Literatura – Fejetony
Vladimír Kulíček: Nedoceněný fenomén
Setkání s Vinckem Cíců po ránu znamená jedno: dávku nových informací. Můžete s nimi souhlasit nebo nesouhlasit, ale nedá se oddiskutovat, že Vinckovy vývody nutí k zamyšlení třeba až do oběda. Jak se s tím vypořádáte, to už potom záleží jenom na vás. Potkal jsem ho hned za rohem opět po delší době. „Ahóój,“ řval na mě přes celou ulici, jak je jeho zvykem.
Danuše Markovová: Autobusová sourozenecká soudržnost
Časy, kdy jsem s dětmi každé ráno chodívala, respektive běhávala na autobus do školy, jsounenávratně pryč. Stále se mi vybavují ony autobusově ukvapené chvíle rodinné pospolitosti. Zato oběma dětem dodnes autobus asociuje TRAPASY, jež prý kvůli mně byly nuceny v dorůstajícím věku zažívat. Myslím si, že právě díky tomuto věku měly sklon k značnému přehánění a zbytečnému dramatizování.
Milan Markovič: Kvapkalo nám z vodovodu
Vyťukal som číslo vodoinštalatéra a tam sa ozvalo: ak máte poruchu na potrubí, stlačte jednotku. Ak je porucha na počítadle, stlačte dvojku. Ak voda ohrozuje príbytok, stlačte trojku. Ak chcete hovoriť s operátorom, stlačte deviatku. Váš hovor bude zaznamenávaný. Zároveň vám ponúkame účasť v ankete, ktorá je bezplatná a v ktorej vám chceme...
Egon Wiener: Trosečníkem na Nise | Kořeny | Bílá celá v ohni
Žabomyšky, ptakoještěři, ježkohadi, rybovlci, od všeho velký kus. Hlavně ne jako lidi. Fascinuje mě, když slyším, že člověk měl za babičku mloka, případně něco hodně podobného. Že z myšky vyrostl kůň a z malé ještěrky se vyloupl slon. Jsem na tom stejně, když mačkám klávesnice počítače, když používám mobil. Jsou strže, jejichž dna už nedohlédnu, vodopády, jejichž mlžný opar neprohlédnu, chování lidí, které nepřehlédnu.
Tomáš Zářecký: Na vlně tsunami
Pokud by se čirou náhodou našel chudák čtenář, který si teď ne a ne vybavit, co to vlastně ona sinusoida je (samozřejmě pouze momentální výpadek paměti, vždyť sinusoida patří k tomu nejzákladnějšímu a nejdůležitějšímu pro život), bohatě postačí, když si představí hezkou, pravidelnou vlnovku. Na začátku startuje vzhůru, pak se překulí a strmě padá hluboko dolů a potom zase hurá nahoru…
Jan Kuthan: Autogram od babičky
Není pravda, že bychom v dnešní době trávili více času u televize než se svými přáteli a známými, jak se často tvrdí. Naopak, dnes máme těch svých známých každý mnohem více, než kolik jich měli naši předci v kterékoli jiné době. Lidé, které důvěrně známe, však nejsou z řad rodinných příslušníků, spolužáků, kamarádů, natož sousedů, dnes jsou to televizní baviči, herci, zpěváci nebo třeba sportovci.
Pavel Landa: Abychom se neuběhali
V době, kdy slovník mladých dam a pánů se smrskává pouze na výrazy „super, v pohodě, to neřeším“ nebo „tak zatím“, se nelze divit, že stejně chudnou i výrazové prostředky autorů různých oficiálních i neúředních oznámení. Zvláštní oblibě se zřejmě a kupodivu stávají rozmanité podoby běhání či pobíhání, a to na kratší i delší vzdálenosti. Podívejte se.
Eva Vlachová: O zachování hmoty
Další podivuhodnou vlastnost věcí mohu doložit z vlastní zkušenosti a že toto pojednání píšu ze svého, tedy ženského hlediska, neznamená, že se s něčím podobným muži nesetkávají. Zdá se mi totiž, že věci dokáží vytušit naši momentální neschopnost a v době, kdy jsme proti nim bezradní, páchají jakousi revoluci.
Ivan Kraus: Pokračování příště
Potom, co se inspiroval jeden nakladatel Hollywoodem a vydal další díl "Severu proti jihu", rozhodl jsem se, že podobně jako autorka, která pokračovala za nežijící spisovatelku ve zmíněném románě, budu také pokračovat v několika úspěšných dílech minulosti. Na náměty, které tu uvádím a které hodlám poslat nakladatelům, jsem samozřejmě získal povolení původních autorů – in memoriam. Producentům tímto sděluji, že filmová práva na mé příběhy jsou dosud k mání.
Milan Markovič: Nie som ten správny do jedného šíku
Starostlivo nacvičené hromadné vystúpenia cvičencov či inak uniformovaných ľudí som nikdy neobdivoval, ba ani nepochopil. Nechcem sa vracať k norimberským mnohopočetným zovretým útvarom volajúcim na slávu veľkého vodcu; napokon u vojska sa tie pravidelné formácie dajú ako-tak pochopiť, hoci dnes sú už asi ťažko použiteľné v boji, keďže mušketieri a kopijníci sa už dávnejšie zasekli kdesi v histórii.
Eva Vlachová: Černá díra
Historka, kterou jsem slyšela nedávno, ovšem zavání trochu hororem. Paní si šla vyzvednout na poštu doručenou zásilku. Pracovnice od ní převzala jak lísteček s oznámením, tak občanku a s oběma dokumenty odešla pro zásilku. Vrátila se s tím, že dopis je asi ještě u doručovatelky, s oznámením pošty, ale bez občanského průkazu.
Eva Vlachová: Tiché bláznoství
V autobuse u tyče stál mladý muž, čerstvě ostříhaný, oholený, navoněný. Světlý oblek mu skvěle padl, jemně proužkovaná kravata báječně ladila se zelenkavou nažehlenou košilí a boty měl nablýskané do vysokého lesku. Tedy, ne že bych tak zírala na mladé muže, koneckonců, věk už na to opravdu nemám. Ale přesto mne zaujal.
Ivan Kraus: Hovory s květinami
Když jsem si přečetl příručku se stejným názvem, uvědomil jsem si, že jsme naše květiny velice zanedbávali. Rozhodl jsem se, že to napravím. Hned druhého dne jsem zašel za květinami na kus řeči. Postavil jsem se doprostřed zimní zahrady a pronesl jsem krátký, ale přátelský projev. O soužití a kamarádství. O vzájemnosti a přátelství. Sdělil jsem květinám, jak je máme rádi. Jak si vážíme toho, že rostou.
Ivan Kraus: Budování státu
Na jaře jsem mluvil telefonicky zase s Nývltem. Volal z bytu jednoho přítele, takže jsme si mohli dlouze pohovořit. Nedávno jsem s ním opět hovořil. Volal na účet britské firmy, pro kterou pracuje. „Tak co je s novým Československem?“ ptal jsem se hned. „Ani mi o tom nemluv,“ zabručel Nývlt otráveně. „Proč?“ divil jsem se. „S Čechy se nedá nic dělat. Nikomu nelze věřit. Je to bezcharakterní národ,“ řekl Nývlt vztekle. Ukázalo se, že ten, který měl být předsedou vlády, Nývltovi nápad ukradl a zakládá nové Československo na Kajmanských ostrovech. Pokladník se od Nývlta odtrhl a zakládá Velkomoravskou říši. „Kde?“