Ondřej Suchý: Sága rodu Lupinů (10)
„Hele, já votevřu dveře, otočím se kde je, a von už je venku, viď. Když von je tak rychlej!!“ stěžoval si mi kdysi Zdeněk Srstka na svého pražského krysaříka. Lidé mu pak prý hlásili, kde ho má hledat… No jo, krysaříčci jsou rychlí. Náš Lupino si dává po zahradě závody tu s kamarádem bíglem, tu s kamarádem ridžbekem, a když pak ti dva velikáni ulehnou vyčerpaní na bok, přidá si obvykle ještě nějaké kolečko navrch. Jenže začal být nejvyšší čas tu jeho volnost tu a tam výchovně usměrňovat.
Pavel Pávek: Pan Humboldt byl okouzlen
Benešov nad Ploučnicí je sice trochu ve stínu nedalekého Ústí nad Labem, ale to mu nijak neubírá na významu ani na nenápadném půvabu. O mnohých městech se říká, že připomínají Betlém. Když se v Benešově vypravíte na vyhlídku Františka Josefa I na vlastní oči poznáte, že pozorujete jedno z nich. Benešov byl v údolí řeky Ploučnice v místech, kudy vedla stezka spojující Prahu s východním Saskem a Lužicí, založen v třicátých létech 13. století.
Jak se rodí kniha
Mé psaní provokuje obava, že není daleko doba, kdy přestaneme spolu a mezi sebou komunikovat, kdy přestaneme vnímat jak krásu přírody, tak třeba bolest druhého, kdy ztratíme schopnost vidět a cítit, schopnost dokázat se soustředit ...
Renata Šindelářová: Jde o sílu duchovní
Mýty jsou samostatným živým organismem, cituje kniha Toulky světem bájí aneb S rozhlasem po stezkách mytologie odborníka na mytologii Josepha Campbella a vysvětluje, jak se v mytologii proplétá historie s fantazií těch, kteří příběh vyprávěli a dále jak se předával z generace na generaci, nabýval stále rozmanitějších tvarů. Mnoho legend znějících jako science fiction se tak zakládá na zrnku reality. Na každém šprochu pravdy trochu, říká se. Pro mytologii to platí dvojnásob.
Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (7)
Z Galtüru putujeme dlouhým romantickým údolím Jamtal, proti proudu Jambachu. Kolem Menta Alm a Scheiben Alm, kde chovají poníci a legrační vepříky, stále vzhůru. Po obou stranách údolí se zdvihají třítisícové vrcholy. Odpoledne slunce předává vládu kupícím se mrakům, které rychle tmavnou, klesají a posílají na zem první těžké kapky. Proto se rozhodujeme pro návrat – však je před námi ještě asi deset kilometrů cesty, než dorazíme zpátky do Tschafeinu. Cestou se ještě rozhlížíme, abychom si do paměti věrně otiskli všechny jedinečné alpské obrázky.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (34) Váša Toms
Padesát let umělecké činnosti oslavil v roce 1997 konferenciér, komik a humorista VÁŠA TOMS (1923 - ?) Začínal v roce 1947 v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého v Praze. Později konferoval hudebně zábavný pořad „Mistři harmonik“ a od roku 1951 vystupoval v programu s Jaroslavem Vojtou, Vlastou Burianem, Fandou Mrázkem, Emanem Fialou, Járou Pospíšilem, Inkou Zemánkovou, Standou Procházkou a mnoha dalšími populárními umělci.
Jitka Dolejšová: Světlo na cestách
Byla jsem pozvána na křtiny. Na pozvánce stálo: Srdečně vás zveme na prezentaci a křest nově vydané knihy Jana Amose Komenského: Cesta Světla. Křest se koná 24. září 2009 od 19 hodin v Galerii Cesty ke světlu a je zároveň příležitostí k oslavě 15. výročí vzniku galerie. S radostí jsem svoji účast potvrdila a začala se těšit na další zajímavou akci a setkání s milými lidmi v duchovních prostorách galerie.
