Lenka a Luděk Novákovi: Cestování s kufrem (6)

Rubrika: Publicistika – Letem-světem

KLOKANI.CZ

Vážení přátelé, kamarádi!

Nejsme žádní hledači adrenalinových zážitků, ani nechceme sobě nebo jiným něco dokázat či pokořit nějakou horu (výzvu). Jsme cestovatelé s kufrem, zástupci střední třídy.
Abychom přežili pracovní vytížení, musíme spojit poznávání s odpočinkem, a to v limitovaném čase tří týdnů.
V rozhodování chceme být nezávislí, proto si všechno plánujeme sami.
Naše vyprávěnky píšeme především pro naši rodinu a přátele, ale i pro každého dalšího, kdo ještě dokáže být zvědavý. Chtěli bychom zbořit mýty, že cestování v Jihovýchodní Asii bez dálkového řízení cestovní kanceláře není možné.
Thajsko si mnozí vyzkoušeli, ale je tu taky Vietnam, krásná země, speciálně Čechy neprávem opomíjená, kterou jsme prošli od severu k jihu a vyprávěli jsme o něm na mnoha prednáškách. Teď cestujeme Laosem a Kambodžou.
Pokud vám v našem vyprávění něco chybí, těšíme se na otázky.

Lenka a Luděk Novákovi
Klokani CZ

Cestování s kufrem - LAOS, KAMBODŽA

Zápisky z deníku   (6.týden)


SihanoukVille - putování k moři aneb kde jsme složili náš kufr
14.1.2008

Jak souvisí cesta autobusem s domorodou ústní hygienou?
Cestování letadlem jsme rychle vzdali. Vnucovala se možnost jet autobusem do Phnomphenu, (hl. město) přestoupit a z Phnomphenu pouhých 240 km dalším autobusem dolů na jih k moři. Vnucovala proto, že ji nabízel i náš hotel a tak jsme se spolehli na vnuknutí dobrých duchů a poslechli jsme jeho pokynů.
Autobus byl velký, pohodlný, s klimatizací, s videem a se záchodem. Při nástupu každý dostal úplně novou ještě složenou hnědou igelitovou tašku. Tedy takový přístup k čistotě jsme nečekali.
Do videa nám pouštěli jakýsi asijský film, nepoznala jsem, jestli byl historický, hororový nebo to byla pohádka, rozhodně tam vystupovalo hodně strašidel a záhadných bytostí. Zírala jsem na to jako uhranutá. Tohle že je současná úroveň kultury? Nemohla jsem z toho primitivně naivního filmu v neznámé řeči spustit oči. A to byla klika.
Až při výstupu mi Luděk prozradil, k čemuže jsme dostali hnědé igelitky. V Kambodži se hodně uplivuje na zem. Pokládají to za jakousi zdravou ústní hygienu – zbavit se všeho špatného. Okamžitě! Přece to nebudou polykat.
No a když jedete autobusem a jste zvyklí okamžitě odstraňovat ústní špínu, jak to uděláte? Kambodžané tento obřad očisty ukázněně prováděli do pytlíku. Ještě, že jsem to neviděla, promítaný film byl proti tomu nádhera.

V Phnomphenu máme čas sotva na oběd a už zase sedíme v autobuse. Kvalita silnice se lehce pohoršila a přibylo krav na silnici. 240 km jsme ujeli za 4,5 hodin.
Použití igelitky jsem naštěstí nezaznamenala, úpěnlivě jsem sledovala videoklipy kambodžských písní. Kvalitou byly velmi podobné předchozímu filmu, ale jako zvuková kulisa dobrý!
Ubytování jsme si po telefonu nechali zamluvit předem. Vybrali jsme si náhodně. Jen jsme píchli jsme prstem do průvodce. Poprosili jsme hoteliéra v Siem Reapu, aby nám tam zavolal a dobře jsme udělali. Tolik slov v angličtině bych si po telefonu nikdy nevyměnila. Po dlouhém hovoru kývl.Vyzvednou nás na nádraží. To je dobře, protože až tam dojedeme, už bude tma.

