Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (16) Berthe Morisot

Rubrika: Exkluzivně

Motto (Jitka Dolejšová)

Obraz je příběh, obraz je báseň,
jen místo pera štětec v ruce tančí…
Obraz je otisk člověčí.
Co Kdosi viděl a neviděl, slyšel a neslyšel.
Co prožíval a jak žil.
Co hledal a nacházel, nebo nikdy nenašel.
Niterní pocity, pravdy a omyly.
Smutky, křivdy, pochybnosti.
Lásky, vášně, tajemství.
Sny a touhy.
To vše je schované v obraze.
To vše je obraz.

Můžete vstoupit bez klepání, nemusíte čekat na vyzvání – už teď jste vítáni…
Zastavte se na chvíli, uklidněte mysl a otevřete duši.
Vnímejte krásu obrazu a nechte jej na sebe působit.
Vtiskněte si obraz do srdce nebo jej vložte do přihrádky svých vědomostí.
Všímejte si celku i detailů a dívejte se dle libosti – nikdo vás nebude rušit. Tato galerie je pro Vás otevřena non-stop.

Přeji Vám příjemné zážitky při každém setkání s obrazem.

Jitka Dolejšová

Setkání s obrazem (16) Berthe Morisot

„Muži mají sklon věřit, že naplňují celý život ženy, ale pokud jde o mne, myslím, že ať už chová žena k manželovi sebevětší náklonnost, není pro ni snadné rozloučit se se svým profesionálním životem“ (B. Morisot.)

Eugene Manet a jeho dcera na zahradě v Bougivalu

Intimní rodinná scéna zobrazuje malířčina manžela a dceru Julii, která si pod dohledem otce hraje s oblíbenou hračkou – modelem vesnice. Eugen Manet, bratr slavného malíře, byl spisovatelem, amatérským malířem, později zastával řadu vládních funkcí. Ve společnosti Eugen nesdílel bratrův šarm a sebedůvěru. Trpěl pod autokratickým otcem, byl plachý a přirozeně vážný, ale zbožňoval svou rodinu. nerad sedával modelem k portrétům a také na tomto obraze vypadá nesvůj. Jeho póza s rukama v kapsách působí strnulým dojmem.

Berthe byla pozorná matka; jejich jediné dítě, bystrá a šťastná dcera Julie, se objevuje na mnoha matčiných obrazech.

Jako mnoho impresionistických děl byl i tento obraz namalován v plenéru – jemné světelné skvrny prostupující scénu prozrazují Renoirův vliv.

Přístav v Lorientu

Jeden z nejlepších obrazů nadané umělkyně. Paleta impresionistických barev je prosvětlená. Krajina není podřízena postavám, vše je zobrazeno se stejnou pečlivostí i lehkostí. Chvěje se neklidná barva vody, jež odráží neklidné nebe; obra rámují geometrické diagonály, v nichž je, jako radostně rozmazaná skvrna pod růžovým deštníkem, umístěna dívka, sedící za časného jitra na nábřeží. Svět je milý, přátelský, vstřícný.

Žena při toaletě

Na obraze je patrná impresionistická snaha o co nejdokonalejší zachycení světla. Mistrný je způsob, kterým se mění světlo při dopadu na bělostnou pleť ženy – v protikladu k tomu, jak dopadá na její šaty. Degas kdysi napsal: „Okouzlující není ukázat zdroj světla, ale účinek světla“. Zdá se, že malířka právě v tomto díle onu techniku použila.

Berthe Morisot (1841–1895)

Umělecký směr: impresionismus

Francouzská malířka, která se narodila v době, kdy žena neměla možnost stát se profesionální výtvarnicí. Měla však štěstí a hlavně vrozené nadání, což jí pomohlo prosadit se. Provdala se za bratra malíře Maneta. Nalezla duchovní a umělecký domov mezi impresionisty. Byla organizačně schopnou malířkou; silnou osobností se zájmem o neformální, moderní tematiku a volnou, neomezovanou práci se štětcem. Její styl je svobodný a spontánní. Obrazy jako celek jsou autobiografickým deníkem. Od svého švagra se naučila, jak na plátně zachytit pomíjivé chvíle a věrně, křehce vystihnout účinky světla.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 28. 10. 2012.