Publicistika – Zajímavosti
Josef Čermák: Robert Clegg Austin - 45
Robert (jeho otec, James William Austin - znám pod sympatickým přízviskem "Bunny" - byl právníkem, který pracoval v týmu státního zástupce v trestním řízení proti později odsouzenému poslednímu popravenému zločinci v Kanadě) začal svoji akademickou kariéru na Carleton University (B.A.-1987) a pokračoval na University of Toronto (M.A.- 1991, Ph.Dr.- 1998).
Ivo Fencl: Vrátí se gentleman John Buchan?
Letos 11. února uplynulo sedmdesát let od smrti politika, spisovatele a zakladatele špionážního románu Johna Buchana.Co to v praxi znamená? Nic víc a nic méně, než to, že Buchanovo značně rozsáhlé a kvalitní literární dílo je volné a vystaveno všeobecnému využití ve světě i umístění na internetu. Kdo však vůbec byl onen britský gentleman a tento nejbritštější ze všech britských autorů? Ví to ještě tady někdo?
Tomáš Vlach: Muži v sukních - nic nového pod sluncem
Připadá vám muž v sukni k smíchu? Po přečtení tohoto článku se smát mužům v sukni již nebudete. Ostatně muž v sukni není nic nového pod sluncem. V mnoha státech světa se sukně nosí dodnes. Nezapomínejte, že kalhoty se v našich zeměpisných šířkách nosí jen 150 až 200 let. Sukně se do pánské módy pouze vrací pro svou pohodlnost, vzdušnost a slušivost. Nezapomínejte že v sukni na rozdíl od kalhot nedochází v horku k zapaření genitálií, nedochází k nežádoucím otlakům a skřípnutím.
Antonín Zápotocký: Vánoční poselství
Malý Ježíšek, ležící ve chlévě na slámě vedle volka a oslíka, to byl symbol starých Vánoc. Proč? Měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva. Když se mohl ve chlévě narodit a bydlet Ježíšek, proč byste tam nemohli bydlet vy, proč by se tam nemohly rodit vaše děti? Tak mluvili k chudým a pracujícím bohatí a mocní.
Jiří Heller: Naučte se komponovat kreativně (1)
Určité procento lidí si kreslí na prázdné papíry či na okraje poznámkových bloků. Tyto práce většinou nikomu neukáží. Ještě menší procento obyvatel koupí barevné akvarely a namaluje obraz. Oproti těmto zlomkům populace velké procento lidí vezme párkrát za rok nebo opakovaně fotoaparát. A tiskne spoušť.
Jaroslav Vízner: Ahoj tati, potřebovala bych vědět...
A pak ubíhaly ty dny smutku, nechápali jsme, co se děje a proč. Tenkrát, před invazí, aspoň já si to tak myslel, jsme si „přáli", jak to hlásali někteří komunističtí reformátoři, alespoň dospět k "socialismu s lidskou tváří“. Na žádnou revolučni změnu jsme si ani neodvážili myslet. Natolik byl režim tvrdý a zajištěný.
Václav Židek: "Španělský princ" a jeho pobočník trafikant
V létě 1940 nás přišel navštívit do již zmíněného parku Jan Masaryk. Byli jsme tam shromážděni po útěku z Francie, se spoustou volného času, čekajíce, až páni Angličané spolu s panem ministrem Masarykem rozhodnou o našem osudu. Jan Masaryk byl člověk, kterého jsme znali jako syna velikého otce...
Josef Čermák: Velvyslanec Pavel Vošalík odchází z Kanady
Velvyslanec Pavel Vošalík, nepochybně jedna z nejvýraznějších postav české diplomacie (mimo jiné zastával úřad zástupce ministra zahraničí), končí své kanadské působení (příští zastávka snad Vatikán). Víme, že ze všech štací na něj nejsilněji zapůsobila Jižní Afrika a Kapské město, ale doufáme, že si někdy vzpomene i na Kanadu (a ottawské tulipánové jaro).
Jana Reichová: Beroun nebo Batchelor?
Karlštejn patří jistě k nejznámějším a nejoblíbenějším středověkým hradům v Čechách, a to jistě i proto, že ho nechal postavit císař Karel IV, který mu také dal své jméno. Když jedete vlakem od Prahy na Beroun, objeví se najednou vysoko uprostřed lesnatých kopců jeho známé věže.
Vlastimil Marek: Přejídání
Nějak se nám rozrůstá nabídka duchovních vůdců a lektorů, duchovních knih a nahrávek, meditačních a jinak exotických kurzů, ale také dobrých vegetariánských a bio restaurací. Samozřejmě, jen ať rostou jak houby po dešti, to je v pořádku. Co ale v pořádku není, je lehkost, s jakou hledači duchovna a lovci duchovních a extatických zážitků zahýbají ze své Cesty do dalších a dalších slepých uliček.
Josef Krám: Za sekáčem císařem pánem do Orlického Záhoří
Těsně před vypuknutím 1. světové války ještě za Franze Josefa, co byl císařem 68 let, bylo založeno družstvo, jehož úkolem byla výstavba „Orlické dráhy“ z Rokytnice v Orlických horách přes Bartošovice v Orlických horách, Orlické Záhoří, Trčkov (tam měla trať překračovat hranice do Německa) do Bad Reinersu, nynějších polských Dušníků.
Marie Dudíková: O naplněné naději
„Děkuji ti za to, žes mi zachránil život,“ byla první slova jedenáctileté Nikolky z malé vesničky u Chrudimi, když poprvé stanula tváří v tvář muži, díky němuž přežila svou smrt. Aleš Plachý z Krahulčí na Jihlavsku, mnohonásobný dárce krve v odběrovém středisku v Třebíči a dárce kostní dřeně pro malou Nikolku, která onemocněla leukémií, musel na toto emotivní setkání čekat více než rok.
Jana Anna Reichová: Psohlavci za mořem
Hned po válce, ještě v roce 1945, jsem tam jela jenom s maminkou poprvé. Bylo mi právě sedm let a pamatuji velmi živě tu první poválečnou slavnou pouť u sv. Vavřenečka na Veselé hoře. Samozřejmě, že jsem byla v právě nově ušitém chodském kroji. Pamatuji se na americké vojáky, kteří nám rozdávali dobroty a kterých se nikdo nemusel bát.
Michal Dlouhý: Osobní vzpomínka
Již v počátcích svého bádání o československém četnickém sboru jsem měl tu čest seznámit se s bývalým četníkem, který mimo jiné sloužil na jedné ze čtyřicetidvou pátracích stanic. Byl jím pan František Novotný z Kutné Hory, který během své téměř patnáctileté služby u četnictva dosáhl hodnosti štábního strážmistra a prošel doslova všemi specializovanými útvary v četnickém sboru.