Literatura – Fejetony

Ivana Štětinová: Zrada ponožek

Tyto ponožky jsou jednou z mála životních jistot, které máte – pokud nejsou zrovna v procesu praní, oddaně na vás čekají v šuplíku, a co je hlavní – vy je poznáte spolehlivě od všech ponožek všech ostatních členů rodiny, protože za ta léta se už staly čímsi jako součástí vašeho ega. Jejich oblečením se stáváte sám(a) sebou a vaši rovnováhu nic nerozhodí. Až... jednoho dne, zcela nečekaně, ucítíte, že s ponožkami to není úplně v pořádku a něco se tam dole děje.

Eva Vlachová: Svědectví našeho času

Tak v Austrálii objevili vědci jeskyni s malbami starými až čtyřicet tisíc let! Představují zvířata, lidi i božstva. Při té zprávě mě napadlo, co asi zbude za pár tisíciletí po nás. Co budou archeologové zkoumat a obdivovat (tedy pokud vůbec bude na naší matičce život), až se prokopou do našeho skvělého třetího tisíciletí.

Eva Vlachová: Je čas na změnu?

Na podzim roku 2006 proběhla tiskem šokující zpráva. V indickém státě Čchattisgarh se narodilo děvčátko se srdcem na dlani. Dva dny poté, přes snahu lékařů, zemřelo. Možná, že by se ho podařilo zachránit, ale na transplantaci neměli rodiče dítěte peníze a infekce na výsledek případné sbírky nečekala…Tolik krátký příběh, plný bolesti pro rodiče a nás ostatní vyzývající k zamyšlení.

Andrea Snopková: Ach, ten papír!

Dnes je tomu přesně rok, co se ze mě stala důležitá osoba – dostala jsem se k tomu nejvyššímu. Jsem pravá ruka ředitele společnosti! Pravá ruka, jakože já, má dnes, v pátek třináctého, veledůležitou prezentaci. Po roce plné dřiny, slz a odříkání, mě byla svěřena kampaň pro důležitého klienta. Ale zkuste se probudit a zjistit, že je pátek a k tomu třináctého? Já, pověrčivá osoba, si ani na zlomek vteřiny nechtěla připustit, že by se dnes něco nepovedlo. Ale zákon schválnosti funguje, to mi věřte!

Eva Vlachová: Koridory nad námi

Tak už je to zase tady. Nový letopočet s sebou nepřináší jen mnohá předsevzetí, nové kalendáře a diáře, ale také nová proroctví o budoucnosti lidstva. Proroci a vědmy mají žně. Jistě již před nástupem nového letopočtu důkladně prozkoumali postavení hvězd, věnovali bezesné noci přípravě horoskopů a kazili si zrak při pohledu do křišťálové koule.

Milan Markovič: Je to vo hviezdach

No a máme po oslavách. Doteraz mi nedošlo, či sme oslavovali príchod nového roku alebo odchod toho predošlého, ale to asi nie je dôležité. Keď nám už nehrozí nejaký ten primát vo futbale či v hokeji, treba sa aj tej slamky chytiť. No a Silvester je istota! A prelom zároveň. Istá medza, o ktorú sa kdečo zachytí. Napríklad taká vízia do budúcnosti. Aký to bude rok? Prajný, skúpy? Bude veselo a či len cez slzy sa pousmejeme? Zbohatneme, alebo len-len vyžijeme?

Egon Wiener: Mám rád všechna zvířata, raději snad ta chlupatá

Mám rád zvířata s dost podstatnými výhradami. Dovedu si to zdůvodnit pádnými argumenty. Jsou inteligentní a ve vztahu se mnou mi to dávají najevo. Od malička. Jsem o něco starší. V kleci mám andulku. Učím ji mluvit. Nemluví. Učím ji cizí řeči. Ve škole se učíme rusky. „Spasíba - děkuji,“ řvu na nebohou andulku už měsíc, ráno, večer, když přijdu ze školy. Nic. Andulka je němá a pravděpodobně od narození i hluchá. Už si nevím rady. Přizval jsem na konzultaci strýčka Valtra, tehdy začínajícího odborníka na příbuzenské žluté kanáry, ale nic.

Rudolf Křesťan: Nemá to lehké

Pokud někoho z nás rozbolí hlava, pomůžeme si práškem. Ale co takový prezident, když ho bolí hlava státu? Jde snad do lékárny a žádá tam prášek proti bolení hlavy státu? A to je prosím jen jeden z problémů, který číhá na vrcholného státníka.

Tomáš Zářecký: Čas

Tři písmenka, ale co vše se za nimi skrývá! Nápad napsat krátké zamyšlení se mi vnuknul zcela prostě. Pořád jsem si opakoval, jak strašně nestíhám a jak nemám čas, až jsem si řekl: Tak o tom sakra napiš! Jenže zároveň s tím mi bleskla hlavou i druhá myšlenka: kolik fejetonů, úvah, básní, školních prací či rovnou celých románů už zaměřilo svou pozornost tímto směrem? Nevím.

Zdeněk Huspek: Na prahu dospělosti

Když před osmnácti lety skončilo budování lepších zítřků, jedním z těch pozitivnější důsledků změny režimu bylo otevření hranice na Západ. Zboření železné opony, obrazně řečeno. Neprostupnost hranice jsme my, obyvatelé západních Čech, nesli obzvlášť nelibě. Televizní signál německých programů opona zadržet nedovedla, a tak jsme mohli sledovat, jak žijí lidé na druhé straně.

Kristina Janů: Někdy i jedna cigareta stačí...

Kouření cigaret dalo by se nazvat zlozvykem, slabostí i slastí, uklidňovačem nervů a urychlovačem metabolismu. Není nad první potažení z cigarety, kdy emoce s hlubokým výdechem odchází z těla společně s dýmem vypuštěným z úst. A ranní cigaretka s kávičkou dokáže pěkně nastartovat nový den. Někteří si bez tohoto rituálu nedokáží začátek dne představit.

Ivan Kraus: Já a velký třesk

Otázka, co dělal Bůh před stvořením světa, zajímala filosofy už od pradávna. Mne zaujal názor svatého Augustina ze čtvrtého století: prý před stvořením světa nebyl čas. Dobře, řekl jsem si, nebyl čas a nebylo tedy předtím. Jinak řečeno, nebylo předtím a nebylo potom. Z čehož plyne, že někdy nebylo zřejmě ani někdy.

Stanislav Rudolf: Ráno i před večerem

Zeptal jsem se svého bývalého posluchače z fakulty, který je teď ředitelem jedné velké střední školy, co on, jako šéf, může na svém pracovišti udělat nejhoršího. Bez zaváhání odpověděl: „Pochválit na poradě některou kolegyni!“ Chápal jsem, že v našem přefeminizovaném školství by si dovolil opravdu příliš. A představil jsem si prostředí sborovny, kterou se po takovém neuváženém výroku šíří virus závisti.

Rudolf Křesťan: Sypání ptáčkům

Sezení na lavičce a sypání ptáčkům je v představách řady lidí symbol nicnedělání. Tento rohlíkový catering pro opeřence bývá pokládán za vyřazení z aktivního života. Jako občasný vykonavatel uvedené drobkové činnosti prohlašuji s veškerou odpovědností: nevěřte bludům! Například krmení poskakujících vrabců je výkon až tělocvičný.