 

První pocity jsou nejsilnější

Byla už hodně tma. Na nádraží ve velkém hloučku čekajících lidí stál jeden usměvavý malý hodně tmavý a v ruce měl ceduli: NOVAK. To bylo dobrý. Pak se přidal ještě jeden. Aha pomocník. Pomocník popadl můj kufr a mizel v davu. Rychle jsem ho následovala.
Doběhl k motorce a kufr si nacpal dopředu před sebe. Za ním bylo místo, tak jsem tam hópla. Okamžitě jsme vyrazili někam pryč. "Co se mnou bude? Kam mě veze? Kde je Luděk?“
O SihanoukVille jsem si přečetla, že ještě nedávno to bylo především město pašeráků, ale o krádeži žen ani mladého ani jiného věku nepsali vůbec nic. Alespoň že o nás ví hoteliér v Siem Reapu.
Měla bych se bát, ale na druhou stranu mě zvýšená hladina adrenalinu rozjařovala. Po 4 hodinách sladkých písní to bylo konečně dobrodružství. A ještě na něco jsem byla zvědavá. Co udělají s druhým kufrem.
Už jste někdy jeli s kufrem na motorce? Kufry jsme měli dva, malý, co vám vezmou do letadla, ten jsem měla já a v pohodě se vešel mezi řídítka a řidiče. Ten druhý byl sice druhá nejmenší velikost, ale byl plný laoské kávy pro přátele, vážil 18 kg a staral se o něj Luděk.
Z projížďky jsem zaznamenala především rozmazaná světla a to, že jedeme nahoru a dolů. Chlapec mě přivezl na dvůr před přízemní táhnou starou francouzskou budovu. Za pár okamžiku dorazil i Luděk na druhé motorce. Taky se mu zjevně ulevilo, že mě zase vidí. Kdo by se o něj staral?
A věř nebo nevěř i druhý kufr si řidič se zjevnou rutinou nacpal před sebe na motorku. Ukázali nám pokojíček. Byl to ten nejjednodušší: postel, skříň, větrák, televize a koupelna se stropem.
"Jaká je cena?"
Pokojíček byl za 6 USD. To jsme se podivili podruhé. Ulili jsme laoskému duchu alkoholických nápojů (evidentně se mu s námi líbilo) a pak jsme cestu spláchli posledním zbytkem Lao Whisky.
„Chci k moři! Kde je moře?“ Byla to má největší starost.
Zeptali jsme se na cestu na pláž a teplou sametovou tmou jsme vyrazili. Vůbec jsme se neorientovali, vedl nás jen hodný duch (asi ten alkoholický).
První dojmy jsou vždycky nejsilnější. Byla tma, teplo, vál vlahý vánek, šumělo palmové listí a všichni chodili pomalu.
Snažili jsme se rozeznat vůně ve větru a najednou jsem zase ucítila čmoudíky. Zvedla se mi nálada. Pláž byla jen přes ulici a večer vypadala jako jedna veliká plážová restaurace. Ratanhová křesílka byla rozložena téměř až k moři a všude na ohni pekli rybičky, humříky a krabíky. To už se rozveselil i Lúďa.
Ten večer jsme si dali drink s nohama v teplé vodě, vlnky z nás smývaly prach a poprvé se nám v Kambodži začalo opravdu líbit.


