Publicistika – Historie

Josef Čermák: Za Helly Haidelmayerovou

"Elegantní, distingovaná, inteligentní a velice přátelská dáma", tak ji ve svém rozloučení při pohřebním obřadu v Torontu dne 5. srpna 2008 popsala Blanka Rohnová, místopředsedkyně Českého a Slovenského sdružení v Kanadě a poslední předsedkyně Dámského odboru sdružení. Marie Paulyn se ve svém rozloučení jménem Ulyssean Society zmínila o Hellyně "nádherných vlasech, vroubících aristokratickou tvář", o přátelství s Johnem McLeishem, o Hellyně tělesném i duševním elánu.

Blanka Kubešová: Můj černý den

Z nuceného vyčkávání plného naděje, že snad „přece jen odejdou“, byly týdny a měsíce. Stýskalo se mi po domově, po drahé Praze a po rodičích tolik, že nebýt zprávy, že přijedou za námi, rozběhla bych se domů. Jak dobře se pamatuju na první studený, holý byt v Torontě, když jsme se konečně přece jen s těžkým srdcem rozhodli požádat o nechtěný azyl!

Olga Wister: Čím jsem se provinila...?

Náhle však kolona zastavila, asi pro zácpu v křižovatce, a z jednoho džípu vyběhl oficír, který se přihnal k mé nic netušící osobě a jal se mne doslova táhnout k autu. Vše proběhlo velmi rychle. Ale v tom okamžiku však se vedle mne objevil mladý muž, který skutečně ostře zakročil, postavil se nekompromisně tomuto poručíkovi do cesty a hnal ho zpět k jeho vozu...

Drahomíra Žampachová - Jan Žampach: Když mně bylo šestnáct...

Zavedli mě do švédské devítiletky, ač je mi šestnáct pryč. Doma bych možná pokukoval už po děvčatech, tady se neumím se spolužáky pobavit ani o počasí. Nerozumím vůbec ničemu, co říkají. Když vidí, že nereaguji, nevšímají si mě. Cítím se úplně sám. Nebaví mě nic, ani jíst. Maminka mně koupila dnes banán a tubu taveného sýra se šunkou, ví, jak to mám rád.

Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy (11) Návrat do staré vlasti

Na cestu se vydal roku 445 a zdržel se v zemi dvanáct let. Jedním z prvních počinů bylo ohrazení Jeruzaléma, neboť neohrazená rezidence neskýtala nejmenší záruku klidného, uspořádaného života. Je přirozené, že Nehemjášovým projektům netleskal ani místodržitel Samaří, ani správce zemí za Jordánem.

Michal Dlouhý: Četníci a kasaři aneb Četnické trampoty

Pachatelé, pro které se páchání trestných činů stalo řemeslem, povoláním a zdrojem obživy byli označováni jako zločinci z povolání. Mezi zločince z povolání patřili zloději, podvodníci, pachatelé různých trestných činů násilného a mravnostního charakteru, jakož i jejich společníci - slidiči, nazývaní agenti.

Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy (8) - David králem / Vláda Šalamounova

David se dovídá o tragickém skonu vladaře od posla, který mu přináší Saulovu korunu a záponu, již nosil král na rameni. Bůh pak vyzval Davida, aby se vydal do judského Chebrónu (Hebronu); tam byl nový vládce Izraele pomazán na krále nad domem judským. V jižní části země kraloval David po sedm let a dalších třiatřicet let panoval pak v Jeruzalémě nad celou zemí.

Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy - Josef a jeho bratři (4)

Krom toho se v těchto textech dočítáme ještě o jednom poznání, že jsme sami svého osudu tvůrci, o čemž jsme se v dějinách mnohokrát přesvědčili. „Když bylo stvořeno železo“, čteme, „zašelestily smutně všechny stromy a volaly: „Běda nám, teď vznikl nám krutý bezohledný nepřítel, který nás všechny vyhubí.“ Ale železo je chlácholilo, pravě: „Jsem vám nebezpečné, a přece se mne nemusíte lekati.

Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy - Starý zákon (3)

Z Adamova syna Seta povstali potomci, z nichž jedním byl Metuzalém (Metúšelach), který se měl podle biblické tradice dožít 969 let. Konečně v deváté generaci po Adamovi se narodí praotec Noe, který se též píše Noach. Za něj, jak praví Písmo, je země "zkažená a plná násilí" (Gn 6,11) a Stvořitel se rozhoduje dílo svého projektu, celý lidský rod, vyhubit.

Slavomír Pejčoch-Ravik: Za pokladem Niebelungů

Německo s igelitovými pytlíky procestovali turisté křížem krážem, zejména v dosahu jednodenních autobusových výletů. Takže nic vás neohromí, nic vás nepřekvapí. Každý tu všechno ví, všechno zná ... Moje cesta se však přece jen poněkud lišila. Přijížděl jsem 28.října 1991, k nekulatému státnímu svátku, který mě mnohonásobně okouzlil.

Slavomír Pejčoch-Ravik: QUO VADIS, DOMINE ?

Italské poměry ve sdělování mi pro přeměnu československých poměrů mnoho nepomohly. Byly spíše negativním varováním, čemu bychom se měli vyhnout. Ostatně, jak poznali již dávno Židé, není na světě oblast, vynález, technika či zkušenost, která by nás nepoučila. Martin Buber kdysi vyprávěl: „Byl jeden starý rabín, který byl proslulý svou moudrostí a k němuž přicházeli lidé, aby si vyžádali radu...."

Anežkin odkaz spája

Anežka Česká Přemyslovna, ktorú si 2. marca pripomína celý katolícky svet ako veľkú sväticu, mala vplyv aj na Slovensko. Za svätú bola vyhlásená totiž 12. novembra 1989, teda len päť dní pred koncom komunistickej bezbožnej vlády v Česko-Slovensku. V chráme svätého Petra v Ríme bolo vtedy množstvo veriacich Slovákov, ktorí povstali proti komunistom už 25. marca 1988 na sviečkovej demonštrácii na Hviezdoslavovom námestí v Bratislave.

Michal Dlouhý: Četnické kuchařky a posluhovačky

Kapitolou samou pro sebe byly četnické kuchařky. Četnická správa vědoma si rčení, že hladový četník nic nevypátrá, podrobně upravila v kasárním předpise stravování příslušníků četnického sboru. Výkonní četníci se stravovali na vlastní útraty buď mimo kasárny, nebo společně v kasárnách. Za účelem společného stravování měla být vyčleněna zvláštní místnost, v níž si jeho účastníci sami spravovali kuchyni a měli o tom vést záznamy o příjmech a vydáních.

Slavomír Pejčoch-Ravik: Jan Hus - Svědomí proti autoritě a dogmatu

Jan Hus nebyl prvním, kdo se obořil proti zlořádům své doby – v samotných Čechách už měl celou řadu předchůdců. Málokdo však došel v konfliktu s církví tak daleko jako Hus a málokdy také usilovala církev tak vehementně o dramatické dovršení konfliktu, jako v tomto případě. Mistr Jan by zřejmě nebyl nikdy tak nebezpečným protivníkem, kdyby svou při se soudobou církevní mocí přenesl pouze na půdu uzavřených disputací.