Publicistika – Zajímavosti
Ivo Fencl: O mírném vlivu filmu na autory Rychlých šípů
Spřízněnost kresleného seriálu a filmu je očividná. Známá... A jistě, disertace o tom napsali už mnozí, i včetně právníků. Taky věk komiksu a věk filmu je podobný. Hodně. Narodili se skoro stejně. A Rychlé šípy? Jak jsou na tom vzhledem k filmu ty? Mám teď pocit, že to víme všichni, ale přesto napíši aspoň krátký, pozitivní článek... Ovšemže, Rychlé šípy zdaleka nejsou tím typem komiksu, který "přímo křičí" po přetavení do animované grotesky.
Renata Šindelářová: Vydolujme raději svá srdce!
Myslíte si, že se krajina kolem vás mění? Že jen trošku? Občas přibude nějaký ten dům, vyroste strom? Zkuste se podívat na staré fotky. Jak se krajina změní za pouhých dvacet, třicet let. A zajímavé je především pozorovat...
Ivo Fencl: Poslední Asterix?
Tak to vypadá, že letos česky vyšel už poslední Asterix! Na mou duši. Jmenuje se Asterix a galský školní rok a má sice číslo 32, ale je to už 36. česky vydaný sešit, tedy když tu (a to asi nevhodně) započítám i nečíslovanou (protože naprosto nekomiksovou!) knihu Jak Obelix spadl do druidova kotle, když byl malý (1989, česky 2009). Asterix a galský školní rok není ovšem ucelený příběhem. Jde o prachsprosté paběrky.
Pavel Ján Buvala: Internetoví blíženci
Bola raz jedna rimavská dolina. Dávno už tomu, čo sa v nej narodilo malé chlapčiatko; neskôr chlapec v Hnúšti maturoval; na vojnu – „…pre jednu plavovlásku sa dal…“ a po desaťročiach sa cez Internet zoznámil s kolegom - dôchodcom. Pritom sa každý z nich nachádza v zahraničí: jeden z nich v Nadbule / Rožňave a ten druhý v Reichenbergu / Liberci. Jednému je vyše šesťdesiat preč, zatiaľ čo tomu v Rožňave minulo „iba“ 85… A to si ešte vymysleli vydávať vlastný internetový časopis.
Jan Řehounek: Géniovo muzeum v Letohradě
Že na podzim v roce 1904 navštívil Kyšperk (dnešní Letohrad) Jára Cimrman jsem před časem už pro Pozitivní noviny psal. Na základě této návštěvy mu zdejší vděční občané nechali od sochaře Stanislava Vacka vytvořit sochu, kterou 20. října 2004 odhalili Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka a Genadij Rumlena.
Miroslav Sígl: Detektivní příběh o Láďovi Šubrovi a jeho nálezu z Kokořína
Velkým dlouhotrvajícím potleskem v pondělí 3. září v přednáškovém sále Národního muzea odměnili přítomní vážení pánové i dámy z České numismatické společnosti našeho rodáka nedávného 75letého jubilanta Jiřího Ryanta. Zaujal je všechny svým příběhem a výpovědí o nálezu drobných mincí v obci Kokořín z doby vlády Jiřího z Poděbrad, kterému předcházelo takřka detektivní několikaleté pátrání.
Karel Bůna: Všude žijí lidé
Původ města a osídlení jeho okolí je spojen s řádem Benediktýnů, kterého hlavní sídlo v Čechách, klášter v Praze – Břevnově, byl až do roku 1938 spojen společným opatem s klášterem v Broumově. Ti od třináctého století dokonce častěji sídlili v Broumově. Benediktýni, jako vrchnost až do poloviny 19. století, se nesmírně zasloužili o povznesení celého kraje, a to nejen po jeho hospodářské stránce, ale i péčí o vzdělávání lidu.
