Olga Szymanská: Balet Šípková Růženka
Šípková Růženka (Spící krasavice) má v tvorbě legendární dvojice Čajkovskij-Petipa výjimečné postavení. Iniciátorem a objednavatelem kusu byl intendant carských divadel I. A. Vsevoložskij. Snažil se Čajkovského přimět, aby se baletu věnoval i přesto, že již při přípravě Labutího jezera neměl dobré zkušenosti, a proto se odmlčel. Z témat intendant diplomaticky vybral scénář ke Spící krasavici (původně pohádka Ch. Parraulta) a sám coby libretista zařadil v divertissementu posledního jednání i další pohádkové postavy: Kocoura v botách, Kočičku, Červenou karkulku a Vlka, Palečka s bratry, Popelku (ne všechny v baletu dnes vystupují).
Ilustrátoři Pozitivních novin se představují (7) Eva Rydrychová
Eva Rydrychová. Nebo také evussa (čti evuša). Žije v Hradci Králové v malém bytě na Slezském předměstí. Má manžela a čtyři děti. Tři děvčata a benjamínka kluka. Vyučila se, pak žila a rodila, pak zase žila a rodila a dnes tu o ní čtete. Škola, kterou pro člověka vždy a za každých okolností je k životu a něco mu dá, je škola života. Tak z téhle školy má evussa nejméně maturitu. Děti jsou přece nejlepšími učiteli toho dobrého a čistého, jsou taky nejkvalifikovanějšími kritiky, obzvláště ty vlastní.
Miroslav Marek: Kniha knih v České knize rekordů
V souvislosti s nejvýznamnějšími křesťanskými svátky, které jsou odezvou událostí zachycených v biblickém Novém zákoně, zaznamenalo pelhřimovské Muzeum rekordů a kuriozit pozoruhodný počin: Poté, co Zdeněk Soviš z Brna v loňském roce zpracoval unikátní chronologii Starého zákona, dokončil nyní i vůbec nejdelší chronologii biblických událostí, sestavenou jediným člověkem. Jde o Nový zákon a dílo (ručně psané autorovým drobným písmem) má na délku 11 metrů.
Josef Krám: Když výstava k Velikonocím, tak nápaditá. I s Masarykem
Kultura Rychnov nad Kněžnou, Floristická škola Hradec Králové a rychnovský DDM připravily do přísálí Pelclova divadla v Rychnově na 2.–5. dubna komorní výstavu s názvem Jsou tady Velikonoce. K vidění bylo hodně kraslic (i ze pštrosího vejce), zvířátek a velikonoční výzdoby. Mezi těmi, co tu předváděly folklorní umění, byly z Červeného Kostelce Anna Rusová (mistryně lidové umělecké tvorby za kraslice zdobené slámou) s krajkářkou Marcelou Hovadovou, oceněnou za lidovou tvorbu v roce 2007 Zlatým kolovratem, a z Letohradu Alena Tschöpová (tuto lidovou umělkyni představila i Toulavá kamera s jejími figurkami ze šustí, vizovickým pečivem i kraslicemi).
Dobromila Lebrová: Jan Marek Marci z Kronlandu, renesanční učenec – 345. výročí úmrtí
Jan Marek Marků, nebo též Ioannes Marcus Marci, byl jedním z posledních českých polyhistorů. Byl to učenec renesanční velikosti, který v mnohém předběhl slavné světové vědce. Jeho smůlou bylo, jako už mnohokrát v našich dějinách, že jeho život i kariéra padly do údobí kulturní stagnace v naší zemi. Po všeobecném rozmachu doby rudolfinské, do které se narodil, nebylo v době pobělohorské a v době třicetileté války tolik možností k vzájemné výměně poznatků a zkušeností se zahraničními učenci.
Olga Szymanská: Stříbrný poklad
Zatím pouhý zlomek největšího pražského stříbrného pokladu, který čekal na objevení čtyřicet let, můžeme obdivovat v Muzeu hlavního města Prahy do května 2012. V listopadu 2008 při stavebních pracích ve sklepení nájemního domu v pražských Košířích byl dělníky objeven zazděný prostor s pokladem. Díky redaktorům televize byl nález oznámen policii, která místo zajistila a nález převzala. Jednotlivé předměty byly postupně ukládány do depozitáře Muzea hlavního města Prahy: tedy na bezpečné místo, dokud nebude zjištěn jejich majitel.
Psíkov – nová kniha pro děti od autorky Pozitivních novin Danuše Markovové
Před pár dny vyšla kniha pro děti „Psíkov“. Autorkou je Danuše Markovová, která rovněž přispívá svými články do Pozitivních novin. „Pohádka je lékem první pomoci, je balzámem na dobrou mysl. Pohádková dobromysl ve mně zakořenila natolik, že má občas touhu vylétnout do světa jako džin z láhve, aby dětem přinesla radost…“ Tak vysvětluje autorka pohádkové knížky Psíkov, proč knihu napsala a nakreslila. Jde o autorské pohádky plné psích příběhů, které se odehrávají ve vesnici Psíkov a v nichž vystupují velcí, malí, chytří, zlobiví, snaživí i hladoví psi nejrůznějších plemen – moudrá Bobina, šišlavý Puf, Asta, Majda, Pajda... a vždy vyřeší nějaký problém.
