Literatura – Fejetony

Jana Pilátová: Milý deníčku... (6)

Posledních pět let je na naší stařence vidět únava z let, které už prožila a ještě prožít má. Jsme rodina, kde jsou ženy přes všechny genetické neduhy dlouhověké. Babičky maminka se dožila požehnaných 89 let a je tedy důvod domnívat se, že babička se i přes svůj nelehký a dlouhý život, dožije stejného ne-li vyššího věku.

Někdo má rád vdolky, jiný holky…

Někdo sbírá známky, jiný pivní tácky, další zase obrázky nahatých slečen. Já sbírám kalhoty. Svoje kalhoty. Ty, které jsem nosil před pěti, deseti i více lety. Není to tak podivný koníček, jak se na první pohled zdá. Naopak, troufám si tvrdit, že je to koníček ušlechtilý a na výsost praktický! Pánská móda, a zvláště kalhot, nejde do příliš velkých extrémů a navíc se periodicky vrací.

Eduard Světlík: Ruka trhu / Na rotopedu do Evropy

Neustále si stěžujeme, jaký příval násilí se na nás denně řítí z televizní obrazovky či z filmového plátna, kolik je ho ve všech možných videohrách, jimž se oddávají naše děti. Vše se přitom děje svižně, hravě, bezbolestně, přitažlivě. Následky jsou známé: čím dál více kriminality, brutality, násilných činů a vražd.

Libuše Čiháková: Ztráta času | Vem si svetr | Rejža

"Po přízni řízni", rádí jedno přísloví a má svatou pravdu. Mám sestřenici, která tato slova náležitě potvrzuje. Pokaždé, když k nám přijede na návštěvu, už ve dveřích hlásí, "Jééé, jáááá jsem zapomněla přivézt dětem bonbony". Příště zase "jéééé, jááá vám chtěla dovézt ořechy , ale jako na potvoru jsem je zapomněla doma."

Ivan Kraus: Umění poděkovat

Jestliže jsem satelitní televizi za něco vděčný, pak hlavně za to, že se ze mne stal vděčný člověk. Velmi na mne zapůsobil přímý přenos programů předávání Oskara. Režisér, který získal sošku, děkoval postupně producentovi, hercům, scenáristovi, kameramanovi i střihačce. Pak přišli na řadu herci, scenáristé, producenti, skladatelé, kameramani, maskéři a všichni všem děkovali.

Milan Čechura: Statistika

Moje tříletá vnučka mě tuhle překvapila zpěvem. Bylo to příjemné překvapení, neb v naší početné rodině zcela převažují ti, kteří o hudební sluch nezavadili ani náhodou. To mě, hudebníka, pochopitelně trápí, protože poté, co si někdy začnou ti nehudební, včetně mé ženy, prozpěvovat, musím si dát panáka, abych to přežil. Je pravda, že během těchto produkcí od nás prchají faraóni, návštěvy a jiná havěť, takže v důsledku ušetříme za deratizátora a za chlast.

Pavel Landa: Automechanik si poradí

Z blahosklonnosti zdravotní pojišťovny dostal pan Sláčílek, dojíždějící flétnista Amatérského symfonického orchestru, po třech letech opět lázně. Celkem podruhé. Tentokrát však do nich odjížděl náležitě poučený. Věděl například, že nesmí být z Prahy. Neboť Pražáci jsou namyšlení vejtahové, arogantní pitomci a zkrátka osoby, kterým je radno se vyhnout (ono to tak, občas, bohužel opravdu je). Takže u stolu, ke kterému byl přikázán servírkou se čtyřmi barvami vlasů a devíti masivními prsteny na deseti prstech, oznámil zbývajícím pěti spolustolovnicím a spolustolovníkům, že je z vesnice Vestec, malé obce pod Řípem, kde vskutku žila jeho prastará vzdálená teta.

Jan Řehounek: Odborník na topení je v Táboře

Pak přišla paní průvodčí. Bez jakéhokoliv náznaku omluvy nám suše oznámila, že v celém vlaku je porouchané topení, zcela zbytečně nás vyzvala, abychom neotevírali okna, zkontrolovala jízdenky a zmizela. V Čerčanech už začínala být situace kritická. Pán v černém obleku, který s noutbukem na klíně předstíral velmi zaměstnaného manažera, přístroj odložil na sedadlo a vyběhl do chodbičky, kde pět minut dělal dřepy.

Jana Pilátová: Milý deníčku... (5)

Přijít do zaměstnání, uvařit si instantní kávu, nasnídat se instantní polévky, obědvat instantní kaši, koupit instantní večeři, vypít instantní vitamíny, sledovat instantní směs televizních novin, ulehnout na latexovou matraci, přikrýt se dutými vlákny a případně ještě zvládnout sterilní sex za použití kvalitních izolantů.

Eva Vlachová: Je čas na změnu?

Na podzim roku 2006 proběhla tiskem šokující zpráva. V indickém státě Čchattisgarh se narodilo děvčátko se srdcem na dlani. Dva dny poté, přes snahu lékařů, zemřelo. Možná, že by se ho podařilo zachránit, ale na transplantaci neměli rodiče dítěte peníze a infekce na výsledek případné sbírky nečekala…Tolik krátký příběh, plný bolesti pro rodiče a nás ostatní vyzývající k zamyšlení.

Ivan Kraus: Neděle

Matka jen sledovala kalendář a dávala pozor, aby manévry spojené s aktivním odpočinkem proběhly podle plánu, aby všichni včas odjeli a včas se znovu vrátili, aby se mohli vydat jinam. Po tak aktivních prázdninách jsme samozřejmě všichni toužili si doma v neděli odpočinout. Otec se však obával, že vyjdeme z rytmu a propadneme bezúčelnému lenošení. Proto začínalo nedělní ráno jeho povelem - "Vstávej! Neděle je taky den!"

Takový malý fejetónek

No a tak jsem se konečně dostala až sem. Jak to vlastně s námi ženami je? Po čem v lásce toužíme? Jsou to slovíčka plná něhy, lásky, vášně? Jsou to činy, kdy ten, který je objektem našeho srdce, udělá pro nás něco nezapomenutelného?

Milan Markovič: Do ktorej skupiny patríte?

Podľa spôsobu, akým nakupujeme vianočné darčeky, nás psychológovia delia do troch skupín. Takzvaní lovci perál nakupujú prezenty pod stromček v priebehu celého roka, takže v decembri si už lebedia. Plánovači si nákupy dôkladne premyslia, lenže stane sa, že nie vždy ich stihnú aj uskutočniť. No a potom tu sú ešte zúfalci, ktorí na poslednú chvíľu berú všetko, čo im príde pod ruku.

Milan Markovič: Tak ako vlastne?

Vždy som si vravel: keby už neplatila nijaká stará pravda, tak sa vždy ešte môžeme spoľahnúť na biblické sväté písmo, ktoré nám naši cirkevníci tlmočia od nepamäti. A tu zrazu závan neistoty: priamo z rezidencie zástupcov stvoriteľa na Zemi vychádza vyhlásenie, ktoré radikálne mení postoj Vatikánu voči evolučnej teórii: Čujte maloverní, dvestoročný pán Darwin má pravdu.