Vladimír Cícha: Okamžiky blaha

Jakkoli jsou místa, kde jsme prožili část života, krásná a nebo snad i ohavná, jsou nadále jeho součástí. Máme je v krvi, i když po čase můžeme jejich půvab, stejně jako ošklivost, vnímat trochu jinak. To jsem si uvědomoval, když letadlo přistávalo na winnipežském letišti. Jedenáct let od chvíle, kdy jsme město opustili. Dost možná bylo zajímavé, že se tak dělo v únoru, jednom z nejdrastičtějších měsíců tam, pokud jde o počasí, a ne třeba v červnu.

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Helena Dohnalová: Nákaza

Pokud jste žena, je vlastně jedno, jestli jste blondýna, bruneta, ruso či černovláska. Můžete být i dohola nebo pruhovaná jako zebra a váš manžel se chystá vstoupit do politiky, měla byste zpozornět. Zatím se o tom ještě nepíše jako o epidemii, ale mezi politiky, zvláště ve vyšších funkcích, se nezadržitelně rozšiřuje nákaza, snad přenosná vzduchem jako ptačí chřipka.

Zdeněk Pošíval: Té noci svítil úplněk (3)

Na loďce by to trvalo krátce. Po řece byla vesnice vzdálená sotva pět mílí. V sedle Bělky jsem se však plahočil k pohanům celý den, protože jízda podél břehu byla nemožná. Musel jsem objíždět dlouhé ostrohy, ztrácel styk s hlavním tokem a brodil se potoky. Překonával jsem rokliny i vršky v neprůchodném lese s nesčetnými padlými stromy. Vzal jsem s sebou obě klisny, aby se jim nestýskalo, i když Lilka jako soumar na hřbetě téměř nic nenesla.

Jana Hochmannová: Co dělat, aby vaše letní dny byly pestřejší?

Stává se vám často, že se v některém oblečení necítíte dobře? Nemusí to být vždy tím, že by bylo špatně ušito, ale na vině mohou být i barvy. Je zcela přirozené, že v určitém ročním období toužíme po úplně jiných tónech. Tak například v zimě vyhledáváme spíše barvu červenou, oranžovou, žlutou a hnědou a s přicházejícím létem se toužíme spíše ochlazovat a tak i barvy podvědomě vybíráme studené jako např. modrou nebo zelenou.

Vladimír Cícha: Cesta na jihozápad – vzpomínka na báječné časy (2)

Za krásného počasí opustili jsme Billings, odkud už není daleko do Yellowstone Parku s mnoha gejzíry a vysokými cedry roubícími početná jezírka. Příroda tu mnohde připomíná nejkrásnější místa domoviny. Je to nepochybně pozoruhodnost státu Wyoming. Hugo ale, jako by posedlý vytčeným cílem pro tento den, městem Salt Lake City, pobízí k odjezdu z parku. Je organizátorem výletu a není jiné cesty, než uposlechnout. Dorážíme do Idaho Falls a pak městečka se zajímavým jménem Pocatello.

Helena Štáchová: Vidí to, jak Hurvínek válku (3)

Hurvínek nakopne školní brašnu, která pamatuje jeho 83 zbytečných školních let, zatímco Spejbl netečně pokračuje v luštění křížovky: „Neodbytný člověk na šest písmen,“ mumlá si, „už vím - otrava!“ „To spíš učitel,“ opraví ho synáček. Otec zpozorní. „Co ti vadí na škole?“ „Na škole nic,“ odsekne jeho ratolest, „budova je to pěkná, ale s učiteli se nedá vydržet. A to chtějí vyšší platy!“

Barbara Semenov: Narozeniny Karla Gotta

Začátek týdne proběhl v České republice ve znamení Karla Gotta. Jeho písně se hrály všude – v nákupních centrech, v obchodech, v rozhlase, v televizi vrcholily oslavy jeho sedmdesátých narozenin tříhodinovým programem, který zaznamenal megakoncert z vyprodané Sazky Areny, kam přišlo nejslavnějšímu českému zpěvákovi všech dob popřát na sedmdesát předních umělců.

