Publicistika – Letem-světem
Slavomír Pejčoch-Ravik: V srdci Paříže (8)
Ráno jsem si na nevděčnou štangličku vzpomněl, sotva jsem vstal z postele. Prohlédl jsem si bělmo očí, abych se ubezpečil, že se o mně nepokouší žloutenka a pak jsem tyčku vytáhl z neprodyšného obalu. Ucítil jsem mírně nažluklý, skoro nesalámový pach, a tento neklamný pocit rozhodl, že z uheráku nebude nářez ani teď a ani nikdy v budoucnu.
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (2)
Ráno v šest nás šokem probouzí manželův budík. Kdo ho tak nastavil? Hrr na něj, zbijte ho! Všichni se tváří nevinně. Tož vstávat, uvařit čaj, rozloučit se s chrousty a zvědavými vránami ťapkajícími kolem stanu, a „do sedel“. Čeká nás další kus cesty. Dálnice nám nabízí pohledy na další elektrárny cvičící spartakiádu, občas na nás jukne kousek moře.
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (1)
Moc dobře o něm vím, o tom norském skřítkovi s kouzelnými schopnostmi. Občas nám schovával různé věci, nařizoval budíka na brzkou hodinu, odstraňoval z cesty turistické značení, přivolával vítr a déšť. Jindy rozfoukal zasmušilé a zlověstné mraky, aby nám odkryl pohádkové výhledy na fjordy, nebo přivolal stádo sobů či obrovskou kolonii papuchalků.
Ivo Fencl: Pokus o návrat do dětství…
Jedna naše výprava byla „pražská“ (lanovka, Petřín, Hrad, zámecké schody, plavba po Vltavě z Kampy ke Štvanici a zpět, Karlův most a Staroměstská mostecká věž se svými pavouky), ale já se vás pokusím zaujmout putováním po zdejším okolí. Bydlím v Plzenci od narození, a tak mám tendenci vodit děti tam, kam jsem chodíval sám.
Ivan Turnovec: Lurdský zázrak
Letní turistická sezóna se chýlí ke konci. Turisté se postupně vrací domů a dělí se o své poznatky a zážitky. Někdo jen v kruhu rodinném, jiný prostřednictvím médií. Budeme-li vycházet z cíle starých řemeslnických vandrů, měla by být návštěva cizí krajiny spojena s poznáním a následnou domácí aplikací toho, co se jinde dělá lépe. A tady jsme u Lurdského zázraku. Nemyslím tím zjevení panny Marie Bernadetě Souvirous v roce 1858 (i když i o tom si ještě povíme), ale stav současný.
Vladimír Cícha: Cesta na jihozápad – vzpomínka na báječné časy (6)
27. července opouštíme Long Beach a po dálnici č.15 ujíždíme přes San Fernando do pouště Mojave k Las Vegas vzdálenému 286 mil. Znovu potkáváme klimatizované automobily se staženými okénky, vozy nedávných ročníků; mají povětšinou čísla losangeleská nebo lasvegasská a mne se občas zmocňuje neklid, způsobený pomyšlením na případný kolaps našich obyčejných, k této pouti nepříliš způsobilých vozidel. Ženě není nejlépe a než se oddává absolutní nehybnosti a zavírá oči, pokládá mi na hlavu kapesník, namočený v zásobách vody, kterou s sebou vezeme v izolované nádobě značky Coleman.
Marta Urbanová: New York
Sedím v hale hotelu Pensylvania na rohu 7th Avenue a 33 Street na Manhattanu v srdci New Yorku. Hotel má 22 poschodí a 1700 pokojů. Když tak počítám: tři a půl tisíce postelí. Jedno naše malé město. V hale je mraveniště. Vchodové dveře se netrhnou. Dvě řady výtahů se nezastaví. Permanentně jsou všechny v provozu. Kufry všech barev a velikostí stojí na podlaze a čekají.