15.1.2008
Výlet na ostrovy


Máme na vytoužené moře ubohoučké dva dny a jsme lační zážitků. Večer se na recepci ještě svítilo, tak jsme si bez rozmyšlení objednali výlet lodí na ostrovy. Ani netušíme, jak vypadá loď a jak vypadají ostrovy.
Na váhání nemáme čas. Cena nádherná, balíček: snídaně, oběd, ovoce, voda, doprava lodí na 3 ostrovy a nářadí na šnorchlování 10 USD.
Ráno nás vyzvedává naleštěná Toyota Pick up. Konečně máme příležitost svést se na korbičce. Rozhled z auta je náramný, ale bohužel jsme jen přejeli ulici.
První atrakce dnešního dne končí příliš brzy. Jaké budou ty další? Rozvalujeme se v ratanhových křesílkách na pláži a cpeme do sebe sendvič slušné velikosti.
Loď je připravena, neteče do ní, motor jí nevynechává a na hladině se jen lehce pohupuje. Moře má barvu mladého hrášku. Naši vyděšení lelci už se konečně osmělili a opatrně vykukují. Navštívíme tři ostrovy a u dvou budeme šnorchlovat.
U prvního ostrova jsme našli korálové talíře metrových průměrů a rozvzpomněli se na Con Dao. Když jsme tu nádheru uviděli, mysleli jsme si, že se ani nenabažíme, ale měli to dobře zařízené. Půjčené brýle byly asijské výroby a po půl hodině začaly tak příšerně tlačit do hlavy, že jsme je rádi sundali.
Na lodi nás bylo 14, ale šnorchlovali jsme jen my a ostatní na nás čekali. Byli jsme tam evidentně nejstarší. Vysvětlením našeho počínání by mohlo být, že my jediní už jsme dostali rozum a dovedeme si vážit příležitosti . A taky víme, co je to využít každou chvilku. Tedy věděli jsme to, než jsme jeli do Laosu a začali si opět lelkovat.
Prostřední ostrov byl o koupání. Měl dvě pláže spojené úzkou cestou pralesem. Na obou plážích byly k přenocování chatky z palmových listů. Některé z nich měly i jednoduchou koupelnu a tekoucí vodu. Nechyběla ani restaurace a chlazené nápoje. Elektřinu na to nepotřebovali, každý den na lodi přivezli do chladících boxů veliké bloky ledu. Pivínko jsme na pláži pili správně orosené.
Dovedu si živě představit, jak v téhle téměř panenské nádheře trávíme v houpací síti několik dní. Škoda, že nemáme víc času, tady by se lelkům líbilo! A opravdu, když si Luděk na hodinku zdříml v hamaku pověšeném mezi dvěma palmami, jeden lelek se mu uvelebil přímo prsou.
U posledního a nejmenšího ostrova nám průvodce skromně řekl: „To je to nejlepší, co tady u nás v Kambodži můžete vidět pod vodou“. Z mladých už se ani nikdo nekoupal, raději si poslouchali svou oblíbenou muziku ze sluchátek.
Moře bylo naše. Pod námi kvetla korálová pole, kam jsme stačili dohlédnout a fialové vlasy sasanek vlály hned sem a hned zase tam. Jako by koráli ani neměli konce. Rybiček tu moc neplavalo, ale rozmanitost barvami zářící korálové nádhery mě dojímala. Vylezli jsme na palubu, až když jsme měli od potápěčských brýlí v čele hluboký důlek.

 
 

Šťastný večer (Happy Evening)

Vrátili jsme se ve šťastnou hodinku. Ve čtyři hodiny odpoledne začínají Happy Hours a to znamená, že koktaily stojí 1,5 USD a 0,5 pivo Angor 0,5 USD. Sedli jsme si do kulatého lehátka až k šumícímu příboji, pili jsme piňakoládu z rozhodně čerstvého kokosového mléka a neměli jsme na starosti nic jiného, než pozorovat západ slunce.
Máme poslední hodiny dovolené a tak si do hlavy ukládáme co nejvíc obrázků. Kambodžané jsou u moře snědší a usměvavější. Kolem nás korzují prodavačky s košem dobrot na hlavách: ovoce, rybičky, pečivo, chipsy . Nejlákavější byla pro nás plata plná oranžových humrů. Jak se to jí? Je to bezpečné? Kupují si to všichni, takže to taky musíme mít.
Prodavačka nám krunýřek na ocase odřízla nožem, rukou uvolnila, pokapala limetkou a posypala solí s pepřem. 10 ks na dolar. Bylo to výborné. Snad se můžu odvážit říci, že jsme byli šťastni.

 
 

16.1.2008
Všude dobře, u moře nejlépe


Dnes poprvé za celou dovolenou jsme si NIC nenaplánovali a nikde jsme se nepotulovali. Zahráli jsme si na „lidi, co přijeli k moři“. Pro všechny, co už se někdy koupali v tropickém moři, nemáme žádnou novou informaci. Jen obrázky pro snění.
Tak takhle vypadá tropický ráj. Zelená, modrá, bílá a oranžová. Pečení humři sami připlouvají v košíku na hlavách snědých krasavic, stačí jen natáhnout ruku a líně pokynout. Do moře se nechodí, tam se vleze jen ráno. Naopak občas se musí vylézt z vody. To když zafouká větřík, abyste se trochu ochladili. Ve vodě se leží a válí. Plavat se v ní taky nedá. Je čistá a neuvěřitelně teplá.
Lehátka jsou plná jen z poloviny, moc lidí tu není. Převážně cestovatelé, jako my, kteří si na pár posledních dní přijeli nabrat síly před návratem domů a pak bohatí Thajci, kteří si sem jezdí odpočinout od západních turistů. Jak je to všechno relativní.
A z nás se stali plážoví povaleči. Tady něco vypít, tady ochutnat, trochu zdřímnout, než začnou Happy Hours, pak pár koktejlů a poslední západ slunce. Kdo by odolal? Nabízejí i Happy koktejly, ale kniha nás varovala, že jsou z marjánky. Tolik štěstí bychom ani neunesli.
Jestli se to vyplatí, jet do Kambodže k moři? Prozradím vám, že ano, má to ale jeden malý a jeden velký háček. Ten malý je, že Kambodža není dost IN, ten velký až zítra. 

