Publicistika – Rozhovory
Dat Vuong - Václav Židek: Ich möchte auffallen und nicht so langweilig durch das Leben laufen
Bei meinem ersten Treffen mit der Künstlerpersönlichkeit Dat Vuong hatte ich das Gefühl ihn schon lange zu kennen. Sein fester Händedruck und der direkte und aufrichtige Blick seiner Augen konnten einen ahnen lassen, dass es sich um einen gutmütigen und fröhlichen Menschen handelt. Sein ewig lachendes Gesicht und das schelmische Lodern in seine Augen vermitteln seinem Äußeren noch mehr Jugendlichkeit.
Jindřich Hašek - Pavel Kovář: Umím si najít radost
Jak vidí současnou vesnici hospodář JINDŘICH HAŠEK (74) z Úhonic na Berounsku, jehož životní příběh jsme mohli v minulých týdnech sledovat v ukázkách z knihy Pavla Kováře „Otec kulak, syn zelený baron“? Na jasnou otázku, jasná odpověď: Jsem smutný ze stavu současné české vesnice. Když jsem se vloni v adventním čase procházel po návsi, tak jsem si bohužel připadal jako v mrtvé obci.
Dr.Stanislav Pokorný - Jiří Heller: Asociace profesionálních fotografů ČR
Asociace profesionálních fotografů ČR sdružuje špičkové profesionální a tvůrčí fotografy ČR, v řadě případů držitele kvalifikačního ocenění pro Evropskou unii QEP, kteří mají, vedle své profesionální fotografické činnosti, zájem podílet se na zkvalitňování fotografie, tvorbě pohledu na ni a utváření kvalitativních a estetických měřítek v oblasti fotografického dění vůbec
Tomáš Vojtěchovský – Pavel Loužecký: Dřít plavání nepomůže
Tomáš Vojtěchovský je člověk, který se věnuje plavání profesionálně, a díky tomu vytvořil projekt TOTÁLNÍ PLAVÁNÍ. Protože jsem přesvědčen o tom, že je to projekt více než užitečný a veřejně prospěšný, dohodli jsme se s Tomášem, že mu položím pár zvídavých, občas i mírně dotěrných otázek, na které se on pokusí odpovědět s klidem a rozhledem profesionála, přestože by mohl docela klidně říci: „Přečtěte si webové stránky www.totalniplavani.cz – tam to všechno máte.“
Monika Šimkovičová: Na babičky já doplácím...
Já jsem totiž velmi citlivá na staré babičky, které často chodí do mého obchůdku a ty věci tady se jim líbí. A jak vidím, že je upřímně obdivují, tak já je ráda obdarovávám. Oni si třeba i něco malého koupí, ale já jim k tomu dám nějaký dárek za stejnou cenu i za víc. Naposled mi řekla jedna stoletá babička odněkud z Kanady: „Jste moc hodná, děláte krásný věci, ale vy nebudete nikdy bohatá.“
Pavel Novotný: AUTENTIKA
Za primární prostředky ochrany hmotného majetku označujeme všechna technická opatření počínaje mechanickými a elektronickými zábranami (včetně jejich vzájemných kombinací) až k pultům centrální ochrany, tak zvaných bezpečnostních pultů, které provozuje PČR a četné další soukromé bezpečnostní agentury monitorující průniky do takto chráněných uzavřených objektů fyzických, ale i právnických osob.
Jan Syruček - Pavel Loužecký: Jméno, které budou lidé jednou skloňovat ve všech pádech
Požádal jsem o rozhovor třeba Leoše Mareše. To je taková vtipná historka. Když jsem připravoval naší Školní hvězdu, tak jsem byl hrozně zvědavý, jak se dělá ta velká profesionální show Superstar na Nově. Tak jsem se tam na Barrandově vloudil, jako že o tom budu psát do školního časopisu. Oni mě tam pustili na generálky a na nich jsem zahlédl pana Mareše.