Jan Řehounek: První česká dirigentka
Dnes uplynulo čtyřicet let od úmrtí první ženy, která v Čechách stanula před mohutným pěveckým sborem, aby s ním sbírala umělecké vavříny. Protože ale byla ženou, zůstala stranou pozornosti. Určitě se o ní nezmíní ani odborná periodika, protože na regionální osobnosti, i když se zapsaly nesmazatelně do dějin české kultury, se v záplavě zcela povrchních událostí současné doby zapomíná. Anna Polmanová (* 28. března 1895, † 4. dubna 1972) se narodila v Nymburce v rodině zdejšího kapelníka Josefa Preclíka, od něhož se jí dostalo základního hudebního vzdělání a hře na housle a klavír. Matka, rozená Schafmannová, v ní probudila zájem o zpěv.
Miroslav Sígl: Energetické obrazy pro oko i pro duši
Libuše Voldánová je naší sousedkou v pražském - malešickém paneláku. Potkáváme se takřka denně, když chodíme na procházku se svými pejsky. Každý jinam a jinak daleko, protože mé nohy už mi tolik neslouží a navíc naše fenka – bílý pudl – je také líná stářím. Přesto se každý podivuje, když prozrazuji její věk: 17 let. Ale to jsem hovořil o naší fence. Paní Voldánová také na svůj věk nevypadá (*1950), počíná si velmi čile, což vůbec odpovídá jejímu naturelu: svým některým obrazům říká „energetické obrazy pro oko i duši“ – a ono to pojmenování jim opravdu sluší. Konečně, posuďte sami z několika málo ukázek.
Jan Mandelík: Jan Řehounek – spisovatel a umělecký fotograf
Ve středu 28. března, tedy v den výročí narození spisovatele Bohumila Hrabala, se v nymburském Vlastivědném muzeu uskutečnil křest půvabné knížky s názvem Nymburkem ve stopách Bohumila Hrabala. Autorem knížky je stálý spolupracovník Pozitivních novin Jan Řehounek, jeho spoluautorem současný nymburský místostarosta Pavel Fojtík. Zatímco Pavel Fojtík nezapřel v první části knihy svoji profesi historika – napsal zasvěcený Hrabalův životopis s přihlédnutím jeho vztahu k Nymburku, Jan Řehounek se v druhé části představil nejen jako spisovatel, ostatně je to již jeho jednadvacátá knížka, ale také jako výborný fotograf.
Olga Szymanská: Krása a magie bulharského šperku
Náušnice, záušnice, závěsky, přívěsky, čelenky, náramky, náhrdelníky, pásové spony, prsteny, amulety, talismany nyní představuje Národní muzeum společně s Regionálním etnografickým muzeem v Plovdivu a Bulharským kulturním institutem v Praze. Bulharský lidový šperk, specifický tvary i výzdobou, mnohdy vycházející z archaicky středověkých, až antických vzorů. Zhotovován většinou ze slitin různých kovů, s menší či větší příměsí stříbra, někdy zlacen. Zdůrazněn pradávný aspekt nošení – víra v magickou moc v den všední i ve svátek: při narození, zásnubách, svatbě, úmrtí. Ženy si jím zdobily šat, přisuzovaly mu kouzlo zdraví, blahobytu, ochranu před zlem.
Ilustrátoři Pozitivních novin se představují (6) Jan Hora
Jmenuji se Jan Hora. Narodil jsem se v Plzni roku 1952. Živím se jako strojvedoucí na povrchovém dole. Většinu života jsem prožil v Chomutově. Mám ženu Žofii a dcery Janu, Alici a Ivanku. Ivanka má literární ambice. Věnuji se téměř výhradně ilustrační tvorbě. Nejsem malíř, kterému se nejvíc daří, když má rozervané nitro z depresí. Já potřebuji ke své práci čas, klid a citové zázemí. Čas a klid kradu, kde se dá, citové zázemí mám ve své rodině.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (35) Ivan Kraus
Ivan Kraus, známý spisovatel, kabaretiér, světoběžník. Když jsem zvažoval, koho se zeptat na recept Krausova oblíbeného jídla, zda přímo jeho, anebo radši jeho manželky, zvolil jsem druhou variantu. A udělal jsem dobře. Ještě předtím, než mi paní Naďa poslala následující recept, přetlumočila mi od svého muže vzkaz. Prý na můj dotaz stran receptu odpověděl přibližně takto: „Vezmu jeden či více prášků (může být i tableta) proti čemukoliv, vezmu sklenici, pospíším k vodovodu, naplním zpola sklenici, prášek či tabletu nerozkousanou položím na jazyk – dozadu, až kam dosáhnu – nakloněním sklenice zaplavím nejdříve ústní dutinu a pomalými doušky dopravím vložené do útrob.
Michal Dlouhý: Ženská rada bývá jen někdy dobrá
Od jara roku 1937, které bylo obzváště teplé, se na periferii Košic rozmohly krádeže šatstva a prádla z bytů. Ačkoliv v Košicích jako takových působilo policejní ředitelství se svými strážníky a detektivy, periferie města stále spadala do působnosti četnictva. Vzhledem k rostoucímu počtu případů a s tím i zvyšující se způsobené škodě, se případy začala zabývat košická četnická pátrací stanice. Z vyhodnocení případů hlášených jednotlivými četnickými stanicemi, které provedl kancelářský pomocník štábní strážmistr Antonín Brikcí, bylo zřejmé, že k nejvíce případům došlo v rozsáhlé kolonii železničních zaměstnanců na samém okraji města, která čítala téměř 300 bytů.