Publicistika – Letem-světem
Dasha Badger: Motorkáři na Aljašce
Probouzíme se, až když už nám slunce dávno ohřálo stany a ve spacáku je nepříjemné horko. Méně zkušený cestovatel by si mohl myslet, že se blíží poledne, já však vím, že je tak 8 ráno. Slunce vychází okolo 4 a za těch pár hodin nabere rychle na intenzitě, i když jsme na Aljašce. Je totiž polární léto. Lenivě se protáhnu, neboť venku neslyším žádný pohyb, a tiše vylezu ze stanu ven.
Jitka Dolejšová: Deset kamínků z Gargana…a něco navíc (6)
Monte Sant´ Angelo je nejchladnější a nejvýše situovanou obcí poloostrova Gargano. Leží ve výšce 796 m.n.m. Stejnojmenná hora (843 m.n.m.) je vápencová a skrývá dutiny a jeskyně. Na tomto místě se prý roku 493 zjevil biskupovi ze Siponta archanděl Michael. Ukazoval na jeskyni v hoře a tlumočil boží příkaz, aby se jeskyně proměnila v křesťanský chrám.
Vladimír Vondráček: Tenerife
Tenerife díky svým vysokým horám nemá, opět na rozdíl od Lanzarote, tak velké problémy s vodou. Většina potoků je sice po většinu roku vyschlá a tak lze spatřit četná prázdná kamenitá koryta - vádí, ale na všech strmých úbočích hor se klikatí nejen asfaltové silničky, ale i dřevěná koryta vodovodů
Stanislav Moc: Pelikány mám rád
Sešel jsem naší ulicí k rohu, kde jsou obchody, tenisová hřiště a knihovna a zabočil dolů k řece. U opuštěného stolu na kuchání ryb pro rybáře sedělo hejno pelikánů. Já tyhle těžkooděnce vzduchu mám obzvlášť rád, protože vypadají se svými obrovskými zobáky nemotorně, ale jakmile se vznesou do vzduchu, je to ladnost jumbo letadla.
Jitka Dolejšová: Deset kamínků z Gargana…a něco navíc (4)
Foresta Umbra neboli Les stínů, či také prales, se rozprostírá v centru poloostrova Gargano. Jde o pozůstatek původního zalesnění Apulie. Rozsáhlá oblast s rozlohou přes deset tisíc hektarů byla vyhlášena národním parkem a přírodní rezervací. Bohatý lesní porost borovic, jedlí, dubů, buků, tisů, jilmů, javorů a lip se stal domovem pro rozmanité druhy zvěře, především pro srnce, lišky, jezevce, divoká prasata, kuny a divoké kočky.
Pavel Pávek: Pan Humboldt byl okouzlen
Benešov nad Ploučnicí je sice trochu ve stínu nedalekého Ústí nad Labem, ale to mu nijak neubírá na významu ani na nenápadném půvabu. O mnohých městech se říká, že připomínají Betlém. Když se v Benešově vypravíte na vyhlídku Františka Josefa I na vlastní oči poznáte, že pozorujete jedno z nich. Benešov byl v údolí řeky Ploučnice v místech, kudy vedla stezka spojující Prahu s východním Saskem a Lužicí, založen v třicátých létech 13. století.
Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (7)
Z Galtüru putujeme dlouhým romantickým údolím Jamtal, proti proudu Jambachu. Kolem Menta Alm a Scheiben Alm, kde chovají poníci a legrační vepříky, stále vzhůru. Po obou stranách údolí se zdvihají třítisícové vrcholy. Odpoledne slunce předává vládu kupícím se mrakům, které rychle tmavnou, klesají a posílají na zem první těžké kapky. Proto se rozhodujeme pro návrat – však je před námi ještě asi deset kilometrů cesty, než dorazíme zpátky do Tschafeinu. Cestou se ještě rozhlížíme, abychom si do paměti věrně otiskli všechny jedinečné alpské obrázky.
