Blanka Kubešová - Renata Šindelářová: Čím je člověk starší, tím víc potřebuje, aby byl milován

Přesto, když jsem se Blanky Kubešové zeptala, zda se mnou udělá rozhovor, souhlasila trochu rozpačitě. A víte proč? Vyjádřila obavy nad tím, že je příliš obyčejná na to, kolik publicity se jí dostává. Ale nenechala jsem se odradit a položila jí několik otázek, týkajících se její tvorby a především jejího exilu ve Švýcarsku.

Blanka Kubešová: Novinářská a vydavatelská činnost Mirko Janečka v Kanadě končí...

Česko-anglické Kanadské Listy začaly vycházet v 66. roce zprvu cyklostylovaně pod názvem Hlas nových a o pár let později už v podobě, jak je známe dnes. Od počátku archivovaly a mapovaly činy a osudy hrdinů protinacistického odboje a veteránů 2. světové války. Informovaly pravidelně jak o životě vojáků, letců a parašutistů, tak i o krajanech, kteří svou prací a úspěchy dosáhli uznání za hranicemi vlasti.

Vladimír Kulíček: Ufouni útočí

Jak je dávno známo, obor tzv. malých literárních žánrů má mnoho společného s vařením polévky. Obojí totiž může být připraveno z dobrých surovin, ale nedáme-li tomu příslušnou chuť a vůni, je to špatně poživatelné. Proto se také oba uvedené články velmi liší od věcných přednášek a písemných prací našich předních vědců, jež jsou někdy podávány poněkud suše.

Ivo Fencl: Umírněně válečný kůň

Jako dítě jsem si před spaním takzvaně hrával divadlo, jak jsem tomu říkával. Oč šlo? Představoval jsem si příběhy. Některé byly i na pokračování a navázal jsem tudíž vždycky hned další večer, což byl i případ koně z Divokého západu, který postupně bojoval pod Indiány i pod bělochy. Onen nápad takto řetězit dobrodružství jeho prostřednictvím se mi velice líbil, ale samosebou ho dostali už přede mnou jiní. A taky po mně, protože některá témata jednoduše visí ve vzduchu, a tak nakonec vznikl i román Válečný kůň, z něhož byla pak vytvořena divadelní hra a nakonec a nedávno i film, a ten já chutě navštívil s dvanáctiletým synem v jednom plzeňském multikině.

Zdeněk Horenský: Příběh Zdeňka Mastníka (Pavla Holana)

Zmíním se o příběhu pana Zdeňka Mastníka, přítele z Koryčan a ze studií mé již nežijící maminky. Po celá léta jeho pobytu v Londýně s ním udržovala písemný styk a podílela se také na udržování hrobu jeho rodičů na hřbitově v Koryčanech. Pan Zdeněk Mastník se narodil v červenci v roce 1920 v Miloticích v učitelské rodině, která se krátce potom přestěhovala do Koryčan. Vystudoval reálné gymnázium v Kyjově a také Obchodní akademii. Po válce začal pracovat pro Mezinárodní svaz studentstva.

Pavel Pávek: Snad nejstarší vinice v Čechách

Unavený vláček rozvážně míjí lužní lesy, zahoukáním zdraví rovinatou krajinu, občas stejným způsobem varuje líné daňky kteří ho ignorují a pokojně ukusují zelenou trávu, tu a tam zastaví na malém umolousaném nádražíčku většinou vzdáleném od obce jejíž název zdobí průčelí opuštěné drážní budovy.