Josef Fousek: Nemajetní boháči / Je hloupost infekční?

Vy, kteří tonete v hojnosti a blahobytu, obklopeni domy, zahradami, letními sídly, tenisovými kurty, bazény s vytápěním, s bungalovy u moří a jezer, máte těžký život. Závistivci neví, že dlíte v starostech o své bohatství, že se bojíte revolucí, politických změn, zločinců, že vás budí sny o ztrátě toho, co jste svojí pílí a umem získali.

Ondřej Suchý: Čím se Jiří Voskovec v Americe nejvíc trápil

Kolika lidem jsem záviděl, že se mohli setkat s Jiřím Voskovcem! Přesto jsem vděčný osudu, že jsem tohoto noblesního, nadmíru inteligentního a vtipného umělce mohl poznat trochu blíž alespoň prostřednictvím jeho neznámých dopisů, které jsem získal, a pak také díky tomu, co mi o něm pověděli pánové Josef Škvorecký, Jethro Spencer McIntosh (malíř, scenárista a herec českého původu) a konečně třeba i samotný Jan Werich či později Jára Kohout.

Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (3)

Dnes se potřetí scházím s Vlastou Korbovou, zkušenou lektorkou kurzů pořádaných v České republice mezinárodní společností Dale Carnegie Training. U počítače a sklenice studeného čaje si budeme dál povídat o tom, co je to „pozitivní myšlení“, že se mu lze naučit, a jak rady a zásady, které pan Dale Carnegie zavedl do kurzů mezilidských vztahů a řečnického umění, mohou pomoci lidem zlepšit kvalitu jejich života.

Jitka Dolejšová: Jak se hraje Knihotoč

Knihotoč je hra o knížkách a s knížkami. O knižním putování od člověka k člověku. Funguje na principu obrovské knihovny, kdy výpůjčním místem může být třeba lavička v parku, čekárna u zubaře nebo sedadlo ve vlaku. A desítky dalších, často překvapivých míst. Půjčovné se neplatí, ani pokuta za opožděné vrácení knihy. Hra je časově neomezená a zúčastnit se může v podstatě každý.

Ondřej Suchý: Karlu Gottovi k dnešním narozeninám

Milý pane Gotte! Dovolte mi, abych Vám v den Vašeho významného životního jubilea gratuloval tímto trochu zvláštním otevřeným dopisem. Zvláštní je tím, že si v něm můžete prohlédnout cosi, co jste už buď zapomněl, anebo dosud ani neviděl. Asi už si nebudete pamatovat, že jsem to byl zrovna já, koho za Vámi někdy začátkem roku 1963 poslal redaktor Jiří Černý z Mladého světa, aby Vám sdělil, že budete poprvé vyhlášen Zlatým slavíkem, a aby Vám při té příležitosti položil 21 otázek pro magazín Aktuality Mladého světa, který k vyhlášení výsledků II. ročníku této soutěže připravoval.

Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (21)

Dnes nevím kolikátého je. Venku prší, je noc a čtu si noviny: …chleba, brambůrky a další škodí zdraví a přispívají rakovině… Házím zmuchlané noviny do koše. Strefil jsem se. Můj pokojík je malý. Začínám opět psát tuto knihu, podobnou vzpomínkovému záznamu. Ruka mne bolí, svěšuji ji z postele. Strčil jsem ji do sklenice s pivem. Je dávno bez pěny.

Miroslav Sígl: Se spisovatelem Vladimírem Votýpkou o české šlechtě

Česká šlechta v současné době představuje úzký okruh pětadvaceti až třiceti rodin – každopádně hodně prořídlý šik. Jindřich Kolowrat mi kdysi řekl: Patříme k ohroženému druhu živočichů – jako někteří vzácní motýli nebo jeleni. Mnozí totiž odešli v několika odlivových vlnách. Poprvé po vzniku Československé republiky, která šlechtě příliš nepřála, podruhé před začátkem druhé světové války.

strana 1 / 420

Další strana »