Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (72)
I když jsem byl jako součást mlčící většiny za totality člověk programově apolitický, přesto se na mně politika podepisovala už od raného dětství. Hned na začátku protektorátu nám dětem vštěpovali rodiče, že nemáme vůbec vyslovovat některá slova a jména. Mezi ně patřilo právě slovo politika, ale i republika a jména Masaryk a Beneš! O svém dětském „politickém“ angažmá ve volbách v roce 1946, kdy jsme přepisovali komunistickou jedničku na národně socialistickou čtyřku, jsem už psal, a také další politické události z let padesátých se tu už probíraly.
Jiří Suchý: Dopis
Tento dopis je nanejvýš důvěrný, a proto Vás žádám, pane rektore, abyste jej po přečtení ihned spálil nebo snědl - nejlépe obojí. Vyzval jste mě jménem Vašeho slavného ústavu, abych vypracoval návrh, jak by měla vypadat zpráva, která by podala budoucím pokolením výstižný obraz naší současnosti.
NOSTALGICKÁ MYŠ znovu otevírá
Šemanovice - Proslulé kulturní minicentrum Nostalgická myš neboli šemanovický vepřín se po třech letech znovu otevře veřejnosti. Začnou se tam opět natáčet i pořady Nostalgické muzeum zábavy pro Český rozhlas 2, které připravuje už desátým rokem Ondřej Suchý. Nostalgickou myš uzavřeli v roce 2003 její majitelé, karikaturista Václav Teichmann a vydavatelka Žofie Kanyzová.
Milan Richtermoc: Vrátil jsem čas
„Milý Bufáku, díky za dopis. Hugo, ani nevíš, co někdy pro mne Tvé dopisy znamenají. Jednak to, že existuješ, že je dopis ve schránce, že víš, že je někdo, kdo je rád, že jsi, a kdo Ti chce také pomoci. Myslím, že již jsem Ti to napsal. Vždycky v nich něco najdu – třebas až na dvacáté nebo na třicáté, nebo na předposlední řádce – co mne povzbudí, co zrovna vystihne mou náladu, ve které se nalézám.
Jan Řehounek: Pedagog a sokolský vzdělavatel Václav Janda
Václav Janda (1885–1942), pedagog, sokolský vzdělavatel, pocházel z učitelské rodiny, narodil se na Loučeni. Jako učitel působil na několika venkovských školách na Poděbradsku a Královéměstecku, naposledy jako ředitel dívčí měšťanské školy v Nymburce. Po první světové válce odešel v roce 1919 pedagogicky působit do slovenské Nitry, odkud byl po třech letech přeložen do Liptovského Mikuláše.
Ondřej Suchý: František Nepil, Stradonice, Šemanovice, ale ještě o něčem jiném
Jednou mi řekl: „Já ti, člověče, závidím, že na chalupě můžeš být furt.“ A já se tehdy trochu zastyděl; on, typický chalupář, který své Stradonice miloval, se na chalupu dostával méně často než já, nechalupář, který se jednoho dne pouze rozhodl, že se stane z Pražáka venkovanem. Přitom – kdepak bych dokázal to, co on! Vždyť dokonce i tu sošku svatého Vojtěcha si do výklenku nad vstupními vraty či bránou vlastnoručně vyřezal!
Monika Petrlová: Kdo frituje nezlobí
Že nevíte o co jde? Talking CHOU CHOU je revoluční nástupkyně starší kolegyně zvané Baby Born. Slovy kdejakého adolescenčního výrostka: čoučou je vytoužená panenka Baby Born. S přihlédnutím k tradici českého překladu bychom předchozí větu mohli interpretovat také jako „Mluvící čoučou je vylepšené Děťátko Narozené“.
Milan Turek: V Jizerkách magistrálou na běžkách
Nabídka lyžařského portfolia v Jizerských horách nemá obdoby v celé republice. Řada zimních sportů je provozována za úplatu a tak mohou být technická zázemí vybavena nejmodernější technikou i službami. Běžecké lyžování amatérů i závodních sportovců podobné zázemí nemá, proto také vznikla v Beřichově za podpory široké veřejnosti, firem i státu společnost, která půl miliónu lyžařům ročně umožňuje aktivní sportovní vyžití.
Vlastimil Marek: Malé české
Proč není běžně ke koupi klasická česká literatura? Jak do vztahu nakladatelů, kritiky a čtenářů zasahují mezilidské vztahy? I o tom se píše v současném vydání kulturního týdeníku A2 (číslo 6/07). Na titulu je anotace – Malý český nakladatel, a začátek velmi poučeného rozhovoru Daniely Iwashity s Janem Šulcem, známým editorem a redaktorem několika nakladatelství.
Zdeněk Wachfaitl: Procházka přes Staré zámecké schody
Vypravil jsem na Staré zámecké schody, v posledních letech jsem některá místa v Praze opomíjel ani ne tak z časových důvodů, ale možná proto, že mi přišlo vše dávno známé, dávno přečtené a prošlé. Přesto jsem si v posledních mrazivých dnech uvědomil, že některá místa stojí za to projít zase a opět po letech v klidu se pokochat pohledem na Prahu, podívat na vše, co procházka starou Prahou může přinést. Lákala mne i zvědavost, jak se s takovým dnem i zážitkem vypořádám.
Alec Forss: Sámská kultura a sobi na nejstudenějším trhu světa
Sámové obývali během dlouhé doby severní části Skandinávie a poloostrova Kola. Často bývá kladena otázka: Odkud Sámové přišli? Odpověď, kterou dnes můžeme dát, je, že prapředci Sámů se nachází mezi lidmi, kteří žili a lovili v předhistorické době na Nordkalotten. Počet Sámů je odhadován na 50–75 000, z toho žije 15-20 000 ve Švédsku, 30-50 000 v Norsku, 4-5 000 ve Finsku a cca 2000 v Rusku.
Milan Dubský: Malá otázka nad malým zamyšlením
Chci se dostat z bodu A do bodu B. Nejde jen o pohyb, o přesunutí se odněkud někam. Může a také to bývá o jiné činnosti. O myšlení, uvažování, úmyslech, záměrech a chování. Ale dosud nevím, jaký je bod B a kde je. Rozhoduji se tedy, co chci dělat, kdy a kde. Určuji tedy, že si sednu k počítači, napojím se na internet a vyhledám nějaký server.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Jak to bylo s Rudolfem II. a s jeho sbírkami
Není žádným tajemstvím, že památky svého druhu lákaly fanatické sběratele odjakživa. Antika, zejména císařský Řím byl doslova pokladnicí světové kultury, a od té doby vlastně každé dílo, které se stalo předmětem aukcí nebo krádeží, putovalo z ruky do ruky. I když tvůrci dnešních pokladů žili za časté v nuzných podmínkách.
Ivan Kolařík: Australské peklo - Očité svěděctví našeho krajana
Většina požárů buše končí lidmi vyhranou bitvou nad neúprosným živlem. Zůstane ohořelý buš, pole a louky. Málokdy dojde ke ztrátě obydlí nebo dokonce ke ztrátě na životech. Vyčerpaní požárníci se šťastně usmívají a komunita je jim, zrovna tak jako ostatním složkám podílejícím se na boji s požárem, neskonale vděčná.
strana 1 / 264