Literatura – Fejetony
Ivan Kraus: Umění poděkovat
Jestliže jsem satelitní televizi za něco vděčný, pak hlavně za to, že se ze mne stal vděčný člověk. Velmi na mne zapůsobil přímý přenos programů předávání Oskara. Režisér, který získal sošku, děkoval postupně producentovi, hercům, scenáristovi, kameramanovi i střihačce. Pak přišli na řadu herci, scenáristé, producenti, skladatelé, kameramani, maskéři a všichni všem děkovali.
Ivan Kraus: Neděle
Matka jen sledovala kalendář a dávala pozor, aby manévry spojené s aktivním odpočinkem proběhly podle plánu, aby všichni včas odjeli a včas se znovu vrátili, aby se mohli vydat jinam. Po tak aktivních prázdninách jsme samozřejmě všichni toužili si doma v neděli odpočinout. Otec se však obával, že vyjdeme z rytmu a propadneme bezúčelnému lenošení. Proto začínalo nedělní ráno jeho povelem - "Vstávej! Neděle je taky den!"
Takový malý fejetónek
No a tak jsem se konečně dostala až sem. Jak to vlastně s námi ženami je? Po čem v lásce toužíme? Jsou to slovíčka plná něhy, lásky, vášně? Jsou to činy, kdy ten, který je objektem našeho srdce, udělá pro nás něco nezapomenutelného?
Milan Markovič: Do ktorej skupiny patríte?
Podľa spôsobu, akým nakupujeme vianočné darčeky, nás psychológovia delia do troch skupín. Takzvaní lovci perál nakupujú prezenty pod stromček v priebehu celého roka, takže v decembri si už lebedia. Plánovači si nákupy dôkladne premyslia, lenže stane sa, že nie vždy ich stihnú aj uskutočniť. No a potom tu sú ešte zúfalci, ktorí na poslednú chvíľu berú všetko, čo im príde pod ruku.
Milan Markovič: Tak ako vlastne?
Vždy som si vravel: keby už neplatila nijaká stará pravda, tak sa vždy ešte môžeme spoľahnúť na biblické sväté písmo, ktoré nám naši cirkevníci tlmočia od nepamäti. A tu zrazu závan neistoty: priamo z rezidencie zástupcov stvoriteľa na Zemi vychádza vyhlásenie, ktoré radikálne mení postoj Vatikánu voči evolučnej teórii: Čujte maloverní, dvestoročný pán Darwin má pravdu.
Ivan Kraus: Česká pohádka
Za devaterými horami a sedmerými lesy byla malá, pěkná země. Lidé tu mohli žít šťastně a spokojeně, nebýt draka. Ten žil ve sluji, chrlil oheň a síru a jako potravu vyžadoval mladé dívky. Když se vlády ujal nový moudrý král ...
Kristina Janů: Dieta
Kdo by to slovo neznal a někdy na ně nepomyslel? Ne jako na slovo, ale jako na počin. Bezchybní jistě nejsme, ale různé diety jistě bezchybné jsou. Nevejdete se do svého oblíbeného oblečení a otázka je na světě: „Jak je možné, že jsem ztloustla?“ A jelikož se jedná o oblíbený kousek z vašeho šatníku a nechcete se ho vzdát jen tak bez boje, chcete zhubnout.
Egon Wiener: Den po dni | Matoušek z Držkova | Kristýna
Přítel rybaří. Je to takový milý doktůrek ze Dvora Králové. Je, jako já, posedlý sbíráním starých pohlednic. Sbírá Podkrkonoší. A jako by se nechumelilo, jezdí si k tomu do Norska na ryby. Já viděl rybáře kdysi dávno nejdál v Taškentu. Mají tam jezero, kterému místní Uzbeci říkají Taškentské moře a sedí u něho, či alespoň dříve sedávali ve vysokých holinkách, v dlouhém kabátě a s čepicí.
Danuše Markovová: Že půjdeš domů…!
Nad oblíbenou výhrůžkou, námi od nepaměti užívanou v obou směrech: …že půjdeš domů anebo z domu, se musím zamyslet. Ačkoli si lehkomyslně vyhrožujeme „ nechtěným domovem či jeho ztrátou“, co domov domovem stojí, a to už je drahná doba, přesto se udrželo „ domovní spojení“ do dneška v našich hlavách. Pravděpodobně je v nás domov zakořeněn silněji, než tušíme, a tak jím bez uvážení plýtváme, navíc nechvalně v podobě trestu.
Adéla Muchová: A není to jedno?
Zastyděla jsem se. Před těma klukama jsem vypadala jako blbec. Možná jako ignorant, kterému je moderní svět mobilů na hony vzdálen. Jako že nevím, která bije... Nejen že netuším, zda používám paušál či předplacenou, pletu si Vodafone a T-Mobile, ale dokonce svůj mobil ani neplatím! Jak je tohle možné? Ani do jedné kolonky nezapadám.
Eva Vlachová: Prázdninový suvenýr
Tak už brzy bude zase všechno ve starých kolejích. Školy se zaplní žáky a studenty, v práci už taky nebude chybět tolik kolegů a hromadná doprava bude opravdu hromadná. Zážitky z prázdnin a dovolených okoření na krátký čas společná setkání a výhodné nákupy v cizině (rozuměj značková trička, elektronika či zlatý šperk) vzbudí u některých jedinců možná trochu závisti.
Egon Wiener: Pionýrské tábory | Popice u Znojma | Slavní a velcí – Liaz
Průšvih. Mně se na nich líbilo. Samozřejmě, až na maličkosti. Vím, že i z pozdějších skautských táborů se vraceli jedinci, kteří si řekli „jednou a dost“. Asi jsem trochu od malička retardován, ale mě moji pionýrští vedoucí připravili program, který naplnil mou dětskou duši, která se těšila a hřála z cvrkotu kolem mého stanu, v kuchyni při jídle, na výletech, při bojových hrách, při vztyčování vlajky, rozdělování pošty.
Egon Wiener: A čarovat umí kdo? | Den nezávislosti v pořadí 235. | Putovní lahve
Sněm ptačí na Ještědu končil prazvláštním provoláním. Obec ptačí sněmovala s tím, že už je to neúnosné a dít se musí věci… Čiri, kiri, pták, kiririki krák. Dohodli se na tom všichni. Ti zdejší i ti, co proletěli světa kraj. Jako když rozevřeš vějíř, frr! a byli pryč. Rozletěli se do všech světových stran. Pod nimi ještě spalo město, řeka, celé Podještědí.
Vladimír Vondráček: Bajka o jedné milé zoologické zahradě
Byla – nebyla, no samozřejmě spíše nebyla, ale mohla být, jedna milá a překrásná zoologická zahrada. Na rozdíl od jiných zoologických zahrad, které vybudovali pro své potěšení a snad i studium lidé, v této zahradě žili a spravovali ji živočichové sami. Jednoho krásného dne, mírnix-dýrnix, z čista-jasna, kde se vzala tu se vzala. Na jednom malém ostrůvku uprostřed Pacifiku dala místní fauna hlavy dohromady a založila si ZOO.