Jiří Hubička - Renata Šindelářová: Hledat proměny života a vážit si konkrétních lidí
Číňana nebo Číňanku byste tím uvedla do značných rozpaků. Mezi Číňany není zvykem, že by se na veřejnosti líbali a to ani v situacích, kdy se jedná o vítání, loučení, tedy takové to formalizované líbání – a to ani tehdy, kdy jde o blízké příbuzné. Jsou v těch věcech velmi střízliví až stydliví. Když Číňané spatří na ulici výjev, při kterém se setkávají cizinci, dejme tomu Italové, kteří si padají do náručí a líbají několikrát na obě tváře, mají z toho legraci a nechápavě nad tím vrtí hlavou. To ovšem mluvím o Číňanech starší a střední generace.
Tereza Bachová - Renata Šindelářová: Tancování musí bavit
Irské tance zná česká veřejnost díky show Lord of the Dance, málokdo však ví, že i u nás máme průkopníky této irské tradice. Jedním z nich je Tereza Bachová, která se těmto tancům věnuje již několik let, a to velmi úspěšně. Dosáhla několika ocenění v roli tanečnice i choreografky. Zatímco neúnavně trénuje, vyučuje clogging, irské tance a irský step a dokáže vytvořit choreografii na zakázku – musela jsem si to ještě jednou zkontrolovat, jestli nelžu – chodí ještě do práce.
Petra Timurová a její zrcadlo
Den má jen 24 hodin a doma mám dvě téměř desetileté puberťačky, takže občas je to docela náročné, ale co se týče umění, nedá se to lámat přes koleno. Někdy mám i pár dní, kdy na plátno nesáhnu, dobíjím baterky a relaxuju s kytarou, jindy maluju do rána. Když jsem unavená z malování, nebo mi to nejde, tak dělám grafiku nebo píšu poezii.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Rozhovor se zrcadlem (4/4)
No a to je právě zajímavá kapitola. Když jsem před časem prohlížel výměr mého důchodu, povšiml jsem si na zadní straně stručného sdělení: Když prokážete, že jste byl persekuován, bude vám důchod ještě jednou přepočten. To mě ovšem dojalo téměř k slzám a pobavilo současně. Ne že bych očekával úpravu důchodu, ve skutečnosti bych ji ani nežádal, protože tento pozvolna ožebračovaný stát by sotva měl dost financí, aby přispěl půl miliónu žadatelů dalším kapesným.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Rozhovor se zrcadlem (3/4)
Tak nejprve otázky, které mi předkládali moji kolegové a noviny a politikové: Vstoupí nebo nevstoupí? A co budeš dělat ty, když přijdou? ptali se mě úředníci předsednictva vlády. Moje odpověď byla prostá: tak pro mě jednou provždy skončili a budu se chovat tak, jako by tu nebyli. A tak jsem se v nastalé krizi také zachoval.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Rozhovor se zrcadlem (2/4)
Inu život je dlouhý a Ivo Pejčoch pochází z mého studentského manželství. Tehdy jsem byl značně nezkušený, odcestoval jsem na dva roky, jak ještě uvidíme, do vzdáleného Orientu – a nebylo divu, že manželství nakonec skončilo rozvodem. Protože jsme byli mladí, šlo o rozvod pavlačový, takže mi synka přivedla až jako pětileté dítko ukázat do budovy rozhlasu má maminka.
Blanka Kubešová: Marocká svatba a tři roky po ní
Je tomu pár dní co jsem jsem na těchto stránkách Pozitivních novin vyprávěla příběh Čechošvýcarky Susanne, který se udál před třemi lety. Na jedné zámořské výletní lodi se seznámila s Hichamem, občanem Maroka. Jeho jižanský vzhled a skutečnost, že spolu začali hovořit francouzsky, vedly ke šťastnému omylu, Susanne se na počátku domnívala, že Hicham je Francouz...