Eva Rydrychová: Zubařům pacienti neumírají

U zubního lékaře prožíváme každý své. Někdo tam chodí rád, jelikož má chrup jako žralok, jiný zas se zelení v tváři, poněvadž už mu zase vypadla plomba. Patřím k té druhé skupině. Vlastně... už ne! Mně zubní lékař spíš zachránil život. Od útlého dětství chodím k zubaři s neskonalou hrůzou. Potkala jsem jich vskutku mnoho. Dopadlo to vše nakonec tak, že odvaha mne nadobro opustila a u lékaře mně neviděli celých devět let. A že to byla léta ukrutná, to asi nemusím rozvádět.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (76)

A tak jsem se já, bláhovec, ve svých sedmapadesáti letech zapojil do předvolební kampaně a několik příspěvků mi tentokrát noviny dokonce otiskly. Zde je výňatek z Lidových novin ze dne 19.3.1992: 1. března 1992 bylo u nás založeno nové politické hnutí Demokrati 92 a už z prvních ohlasů je cítit, že tato strana tak trochu naháněla strach už ve své prenatální podobě. Nové hnutí by totiž mělo vyplnit mezeru mezi OH a ODA, chtělo by navázat na myšlenky původního Občanského Fóra a počítá s přízní těch, kteří na podzim podpořili zákonodárné návrhy prezidenta Havla.

Antonín Siuda: O zvyklostech a jejich proměnách

Uvedu jen jeden okrajový příklad: sexuální morálku a s ní související stud. Moje generace si ještě potrpěla na platonické lásky, na rituální stydlivé tanečky kolem opačného pohlaví, a vůbec kolem problematiky týkající se záležitostí intimních. Být stydlivý a zdrženlivý bylo tak obvyklé a za poetický status quo pokládané.

Jan Drocár: Jak přežila šlechta své zrušení

Po staletí vůdčí síla společnosti, která se rozhodujícím způsobem politicky, kulturně a hospodářsky podílela na osudu českých zemí a která byla výraznou nositelkou tradic rodiny, národa i víry přišla o tituly, jména, společenskou prestiž a postavení, majetek a nakonec v převážné většině i o zemi, ve které se narodila, vyrůstala a žila.

Miroslav Sígl: O rekordně vysoké soše T. G. Masaryka

Náhoda tomu chtěla, že jsem se začal zajímat o osud předčasně zesnulého Stanislava Rolínka (1902–1931) z moravského Bořitova. Proslul jako talentovaný sochař – samouk především tvorbou národních monumentů (sochy v nadživotní velikosti sv. Václava, Jana Žižky, Jana Husa, Prokopa Holého, blanických rytířů, legionářů). Tohoto skromného umělce – samotáře, který se ve svých 22 letech léčil na tuberkulózu a své původní zaměstnání čalouníka musel ze zdravotních důvodů opustit, si povšiml starosta nedaleké známější obce Kunštát František Burian. Uvědomil si, že podobné sochy by mohly zvýšit turistickou atraktivitu obce, a proto Stanislava Rolínka podpořil v jeho zálibě.

Blanka Kubešová: Útěky železnou oponou v televizi i knižně

Pražské MV přiznává, že od února 48 uprchlo s nasazením života před komunistickým režimem na Západ přes 400 tisíc Čechů a Slováků. Dramatické útěky za svobodou pečlivě sbírala a archivovala nejen Státní bezpečnost, dochovaly se i v mnoha dokumentech, v soukromých archivech a v podání pamětníků.

Antonín Siuda: Můj stařičký "Trávníček"

Na podzim v roce 1951 byl vytištěn a dán do prodeje Slovník jazyka českého. Jako jediný autor je v něm uveden František Trávníček, což je od té doby zpochybňováno. Slovník má 1801 stránek a je uložen v jednom objemném svazku s plátěnou vazbou. Manipulace s ním je velmi rychlá a jednoduchá. Je to obyčejná knihařská práce, ale výjimečných řemeslných kvalit.

Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: Vyprávění o trpaslících a kýči vůbec

Vůbec mi nevadí sádroví trpaslíci na zahradách. Jsou to absurdní, stupidní a tím krásné bytosti. Pohádkové bytosti, které se líbí dětem, aniž by pokazily jejich vývoj a charakter. Jsou kýčem dávno z módy vyšlým a už jejich stáří je úctyhodné. A stářím získávají věci na hodnotě. Ovšemže je obrovskou pitomostí mít na zahradě trpaslíka na zahradě padesát let - dávno už vyšel z módy.

strana 1 / 264

Další strana »