Miroslav Sígl: O etice, morálce a svědomí v dnešních médiích

Třebaže konference na Syndikátu novinářů ČR skončila ve zmatení jazyků, někdy ostrých (ale vždyť jazyk je snad jediný nástroj, který se stálým užíváním ostří), neměla by nikdy skončit trvalá diskuse o etice, morálce a svědomí našich žurnalistů a jejich médií. Užitečná bude tehdy, až se do ní zapojí širší veřejnost.

Ondřej Suchý: A večer bude biograf (16)

Knížka, která se vám pokusila sdělit něco o filmech charakteristických pro nejznámější filmové žánry, se přiblížila k závěru. Jestliže mají odborníci kritéria na určování a členění filmových žánrů různá, mnohdy velmi odlišná, myslím, že to lze pokládat za nejjasnější důkaz toho, že film vzdor svému věku — jednomu století — je uměním stále v „pohybu“. Dnes už je jisté, že v době příchodu televize byly otazníky nad budoucností filmu zbytečné. Biograf je zkrátka biograf a filmové plátno má jiné výhody než televizní obrazovka.

Michal Dlouhý: Škola - základ života

Dne 27. ledna 1927 se dostavil na četnickou stanici v Nymburce četník na zkoušku Ferdinand Zahálka, který se zde hlásil k nástupu do služby po absolvování školy četníků na zkoušku. Velitel stanice vrchní strážmistr Bedřich Hájek jej uvítal na stanici, zapsal si o novém četníku jeho údaje a ukázal mu, kde se má ubytovat s tím, že druhého dne jej začne seznamovat se služebním obvodem a chodem služby na stanici.

Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy - Josef a jeho bratři (4)

Krom toho se v těchto textech dočítáme ještě o jednom poznání, že jsme sami svého osudu tvůrci, o čemž jsme se v dějinách mnohokrát přesvědčili. „Když bylo stvořeno železo“, čteme, „zašelestily smutně všechny stromy a volaly: „Běda nám, teď vznikl nám krutý bezohledný nepřítel, který nás všechny vyhubí.“ Ale železo je chlácholilo, pravě: „Jsem vám nebezpečné, a přece se mne nemusíte lekati.

Danuše Markovová: Nádherné zbytečnosti suchozemské

Ani s postupujícím časem moje sběratelská vášeň neustávala. Byla pouze soustředěna na nový zájem - a to lov kamenů suchozemských.Ty už nevyžadovaly tolik péče při usazování do půdy zahrady. Jejich momentální domov byl závislý na mém duševním rozpoložení; valouny se staly bludnými kameny. Zaměřila jsem se na rozličné velikosti a tvary a nepřipouštěla jsem si starosti s rozmisťováním po zahradní ploše.

Jaroslav Vízner: "Ukončete nástup - dveře se nezavírají!"

V padesátých letech měly tramvaje ještě pěkné proporce, krásné interiéry a stále otevřené dveře. Když jsem vycházel z našeho domu ve Vokovicích, jedenáctka byla slyšet dlouho před stanicí, už od Liboce. Dával jsem se do běhu a často ji dostihl až když se ze zastávky znovu rozjížděla. Stačil jsem se ale pověsit na rukojeť zadních dveří, chvíli vlál jak prapor, pak se přitáhnul a tímto způsobem "nastoupil".

Miroslav Sígl – Karel Helmich: Dobrou chuť (2)

Duch a vůně cibulačky z té dávné doby však zůstaly. Najdete ji ve stovkách receptů, jeden z nich je z kuchyně našeho Karla. Základem je vždycky zesklovatělá cibule na oleji nebo na sádle a zalitá vodou. Nechá se úplně rozvařit. Pak přilijete bílé víno, jste přece ve Francii. Jste-li snad odpůrci i vína, vystačí vám hovězí nebo masoxový vývar.

