Jindra Svitáková: Atentát na Heydricha tématem výstavy Někomu život, někomu smrt
Putovní výstava Někomu život, někomu smrt představuje příčiny, průběh a důsledky atentátu na Reinharda Heydricha, který provedli českoslovenští parašutisté – příslušníci čs. zahraniční armády, ve spolupráci s českými vlastenci 27. května 1942. Po České republice putuje od prosince 2011, byla vystavena již na více než 25 místech a zhlédly ji desetitisíce občanů. V květnových a červnových dnech bude k vidění v budově krajského úřadu v Jihlavě, v budově krajského úřadu v Ústí nad Labem, od 4. června v Praze 8 v Libeňském zámečku, ale také na sobotní akci 16. června v Senici, rovněž i v Novém Bydžově a v Praze 2. V letních měsících budou následovat další místa.
Dobromila Lebrová: Francis Bret Harte, americký spisovatel – 110. výročí úmrtí
Francis Bret Harte byl spisovatelem amerického jihozápadu. Ve svých povídkách a románech se proslavil především detailním a zasvěceným popisem kalifornské zlaté horečky. Nebyl nadšen pronikáním vymožeností civilizace do krásné přírody – stavbou železnice – a netajil se tím. Mnoho lidí s ním souhlasilo. Proto byly jeho příběhy alespoň zpočátku přijímány se zaujetím. Zároveň byl Bret Harte velmi obratný v tom, aby vystihl, co čtenáře zajímá a co ho baví.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (22) Zloději perel
Tom Furneaux měl zcela jasnou představu o idylickém životě. Když utápěl v alkoholu nudu a smutek z osamění, snil o rodinném statku na anglickém venkově. Tom byl správce kakaové plantáže na ostrově Pulo Nenaros v Makassarské úžině a o svém snu s nikým nemluvil. Ostatně, nebylo s kým. V září roku 1908 si krátil dlouhou chvíli pozorováním moře dalekohledem. Spatřil na obzoru člun bez posádky.
Zdeňka Petáková: Událost roku – Jana Koblasa v Jízdárně Pražského hradu
Průřez celoživotní tvorbou jednoho z našich nejvýznamnějších exilových výtvarných umělců, letošního osmdesátníka Jana Koblasy, je právě představován na výstavě nazvané přiléhavě Retrospektiva. Jan Koblasa (*1932 v Táboře) je sochař, malíř, grafik, scénograf, literát a vysokoškolský pedagog, který po roce 1968 zůstal žít mimo vlast a svůj talent měl možnost uplatnit zejména v sousedním Německu. Velmi působivě uspořádaná výstava Retrospektiva bohatě dokumentuje umělecký vývoj Jana Koblasy. Je zde k vidění na 200 děl, často dřevěných soch a prací z kovu.
Vladimír Leksa: Pavol Olexík, záchranca a utešiteľ
Pozdĺž známych viedenských Alserstrasse a Spitalgasse sa ťahá dvojposchodová svetlá budova v klasicistickom štýle s obdĺžnikovým pôdorysom. Prejsť okolo nej pešo by bolo na hodinovú prechádzku. Z vonkajšej strany v nej nenájdete dvere, len veľkú kamennú bránu ústiacu na Alserstrasse, nad ktorou si prečítate: Saluti et solatio aegrorum – Zachrániť a utešovať chorých – Josephus II. Augustus Anno MDCCLXXXIV. Ňou sa z rušnej ulice vchádza do tichých záhrad Starej Všeobecnej Nemocnice – Altes AKH. Ten nápis nad bránou je na slávu cisára Jozefa Druhého, ktorý dal v roku 1784 nemocnicu postaviť na základoch chudobinca pre veteránov z Viedensko-Tureckých vojen.
Miroslav Marek: Háčkované dějiny zemí českých v pelhřimovském Muzeu rekordů a kuriozit
Muzeum kuriozit vystavuje rekordní kolekci více než stovky postav členěných do 26 výjevů mapujících české dějiny od lovců mamutů až po současnost. Všechny figury ručně uháčkovala mimořádně zručná rekordmanka – Lenka Bednářová z Nové Bystřice, která vede ve svém volném čase blog "Lenčino háčkování" a jejíž dílo se právem stalo součástí expozice Zlaté české ručičky Muzea rekordů a kuriozit, která si klade za cíl upozorňovat na dovednost, nápaditost a rukodělnou zručnost českých lidí – a to i v méně obvyklých oborech.
Eva Ryba Drábková: Jak se Kašpárek usmívati naučil aneb Andělé tančí na hudbu jménem smích
Květoš Kašpárek byl, navzdory svému jménu, velice vážný muž. Zdálo se, jako by se tak už narodil. Vyrůstal v málo zalidněném, českém pohraničí jen se svou milou, laskavou babičkou. Tatínek s maminkou zahynuli při automobilové nehodě krátce potom, co se narodil. Na rodiče si skoro nevzpomínal. Kolikrát se snažil vybavit si jejich hlas, když svíral v dlaních zažloutlou svatební fotografii, ale byl příliš malý, než aby si něco pamatoval. Jako dítě moc lidí nepotkával. Jen jednou za čtrnáct dní na mši v kostele, a to byl jedinou osobou ve věku pod šedesát let, ale chodil tam moc rád.