 

17.1.2008
Jestli taky máte jet do Kambodže k moři?


Poslední den u moře jsme věnovali průzkumu, „kam jsme se to sakra zase dostali“ a jak to tu vypadá. Město SihanoukVille je přímo na pobřeží Kambodže v Thajském zálivu asi na polovině cesty mezi Vietnamem a Thajskem.
Dostanete se sem snadno. Letadlem do Phnompenhu a potom autobusem (6USD) nebo taxíkem (cca 20 USD). Za 3-4 hodinky jste tu. Nejlepší čas pro návštěvu je od listopadu do února.
Město je ze tří čtvrtin ohraničeno ostrovy a tropickými plážemi. Jednu už známe, chceme vidět všechny. Půjčujeme si motorku (5 USD na celý den). Každý si tu může najít svou pláž.
Chcete prázdnou bez lehátek, chcete bydlet na pláži a moře mít pod oknem? Pro ty, co žijí rádi za plotem v „bezpečí“ se tady staví ohromný komplex. Město samo je plné hotelů a barů a splní téměř každé přání. Jestli je tu bezpečno? Varovali nás, abychom na pláži nenechávali foťáky bez dozoru. To bychom neudělali nikde na světě. Žádné další varování už jsme ani nečetli, ani neslyšeli.
Slíbila jsem vám milovníkům mořských dovolených zhodnocení, zda jet do Kambodže k moři, takže tady je.

Bude vám to tu vyhovovat, pokud:
• jste pobytový typ,
• máte rádi teplé moře,
• bílý písek,
• pohodlná lehátka,
• dostatek barů,
• dost dlouhé happy hours, aby se člověk stihl zbořit koktejlama za 1,5 USD (od 16:00 do 20:00),
• oblíbené výlety na skútru a na banánu,
• jednodenní výlety motorkou – slibuji, že celou nádrž ani neprojedete,
• jednodenní výlety lodí na ostrovy (šnorchlování),
• útěk z civilizace na ostrovy (bydlení v chatičkách na pláži),
• stačí vám jedno město a čtyři pláže,
• máte rádi dobré jídlo až pod nos,
• NERADI UTRÁCÍTE MOC PĚNEZ (ubyt. 6 - 30 USD pro dva, snídaně za 2 USD, večeře na pláži za 3 USD,  
whisky Mekong 0,5 USD, pivo 0,68 za 1 USD.

Nevím, kde jinde byste takové služby za ty peníze pořídili. Zatím sem jezdí jen autobus, ale jednou sem možná budou lítat letadla, letiště už mají. Ale to už tu nebude taková pohoda.

!!! Nebude Vám to tu vyhovovat,
• pokud nesnášíte KOHOUTY! Je jich plné město a ráno před svítáním se dají do řevu. Chystali jsme se jíst především drůbež, abychom jejich počet trochu snížili, ale když ty rybičky, humříci, sépie, krabíci jsou tak dobří! A přitom chuděrky tak sympaticky mlčí!

 

Přiznání

Už se nás kamarádi kolikrát ptali, proč zrovna Jihovýchodní Asie? Za sebe tak jednoznačnou odpověď neznám, za Lúďu si ji troufnu. Určitě jste postřehli, že to tady všude voní něčím.... a jídlem.
V Laosu, v Kambodži, v Thajsku, ve Vietnamu. Luděk jde po jídle jako správný kohout. Když to na něj přijde, nevidí několik set let staré památky, trpí u západu slunce a potí se mu zrcadlovka.
Dneska ráno se mi dokonce přiznal, že se přistihl, jak si nahlas zamlaskal. Na jeho obranu musím zdůraznit, že tady se jídlu opravdu umí věnovat a že je to skutečná radost se jít najíst. Každý den stolují celé velké rodiny pohromadě a žádný Kambodžan, když nemusí, by nikdy nejedl sám.

