Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Nad osudem a tvorbou básníka Josefa Abrahama

Pro básníky Podčeskolesí, byť tím není popřen jejich vliv na průnik nových myšlenkových směrů na západ Čech, je charakteristické, že při směřování na český parnas zůstali v polovině cesty. Snad tomu tak nemuselo být v případě osvračínského rodáka Josefa Abrahama (19. února 1890 – 21. července 1933), kdyby jeho umělecký růst a vyzrávání nezastavila předčasná smrt. Uzavřenou dráhou kantora pro těžkou srdeční chorobu (1927) naopak začíná urputné úsilí básníka dobrat se jádra života, vyrovnat se s údělem paralelním s osudem Rudolfa Mayera, pochovaného nedaleko Osvračína, v chodské Loučimi.

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Zdeněk Reich: Vůně benzinových par

Jedete si pěkně po nepříliš široké silnici s provozem v obou směrech, lemované úhlednou alejí kvetoucích třešní, a kocháte se pohledem na líbeznou českou krajinu, tak jak to dělal ve filmu „Vesničko má, středisková“ herec Rudolf Hrušínský. Nijak vás nevzruší, když zaznamenáte kolonu automobilů přibližujících se v opačném směru.

Jan Řehounek: Stal jsem se dědečkem!

Do naší rodiny se narodil nový, nejmladší příslušník – Jáchym. O měsíc dřív, zřejmě už to nemohl vydržet, aby se kouknul, co se to tu, proboha, na tom světě kolem děje. Porodní váha dvě kila osmdesát. Míra nezjištěna, neboť podle nejnovějších vědeckých výzkumů už v pokrokových porodnicích novorozenečky neměří.

Milan Čechura: Statistika

Moje tříletá vnučka mě tuhle překvapila zpěvem. Bylo to příjemné překvapení, neb v naší početné rodině zcela převažují ti, kteří o hudební sluch nezavadili ani náhodou. To mě, hudebníka, pochopitelně trápí, protože poté, co si někdy začnou ti nehudební, včetně mé ženy, prozpěvovat, musím si dát panáka, abych to přežil. Je pravda, že během těchto produkcí od nás prchají faraóni, návštěvy a jiná havěť, takže v důsledku ušetříme za deratizátora a za chlast.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (4)

Od roku 1930 bydleli rodiče s bratrem a dědou ve státním bytě hned vedle nádraží a od podzimu roku 1935 i se mnou. Byt byl v prvním patře, v přízemí byly kanceláře železniční traťové správy. Měl tmavou úzkou chodbičku z hlavní chodby, na které byly dva společné záchody a jeden vodovod pro tři rodiny. Měli jsme poměrně velkou kuchyň, v ní velký kachlový sporák s troubou a „kamnovcem“ na teplou vodu.

Jitka Vykopalová: Pohyb pomůže „odstranit kyselinu mléčnou z duše“

Trénink je pravá odstresovávací vakcína. Mnoho z nás je dnes vystaveno velkému stresu. Naše životní situace a životní ambice nejsou vždy v souladu s tím, co naše tělo dokáže zvládnout. Ale i když si člověk ještě „nesáhl na samé dno“, zažila většina z nás někdy stresující symptom. I když samozřejmě usilujeme o životní situace, kdy se cítíme dobře, musíme si i přesto uvědomit určitá fakta.

Dáša Cortésová: Jaký byl Arnošt Kavka (10)

Arnoštek tak rád maloval, že se také jal vylepšovat obrazovou dekoraci v hotelích, kde byl ubytován. Když se v ranních hodinách vracel z vystoupení do hotelu, byl klid, nikde ani živáčka. Na chodbách visely reprodukce starých obrazů a Arnošt se rozhodl tuto „nudnou podívanou“ trochu vylepšit. Třeba do zátiší s květinami a ovocem domaloval usmívajícího se červa vykukujícího z jablka.

Jiří Suchý: PERPLEX aneb Praktický průvodce od ničeho k ničemu (7)

Ingmar Bergman občas vystoupí v úvodu svého filmu před kameru a z plátna vysvětlí divákům, jak to myslel. Tak tohleto kdybych udělal já, nechci vidět, co by se stalo. Ode mne se čeká, že film bude sdělný sám od sebe. A při tom tak rád vysvětluju! Bergmana zkrátka jeho autorita opravňuje takřka k čemukoliv.

Pavel Vrána: O kráse a jednoduchosti

Dnešní den byl moc hezký. Na odpolední procházce, jedné z těch, kterými si tady utužujeme zdraví a snažíme si udržet i smysl pro krásu, jsme se ženou zašli na kus řeči ke staré paní, která už hezkých pár desetiletí obývá neokázalé, ale dokonale funkční a krásné, staré stavení, usazené těsně pod vrcholem kopce. Znovu, jako už mnohokrát, nás ta její malebná chaloupka okouzlila. Taková stavení, v takových zákoutích, už dnes vidět téměř není možno. To místo prostě člověka pohladí po duši. Vstoupíte-li na ten dvorek, jediná věc, která vám v té chvíli přijde na mysl je poznání, že skutečná krása je opravdu v jednoduchosti.

Miroslav Sígl: Kroniky a kronikáři v českých zemích

Co může být užitečnějšího pro paměť národa než dobře vedené kroniky s textovými dokumenty, snímky a výstřižky, doplněnými mnohdy orálně historickými vzpomínkami pamětníků? Podle zákona číslo 80 z roku 1920 měla za povinnost každá obec vést pamětní knihu obecní. Tento zákon i s dodatečnými nařízeními či směrnicemi platil u nás neuvěřitelných 85 let...

Luděk Ťopka: Vojna, les a víno (2/2)

Ráno po budíčku a snídani nástup, přečten denní rozkaz, rozdílení úkolů, odjezd dvou vozů do armádního skladu v Rajhradu pro sloupy, skupina měřičů a vrtařů odeslána na první trasu k přípravě děr pro ně a jedno družstvo vysláno k vybudování linky k valtickým kasárnám. Směna lipnických záklaďáků je přidělena ke kuchyni a úklidu ubytovacího prostoru.

Miroslav Sígl: Pro nás, kteří nosíme brýle

Při operaci šedého zákalu u obou očí jsem navázal bližší kontakt s Evropskou oční poliklinikou Lexum v Praze, kde jsem byl velmi spokojen nejen s provedenými výkony s pomocí špičkové světové techniky, ale také s lékaři a vůbec s celkovým ovzduším, atmosférou. Od té doby mne informují, co se u nich děje nového.

Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (34)

Pešula zakroutil hlavou a buldozer nastartoval. V bagru seděl Valibuk Maškovic. Měl oranžovou kombinézu a na zádech nápis HORJEČ COMPANY. Buldozer řídil Kulich. Ani nás nepozdravili. Jakoby se styděli. Ale my se nezlobili. Oni přece za nic nemohli. Je to jejich práce. Bagrista Valibuk popojížděl sem a tam až se železná hruška rozhoupala a třískla do maringotky.

Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (9)

„Několikrát ses zmínil o Alfredu Nikodemovi. Pověz mi něco víc,“ navrhl jsem. Oldřich povytáhl obočí. „Nikodem? To bylo jméno, které znal snad každý a setkal se s ním vždy, když přišla řeč na plavecké výkony, mytí ve studené vodě, sněhové zábaly na horách nebo lehké oblékání v zimním počasí. Byl ale činný i v jiných sportech, jako například jízda na koni, dálkové pochody, plavání krátkých i dlouhých tratí a v neposlední řadě právě otužování.

strana 1 / 419

Další strana »