Eva Jančíková: Magické a spirituální Uluru
Uluru - místo dávající stín - je aboridžinské jméno tohoto pískovcového monolitu,.který vévodí nedozírné rovné poušti centrální Austrálie. Je to největší obnažený monolit na světě, je vysoký 348 m a ještě pokračuje v délce několika kilometrů pod zemí. Geologické stáří se odhaduje na 600 miliónů let.
Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (6)
Z Bielerhöhe vyrážíme na túru k Wiesbadener Hütte (2448 m.n.m.). Stejným směrem se vypravili také hluční a upovídaní Češi, kteří tu byli s autobusovým zájezdem, takže klidu ani pozorování zvířat v přírodě jsme si příliš neužili. Zato jsme si s Olym vyslechli stížnosti na počasí, kritiku nepřítomného vysokoškolského profesora i důvěrnosti týkající se propoceného trička jedné korpulentní dámy. Někteří turisté by měli mít pusu na zámek. Pusu zamčenou aspoň na dva západy.
Jitka Dolejšová: Deset kamínků z Gargana…a něco navíc (2-3)
Moře kolem Vieste je známé svou průzračností - však se také může pochlubit modrou vlajkou. Užili jsme si menších i větších vln, někdy hladina připomínala rybník, kolem kterého František Dobrota nasázel topoly. Teplota vody měla kolem 25° C. Od vody stále vane lehký větřík, takže i ve velkém vedru je snesitelně. Vstup do moře je velmi pozvolný.
Jan Drocár - David Sís: ZA VELRYBAMI A S KOLUMBEM
Není asi nad to prožít svou dovolenou někde u moře v příjemné nečinnosti. Někdy se však některým z nás přihodí, že dny volna chtějí nebo musí strávit jinak, řekněme pracovně. A možná, že právě tato dovolená je ta pravá, na kterou se nezapomíná. Obzvláště, když ji prožijeme na místech atraktivních.
Jitka Dolejšová: Rakousko - Fotoaparát vypráví .... (2)
Moc mne bavilo focení zvířectva. Na cestách jsme potkávali skupinky krav, koňů, ovcí a koz s kůzlaty. Často jsem viděl i sviště - jejich hvízdání se v horách rozléhalo do všech stran. Jednou jsem měl vyfotit krávu. Zblízka. Moje paní, jako už tradičně, mne přistrčila až k tlamě obrovské krávy, no a kráva vyplázla jazyk a užuž mne chtěla olizovat! Brrr...
Ivan Turnovec: Lurdský zázrak
Letní turistická sezóna se chýlí ke konci. Turisté se postupně vrací domů a dělí se o své poznatky a zážitky. Někdo jen v kruhu rodinném, jiný prostřednictvím médií. Budeme-li vycházet z cíle starých řemeslnických vandrů, měla by být návštěva cizí krajiny spojena s poznáním a následnou domácí aplikací toho, co se jinde dělá lépe. A tady jsme u Lurdského zázraku. Nemyslím tím zjevení panny Marie Bernadetě Souvirous v roce 1858 (i když i o tom si ještě povíme), ale stav současný.
Vladimír Cícha: Cesta na jihozápad – vzpomínka na báječné časy (6)
27. července opouštíme Long Beach a po dálnici č.15 ujíždíme přes San Fernando do pouště Mojave k Las Vegas vzdálenému 286 mil. Znovu potkáváme klimatizované automobily se staženými okénky, vozy nedávných ročníků; mají povětšinou čísla losangeleská nebo lasvegasská a mne se občas zmocňuje neklid, způsobený pomyšlením na případný kolaps našich obyčejných, k této pouti nepříliš způsobilých vozidel. Ženě není nejlépe a než se oddává absolutní nehybnosti a zavírá oči, pokládá mi na hlavu kapesník, namočený v zásobách vody, kterou s sebou vezeme v izolované nádobě značky Coleman.