Amok – je to o jídle

Pro vás všechny, co rádi jíte a občas taky rádi zkoušíte něco nového uvařit, mám připravený jedinečný recept, který jsem poctivě doma ve vinohradské kuchyni s dostupnými ingrediencemi nejdřív vyzkoušela. Všichni jsme přežili.

Amok je typicky kmerské jídlo. Nejlepší je připravené přímo v kokosovém ořechu nebo v banánovém listu. V Kambodži nám hodně chutnalo a testovali jsme jej v několika variacích. Recept jsem našla na internetu a modifikovala na naše podmínky. Na chuti, jak si ji pamatuji, se improvizace nepoznala. Připravte se na jemnou chuť masa v kokosově-něcojakokari omáčce. A jdeme na to!

Co potřebujete pro čtyři osoby?
1 stroužek česneku, 1 červenou cibuli, 5 cm čerstvého zázvoru nebo 0,5 čajové lžičky mletého zázvoru, 2 čajové lžičky mleté citronové trávy, 0,5 čajové lžičky kurkumy, 1 čajové lžičky papriky, 1 čajové lžičky soli, 2 lžíce rybí omáčky, 1 lžíce cukru, 400 ml kokosového mléka (v plechovce), 450 g bílé ryby (vybrala jsem rybu pangacius – sumečka z Mekongu). Největší starosti mi dělaly banánové listy. Nechtěla jsem se vzdát originální přípravy, tak jsem si vyrobila mističky z velkých listu kapusty. Sami uvidíte, jak to dopadlo.

1. Všechny ingredience kromě ryby (včetně kokosového mléka) jsem umixovala dohromady, přendala do kastrůlku a nechala asi 10 min probublávat, dokud se směs nezahustila. Pokud to po mně opakujete, klidně si to teď ochutnejte a podle chuti upravujte.
2. Z pečící folie jsem pomocí sešívačky vyrobila 4 jakési krabičky, do nich jsem dala půlkulaté kapustové listy, takže jsem získala stabilní a pevné zelené misky. Vložila jsem dovnitř lehce osolené jednotlivé porce ryby a zalila polovinou omáčky.
3. Poloplné krabičky jsem přesunula na vodní lázeň do trouby na 50 min. (Vodní lázeň jsem utvořila tak, že jsem dala krabičky na plech a mezi ně nalila vodu).
4. Po půlhodině jsem nahlédla dovnitř. A co se mi to stalo? Okraje svěže zelené kapusty se mi neočekávaně usušily a začaly hnědnout.
5. Vydržela jsem kapustu sušit dalších 20 min, pak jsem mističky, co evidentně nebyly z banánových listů, přemístila už bez podpůrné fólie, na talíře a dolila druhou polovinou předem přihřáté omáčky. Má se podávat s rýží. Zvolila jsem jasmínovou. Sice lehce lepí, ale její chuť se té výborné kambodžské téměř vyrovná.

Zhodnocení rodiny Novákovy:
Chuťově výborné. Rybí maso nasáklo chutí omáčky a jen se rozplývalo na jazyku. Rýže s omáčkou připomínala manu nebeskou.

Zhodnocení moje:
Že to bude dobré, tak to jsem věděla. Nedalo to moc práce. Vlastně by se omáčka mohla připravit předem a pak jen podusit s rybou. Hlavní trik spočívá v tom, že se ryba dusí dost dlouhou dobu, takže nasákne chutí omáčky a koření. Celý pokrm by se dal připravit i bez šaškování s rádoby banánovými listy normálně ve wok pánvi nebo by se uvedenou směsí mohly naplnit zapékací misky.
Ale to by vypadalo obyčejně a já jsem chtěla něco zvláštního, aby všichni padli na zadek. Abyste věděli, nevzdávám to a budu hledat dál. V Tesku prý banánové listy prodávají.

Prosím dejte mi vědět, jestli máte pro mě nějakou radu a nebo jestli jste to zkusili. Když se vám Amok povede, napište svůj komentář do Pozitivních novin. To je to pravé médium pro dobré zprávy.

PS. Příští povídání bude poslední. Trochu se dozvíte o hlavním městě Kambodže, jak se poznají turisti od cestovatelů na první pohled, do které kategorie patříte a pro poctivé čtenáře bonus o letištních povalečích.
Pokud zase něco zvláštního vyzkouším, napíšu vám recept.

Nové zápisky z deníku budou uveřejňovány vždy po týdnu.   Další díly seriálu najdete ZDE

Foto © Lenka a Luděk Novákovi

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 29. 02. 2008.