Vladimír Cícha: Cesta na jihozápad – vzpomínka na báječné časy (4)
Plachetnice zakotvené v přístavu, molo zatínající se daleko do oceánu, Fisherman´s Wharf s mnoha krámky, hospodami, restauracemi, z nichž linou se exotické vůně. Pohled na ostrov Alcatraz s věznicí dnes již změněnou jen v turistickou atrakci a nalevo… ano, Golden Gate Bridge, i dnes částečně zahalený do pověstné mlhy. Projíždka lodicí poskytuje mnoho pitoreskních pohledů na strmé ulice města, dosud nám známých jen z televizního seriálu, jimi za zlosyny pádících strážců zákona M. Douglase a K. Moldena.
Bohumír Herout: Když nestraší jen ve věži
Doma jsem se začal připravovat na týdenní pobyt v prostoru kopcovitého kraje. Rád se vždy připravuji dopředu a v tomto případě se turistická mapa nepokrytě hlásila k hrdému titulu vrchy. Co se dá dělat spadli jsme do toho, a tak se jede. Jak se tak koukám do mapy, oči mi zabloudí mimo silnice a cesty.
Lenka a Luděk Novákovi: Šri Lanka II. aneb cestování s kufrem (7)
Čeká nás přibližně 170 km křivolakého klesání z horského hřebene až k moři. Naše cestování autem dnes končí. Přiznám se, že ani nemáme žádná očekávání. Jen tušíme, že pojedeme celý den a chceme ho mít rychle za sebou. Ovšem to jsme nepočítali se zázračnou proměnou našeho přítele řidiče.
Jaroslav Vízner: "Ukončete nástup - dveře se nezavírají!"
V padesátých letech měly tramvaje ještě pěkné proporce, krásné interiéry a stále otevřené dveře. Když jsem vycházel z našeho domu ve Vokovicích, jedenáctka byla slyšet dlouho před stanicí, už od Liboce. Dával jsem se do běhu a často ji dostihl až když se ze zastávky znovu rozjížděla. Stačil jsem se ale pověsit na rukojeť zadních dveří, chvíli vlál jak prapor, pak se přitáhnul a tímto způsobem "nastoupil".
Jana a Karel Hruškovi: Azorské ostrovy
Azory najdete na obvyklých mapách jen stěží. Jsou to malé ostrůvky v Atlantickém oceánu, asi ve třetině cesty mezi Portugalskem a Spojenými státy americkými. Některé legendy říkají, že jsou zbytkem bájné Atlantidy. Azorské souostroví leží na rozhraní tří kontinentálních desek – euroasijské, africké a americké. Souostroví se skládá z devíti ostrovů, které mají dohromady 2 247 kilometrů čtverečních.
Lenka a Luděk Novákovi: Šri Lanka II. aneb cestování s kufrem (3)
Z Polonnaruva do Trincomalee je to 130 km a to je v západní Evropě vzdálenost denního dojíždění do práce. Obvyklá doba na tuto vzdálenost na Šri Lance je 4,5 hod. Není divu při tak různorodém provozu. Pěšáci, kárky, krávy, kola, motorky, auta, autobusy a náklaďáky se tísní na úzké vozovce plné děr a hrbolů. Podle našeho řidiče se ve vsi smí jet 50 km a mimo ves je rychlost neomezená, ale v průměru jsme 50 km nikde nepřekročili.
Jaroslav Vízner: Požádat tě o ruku mě napadlo v Thajsku (4)
Vyběhl jsem ještě na San Cliff, na tu mojí oblíbenou terasu, abych dopsal dopis o našem výletu, než se mi to "vykouří" z hlavy… Postel jsem už na noc prohlídnul a uzavřel síť proti nočním návštěvám, tak jak jsem se to tu "musel " naučit… Právě si přisedl na blízký keř zdejší kos, zpívá jinak než ten v Saint Léger, kde ho jistě zase na jaře budeme po ránu poslouchat…
strana 1 / 18