Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (36)
V těchto místech jsem nucen učinit významnou inovaci a při odhalování dalších střípků svých vzpomínek postupovat nikoli chronologicky, ale tematicky, dle jednotlivých – jak to nazvat – oborů, disciplin - kdo ví? Největší problém budu mít s tím, jak moc se odvážím odhalit své nejniternější nitro, takže prosím eventuelní čtenáře o notnou míru shovívavosti.
Jan Drocár: V souladu s vírou, řádem a mravností
Následující myšlenky zazněly v dokumentárním filmu České televize "Potomci Přemyslovců aneb tradice zavazuje", jehož obsah máte možnost si přečíst zde v plném znění. Jelikož jsem měl možnost - jak díky tvorbě námětu a scénáře tohoto filmu, tak i díky přítomnosti na jeho natáčení - se osobně poznat se všemi jeho hlavními protagonisty...
Ondřej Suchý: Natočí se někdy film o životě Lídy Baarové?
Boj o autorská práva, tři scénáře, dva (ne-li tři) režiséři, vděčné téma pro novináře. Autory tří různých scénářů o životě Baarové jsou Otakar Vávra, Jiří Blažek, Ivan Hubač. Režiséry měli být Otakar Vávra, pak Filip Renč a uvažovalo se prý také o Juraji Herzovi. Zdá se, že šanci by v budoucnu mohl mít – díky svému nízkému věku – Filip Renč.
Jiří Vlastník: Deník královny harmonikářů
„Milá slečno, děkujeme Vám za Vaše laskavé účinkování na našem XI. Čaji Pražanek. Váš hudební výkon byl velmi dobrý. Obecenstvo bylo vesměs příjemně dojato a v každém směru spokojeno. Slyšeli jsme o Vás jen samou chválu.
Otakar Brůna: Psát vzpomínky není legrace aneb Potkal jsem kronikáře srdce
Nebylo to poprvé, kdy jsem se radil s Adolfem Branaldem o tom, jak psát vzpomínky. Bylo to těsně před tím, než oslavil stovku, ale bylo to naposled.. Bohužel. „No, ono psát vzpomínky, není žádná legrace, jak si to představují někteří autoři. Můj herecký guru – Rudolf Deyl – mi jednou pravil: "Branalde, psát vzpomínky, to je kumšt.“
Jitka Dolejšová: Skandinávie - O velikém putování k polárnímu kruhu …a ještě dál (2)
Při noclehu v přírodě máme dodržovat pár pravidel, mezi která patří například zákaz rozdělávání ohně. Jinak můžeme přespat, kde je libo, v Norsku je však třeba dodržet vzdálenost nejméně 150 metrů od obydlí. Ve Finsku platí, že nesmíme být na dohled od obydlí. Všude pak je zakázáno stanovat na soukromém pozemku bez souhlasu majitele.
Dobromila Lebrová: Viktorin Kornel ze Všehrd, humanista, právník, spisovatel
Už od doby Karla IV. pronikaly na naše území první ozvěny humanistického učení, které předpokládalo obrození a zdokonalení lidstva za pomocí některých poznatků z antiky. Humanistické hnutí zdůrazňovalo především lidskou důstojnost, úctu a lásku životu. K rozvinutí tohoto nového filozofického směru u nás došlo za vlády Jiřího z Poděbrad a za vlády Jagellonců.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (26)
Dávno před tím, než jsem poprvé spatřil živého osla, měl jsem vědomosti o hře pánů Voskovce a Wericha OSEL A STÍN. V cizokrajných filmech se objevovala tahle trpělivá zvířata, která očividně líně a bez zájmu přežvykovala trávu, občas zastříhala dlouhými slechy, popošla a nedůvěřivě se rozhlížela po příčině nezvaného hosta. Dvounohý lidský osel vydával divné skřeky a skutečným oslům poroučel, někdy je i tloukl klackem přes zadek.
Ivo Fencl: Sto let Fantomase
Ctihodná lady Belthamová se s Gurnem (= skutečné Fantomasovo jméno) seznámila za búrské války v Jižní Africe, kde sloužil u dělostřelectva. Na scénu vstupuje Juve a objevuje v kufru Belthamovu mrtvolu napuštěnou síranem zinečnatým. Policista paralelně prošetřuje i další bestiální vraždu, které padla za oběť markýza de Langrune a z níž je podezřelý mladý Charles Rambert (budoucí Fandor!) Ve skutečnosti je tento jemný hoch nevinen a markýzu vlastně také odpravil Gurn. Aby se zmocnil jejích losů.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch Ravik: O řekách a rybaření
Řeka sice furt eště čaruje, ale čím dál míň. To tenkrát, postavili jsme si na Podkově stan. Vypůjčený stan a veliký - přesto nám na nohy táhlo. A když jsme vlezli do vody, plavali jsme po proudu třeba taky čtyři kilometry a pak pěšky nazpátek. A v noci řeka šuměla a šplouchala a probouzela nás zima a ptactvo, a když náhodou svítilo slunce, dospávali jsme venku a krásně to hřálo.
Miroslav Sígl: Detektivní příběh o Láďovi Šubrovi a jeho nálezu z Kokořína
Velkým dlouhotrvajícím potleskem v pondělí 3. září v přednáškovém sále Národního muzea odměnili přítomní vážení pánové i dámy z České numismatické společnosti našeho rodáka nedávného 75letého jubilanta Jiřího Ryanta. Zaujal je všechny svým příběhem a výpovědí o nálezu drobných mincí v obci Kokořín z doby vlády Jiřího z Poděbrad, kterému předcházelo takřka detektivní několikaleté pátrání.
Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (4)
Mlha, vichr, prší a prší. Chvílemi se z deště stává prudký liják. Obloha připomíná tmavý šedý kabát. Nedá se nic dělat, dnes na túru nejdeme. A tak jsem s Olym zůstal v apartmánu a naši lidi šli na celé odpoledne do bazénu. Krytého, to dá rozum. Když se někdo neotužuje, do horského jezera si zaplavat nepůjde.
Ivana Kriglová: Důslednost, děti a my
Již delší dobu pociťuji, že názory na výchovu dětí, s kterými se setkáváme, postrádají samu podstatu. Mnohdy nekonečné diskuse o nepřeberném množství výchovných směrů s cílem ovlivnit dětskou psychiku nás zavádějí do bludiště dalších problémů. Mým osobním názorem je, že základem výchovy je důslednost a od ní se všechno odvíjí.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (31) František Kovářík
„Marečku, podejte mi pero!“ S vyslovením téhle věty, která také tvoří název jedné české filmové komedie, se snad každému okamžitě vybaví dobrácká, usměvavá tvář toho, kdo ji na plátně pronášel. Ano, dnes si připomeneme skromného a dobrého člověka a herce, kterému chyběly pouhé dva roky k tomu, aby oslavil 100. narozeniny. FRANTIŠKA KOVAŘÍKA (1886-1984) milovali jak diváci, tak i všichni jeho kolegové.
strana 1 / 264