Milan Dubský: Lidský rozměr jednoho internetového serveru
Nějaká výročí existují každý den. Protože každý den se něco rodí a zaniká. Obě tyto skutečnosti pak mají svá výročí. Jedno k existenci, pokud za něco stojí, druhé ke vzpomínce, pokud předmětný objekt za něco stál. Vezměme toto výročí jako podnět, abychom je mohli ještě mnohokrát opakovat a oslavit.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (27)
PROČ? Proč jsem tak mluvil? Proč jsem tam šel? Proč jsem řekl – ano? Proč jsem neřekl – ne? Proč zrovna já? – Otázky, které chodí s námi většinou tehdy, když nedržíme „huby na uzdě“. Uprostřed Veletržního paláce, kde právě vřel Mezinárodní knižní veletrh, zazvonil můj mobil. „Tady Kladenský deník! Pane Fousku, koho nebudete volit?“
Michal Zelenka - Zdeněk Pošíval: Jak být managerem v utajení
MICHAL ZELENKA - produkční, producent, promotér. Narozen 4. 4. 1948, vzdělání střední s maturitou. Od roku 1968 nezávislý producent a manažer hudebních a divadelních souborů. Framus Five a Michal Prokop, Blue effect (Modrý efekt R. Hladíka), Collegium Musicum M. Vargy. Divadlo Ateliér, Karel Černoch, Josef Dvořák a Jiří Císler, Hana Hegerová, Jaromír Hanzlík, Jana Brejchová a Jiřina Jirásková, Petra Janů (Pro-rock, Bumerang, Express a Golem), technický ředitel velkých mezinárodních show (One night on Broadway a The best of Broadway, SRN, Rakousko, Švýcarsko, Belgie, Francie, Itálie)
Jiří Heller: Two voices - Neodolatelné hlasy Edity Adlerové a Jany Rychterové...
Jana Rychterová je šansonierka, Edita Adlerová operní pěvkyně. Zpěvačka vlastních písní potkala mezzosopranistku, která zpívala v české opeře Carmen jako nejmladší. Hlasy naprosto odlišné, zprvu by se zdálo, a pokud bychom řekli, že nesourodé, nebyli bychom daleko od pravdy. Leč, pouze na první pohled, leč, pouze z předpojatosti takový názor.
Eva Jančíková: Magické a spirituální Uluru
Uluru - místo dávající stín - je aboridžinské jméno tohoto pískovcového monolitu,.který vévodí nedozírné rovné poušti centrální Austrálie. Je to největší obnažený monolit na světě, je vysoký 348 m a ještě pokračuje v délce několika kilometrů pod zemí. Geologické stáří se odhaduje na 600 miliónů let.
Olga Kostelencová - Milan Turek: Lidová muzika jí duší pronikla
Pro Olgu Kostelencovou, přestože její první hudební projevy byly vokální, nástroj, který nemá příliš mnoho žen v oblibě - cimbál – se stal jejím osudem. U cimbálu se proměnuje v impulzivní muzikantku s úžasně znějícím a hutným hlasem, kterým dokáže zdolat i ty nejnáročnější melodie lidové písně nejen české, ale i slovenské a romské, kapela primáše je obsazena romskými muzikanty. Dnes už zpívá a hraje blondýna uprostřed romského kolektivu přes dvacet let. Je zkušenou muzikantkou, zpodobňující celou škálu hudebních žánrů.
Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (6)
Z Bielerhöhe vyrážíme na túru k Wiesbadener Hütte (2448 m.n.m.). Stejným směrem se vypravili také hluční a upovídaní Češi, kteří tu byli s autobusovým zájezdem, takže klidu ani pozorování zvířat v přírodě jsme si příliš neužili. Zato jsme si s Olym vyslechli stížnosti na počasí, kritiku nepřítomného vysokoškolského profesora i důvěrnosti týkající se propoceného trička jedné korpulentní dámy. Někteří turisté by měli mít pusu na zámek. Pusu zamčenou aspoň na dva západy.
strana 1 / 264