Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (10) Edgar Germain Hilaire Degas

Rubrika: Exkluzivně

Motto (Jitka Dolejšová)

Obraz je příběh, obraz je báseň,
jen místo pera štětec v ruce tančí…
Obraz je otisk člověčí.
Co Kdosi viděl a neviděl, slyšel a neslyšel.
Co prožíval a jak žil.
Co hledal a nacházel, nebo nikdy nenašel.
Niterní pocity, pravdy a omyly.
Smutky, křivdy, pochybnosti.
Lásky, vášně, tajemství.
Sny a touhy.
To vše je schované v obraze.
To vše je obraz.

Můžete vstoupit bez klepání, nemusíte čekat na vyzvání – už teď jste vítáni…
Zastavte se na chvíli, uklidněte mysl a otevřete duši.
Vnímejte krásu obrazu a nechte jej na sebe působit.
Vtiskněte si obraz do srdce nebo jej vložte do přihrádky svých vědomostí.
Všímejte si celku i detailů a dívejte se dle libosti – nikdo vás nebude rušit. Tato galerie je pro Vás otevřena non-stop.

Přeji Vám příjemné zážitky při každém setkání s obrazem.

Jitka Dolejšová

Setkání s obrazem (10) Edgar Germain Hilaire Degas

„Umělec nemaluje, co vidí, ale co chce, aby viděli druzí.“ (Degas)
"Okouzlující není ukázat zdroj světla, nýbrž účinek světla." (Degas)

Rodina Belleillů

Raný skupinový portrét v životní velikosti prozrazuje Degasovo okouzlení lidskými vztahy a hluboký smysl pro lidskou povahu. Námětem je domácká situace v rodině jeho tety Laury.

Kromě tetiny ruky, volně spočívající na rameni dcery Giovanny, není zaznamenán žádný fyzický kontakt. Atmosféra je vážná a chladná.

Giovanna je jediný rodinný příslušník, který hledí z plátna na diváka a vtahuje jej do okruhu nešťastné rodiny.

Degas a jeho teta si byli blízcí a síleli spolu různá osobní tajemství. Jedním z nich bylo i to, že při vzniku tohoto obrazu očekávala teta své třetí dítě. Portrét má tedy i vnitřní téma – ukazuje tři generace rodiny a pokračování životního cyklu.

Teta Laura má na sobě černé šaty (drží smutek za zesnulého otce). Hledí do prázdna a odmítá střetnout se pohledem se svým manželem, sedícím vpravo. Manžela považovala za nepříjemného člověka a dělala si starosti s tím, že nemá řádné zaměstnání.

Baron Genaro Bellelli je zobrazen otočený ke své rodině, ale sedí zády k divákovi a zdá se izolovaný od ostatních členů rodiny.

Uprostřed obrazu je Bellelliho druhá dcera Giulia. Degas o svých sestřenkách psal: „Ta starší je opravdová krasavice; mladší má temperament ďábla a laskavost andílka. Maluji je v černých šatech a bílé zástěrce – vypadají v tom kouzelně.“

Kresba na zdi za postavou tety je od Degase. Jde o portrét jeho dědečka – úspěšného bankéře. Blízkost obrazu u Laury signalizuje, jak měla svého otce ráda.

Vpravo dole je namalován pes – není vidět celý. Degas často umísťoval postavy a předměty napůl mimo obraz – k tomuto nápadu jej přivedl jeho zájem o fotografii.

Malíř uspořádal scénu tak, že noha stolu, krb a zrcadlo tvoří vertikální linii oddělující barona od jeho rodiny. Ženy stojí otočeny ke světlu, které dopadá zleva, kdežto baron je obrácen ke světlu zády a obličej má ve stínu. Umělec nás nenechává na pochybách, pokud jde o napětí a oddělenost v rodině, ani kdo je tím z jeho hlediska vinen.

Paleta je tlumená a divák má pocit, jako by mu bylo dovoleno podílet se na intimních domácích tajemstvích.

Baletní škola

Své taneční obrazy maloval umělec často jako pohledy do zákulisí jakoby „klíčovou dírkou“. Obraz předvádí tanečnice čekající, až baletní mistr Jules Perrot jejich výkon zhodnotí.

Dílo vypadá jako momentka, ale je pečlivě naplánován: Diváka okamžitě upoutá půvabná dvojice baletek v popředí, a potom je jeho pohled veden ustupujícími prkny podlahy do pozadí obrazu.

Malíř je okouzlen tvary lidské postavy. Jeho živá práce se štětcem a světlem a jasné barvy byly pro impresionisty typické. Používání barev zčásti ovlivnily japonské tisky, které rovněž dramaticky využívaly kompozici „výřezů“, kde je subjekt odříznut od rámu. Patrný je vliv fotografie a rozbíjení tradičních kompozičních pravidel.

Absint

Obraz nesl původní název V kavárně, ale později byl přejmenován na Absint (označující jak vysoce alkoholický nápoj, tak i ty, kdo jej pijí). Dílo vyvolalo velký rozruch – pro některé lidi znamenal děsivou potupu viktoriánské morálky. Jak může být vhodným námětem pro obraz alkoholička – prostitutka a její amant, sedící v baru kdesi v zapadlé pařížské uličce? Navíc byly postavy známé – šlo o herečku Ellen André a bohémského umělce Marcellina Désboutina.

Jiní diváci však považovali Degasovo dílo za mistrovské.

Svěšená ramena, skelný pohled alkoholické závislosti, nestřežený okamžik společného zadumání. Malíř pravděpodobně nechce diváka varovat před zhoubností alkoholismu – jen zaznamenal pravdivý výjev z moderního života. Vytvořil mocnou kompozici tím, že hlavní model umístil mimo střed s velkým „prázdným“ prostorem v popředí.

Tóny jsou pochmurné, ale harmonicky rozložené s dramatickým využitím stínu. Jde o technicky vyzrálé portrétní dílo.

Edgar Germain Hilaire Degas (1834–1917)

Umělecký směr: Impresionismus, Realismus

Francouzský malíř, grafik a sochař. Nikdy nehledal veřejné uznání a byl velmi plachý – osamělý perfekcionista posedlý svou prací. Technickou zručnost trénoval kopírováním děl velikých renesančních malířů. Zakládající člen kroužku impresionistů. Jeden z prvních umělců, zajímajících se o fotografii: v jádru jeho díla stojí intenzivní a mlčenlivé pozorování.

Měl schopnost pronikavé psychologické charakteristiky. Kreslí podobizny, historické motivy, krajiny, výjevy z dostihové dráhy, motivy pradlen, objevuje podivuhodný svět divadla a baletu. Při komponování umělec používal fotografie, jež si sám pořizoval.

V pozdějším období pracuje Degas s dělenou plošnou barevnou skvrnou. Vedle oleje stále více užívá pastelu. Jeho zhoršující se oční choroba měla vliv na zjednodušování kresby a zintenzivnění koloritu. Když umělec již nemohl malovat, věnoval se sochařství; hnětl z vosku figurky tanečnic, ženských aktů a koní, jež po jeho smrti byly odlity do bronzu.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 28. 07. 2012.