Publicistika – Zajímavosti
Ivana Zapletalová: Setkání s legendou české jógy
Když před někým z Hodslavic vzpomenete jméno Milady Bartoňové, tak jen souhlasně přikyvuje, že ji zná. Je pro zdejší vesnici pojmem. Troufám si říct, že skoro stejně tak velkým jakým je zdejší slavný rodák František Palacký. Proto jsem velice šťastná, že jsem ji mohla dvakrát osobně u ní doma navštívit. V době mého týdenního pobytu v Hodslavicích byla vážně nemocná, a tak se nemohla cvičení jógy účastnit, i když před rokem tomu tak ještě bylo.
Egon Wiener: Lovecké trofeje
Pokaždé, když slyším na zámcích a hradech vyprávění o přebohatých honitbách bývalé šlechty a na stěnách vidím lovecké trofeje, tak si říkám, že to musela být prazvláštní doba. Pozabíjet tolik zvěře jen tak, pro potěšení z lovu, pro trofeje... Cenným zdrojem pro získání informací pro „porozumění“ tomuto druhu zábavy jsou obecní kroniky a zápisky, které si vedli místní lidé. Dovolte mi, abych vás seznámil s popisem jednoho takového honu, jehož reálie byly sepisovány pro místní kroniku obce, kláštera Hradiště na panství hrabětě Kristiana Valdštejna.
Egon Wiener: Hromový klín
Slyšel jsem kdysi na Českodubsku vyprávět příběh o hromovém klínu – kusu černého kamene s dírou uprostřed. Prastarém ohmataném nástroji, mocné zbrani našich dávných předků. Ten, o kterém chci vyprávět, se našel před několika staletími v Soběslavicích. Už tenkrát se po právu domnívali, že jde o pracovní nástroj – kamenný mlat, ale protože ho našli po veliké bouřce, říkalo se o něm též: spadl z nebe hrom do něj díru vyrazil.
Podepsáno srdcem
Žofín, 7.prosince 2006. Do nasvíceného sálu vstupují členové Českého národního symfonického orchestru, jako poslední americký dirigent Paul Freeman. Žofínem zaznívají první tóny předehry Mozartovy opery Figarova svatba. Předvánoční čas naplňuje hudba, milá slova, umělecká díla a hlavně srdce.
Jana Reichová: Setkání
Když se lidé mají setkávat musí být nejdříve narozeni, musí žít na tomto světě. Tak i já začnu tehdy, kdy mne moji milující rodiče z lásky na tento svět přivedli. Měli skupinu přátel podobného věku a stejných zájmů, s kterými se pravidelně vídali. Byla jsem první dítě v „partě“, a tak automaticky všechny přítelkyně byly tety a jejich mužští partneři strejdové, přesto, že pokrevních tet a strýců jsem měla i tak dosti.
Pocta první republice
POCTA PRVNÍ REPUBLICE. Tak se jmenovala slavnost, která se konala v sobotu 1.července 2006 na zámku v Mníšku pod Brdy. Tento zámek byl nově zrekonstruovaný a zmiňovaná slavnost byla de facto pozvánkou k prohlídce, která nabízí retrospektivu stylu života drobné šlechty na venkovském sídle v letech 1911 až 1938. Osm stylově zařízených pokojů, jídelna, knihovna, vstupní slavností schodiště a barokní kaple svatého Serváce bylo obnoveno nákladem 65 milionů korun.
Jitka Dolejšová: Nejkratší a nejhezčí scifi povídky - literární soutěž 2011
Scifi portál Vanili.cz vyhlásil 2. ročník soutěže "O nejlepší, nejkratší scifi povídku". Délka nesmí přesáhnout 100 znaků, hodnotí se originalita, kreativita, humor, prvky sci-fi a fantasy. Uzávěrka soutěže je 1. prosince 2011. A jaké povídky se líbily porotě v 1. ročníku této originální soutěže?
Cecilka Věra Pexová: Slunečnice
Slunečnice byla do Evropy dovezena v 16. století. Od té doby nás obohacuje mimo jiné i emotivně. Žlutá barva je totiž barvou slunce, která dává chuť do života. Povzbuzuje optimismus, uzdravuje tělo a mysl. Záliba ve zlatavě žluté prý značí duchovní vyspělost a ochotu učit se nové věci. Kruh, který svým květem vytváří, je symbolem jednoty, celistvosti, dokonalosti, věčné obnovy života.
Miroslav Sígl: O záhadách a mystériích s Jitkou Lenkovou
Na začátku byl můj zájem o záhady, který trvá od té doby, co mi tatínek asi v šesti letech předčítal Velké otazníky Ludvíka Součka. Následovalo psaní o záhadách, a protože ne vše se hodí pro masová média, začala jsem vydávat občasník Badatelské rozhledy. Ty se v březnu 2005 přestěhovaly na internet. Aktualizuji je každé úterý a od té doby vyšlo již 267 pokračování, zaznamenávám tak četnost 1000 až 1500 návštěv měsíčně.
Egon Wiener: Placení šátečky – východisko z ekonomické stagnace
Platí se lecčím. Za zboží penězi, za hloupost slzami, za těžkou práci potem. V dějinách lidské civilizace najdeme řadu věcí, jejichž ekvivalent byl vyjádřen hodnotou zboží. Zlato, stříbro, drahé kamení, papír v podobě bankovky, mušle a třeba i šátečky…. Zajímavé je, že v Evropě se s platbou šátečky setkáváme právě u nás v Čechách. Nevím, zda k nám šátečky přišly z Číny, ale jsem si tím téměř jist.
Ivo Antušek: V muzeu čokoládových obrazů
O blahodárných vlastnostech čokolády se toho spoustu napsalo v 17. a 18. století. Poukazovalo se na víru Aztéků v moc čokolády. Její vyznavači i výrobci ji prohlašovali za účinný prostředek proti vyčerpání a slabosti. Vojáci, učenci i duchovní ji používali k podpoře vytrvalosti v dlouhých obdobích fyzické, intelektuální či duševní zátěže.
Pavel Špatenka - Jitka Stošická: Přijďte si poslechnout sami sebe
Instituce popírají to, co se nedá změřit ani zvážit. Člověk se uzavřel do povrchního materialistického uvažování a uniká mu zjevně smysl jeho života. Hmotný a racionální svět převálcoval city, ohrožuje integritu lidské duše. A to ještě nemluvím o lásce, pokoře, milosrdenství a jiných stejně potřebných hodnotách.
Jan Řehounek: Na sv.Ondřeje slunéčko už nehřeje
Svatý Ondřej pocházel z Galileje a byl bratrem Šimona - Petra. Oba rybařili na Genezaretském jezeře a bydleli v městečku Kafarnaum na jeho pobřeží. Učedníky Kristovými se stali mezi prvními. Ondřej pak šířil evagelium hlavně ve Skýtii, na severním pobřeží Černého moře, v Malé Asii a v Řecku, kde nejen kázal, ale i hojně uzdravoval.
Jaroslav Volf: (Ne)všední pohledy Bohuslava Radimce
Nedávno skončená výstava fotografií Bohuslava Radimce v Českém Krumlově nesporně potěšila srdce i oči většiny návštěvníků, kteří nelitovali času příjemně tam stráveného. Sympatický ohlas výstavky přivedl mne k malé úvaze na téma tvorby Bohuslava Radimce, autora, který si zaslouží více než pouhých těchto pár vět.