Literatura – Fejetony
Eva Vlachová: Přírodní úkaz?
Pisatel jednoho článku v nejmenovaných novinách si upřímně povzdechl nad absencí slušnosti v naší společnosti. Výkladový slovník definuje slovo absence jako nepřítomnost osoby, vlastnosti či jevu. Pokud jsem dobře pochopila souvislosti, tak pouhý povzdech je, v případě slušnosti, málo.
Eva Vlachová: Prázdniny, pošta a píseň
Poštovními službami se nechalo inspirovat mnoho umělců. Stačí vzpomenout na školní léta, kdy jsme se učili báseň Jiřího Wolkera o poštovní schránce. Milý Jiří, doba pokročila a poštovní schránky už nejsou na každém rohu, jejich barva se změnila z nebesky modré na jasně oranžovou, ale pokud by ovšem někdo byl takový staromilec jako já, mohl by spatřit modrou schránku v Holyni, což je víska kousek za sídlištěm Barrandov.
Stanislav Rudolf: Česká žena u švédského stolu
Nevím, jak vám, milí čtenáři, ale mně začíná letní dovolená už v prosinci předcházejícího roku. To si postupně přináším domů katalogy různých cestovních kanceláří, listuji v nich a hledám to nejkrásnější na světě, kde bychom se ženou strávili příští letní dovolenou. Když si prohlédnu barevné snímky pláží a dvoulůžkových pokojů, odvážím se nahlédnout i na zadní stránky katalogu.
Miroslav Sígl: Tudle – nudle – Gogole aneb Brouzdání po internetu…
Nerad bych si z vás utahoval jako „na cezené nudli“, abych potom nebyl „rozsekán na nudle cimprcampr“, až by ze mne „nudle lítaly“ jak vlaštovky. Také se může najít šťoura, „kterému je to nudle“ (může mu to být ukradené) anebo „nedá nikomu ani nudli“ – čili vůbec nic nikomu zadarmo nedaruje.
Dagmar Slivinská: Srdce v kalhotách aneb jak se zalátá díra v srdci
Řekla bych, že slovo srdce, je nejfrekventovanější slovo ve všech lidských jazycích. Při jeho vyslovení si okamžitě představíme i jeho tvar, což se třeba o slezině nedá říci, i když je neméně důležitá. V poslední době lidé asi opravdu cítí potřebu rozdávat srdce ve všech podobách. Na můj facebook dostávám nejrůznější jeho podoby, až mne udivuje, kam až lidská fantazie může dojít.
Egon Wiener: Motýlka už na pasece nechytíš | Stalo se v Doubí | Zahradní slavnost
Já vás ale nechci zvát do příhraničních německých řetězců obchodních center, ale na zcela unikátní výstavu živého zvěrstva, nebývale krásnou a originální výstavu živých exotických motýlků, sklípkanů, želv, varanů, ryb, opiček a žab a to tak blízko za našimi hranicemi s Německem, že to ani blíž už nejde. Když v Žitavě po půl hodině klidné jízdy autem z Liberce vystoupíte u nádraží, přesednete na úzkorozchodný vláček směr lázně Oybin. V půli cesty se souprava rozdělí a vy máte před sebou dojezd do dalších lázní – Jonsdorf. To vše úžasnou krajinou žitavských hor a parní soupravou jedné z nejkrásnějších úzkorozchodných tratí bývalé NDR.
Ivan Kraus: Jak jsem se odnaučoval kouřit
Bylo to jedno z těch rozhodnutí, jichž člověk lituje hned poté, co je učinil. Myslím si, že bych k takovému rozhodnutí nikdy nebyl dospěl, nebýt mé ženy, která jednoho dne pravila, že se ráda vzdá všech svých dárků k narozeninám i k vánocům, když zkusím přestat kouřit. Svou roli tu sehrála i žlutá žárovka, která prý, když svítí, čistí vzduch tím, že voní po citrónu. Na mne však tento vynález působí omamně jako droga.
Milan Lasica: Kto je najlepším priateľom človeka?
Kto je najlepším priateľom človeka? Kniha, alebo pes? Pozrime sa na to zbližša. Kniha nezaberie veľa miesta. Doma, v knižnici, môžete mať aj stovky, tisíce kníh. Ale koľko môžete mať doma psov? To je prvý argument v prospech knihy. Ďalej. Kniha nepýta jesť.
Antonín Siuda: Byla jednou jedna kaňka...
Ještě počátkem sedmdesátých let se nesmělo ve školách psát plnícími pery (prý se kazí rukopis), přestože proslulá firma Pelikán, ale i naše provinční firmy, přivedly na trh slušná, ne-li dokonalá – krásná i funkční plnicí péra. Maně si vzpomínám na slovutný „Centropen“. Později došlo k ústupku. Pokrok se zastavit nedá.
Stanislav Rudolf: Hospodáři štědrovku
Kde jsou ty časy, kdy měla panímáma před Vánocemi tak jednoduchou úlohu, jak o ní kdysi psal básník?! Dala vánočku manželovi, kravám po výslužce, kohoutovi česneku, hrachu jeho družce! Vzpomínáte, milí čtenáři, ještě na tuhle básničku? Nebo ji umíte dokonce stále nazpamět? Nu co, zkuste si ji zopakovat, třeba vám v tom současném hektickém čase, kdy přemýšlíte, co komu koupit pod stromeček, pomůže, protože Štědrý den se opravdu nezadržitelně blíží!!!
Ivan Kraus: Zpráva
Tak vám teda píšu. Jsem tady v obci nejstarší, ale říkají mi, že mám pěknž rukopis. Taky nechodím na pole, takže mám dost času. Matěj Sklenář v.r., kronikář v Horní Dolní. Ze scénáře Ivana Krause „Zahrajte si kabaret“ - Dilia 1964. My tu žijeme v horách, trochu stranou, tak se nedivta,, když dostanete dopis až zjara. Ale tak stranou zase nejsme, aby k nám neproniknul tenhleten duch sicialismu. Právě o úspěších toho socialismu vám chci podat zprávu.
Stránkování
Každý člověk má některé dobré stránky a některé horší. Na rozdíl od stránek knižních však nejsou ty lidské číslovány. Je v nich obtížná orientace. Nevíme, kolik stránek ten který člověk má. Dokonce ani přibližně. Tedy zda jich má hodně, nebo málo. U knihy to lze poznat okamžitě - podle obsahu. Případně už podle objemu.
Egon Wiener: První lyžník Království českého | Mnich v kutně | Dub
12. prosince roku 1912 zemřel šlechtic, jehož nahradit není kým. To psala většina dobových novin. Jan Nepomuk František hrabě Harrach, jeden z nejvýznamnějších představitelů české šlechty, mecenáš, poslanec Zemského sněmu a Říšské rady. Člověk, který napomohl i kraji v Podkrkonoší k nebývalému rozmachu a prosperitě. Jeden z mála, který se Čechem nejen cítil, češství proklamoval, ale choval se jako Čech na veřejnosti i v soukromí.
Bleskově
Dosáhne-li vědec mimořádných výsledků, bývá to obvykle až ve vyšším věku. Teprve pak si ho (možná) všimnou média a obdaří ho (opět možná) trochou slávy. Když badatelovo jméno vejde v obecnější známost, může se stát, že tu a tam začne být (ještě jednou možná) zván i na sledované společenské večírky.