Josef Fousek: Bez cenzury (12)

Rubrika: Publicistika – Fouskův svět

 
(1990)
 
Do revoluční šťávy máčím sten
a víru nesu v ranci
vzpomínky tísní
prchám ven
je chvíle pro bilanci
Hippies už nečtou Kerouaca
tulák si hledá práci
s Ginsbergem láká na panáka
ztracenou generaci
Z mládí jsou zkamenělé slzy
a závan čpící síry
hranice drátů mění hrůzy
na mrtvé suvenýry
Časy se mění
má loď je navždy v doku
do banky dávám
své srdce
bez úroku
časy se mění
přichází probuzení
V okně se věší ideály
lucerna Bílé paní
pro blázny bliká z dáli
a zve je na snídani
 
Je pozdě hledat nové lásky
minulost v očích žije
Vzpomínky tahá za provázky
Ztracená poezie
Ztracená generace
 
 
(1990)
 
Na hradní dlažbu povzdechy se snáší
na haldě klíčů zhasl oharek
na džínách od fraku díry mi raší
jak Něžný barbar skáču do marek
Vlasy mám bolavé posteskem na věky
pár lístků od lípy v portmonce na šeky
na botách vzpomínky ze stínů závistí
vyhazov z oblaků klopím zrak do listí
Na vratech petlice za okny tesklivo
z vlajek jsou trenýrky do pajzlu na pivo
Nikdo nic neslyší na uších sluchátka
videa s marastem zabíjí drobátka
 
Umírám za živa pravda je v senkrovně
rak stříhá kravaty bezmocné sněmovně
Uhoďte do bubnů rozdujte píšťaly
vyvěste transparent vyryjte do skály:
PENÍZE VÍCE JSOU než Pán Bůh na nebi
Zahřmělo zablesklo srdci se zastesklo
po něze zmizelé kdy byli přátelé
Pro chvíle únavy co v nouzi pozdraví
i když ti odejdou víš dobře že tu jsou
Pro chvíle zklamání kdy padá do dlaní
smog z nebe samoty poslední poroty
 
Beru si kytaru chleba půl dolaru
odcházím nad věcí s mizivou diškrecí
do chrámu bez petlic a zámků…
 
 
(1990)
 
Nikdo neví co tu bude nikdo neví jak
nikdo neví kam vypluje unavený vrak
jestli tam či nazpět kamsi
filosofe hlavu lam si
Nikdo neví kam vypluje unavený vrak
Svět je kotel kde se vaří existenční šmak
bible korán Pán Bůh Budha nekonečný vlak
trochu strachu špetka ropy
Z nebe padá do Evropy tmavý černý mrak
 
Ve vleku závisti s břemenem hlouposti
s očima bázlivců z útrap a z úzkosti
bezmocně hledáme
modlitbu laskavou
svatozář zhasíná
nenávist nad hlavou
Dědictví zlovůlí šeptá a opíjí
poslední pokoru v srdcích nám zabíjí
Bezmocně hledáme modlitbu laskavou
svatozář zhasíná nenávist nad hlavou
 
Nikdo neví co se stane nikdo neví nic
stejné boty po staletí kráčí do ulic
bryčka jede zívá kočí
dlažbou plnou lidských očí
Nikdo neví nikdo neví nic
Krátké léto vítr sténá u úpatí sráz
kapradiny umírají z moře leze plaz
oheň zpívá dětem báje
člověk sám se vyhnal z ráje
lásku spálil mráz
 
 
(1992)
 
Mně paneláky nevadí
a z výfukových vůní
vykouzlím obraz Havaje
kde oknem na výsluní
mé oči vkročí do dálek
do kraje Nymf a snění
tam moře lásku kolébá
tam není slyšet klení
Já konci světa nevěřím
a ve smogovém spadu
do baru v Šesté ulici
si chodím pro náladu
Elvis mně zpívá o štěstí
a z podtextu mám tuchu
že komik plný úsměvů
se věší na lajntuchu
Mně devastace nevadí
pro fatální mou vizi
myšlení večer vypínám
a zapnu televizi
zvu partu bílých paňáců
na guláš samožerů
co k Olympu se belhají
a končí v kontejneru
 

foto © Josef Fousek

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 09. 08. 2006.