Literatura – Fejetony
Jarmila Moosová: Ta naše mládež...!
Co svět světem stojí, slýcháme: „Ach, ta dnešní mládež! Kam ten svět s ní spěje? To my jsme byli jinačí…“ Troufám si tvrdit, že nebyli, nakolik jsem se již dostala do kategorie oněch „nostalgických posudkářů“. Navíc jsem jenom v poslední době zaznamenala pár úsměvných situací, které mě přesvědčily o naprostém opaku. Na trase Břeclav – Pardubice je v kupéčkách poměrně těsno. Lidé přicházejí a odcházejí, při příchodu někteří z nich promluví, to aby se zeptali, je-li místo k sezení.
Tomáš Zářecký: Ve čtenářském deníku klid
Mezi ty věci, které patří mezi příjemnější nálezy, spadá bezesporu čtenářský deník. Při listování mnohaletými zápisky mě ovane náhlý závan nostalgie. Zavzpomínám na časy dávno minulé a zhrozím se, jak jsem mohl někdy tak neuvěřitelně škrábat a psát natolik přihlouplé komentáře, že mě polije horký pot studu pokaždé, když obrátím list.
Eva Vlachová: Prázdninové lásky
Přijde to jako blesk z čistého nebe. Najednou ta holka od sousedů, kterou jste vídali letmo přes plot, jak si hraje s panenkami, samá ruka, samá noha, s copánky jako myší ocásky a s mezerou mezi předními zuby, nějak vyrostla a zkrásněla. Panenky zůstaly opuštěny kdesi v zahradním domku a na dece v sousední zahradě leží půvabná slečna s vlasy barvy medu, nohy má opálené do hněda a mezírka mezi zuby je najednou tak nějak roztomilá…
Ivan Kraus: Pravdivé pozadí napoleonských válek
Po mnoha letech strávených ve Francii a pečlivém prostudování množství materiálů se mi podařilo konečně dokončit tuto práci, kterou bych rád trochu přispěl k osvětlení historických událostí. Nezabýval jsem se však tématem tradičním způsobem jen proto, abych nosil dříví do lesa, či jak říká s oblibou můj přítel historik a archeolog – zanášel papírem knihovnu.
Hana Geigrová: Nehodící se škrtněte
Zdálo se mi, že jsem už dlouho neviděla svého přítele. Zná mě už dlouho, skoro lépe než já znám sama sebe. Nikdy mě neodsuzuje, nekritizuje, nedělá mi mindráky a neříká, co mám nebo nemám dělat. Nemáme hádky, dohady a neklid. Je tedy v zásadě ideální. Sedíme u stolu a máme knedlo-vepřo-zelo. Prý to už dlouho neměl. Venku leje jako z konve.
Pavel Landa: Neštěstí, totiž Apríl
Na 1. dubna nepředepisuje Římský misál nějakou mimořádnou mši. Svátek má Hugo, ve 12. století biskup v Grenoblu, později prohlášený za svatého, který se žádnými humornými kousky neproslavil. Pravoslavní jsou v období Velkého Půstu, takže rovněž nic veselého. Jediná stopa vede do Francie; tam do roku 1582 slavívali příchod Nového roku od 25. března až do 1. dubna, kdy rozpustilé taškařice vrcholily. Teprve za Karla IX., který zavedl Gregoriánský kalendář, se začátek roku přesunul na 1. leden, jenomže zvyk se z moci úřední tak snadno nepřestěhuje, a příjemný zvyk už vůbec ne, a tak milý svátek bláznivých legrací na 1. dubnu zůstal. Rozšířil se takřka po celé Evropě, působením kolonizátorů i do zámoří (April Fool´s Day).
Egon Wiener: Lidé si mají povídat | Kde jsme doma | Jak slepit hrnek rozbitý na dva kusy
Skoro všichni si chtějí povídat. Je málo těch, co nechtějí a přitom je tolik krásných věcí na světě, že by se o nich mluvit mělo. Pusa nikomu neupadne, každý by občas měl klapnout zobáčkem. Co nás tak učili ve škole, občas si každý pustí pusu na špacír a každý se občas prokecne. Říká se přeci naopak, líná huba, holé neštěstí nebo pro hubu – na hubu a tak dál.