Josef Krám: Vrbice, vzorná vesnička se 130 obyvateli
Samostatnou kapitolkou je Vrbická lesní studánka, v roce 1998 rekonstruovaná (prvním rokem ji Vrbičtí brigádnicky - jak jinak - vyhloubili a vyčistili, v roce dalším obezdili a v třetím nad ní postavili altánek; jeho model jsme mohli vidět i na oné výstavce, dělal ho 84letý truhlář Jaroslav Hudousek). Každoroční otvírání studánky 8. května je obecní společenskou událostí nejen pro místní lidi, ale i pro příchozí; je to neuvěřitelné, ale občerstvení je tam v ten den zdarma a příspěvek se vhazuje do ptačí (!) budky.
Přední sólisté Baletu Národního divadla úspěšně hostovali na Taiwanu
Na sklonku srpna se z letního hostování na Taiwanu vrátili přední sólisté Baletu Národního divadla Nikola Márová, Alexandre Katsapov a Michal Štípa. Vystupovali v hlavních rolích baletu Dáma s Kaméliemi na pozvání choreografa Allena Yu v hlavním městě Taipei i na dalších místech. Návštěvě umělců z ND věnovala velkou pozornost média i místní společenské kruhy.
Ivana Šimánková: Zdeněk Troška říká - Jsem Čech a točím pro Čechy. Mám jediné přání, aby se z mých filmů staly filmy pro pamětníky.
Je léto.Teploty se pohybují nad třicítkou, slunce pere a obilí zlátne. Vždycky, když se takhle rozjedou prázdniny, pozorně se rozhlížím po lesních cestách, hrázích rybníků, návsích a zámeckých nádvořích, jestli se někde neobjeví nenápadná cedulka s nápisem FILM.Co pamatuju, k létu na jihu Čech patří Zdeněk Troška a jeho štáb. Vrací se k nám pravidelně jako čápi a vlaštovky.
Miroslav Sígl: Rostliny objevoval kadlínský Vlastimil Čech
Od loňského léta mohou turisté Kokořínska a Máchova kraje zavítat na kadlínskou rozhlednu, která zde byla slavnostně otevřena. Jenomže nyní budou konečně vybaveni na svou cestu kolem Kadlína. Jeho Obecní úřad za finanční podpory Středočeského kraje vydal dvě velmi úhledné kapesní příručky „Naučná stezka kadlínských rostlin Hradišť“ – jednu s černobílými, druhou s barevnými kresbami Lenky Kocierzové při využití botanického názvosloví prof. dr. Josefa Dostála.
Jan Řepka - Jitka Dolejšová: Písně, kolo – jak se to rýmuje…
Jan Řepka (*1982) je mladý písničkář, který sám sebe nazývá cyklotrubadúrem. Nedávno se vrátil ze svého zatím nejdelšího bicyklového turné. Během 33 dnů najel úctyhodných 1915 km. Trasa vedla třemi státy a čítala 26 koncertních zastávek. Písničkář si přitom vezl veškeré vybavení na speciálním prodlouženém kole.
Miroslav Sígl: Moje útroby jsou nyčkonc vniveč
Prosím, neberte tu větu v titulku vážně, ta má spíše demonstrovat zapeklité vazby, slova, spojky, podměty a přísudky či příslovce naší češtiny. Nám připadají běžné, ale co má s nimi dělat chudák překladatel, ale nehleďme zas tak vysoko, stačí je použít jen tak mimoděk v rozhovoru s cizincem, naším přítelem ze zahraničí. Zpozorní, napíná sluch a smysly svoje a hledá vhodný ekvivalent do svého rodného jazyka. Ó, jak to mnohdy těžké bývá! My máme v české řeči tolik původních slov, jak málokterý jazyk ve světě.
Ondřej Suchý: Úsměvy v poezii Dušana Spáčila potěší
Dušan Spáčil, novinář a básník, vydal na konci roku 2008 svoji druhou básnickou sbírku pod názvem PŘEBYTEČNÝ ANDĚL. Nejsem literární kritik ani teoretik, neumím psát recenze na básnické sbírky, ani na jakákoliv literární díla. Přesto mně Spáčilova sbírka básniček donutila napsat tyto řádky, které nechtějí nic jiného, než upozornit na útlou knížečku v níž čtenáře čeká poutavé čtení.