Milan Turek: Německá VIA SACRA má zastavení na severu Čech

Tvůrcem zajímavé poutní cesty se čtrnácti zastaveními ve významných místech sakrálních památek v Euroregionu Nisa je žitavský historik Volker Dudeck. Prezentoval se řadou děl o českých dějinách v souvislosti s historickými památkami Horní Lužice. Jeho největším objevem je žitavské postní plátno, nazývané také Žitavskou biblí. Druhým autorem poutní cesty je manažer z Bautzenu Holm Grosse, který doplnil cestu praktickými radami. Spolu s dalšími tvůrci vydali v květnu průvodce, který vede návštěvníka Euroregionu Nisa po těch nejkrásnějších místech historie Čech, Německa a Polska v Trojzemí.

Karel Šíp: Prázdninové rady amatérského cestovatele

Velké zavazadlo totiž svádí k tomu, brát si sebou i úplné blbosti. Stojíte před skříní, už jste vzali kdeco, ale v zavazadle je pořád dost místa, tak berete další a další věci, jen aby to bylo plný. Pokaždé si sebou například beru 15 – 20 triček. A vždycky v cílové zemi vidím, že takové tričko tam stojí zhruba jako žvejkačky. Já se s tím táhnu přes půl světa, přičemž rozumné je odjet bez triček a tam si je kupovat jako žvejkačky a pak to vyžvejkané tričko jednoduše zahodit do koše.

Karel Zatloukal: Jarošův mlýn

V těsné blízkosti Brněnské přehrady, na levém břehu Bílého potoka ve Veverské Bítýšce, nyní již jen tiše stojí vodní Jarošův válcový mlýn, místo, kde se zastavil čas … Ministerstvo kultury ČR prohlásilo Jarošův mlýn ...

Vladimír Just: Vlasta Burian a sport ...

Kdykoli se píše o Vlastovi Burianovi, propírá se věčné téma Burian a sport. Není divu – sportovní výkony byly vždy Burianovi rovnocenné s výkony jevištními. „Hrál fotbal v nejlepších mužstvech, hraje tenis, jezdí s autem odvážně jako závodník, jezdí na koni a skáče přes překážky… Sport, tělesná námaha, otužilost a dravá chuť k životu spolupůsobí hybnou pákou při tvorbě Burianově na jevišti.“

Petr Feyfar - Zdeněk Pošíval: Pozitivní energie čerpaná ze stoje na hlavě

Dodnes netuším, proč je na DAMU tak náročný tělocvik pro veškeré posluchače. Chápu, že je potřebné, aby posluchači herectví uměli jezdit na koni, dovedli plout v kánoi anebo zvládnout šerm, ale uniká mi, proč se to museli učit na klasifikovaný zápočet i posluchači dramaturgie. Na katedře režie se šerm docela hodil, v praxi jsem tu znalost párkrát využil a choreografii soubojů si dělal sám. Jenomže ve škole jsem vyfasoval jako protivníka právě dramaturga, s nímž jsem měl na semestrální zápočet předvést souboj Cyrana s d´ Valvertem, včetně mluveného textu.

Jitka Dolejšová: Koudelníkův syn

Malebné město Kutná Hora v sobotu přivítalo návštěvníky, výletníky, turisty, poutníky, cestující, tuzemce i cizince. Mladí, staří, dvojice i skupiny obdivují historické památky i architekturu města horníků a mincířů. Parta kluků vyšla z Chrámu sv. Barbory. Posedali na nedaleký trávník, telefonují, prohlížejí si kolemjdoucí děvčata. Jeden z chlapců začíná pískat melodii: Já jsem z Kutné Hory, z Kutné Hory, koudelníkův syn…

Josef Čermák: Stavitel ing. Václav Kuchař

Jestliže architektura a stavitelství byly jeho životním údělem, Václav Kuchař vynikal i jinými talenty. Málokdo z nás na příklad věděl, že v mládí miloval divadlo (jako jedenáctiletý chlapec hrál dvořana v Lucerně (škoda, že jsme to nevěděli, Lucernu jsme v Torontu hráli několikrát, mohl si svoji roli zopakovat).

strana 1 / 264

Další strana »