Jen tak na okraj

Jen tak na okraj: Vybraná a vybíraná slova a pojmy

Přečetl jsem si v tisku a slyšel v rozhlase, že korupce podle vlády (míní se české vlády) mírně klesla. Z toho vyplývá, že existuje dál, že trvá. Můžeme se ptát kde, jak a o kolik?
Určitě ne mezi dělníky, zaměstnanci a lidmi s podprůměrnou mzdou. Je a vždycky byla mezi bohatými, mocnými, vlivnými lidmi, kteří usilují o ještě větší podíl v těchto třech jmenovaných sférách.
Slovo korupce pochází z latiny, ale určitě je ve všech jazycích světa, snad kromě nám ještě neznámých kmenů, jejichž jazyk neznáme.
Vyjdeme-li z latiny, znamená porušování, kažení, zejména podplácením, přijímání úplatků, úplatnost.
Přídavné jméno od tohoto slova lze připnout k řadě jmen a pojmů např. korupční člověk, korupční sféra, korupční jevy, korupční vlivy a možná i korupční myšlení.
Korupčník je ten, kdo se dává podplácet i ten, který podplácí. Jsou to nejen fyzické osoby, ale i další subjekty jako firmy, instituce, sbory a mohou to být např. i parlamenty, vlády a ještě další. Ale vždycky to vychází z lidí, z člověka jako fyzické osoby.
Docela obyčejné lidi můžeme z této skupiny vyřadit. Ale zcela nepochybně se v této šibalské skupině vyskytují ředitelé firem, starostové, ministři a jejich náměstci, poslanci, soudci, policisté, politikové, hejtmani, vyšetřovatelé a několik dalších druhů povolání a souručenství např. zastupitelstva, správní rady apod. Tím se vůbec neříká, že všichni ti, kteří vykonávají taková povolání a funkce jsou korupčníci. Tak jako nejsou žraloci v sladkovodních řekách, tak nebývá korupce mezi normálními lidmi. Ale pouze a pouze v těch jmenovaných profesích a oblastech se jí daří.

Korupce patří vedle nejstaršího řemesla k nejstarším jevům a aktivitám v lidské společnosti. Není tedy něčím novým, novodobým a neznámým. Trápila, trápí a bude trápit, lépe řečeno vadila a vadí většině lidí, protože jsou jejími důsledky poškozovány a umenšováni.
Tato většina, které to vadí, netvoří vrstvu nejbohatších v žádné zemi, v žádné společnosti. Toto nesprávné chování je bohužel součástí lidské povahy, charakterových vlastností. Má mnoho společného se sobectvím. Ale lidé nejsou všichni stejní. Jsou i takoví, kteří jsou prosti takové vlastnosti nebo jsou jí postiženi méně. Jako jsou mezi lidmi pravdomluvní, poctiví a pracovití, tak jsou mezi nimi lháři, zloději, nemakačenkové a lumpové.
Je jich snad menšina. Ale jejich konání má nepříjemné dopady na většinu. Je ovšem pravdou, že nikdo z lidí není takový, aby neměl nějaké chyby. Takoví lidé se nerodí. Jsme takoví od přírody.
Zatímco člověk dokázal a dokáže velmi změnit a měnit přírodu a okolní svět svými poznatky ve vědě a technice v poměrně krátkém historickém čase, což vidíme všichni kolem sebe, jeho charakter a vlastnosti se mění velmi, velmi pomalu. Máme instinkty, jíme, cítíme, milujeme a nenávidíme. Málo se lišíme od šimpanzů. 98% genů máme společných. Pouze 2% ovlivnilo a ovlivňuje myšlení a řeč.
Proto se nešváry, zlodějny, pomluvy, nespravedlnost, bezpráví, pýcha, sobeckost vyskytovaly ve všech společenských řádech, ve všech stoletích a tisíciletích, ve všech státech a společnostech včetně naší současnosti. I co se týká států, jsou mezi nimi rozdíly. Záleží na tom jaká je struktura státní moci, jakou má kulturu, školství, vzdělávací a jak účinnou soustavu, jakou má legislativu, jací lidé jsou voleni a zvoleni do parlamentu a zastupitelství. To vše ovlivňuje kulturnost a morálku společnosti.

Zdá se mi, a snad to není ani zdání, že v našem Česku to je v posledních letech s korupcí dost zlé. Naříkat nad tím nic nepomůže a problém se tím neřeší. Jaké máme poslance, politiky, jaké je klima naší společnosti, za to můžeme my občané. Někdy to vypadá, že s tím nejde nic dělat. Že nás to již všechny pohltilo a že jsme všichni stejní.
Ale to neodpovídá zcela pravdě. Naše nářky a kritiky přehlušují nově nabývané zvyky a návyky, které začínají ovlivňovat naše chování, a stojí za tím nebývalá míra konzumního způsobu života. Zmizely a mizí nedostatky jídla, kupujeme všechny možné i nemožné předměty, které nám činí život pohodlnějším a příjemnějším.
Ale tento přepych a pohodlnost musí být na druhé straně něčím zaplacen. A to není již tak pozitivní. Např. přebujelý automobilismus, obezita z přejídání a nedostatku pohybu, ale i další negativní jevy.
Tenký hlásek svědomí je přehlušován reklamou, slouhou kapitálu. Ta nás nutí a zpracovává, abychom kupovali to či ono, jak je to úžasné, jak jsou nové a výrobky zdravé, užitečné a každý den lepší. Mnohé z těchto stále drzeji a agresivněji nabízených výrobků, předmětů, zboží a služeb vůbec nepotřebujeme. Přesto je kupujeme. Hodně jich leží za pár dnů někde v koutě nebo pokud jde o potraviny, tak se jejich, nikoli zanedbatelná část, ocitá v popelnicích a kontejnerech. To jsem již před lety viděl na vlastní oči, kdy jsem pracoval jako popelář u Pražských komunikací.

Vycházíme tak často na slepé odbočky při cestě konzumní, rozporuplnou společností, které nás svádí od správného používání rozumu, soudnosti, logiky a jednání podle zdravého jak se říká, selského rozumu. Směrovat na vyváženou cestu by nás měl tisk, rozhlas, televize. Tam však zaujala místo bulvárnost a banalita. Výjimky potvrzují pravidlo. Záleží ovšem na nás všech. Takže pokusíme se o změnu? Dokonalý svět a dokonalí lidé jsou přeludy. To nás přesto nikdy nesmí vést k tomu, abychom složili své úsilí, uspali svá srdce, vzdali své odhodlání, poznatky, zkušenosti a rozum a nepokusili a stále nepokoušeli čelit nešvarům a přestali se snažit měnit sebe a udělat lidi a svět, alespoň o trochu lepším.