Vladimír Leksa: Ján Adam Rayman – imunológ z čias Jánošíka
Ján Adam Rayman sa narodil v Prešove 23. apríla 1690, dva roky po Jánošíkovi, ako jediný syn lekárnika Jána Raymana. Po smrti otca v roku 1699 si jeho mama Alžbeta berie za muža Jána Samuela Willicha, tiež lekárnika. Bolo to zrejme inšpiratívne detstvo strávené v lekárni, ktoré rozhodlo o budúcnosti malého Janka Adamka. Po štúdiu farmácie na prešovskom evanjelickom kolégiu, absolvoval v rokoch 1709–1712 medicínu na Leydenskej Univerzite v Holandsku u slávneho profesora Hermana Boerhaaveho.
Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Vladimír Stibor – Kalvárie po básnicku
V rozhovoru s Břetislavem Kotyzou (Pozitivní noviny 29. 10. 2008) Vladimír Stibor řekl, že tvůrčí sny se nemají prozrazovat. Nazdáváme se ovšem, že tvůrce propadlý slovesnému kumštu nakonec vyjeví každý svůj sen – přece vydanou knihou. Vladimír Stibor (též jeho přičiněním není rodné Sedlčansko krajinou literárně neprobádanou a zapomenutou) již po sedmnácté přišel na veřejnost neodrazen kalvárií mezi propadlinami na místech dřívějších výsep čtenářova hladu po poezii, a ještě k tomu s hrstí květů léčivek.
Miroslav Marek: Muzeum rekordů vystavuje v centru Prahy
Velkou výstavu pelhřimovského Muzea rekordů a kuriozit si mohou návštěvníci hlavního města prohlédnout kdykoliv do konce srpna. V galerii PRE v Jungmannově ulici je vystaveno 30 velkoformátových fototapet s nejpozoruhodnějšími okamžiky, při nichž vznikaly rekordy následně zapsané do databáze českých i světových NEJ... Většina z nich zachycuje atmosféru festivalu Pelhřimov – město rekordů. Nechybí však ani unikátní exponáty z expozice Zlaté české ručičky Muzea rekordů a kuriozit.
Egon Wiener: O vodě | Jakýsi zmatený | Pohádka pro syna
Po vodě jistého jezera v Káni Galilejské chodil mladý žid Kristus. Matka si nepřála, aby dcera chodila k vodě ven, Viktorka skočila u splavu do vody . Vody je plná řeka Nisa a Jabloncem jde jedna řeč, že tolik vody už dlouho tu nebylo, a že by bylo lepší pro ty, kteří bydlí u dolní části města, aby radši odjeli. Starostka Višňové si z pytlů písku nechala udělat do bytu nábytek, knihovnu, křesla i válendu. Starosta Chrastavy, mimochodem obávaný učitel chemie libereckého gymnázia, si postavil z písku visutý most přes Nisu blíže k Machnínu. Můj strýček Walter z Loučné v Hrádku, co po něm pojmenovali hrádečtí radní v čele s mladým Půtou most, má o něj strach.
Olga Szymanská: Výstava Pavla Brunclíka DIVERSE
Pavel Brunclík je významný český fotograf, který se v umělecké sféře pohybuje přes třicet let. V minulosti svými díly obsáhl například dvakrát celý výstavní prostor Mánesa. Rodák ze Znojma absolvoval nejdříve Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze, poté režii a scénář na katedře dokumentární tvorby i mimořádné studium na katedře fotografie (obé na FAMU). Od roku 1981 pracoval jako samostatný fotograf doma, v zahraničí především v Rakousku a Italii, věnoval se také reklamě. Vytvořil obrazovou část několika audiovizuálních programů.
František Mendlík: Nobelova cena za blbost
Ve stínu denní vinárny Neptun panuje příjemná pohoda. Za okny se vaří rtuť teploměru. U stolku sedí čtyři lidé a dobře se baví. Josef Hadrián má narozeniny a ti tři u stolu jsou jeho spolupracovníci. Právě tito přátelé, železničáři, absolvovali na pátém peroně hlavního nádraží v Brně školení v pojízdném kabinetu bezpečnosti. Vinárna je zařízena stylově. Všude kolem jsou rozhozeny rybářské sítě. Člověk by za zdmi útulného zařízení očekával ulici hanzovního města Hamburku.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (51) Woody Allen
„Vstávám denně ve stejnou dobu, v osm začnu psát, pak hraju na klarinet, potřebuji vést klidný a spořádaný život, abych odvedl svou práci. Jsem velmi klidný, naprogramovaný člověk,“ říká o sobě plachý, subtilní muž v brýlích s černými obroučky, který patří od konce šedesátých let ve světě mezi nejznámější komiky a humoristy. Je mistrem bonmotů – jeden za všechny: Nechci dosáhnout nesmrtelnosti svým dílem, ale tím, že neumřu!
Vladimír Vondráček: Bajka ze života přírody neživé
Ještě než, vážení a milí čtenáři, začnete číst, musím vás všechny varovat. Tato bajka bude totiž možná pro leckoho „nestravitelná“! Je totiž historicky přelomová, neboť snad poprvé budou v tomto žánru hlavními protagonisty objekty neživé hmoty. Je asi smutným faktem, že většina lidí ze zcela neznámých důvodů se drze považuje nejen za pány tvorstva, ale dokonce celé zeměkoule a rádoby i celého vesmíru. A takovýmto lidem se jistojistě příliš líbit nebude, že svůj „život“, nebo lépe řečeno svůj neživot mají i objekty neživé.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (50) Bohuš Záhorský
Jaký byl Bohuš Záhorský v soukromí? Nad touto otázkou se mi kdysi rozpovídala jeho paní, Vlasta Fabianová: „Bohoušek byl strašně málomluvný, což u herce bylo s podivem. Bujaře veselý on nikdy nebyl. Měl smysl pro tichý, nehalasný anglický humor. Svoji málomluvnost vysvětloval asi takhle: ‚Mně na stará léta stačí, kolik jsem toho namluvil na jevišti, ve filmu a na estrádách. Dnes už mi stačí jen zapálit si dýmku a mlčet.‘ Nejraději vzpomínal na dobu strávenou v Osvobozeném divadle, nikdy ovšem nemluvil o sobě.“