Milan Čechura: Zázraky
Zažili jste někdy, že se vám něco přihodilo a vy jste na to koukali s otevřenými ústy? Mně se to stalo nedávno, takže jsem toho ještě plný a rád bych se o tu historku s vámi podělil. Ať chcete nebo nechcete. To víte, jsem holt spisovatel. Ti bývají prdlí až běda. Na to můžete vzít jed. Dosti však planých úvah. Povím vám, co se mi stalo. Viděl jsem, jak jede trolejbus. No, to je tedy událost, co? Už vidím, jak si ťukáte na čelo a začínáte přemýšlet, co s tímto papírem v nejbližším okamžiku uděláte, a také si nejspíš říkáte, že jsem se pomátl. I já si to v té chvíli myslel, to mi věřte. Než se ale dostanu k meritu věci, dovolte mi začít poněkud zeširoka.
Elena Paclová: Na čem sedat, tedy čím...
Zanedlouho je malý člověk povýšen a usazen k velkému stolu. Nejdříve sešněrován dětským sedákem, ale posléze už poctěn normální židlí. Při tomto sedu však nohy nepříjemně klimbají, tak proč se nevyšplhat, a nesednout si na kolena, nebo alespoň na jedno. Sedět s nohama, které jsou ovinuty kolem nohou židle, to už vyžaduje nejen nápad, ale i dovednost a určitou délku končetin.
Pavel Landa: Záhada lombardní sazby
Denní porada začala jako každý den přesně v deset hodin. A jako každý den se nejprve ptal šéfredaktor, co má kdo pozoruhodného. Vždy otrávený vedoucí sportu Mgr. Krysařík znuděně informoval, že se hraje hokej, a jestli to ti volové nezvorají, mohl by být výsledek znám do uzávěrky. Komentář už je pochopitelně napsaný předem. Snaživá představitelka kultury Bc. Wordenová pravila, že se jim podařilo získat exkluzivní rozhovor s televizní moderátorkou počasí, která zničehonic otěhotněla.
Tomáš Zářecký: Když kopne stará láska
Hokej patří k mým vášním už více jak deset let. A ať už srším emocemi přímo na stadionu nebo se proháním s hokejkou a tenisákem po malém plácku mezi baráky, užívám si ho stejně. Víkend co víkend na nerovném betonu, s brankami bez sítí, s dřevěnými paletami místo mantinelů, se starými tenisáky, co ne pokaždé najdou z hustého křoví cestu zpátky ke svému majiteli....
Egon Wiener: Egonovy pohledy a pohlednice
Když už nesmím čokoládu, tak mi aspoň dopřejte mirabelky, špendlíky. Ty žluté, malé načervenalé meruňky našich příkopů, luk, polí, strání a zaplevelených zahrad. Dopřejte mi tu radost předčasného stáří. Ovoce, spíš plevele našich sadů, bastardů, levobočků chlupatých masitých broskví, sladkých meruněk a bosenských švestek, plebejců mezi značkovým ovocem – voňavými jablíčky, máslovými hruškami a jižními citrusy.
Jan Řehounek: Zkalené dobré ráno
Lidi, kteří nedovedou hezky pozdravit, nemám rád. No řekněte – k čemu to je, když někdo při raním setkání nesrozumitelně zavrčí nebo utrousí: „brýtro“, případně „brýráno“. A přitom takové jadrně, zřetelně a nahlas vyslovené „dobré ráno“ nebo „dobré jitro“ je nejen oslavou krásy českého jazyka, ale i nádherným impulsem do celého dne.
Milan Markovič: Trochu viac odmien do života!
Svet by mal byť vyvážený. Vo všetkom. Preto je aj čierna aj biela, aj more aj púšť, sú medzi nami veľkí aj malí, dobrí aj zlí a preto treba aj odmeny a tresty. Lenže mne sa tak vidí, že odmeny voľajako zaostávajú. Môže hocikto z nás azda povedať, že bol v živote aspoň toľko ráz odmenený koľkokrát zlízol nejaký trest? Sotva. Prejdete na červenú, postúpate po tráve, prekročíte povolenú rýchlosť, vojdete s voňavou zmrzlinou do smradľavej predajne tabaku – trest, trest, trest.