Publicistika – Co je psáno...

Miroslav Sígl: Americký prezident Barack Obama a Tomáš Garrigue Masaryk

Jsem spolu s mnoha českými demokraty a ctiteli těchto Masarykových idejí též hluboce přesvědčen o tom, že dnešní americký prezident, do jehož rukou byla vložena nesmírná důvěra nejen jeho vlastní země, ale také ostatních kontinentů a celého světa, se dokáže z vlastní vůle a podle svého rozhodnutí poklonit památce našeho prvního prezidenta, ať již před jeho pomníkem na Pražském hradě anebo u jeho hrobu v Lánech, kde odpočívá spolu se svou ženou a dalšími členy Masarykova rodu.

Václav R. Židek: Vzpomínka na Eduarda Ingriše (2)

Jsem nesmírně vděčna za to, že jste započal v Pozitivních novinách akci, aby byla umístěna pamětní deska na Smetanově nábřeží 12. Já sama jsem se o tom zmínila již před několika měsíci panu Gabrielu Goesselovi z Českého rozhlasu, který vydal CD Eduarda Ingriše "Chci věčně vzpomínat". Ten byl také pro, ale od té doby jsem už nic na tohle téma neslyšela, až jsem se vše dověděla z Vašeho článku a pak i další podrobnosti po telefonu od Vás.

Alena Heinová: Krásný den – až do usnutí!

Srdce je tíha. Rozum jen váha… Slova básníka Vladimíra Holana, ta z říše cest ze stínů do světel, kterou nás vedlo s pokorou i odvahou Hercovo Umění – právě ta slova mě napadla, když přišla ta zpráva, že v poledních hodinách 10.března odešel z pozemského bytí Radovan Lukavský. Bolí to. Obyčejně a hodně to bolí, protože odešel Člověk hodný obdivu i lásky v dokonalé čistotě obsahu těch slov.

Ivan Kraus slaví sedmdesátiny! Gratulujeme!

To, že se Ivanův skutečný kmotr jmenoval František, byla ovšem náhoda. Náhoda byla i to, že v roce třicet devět platily zákony, které náhodou už dnes neplatí, ale tehdy se za ně platilo životem. Zákony proměnily Ivana v I-Ivana a jeho matka proměňovala obsílky z úřadů v popel, aby se v popel neproměnil Ivan.

Happy Birthday to You, milý Ivane!

Málo se potkáváme, málo se vidíme. Občas se potkáme v Pozitivních novinách. Musím se přiznat, že mám rád tvůj humor. Snad mám i všechny tvoje knížky. Tak mě napadlo přání k tvým narozeninám. Kulatiny to nejsou, já vím. Těmi nás obšťastníš až za dva roky. Přesto mi dovol zveřejnit tvoji povídku, která původně vyšla v humoristickém občasníku TRN č.4 v roce 1968.

Faustovské obsese Josefa Váchala

„Dnes Velký pátek a po obědě jsem proklínal a zlořečíl Nazaretskému: asi proto, že vše přelidněno a že nelze tomu, kdo chud žíti svým šťastným životem o samotě, obklopen krásou Přírody. Proklínám též národ, v němž darebáci dostali se k veslům, že jsem odstaven a bez kusu zahrady a vlastního domku, kde bych bez ohledu na ostatní dvounožce nerušen své práci žíti mohl.

Ivo Fencl: Složím písničku a život ukáže, říká Jan Vodňanský

Kde podle vás leží hranice černého humoru? * To je asi u každého autora jiné. Hranice leží tam, kam si je kdo posune nebo dobrovolně zúží... Třeba dvaadvacetiletí Voskovec a Werich psali dadaistickou Vest Pocket Revue (1927) jen ku obalení svého skeče Nepřípadný zpěv o hrobce, pak se však ukázalo, že ten obal je u jejich generačního publika mnohem úspěšnější a nekrofilní humor původní Hrobky ne zcela kompatibilní, a tak asi po desáté repríze Hrobku ze scénáře vyrubli.

Milan Richtermoc: Vrátil jsem čas

„Milý Bufáku, díky za dopis. Hugo, ani nevíš, co někdy pro mne Tvé dopisy znamenají. Jednak to, že existuješ, že je dopis ve schránce, že víš, že je někdo, kdo je rád, že jsi, a kdo Ti chce také pomoci. Myslím, že již jsem Ti to napsal. Vždycky v nich něco najdu – třebas až na dvacáté nebo na třicáté, nebo na předposlední řádce – co mne povzbudí, co zrovna vystihne mou náladu, ve které se nalézám.

Jan Maruška: Hraběnka Kristina

Elegantní, vzdělaná, umělecky založená dáma, hovořící plynně pěti jazyky (ale blbě čéésky, jak sama říká), optimistická, se smyslem pro humor. Je potomkem velmi rozvětveného rodu Colloredů, jehož kořeny sahají až do 10. století. Údajně nejstarším známým předkem budoucího rodu Colloredů byl Albanus z Waldsee, jehož syn Liobard se v 10. století usadil v Itálii a stal se praotcem rodu Colloredo.

Dáša Cortésová: Jaký byl Fred Frohberg (11)

Fred Frohberg byl vysoký, velmi pohledný muž s krásnýma modrýma očima a s velmi hezkým barytonem. Navíc uměl perfektně anglicky, takže bez problému interpretoval černošské spirituály a americké swingovky. Otec dělával pravidelně v NDR televizní programy, kde vystupovali společně. Frohberg zase dost často navštěvoval bývalé Československo.

Jiří Vlastník: Když Elvis byl náš bůh aneb Šest strun zvrhlého elektroinženýra

Mám takovou vizi. Nad Prahou, místo zbourané sochy velikého Pepíka, stojí obří, v žule vyvedený, magnetofon Sonet-duo. Každým rokem sem putuje lampionový průvod nás, mladíků před penzí, abychom zde položili kytku na hrob neznámého starce na chmelu. Domnívám se, že by v zástupu nechyběl Zdeněk Sarka Dvořák.

Český malíř Kamil Kubík přítelem amerických prezidentů (1/2)

Co je úspěch? Vydělat hodně peněz, nebo udělat něco, čím se dá zlepšit život druhým? Marxismus nás učil, že bohatí jsou špatní a chudí dobří. Život mne přesvědčil, že vždy tomu tak není. Konfucius řekl, že pokud je dobrá vláda, tak dobří lidé zbohatnou a budou dělat dobré skutky. Bude-li zlá vláda, zbohatnou špatní a budou utiskovat ty, kteří jsou pod nimi.

Antonín Hančl: Ejhle cirkusy a varieté (8)

Víte jak vznikl August? Když ještě nebyli manéžoví dělníci, veškerou práci dělali artisté. Bud před svým výstupem nebo po něm si oblékli parádní livrej, nasadili paruku, natáhli si bílé rukavičky, obuli lakované střevíce a šli pracovat do manéže. Mezi artisty byl v té době krasojezdec Tom Belling, Angličan, jenž si rád přihnul.

Dáša Cortésová: Jaký byl Ladislav Bezubka (8)

Kapelník Ladislav Bezubka měl neuvěřitelný nos na výběr skladeb pro naše koncerty. Přehled o současných hitech byl samozřejmostí, ale v každé zemi je to jiné. On přesně věděl, co se bude líbit v zemích bývalého SSSR, v Polsku, Maďarsku nebo Německu. My zpěváci jsme někdy reptali, nesouhlasili jsme s ním, ale kapelník se poslechnout musel.