelem společného stravování měla být vyčleněna zvláštní místnost, v níž si jeho účastníci sami spravovali kuchyni a měli o tom vést záznamy o příjmech a vydáních.
Dobromila Lebrová: Sedmdesáté narozeniny zpěvačky Evy Pilarové
Redakce Pozitivních novin Vám, vážená paní Pilarová, přeje hodně zdraví, hodně zdraví i všem Vašim drahým. Dále Vám přeje hodně pohody, spoustu krásných chvil, vždy příjemně naladěné obecenstvo, ať už na koncertech nebo na výstavách, spokojené čtenáře Vašich knih a hodně sil a radostí z dalších činností, které přinášejí potěšení Vám i všem, kteří se jich jakkoliv zúčastní.
Ivan Rössler: Jak jsem Josefu Sukovi přinesl jeho dědečka
"Když tuto řeč dědeček pronášel, tak mi byly tři roky. Já sám jsem žil skutečně s rodiči v krásné vesničce, která se jmenuje Křečovice, kde se dědeček narodil. Mám na něj - bohužel - jen matné vzpomínky, protože zemřel, když mi bylo pět let. Pamatuji se na něho jen z doby prázdnin, když měl dovolenou a přijel za námi do Křečovic.
Ondřej Suchý: HOVORY S JIŘÍM MENZELEM (3)
Chaplin mě ovlivnil víc než jako filmaře. On jako filmař vlastně nijak zvlášť vynalézavý nebyl, jenomže měl velký dar vyprávění. A pak hlavně to, co jsem nakonec měl rád i u jiných tvůrců (Renoir, Duvivier, Camé, italští komediografové) a co ho vyvyšuje nad ostatní filmové klauny: On mi sdělil, že film, stejně jako literatura, může obsahovat - soucit.
Smírčí kříž na Kaňku je záhadný
Smírčí kříže jsou středověké památky, vytesané obyčejně z velkého kusu žuly. Patrně připomínají místo, kde došlo k hrdelnímu zločinu, místo, které se stalo součástí pokání. Zločinec musel vytesat a postavit kamenný kříž ...
Jaroslava Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (9)
Přes 70 let nás dělí od napsání Čapkova textu. Leccos se opakuje, leccos má stále svůj nesplácený dluh - dnes bychom tomu řekli „česky jadrně“, že nám schází „self-promotion“, tedy nejen umění a snaha poukazovat na naše reálné přednosti (na rozdíl od reklam, kde o realitu až tak moc nejde, podobně jako v případě propagandy), ale také schází vůle k takovým krokům.
Zdeněk Horenský: O Františku Pivodovi
František Pivoda je pojmem historie hudby Rakouska-Uherska. Narodil se 19.10.1824 v Žeravicích. Když mu byl jeden rok, odstěhovala se rodina Pivodova do Koryčan, kde jeho otec pracoval jako strojník na velkostatku. František tam vyrůstal do svých deseti let, kdy mu zemřela maminka. Po její smrti si ho vzal k sobě jeho starší bratr Kašpar, který v té době působil jako učitel v Bučovicích. Také František se měl stát učitelem. Nejprve studoval na gymnáziu, později na učitelském ústavu v Brně.
Ivo Fencl: Už 85 let se pohřešuje plukovník Fawcett
29. května 1925 zmizel v Jižní Americe dobrodruh, voják a geodet Percy Harrison Fawcett (1867-19??) a nadále zůstává pohřešován, i když by mu dnes bylo již 143 let. Ještě asi máte v paměti i dočasné zmizení jeho skorojmenovce Steva Fossetta, nicméně kosti "Lovce větru" (jak se jmenuje jeho vlastní životopis z roku 2006 vydaný česky o dva roky později) se našly (a budiž Fossettovi poušť lehká), zatímco kosti plukovníka Fawcetta nejspíš nemáme.
Milan Turek: Podještědský poklad
Snad víc než cokoliv jiného připomíná Podještědí biblickou krajinu. Téměř nedotknutá příroda, žádné průmyslové objekty ani supermarkety či autostrády. Sem ani turisté příliš nezavítají. Zatímco vrcholek hor navštíví během roku milión lidí, tady je ticho a příroda vládne životu. Mezi několika desítkami malých ani ne vesniček, ale spíše osad najde poutník cestou Jákoba Staršího jen s obtížemi vesničku zasvěcenou apoštolovi Ježíše Krista.
Josef Fousek: Spokojenost / Kariéra
Spokojenost! Zdánlivě obyčejné slovo. Abych byl spokojený, stačí, abych se rozhlédl a spatřil slunce za okny panelového domu, uvědomil si, že dýchám, že slyším své srdce, že právě v téhle chvíli nemám strach z nebezpečí. Mám několik párů bot, několik košil, dva kabáty, šest různých kšiltovek, pět klobouků a dvoje rukavice. Od kamaráda Štefana, prodejce ponožek, mám několik párů.
strana 1 / 264