Literatura – Fejetony
Stanislav Rudolf: Chybami se i kantor učí!
Je pravda, že učitelské povolání nikdy nepatřilo mezi ta nejvyhledávanější. Už když jsem po skončení studia na VŠ nastoupil na své první kantorské místo v Chrašticích na Příbramsku, objevil jsem náhodou ve sborovně pod starými nástěnnými hodinami nápis: KOHO BŮH BYL NEPŘÍTELEM, UDĚLAL HO UČITELEM! Napsal to tam některý z mých předchůdců.
Eduard Světlík: Hledá se Voltaire / Papoušek na tři
„Vrátit knížku, kterou jsem mu půjčil. On se však nehýbal, jenom zabručel: ,Co to bylo?‘ ,Voltairův Filosofický slovník,‘ řekl jsem. ,Velmi dobrá knížka,‘ podotkl. Čekal jsem, že ji začne hledat, místo toho však otevřel přihrádku psacího stolu, položil na stůl nějaké pouzdro, chvíli si hrál s jeho zámkem – a pak vyndal dalekohled. Co to má znamenat? říkal jsem si.
Eduard Světlík: Ruka trhu / Na rotopedu do Evropy
Neustále si stěžujeme, jaký příval násilí se na nás denně řítí z televizní obrazovky či z filmového plátna, kolik je ho ve všech možných videohrách, jimž se oddávají naše děti. Vše se přitom děje svižně, hravě, bezbolestně, přitažlivě. Následky jsou známé: čím dál více kriminality, brutality, násilných činů a vražd.
Libuše Čiháková: Ztráta času | Vem si svetr | Rejža
"Po přízni řízni", rádí jedno přísloví a má svatou pravdu. Mám sestřenici, která tato slova náležitě potvrzuje. Pokaždé, když k nám přijede na návštěvu, už ve dveřích hlásí, "Jééé, jáááá jsem zapomněla přivézt dětem bonbony". Příště zase "jéééé, jááá vám chtěla dovézt ořechy , ale jako na potvoru jsem je zapomněla doma."
Ivan Kraus: Umění poděkovat
Jestliže jsem satelitní televizi za něco vděčný, pak hlavně za to, že se ze mne stal vděčný člověk. Velmi na mne zapůsobil přímý přenos programů předávání Oskara. Režisér, který získal sošku, děkoval postupně producentovi, hercům, scenáristovi, kameramanovi i střihačce. Pak přišli na řadu herci, scenáristé, producenti, skladatelé, kameramani, maskéři a všichni všem děkovali.
Ivan Kraus: Neděle
Matka jen sledovala kalendář a dávala pozor, aby manévry spojené s aktivním odpočinkem proběhly podle plánu, aby všichni včas odjeli a včas se znovu vrátili, aby se mohli vydat jinam. Po tak aktivních prázdninách jsme samozřejmě všichni toužili si doma v neděli odpočinout. Otec se však obával, že vyjdeme z rytmu a propadneme bezúčelnému lenošení. Proto začínalo nedělní ráno jeho povelem - "Vstávej! Neděle je taky den!"
Takový malý fejetónek
No a tak jsem se konečně dostala až sem. Jak to vlastně s námi ženami je? Po čem v lásce toužíme? Jsou to slovíčka plná něhy, lásky, vášně? Jsou to činy, kdy ten, který je objektem našeho srdce, udělá pro nás něco nezapomenutelného?
Milan Markovič: Do ktorej skupiny patríte?
Podľa spôsobu, akým nakupujeme vianočné darčeky, nás psychológovia delia do troch skupín. Takzvaní lovci perál nakupujú prezenty pod stromček v priebehu celého roka, takže v decembri si už lebedia. Plánovači si nákupy dôkladne premyslia, lenže stane sa, že nie vždy ich stihnú aj uskutočniť. No a potom tu sú ešte zúfalci, ktorí na poslednú chvíľu berú všetko, čo im príde pod ruku.
Milan Markovič: Tak ako vlastne?
Vždy som si vravel: keby už neplatila nijaká stará pravda, tak sa vždy ešte môžeme spoľahnúť na biblické sväté písmo, ktoré nám naši cirkevníci tlmočia od nepamäti. A tu zrazu závan neistoty: priamo z rezidencie zástupcov stvoriteľa na Zemi vychádza vyhlásenie, ktoré radikálne mení postoj Vatikánu voči evolučnej teórii: Čujte maloverní, dvestoročný pán Darwin má pravdu.
Ivan Kraus: Česká pohádka
Za devaterými horami a sedmerými lesy byla malá, pěkná země. Lidé tu mohli žít šťastně a spokojeně, nebýt draka. Ten žil ve sluji, chrlil oheň a síru a jako potravu vyžadoval mladé dívky. Když se vlády ujal nový moudrý král ...
Kristina Janů: Dieta
Kdo by to slovo neznal a někdy na ně nepomyslel? Ne jako na slovo, ale jako na počin. Bezchybní jistě nejsme, ale různé diety jistě bezchybné jsou. Nevejdete se do svého oblíbeného oblečení a otázka je na světě: „Jak je možné, že jsem ztloustla?“ A jelikož se jedná o oblíbený kousek z vašeho šatníku a nechcete se ho vzdát jen tak bez boje, chcete zhubnout.
Egon Wiener: Den po dni | Matoušek z Držkova | Kristýna
Přítel rybaří. Je to takový milý doktůrek ze Dvora Králové. Je, jako já, posedlý sbíráním starých pohlednic. Sbírá Podkrkonoší. A jako by se nechumelilo, jezdí si k tomu do Norska na ryby. Já viděl rybáře kdysi dávno nejdál v Taškentu. Mají tam jezero, kterému místní Uzbeci říkají Taškentské moře a sedí u něho, či alespoň dříve sedávali ve vysokých holinkách, v dlouhém kabátě a s čepicí.
Adéla Muchová: A není to jedno?
Zastyděla jsem se. Před těma klukama jsem vypadala jako blbec. Možná jako ignorant, kterému je moderní svět mobilů na hony vzdálen. Jako že nevím, která bije... Nejen že netuším, zda používám paušál či předplacenou, pletu si Vodafone a T-Mobile, ale dokonce svůj mobil ani neplatím! Jak je tohle možné? Ani do jedné kolonky nezapadám.
Eva Vlachová: Prázdninový suvenýr
Tak už brzy bude zase všechno ve starých kolejích. Školy se zaplní žáky a studenty, v práci už taky nebude chybět tolik kolegů a hromadná doprava bude opravdu hromadná. Zážitky z prázdnin a dovolených okoření na krátký čas společná setkání a výhodné nákupy v cizině (rozuměj značková trička, elektronika či zlatý šperk) vzbudí u některých jedinců možná trochu závisti.