Literatura – Fejetony

Tomáš Zářecký: Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi…

Pokud se mi podaří dorazit dovnitř bez úhony, považuju to za malý zázrak. Jenže ani tady si nevydechnu. Pořád musím být ve střehu, jako bych se snad nacházel uprostřed závodní dráhy. Kolem mě se míhají lidé se šíleným výrazem v očích.

Eva Vlachová: Přijďte pobejt!

Dlouholetá profesorka hotelové školy a Školy společného stravování Hana Sedláčková, která vychovala několik generací úspěšných absolventů a napsala řadu skvělých publikací z oboru gastronomie, pronášela ke svým studentům při prvním setkání na hodině předmětu nazývaném Obsluha a stolničení tato památná slova: „V mém předmětu se naučíte, jak se chovat k hostům.

Ivo Jahelka: Poučení pro osoby vstupující do jednací síně

Tak, a máte to! Sotva jste přečetli první stránky, už jste kvalifikovaně poučeni. Kdyby vám náhodou právě teď přišla obsílka k soudu, máte vystaráno. Nebudete totiž muset na soudní chodbě číst úřední lejstro, které je vyvěšeno na dveřích každé jednací síně. Ušetřený čas tak můžete věnovat něčemu užitečnějšímu, jako třeba zastrašování protistrany či smiřování se s manželkou. Doufám, že mnou zvolená forma vám utkví v paměti lépe než strohý jazyk úřední. Jsem si ovšem vědom letité policejní zásady, která praví: „Důvěřuj, ale prověřuj!“

Helena Dohnalová: Proč se vlastně učím anglicky?

Jako malá jsem toužila, učit se anglicky. Nevedla mě k tomu vzdělání chtivost, ale medvědi. Ne, že bych znala nějakého medvěda, který mluví anglicky, kromě Médi Bédi. Tehdy jsem ale zahlédla rodinu roztomilých kreslených medvídků v učebnici mých spolužáků, které jejich rodiče na angličtinu přihlásili.

Ivo Jahelka: Dobrá rada nad zlato

Advokát je od toho, aby člověku, který se ocitnul v nějakých nesnázích, poskytnul právní služby. Klienti proto od něho očekávají dobrou radu, která je však někdy, jak praví přísloví, doslova nad zlato. Za takovou radu se ovšem taky musí platit, což se lidem někdy moc nechce. I proto se v naší branži říká, že největším nepřítelem advokáta je právě jeho klient.

Tomáš Zářecký: Žádnej soused, dobrej soused

Není nadto, když vás o víkendu vzbudí hádka od sousedů a hlasité práskání dveřmi. Můžete je proklínat sebevíc, ale nic nezměníte na tom, že bydlet v paneláku, kde vás jen tenká stěna dělí od spousty dalších lidí, je občas sázkou do loterie. Někdy to je křik, jindy vrtačka a ve chvíli, kdy toužíte po klidu nejvíce, přijde na řadu capart bez hudebního sluchu trénující na housle či klavír.

Břetislav Kotyza: Jakpak je tam u vás doma…?

E - mail, mail, mejlík, ale také familiárně Emil. Elektronická pošta, kterou jsme zařadili do běžného užívání. Bez přípravy, ze dne na den a jaksi samozřejmě. Doposud nevím, jak „To“ funguje, co je toho příčinou, ale vím, že „To“ je rychlé, prý bez hranic, ale také bez emoce: Ozvalo se pípnutí jiné vymoženosti - mobilního telefonu (přenosný kapesní zcizitelný útratný neodbytný návykový), a bylo mi smluveným obrázkem oznámeno „doručení zprávy pro uživatelskou adresu“.

Helena Dohnalová: Nákaza

Pokud jste žena, je vlastně jedno, jestli jste blondýna, bruneta, ruso či černovláska. Můžete být i dohola nebo pruhovaná jako zebra a váš manžel se chystá vstoupit do politiky, měla byste zpozornět. Zatím se o tom ještě nepíše jako o epidemii, ale mezi politiky, zvláště ve vyšších funkcích, se nezadržitelně rozšiřuje nákaza, snad přenosná vzduchem jako ptačí chřipka.

Milan Markovič: Neuveriteľné!

Aj vás pritiahol ten osvedčený titulok? Samozrejme, dali ste sa napáliť. Lenže ja to aspoň priznám, máličko som si vystrelil z čitateľa, ktorý z nedostatku vážnejších záujmov alebo len tak zo zvyku zalapá po priehľadnej návnade. A robí to často, súc nepoučiteľný. Veď čo je už neuveriteľné na spoľahlivo zaužívaných prázdnych slovách? A vôbec – existuje dnes ešte dačo, čomu by človek neuveril?

Tomáš Zářecký: Díky za každý nový trn

Na Velký den kaktusů si vezmu stranou každého jedince, prohodím s ním pár povzbudivých slov (on většinou mlčí), pečlivě ho opráším, prohlédnu a jak jen to je možné, zbavím ho všech škůdců a neřádů. Vlnatky, mšice, puklice, to jsou hrozné potvory. Najdou si totiž vždycky to nejnepřístupnější místečko a dostaňte si je odtud!

Helena Dohnalová: Také vaše pračka žere ponožky?

O některých celosvětových záhadách netušíte, že existují, dokud se vás nezačnou přímo dotýkat. Do té doby než jsem měla vlastní rodinu a nemusela vykonávat všechny běžné činnosti s tím související, jako je úklid, vaření a praní, mě tajemství mizejících ponožek nijak zvlášť neznepokojovalo. I potom se začalo hlásit celkem nenápadně a nijak zvlášť na sebe neupozorňovalo, ale ještě než do rodiny přibyly děti, při praní sem tam nějaká ponožka zmizela

Helena Štáchová: Vidí to, jak Hurvínek válku (2)

Byl máj, lásky čas. V parcích vibrovaly lavičky a Mánička se třásla vzteky. Rozrazila dveře, aktovkou mrštila do kouta, sebou na gauč a kvílela: „Mám kouli!“ „Proč?“ chytla se za srdce bábinka a klesla vedle ní. „Protože jsem nebyla schopna koncentrace, když ke mně Hurvínek vysílal své signály,“ zapýřila se dívenka. „Jenže s účou není možný konsensus. Vytáhla mě k tabuli, a i když jsem artikulovala docela dobře, dala mi sardel!

Helena Dohnalová: Mrkvičku, prosím...

Od té doby co děti odrostly miminímu věku, byl mi obsah dusičnanů v zelenině šumafuk. Pokud nevíte, jak dusičnany souvisí s miminky, tak připomínám, že dusičnany se v krvi umí navázat na hemoglobin v červených krvinkách a ty pak nedokážou přenášet kyslík. Vlivem toho mohou, zejména miminka a malé děti, trpět dušností a nedostatkem kyslíku v krvi. Mohou z toho dokonce zmodrat.

Milan Markovič: Meškám, prídem neskôr!

Hovorí mi kolegyňa: - Ja si naschvál nastavujem hodinky desať minút dopredu. Aby som mala trochu viac času v rezerve. No a vidíš, nestihla som to ani tak. Prepáč. To je ešte ten lepší prípad. Za dvadsaťpäťminútové meškanie sa aspoň ospravedlnila. A to sa tuším už dnes ani tak často nevidí. Meškajúci človek dnes už väčšinou staví na poľutovanie: - Predstav si, takmer pol hodiny som trčal v zápche, po tom meste sa už naozaj nedá jazdiť!

strana 1 / 26

Další strana »