Dobromila Lebrová: Friedrich Flotow, německý hudební skladatel – 200. výročí narození
Německý skladatel Adolf Ferdinand Friedrich Flotow se počítá spíš ke skladatelům zábavné, melodické hudby. Kdysi byla obzvlášť oblíbená jeho opera Marta, která se nyní hraje jen málokdy a málokde. Nebyl nějakým převratným objevitelem nového směru, ale byl za svého života oblíbeným skladatelem oper, složených především pod vlivem oper italských a francouzských operet. Není celkem divu, protože jeho přítelem byl slavný francouzský operetní skladatel Jacques Offenbach (1819–1880).
Aleš Cibulka: Herec R. A. Strejka konečně najde místo svého posledního odpočinku
V dnešní době špatných zpráv si dovolujeme přinést jednu zprávu veskrze pozitivní: Herec R. A. Strejka konečně najde místo svého posledního odpočinku – dvaadvacet let od své smrti… Ale pěkně popořádku: před časem jsem se dočetl v Pozitivních novinách od Ondřeje Suchého, že jeden z nejoblíbenějších herců pamětnických filmů – R. A. Strejka – stále nemá místo, kde by důstojně odpočíval. Jeho celoživotní partner Ladislav Branč, dlouholetý televizní architekt, několikrát usiloval o to, aby byl uložen na Vyšehradě, v hrobě, kde jsou pohřbeni umělci, kteří odešli v osamění. Nezdařilo se, argument byl několikrát stejný – Strejka byl herec, kterého NIKDO nezná.
Miroslav Sígl: Je nás jen čtyřprocentní menšina?
Kdykoliv se mi objeví ve schránce e-mail z Místní akční skupiny MAS Kouřimsko – Podlipansko, vím, že jde o pozitivní informace, které bych měl rozšířit dál po vlastech českých a po celé síti www. Činím tak opravdu s chutí a rád, protože v tomto regionu žijí lidé, jimž leží na srdci vzhled a vývoj jejich okolí, usilují o to, aby k nim jezdilo co nejvíce hostů a návštěvníků. Právě dnes mi poslali článek s výzvou „Ukliďme Výrovku – ukliďme svět!“ Protože minulou sobotu zde uskutečnili úklid podél toku Výrovky v obcích Vrbčany, Dobřichov, Chotutice, Pečky, Ratenice a Kostelní Lhota.
Milan Turek: Jablonecký lékař zanechal obrovskou sbírku grafiky
Ač oba dva lékaři, snažili se významně obohatit duchovní bohatství Království českého v druhé polovině devatenáctého století. Václav Šamánek svou intenzívní společenskou aktivitou v Liberci, Anton Randa v Jablonci nad Nisou shromažďováním uměleckých děl. První pocházel z jižní Moravy, druhý z jižních Čech. Po doktoru Šamánkovi zůstala v Liberci Česká beseda a knihovna, z nehmotného bohatství Klub českých turistů a zapomenutá dívčí škola. Odkaz doktora Randy zahrnoval sbírku grafiky, šperků a minerálů.
Miroslav Sígl: Noviny ze všech kontinentů
V pátek 20. dubna bude v televizním pořadu Barvy života vyprávět dlouholetý sběratel Miroslav Karásek (*1951), absolvent Fakulty žurnalistiky Univerzity v Praze (z roku 1988) z Kroměříže. Svou rozsáhlou sbírkou tištěných novin – snad jedinou na světě – patří k prestižním členům Klubu sběratelů kuriozit, získal již před lety ocenění Pozoruhodná sbírka, je zapsán v České knize rekordů.
Egon Wiener: Vrtěti ocáskem na pozdrav | Poslouchej a mluv | Co obestře a zůstane na košili
Kdo má to štěstí, že ho má? Kdo tohle ještě umí? Když voříšek zavrtí ocáskem, jsem na jeho straně a on to ví. Jsem připraven mu všechno odpustit. On každý, u nás na dvorku, kdo má ocásek, o tomhle dobře ví a každý to už vyzkoušel. Tuhle někdo zapomněl zavřít okno před bouřkou, a co čert nechtěl, vítr za něj všechno dokončil. Dočista je rozmlátil. A bylo velké pátrání. Jeden to sváděl na druhého, štěkal, mňoukal, hafal, pištěl, chrochtal, hýkal, bučel, mečel, až, z ničeho nic, celý dvorek, do poslední myšky, no, co myslíte? Vrtěl ocáskem a dělal, že on nic, že se jen na dvorku s tím druhým přel, bude-li z toho mraku pršet, či z něj padat sníh.
Dobromila Lebrová: Josef Vojtěch Hellich, malíř a archeolog – 205. výročí narození
Se jménem tohoto kdysi známého a význačného českého malíře se dnes setkáváme snad jen při označení tramvajové zastávky a sídla gymnázia v pražské ulici, která nese jeho jméno. Dříve ještě bylo známé jen z jeho portrétu spisovatelky Boženy Němcové. A přitom jeho obrazy zdobily a zdobí spousty oltářů kostelů v naší zemi, možná i v zahraničí. Méně už byla známá jeho činnost archeologická, tu monitorovali a monitorují snad jen archeologové.