Publicistika – Letem-světem
Kristýnka Loužecká: Jak jsme byli na návštěvě u Karla IV.
Protože se mi na našem minulém výletě ve středověku líbilo, rozhodli jsme se, že tuto sobotu navštívíme Karla IV. na jeho hradě. Prý ho tam dokonce uvidím jako živého. V tajemném bludišti bylo málo světla. Ozývaly se tu různé zvuky a všechny postavy vypadaly jako skutečné. Nikoho z nich jsem neznala, ale táta říkal, že se o nich budu za pár let učit ve škole. Taky jsem zjistila, že nemám ráda muže, kteří mají dlouhé vlasy. Proto mám ráda tátu, že má vlasy krátké.
Lenka a Luděk Novákovi: Šri Lanka II. aneb cestování s kufrem (4)
Náš pobyt na východě ostrova končí, respektive my jsme se rozhodli, že je čas jej ukončit, protože naše toulavé boty se zase začaly nedočkavě vrtět. Těšíme se do Kandy, do města v horách, kam si obyvatelé Šri Lanky jezdí odpočinout od dusného horka. Už jsme v něm byli loni, dobře se pamatuji na osvěžující spánek bez větráku i bez klimatizace, ale tenkrát jsme si nestihli prohlédnout nejdůležitější památku města a pro buddhisty i celé Šri Lanky, Dalada Maligawa - Chrám Buddhova zubu.
Marta Urbanová: Egypt
Před pár lety nikomu slovo Hurghada nic neříkalo. Před pár lety tam nebylo ani letiště. Během třiceti let se všechno změnilo. Z malé přímořské osady se stalo letovisko, kam odlétá z Evropy několik letadel s pasažéry na dovolenou. I já jsem byla mezi těmi, kteří tam přistáli. Hotel byl obklopen pouští, ale když jsem vešla do jeho bran, octla jsem se v orientu. Jako by v přepychovém sídle nějakého šejka.
Lenka a Luděk Novákovi: Šri Lanka II. aneb cestování s kufrem (1)
Je začátek února 2010, trápí nás vlezlá a protivná zima a podle dlouhodobé předpovědi ještě dlouho bude. Brrrr…Za trochu slunce dám i kus života. Nejlevnější letenku na Šri Lanku jsem vygooglila u Asia Speciál. O takové společnosti u nás jsem nikdy neslyšela, a tak jsem se tam vypravila osobně. Pro jistotu. Ještě že jsem na asijské poměry zvyklá.
Petra Arcimovičová: Thajsko - Cesta do země plné úsměvů
První naše zastávka mířila do historického města Ayutháya. Vzhledem k tomu, že jediné, co vedlo naše kroky, byl Průvodce Thajskem vydaný firmou Lonely Planet, museli jsme se o všechno postarat sami, nikdo nám nestál za zády a neříkal: „Tady jsou vaše jízdenky na vlak, madam.“ Tím to byla větší legrace.
Zdeňka Petáková: v okouzlení duchem místa - Žatec
Žatec je městem, kde na vás minulost nedýchne, nýbrž vyhřezne. Minulost tady není lehkým sentimentálním vláním sněhobílé záclony se starodávným vzorem, ale nehojící se řeznou ránou – připomínkou všech míst, která si zasluhují péči, všech míst, o které při vší vůli dobře pečovat nedokážem. Dějiny země zachycené architekturou jsou tu jak na dlani. Dosud téměř nezmrzačené necitlivými stavebními úpravami. Nezamlžené. Ostré a jasné. Stačí otevřít oči.
Pavel Pávek: Podlipansko se představuje ve filmu
Krajinu vnímá každý trochu jinak. Jinak ni hledí zarytý romantik, jinak člověk technického zaměření, jinak ten, komu je místem, kde se narodil a kam se musí vracet. Krajinu člověk odedávna formoval k obrazu svému, dotvářel ji, pomáhal, často i škodil. A krajina se k němu chovala a chová tak, jak si právě zaslouží.
Marta Urbanová: Capri
Jediný čaj, který jsem pila jako nektar, mně naservírovali v přímořské hospůdce na Ischii. Přinesli mi zlatavý mok v křehké baculaté sklenici na nožce. Posvátně jsem ho usrkávala a dívala se na moře, na protější ostrůvek od něhož po lávce přicházel můj manžel. Obklopovala mě atmosféra krásy a pohody, dalo by se říct, že poezie.
Thajsko nejsou jen masáže
Sympatický blonďatý mladík s dlouhými vlasy, se kterým jsem se poznala na společně navštěvovaném kurzu angličtiny. Když během konverzace pronesl, že I was with my wife Zdeňka at Thailand, we were there one month (byl jsem se svou ženou Zdeňkou v Thajsku, byli jsme tam jeden měsíc), zbystřila jsem.
Susanne Kubešová-Oulechbar a Blanka Kubešová: Svatba po marokánsku
„Taková nevěsta by mohla žádat velbloudů tisíc,“ smál se. Na tohle moje arabština nestačila. Hichamovi nezbývalo, než vysvětlit, že při svatebních obřadech je zvykem žádat od nastávajícího nějaký šperk, nejlépe něco ze zlata. Rychle jsme se domluvili na zlatém řetízku, tohle bylo opravdu to poslední, na čem mi v dané chvíli záleželo.
Jitka Dolejšová: Skandinávie - O velikém putování k polárnímu kruhu …a ještě dál (9)
Po další bílé noci pokračujeme do Henningsvaeru. Je to moc pěkné, tiché přístavní městečko, s červenými rorbuery, rybářskými chatkami, vzájemně propojenými dřevěnými chodníčky. Ten klid a pohoda všude je přímo balzámem pro duši. Monumentální horská scenérie za městem vytváří nádhernou přírodní kulisu.
Jitka Dolejšová: Skandinávie: O velikém putování k polárnímu kruhu …a ještě dál (7)
Jedeme směr Tromsø. Značky nás upozorňují, že tady můžeme potkat jak losy, tak soby. Cestou hledáme v údolí Mattisdal údajně krásný vodopád Mattisfoss, ale po dlouhém bloudění to vzdáváme. Zato objevujeme jiné, nádherné vodopády, které ani v průvodci popsány nebyly. Po cestě míjíme tee-pee a malé krámky, kde Laponci nabízejí kožešiny, ozdoby ze sobích paroží, svetry, panenky v laponských krojích a ručně vyřezávané výrobky.
Vladimír Vondráček: Životní cesta (1/3)
Kanadská víza jsme získali na tři měsíce, americká dokonce na 10 let a přivezl nám je v Praze do bytu kurýr na Harleyi! Ubytování jsme měli zajištěné v Kanadě u příbuzných a na Havaji v hotelu, který také poskytoval slevy zaměstnancům kanadských aerolinií a jen mírně nepříznivější i jejich příbuzným.
Pavel Pávek: Setkání s čertem
„Smím, čerte, viď?“ a ze dna neomylně vytahuje další nejhezčí kámen, kulatý, lehce zploštělý. Otírá horninu do maskáčů, opatrně balí do téměř čistého kapesníku a ukládá pečlivě do kapsy. Všimne si, že kámen, na kterém sedí se hodí i jako improvizované lože, povrch je jakoby vytvarovaný negativně podle lidského těla.