Literatura – Na pokračování
Sloupky Jiřího Menzela (10)
Jezdíval jsem často do Kerska k Hrabalům v jejich lesním útulku a bylo mi s nimi dobře. Jednoho krásného jarního dopoledne, plného teplého slunečního svitu jsem tam zastihl pana Hrabala samotného. Paní byla u sousedů na kanastě. Bylo krásně, oba jsme byli naladěni lyricky, schylovalo se k obědu, dostali jsme hlad a chyběla nám ženská bytost. Nabídl jsem se, že panu Hrabalovi mu jeho paní přinesu. Ne že pro ní doběhnu. Že jí přinesu.
Christian Heinrich Spiess: Krásná Olivie aneb Strašidlo z bílé věže (7)
Když vojvoda zvěděl, že Mamert mrtev jest, velmi slavně do města přijel. Olivie byla v komonstvu jeho a vykázal pro ni na svém paláci nejpěknější obydlí. My jako lidé můžem snadně pomysliti, že Olivie, když bývala sama, začasté na svého manžela vzpomněla a pro něj dosti slz vylila; veřejně ale byla mysli veselé a všickni úředníci i jiní, již u vojvody v službě byli, ctili ji velmi jako by vojvodova byla, nebo skrze ní a přímluvou její u pána svém všecko obdržeti mohli. Vojvoda ji na čest držíval slavnosti a hlučné hostiny.
Luděk Ťopka: Jak mne les „chytil“
Druhý den přijeli policajti se psem, ale stopy končily u potoka, a tak byl pejsek se svým čichem v koncích. Dům byl prohledán, ale nezmizelo nic než nástěnné hodiny a můj dlouhý gumový kabát. V koutě přístěnku pak zela vykopaná, asi půlmetrová díra. Bůh ví, co v ní kdo hledal a našel. Esenbáci usoudili, že šlo patrně o původního majitele domku, který se pro něco vrátil.
Josef Blažek: Existuje ostrov (11)
Muž s třeskem postavil petrolejovou lampu na prkna mola. Nevěnoval pozornost tomu, že se cylindr rozsypal a sama lampa se převrátila. Zvedl chlapce a přitiskl si ho k hrudi tak pevně, až ten zanaříkal a upustil na molo krabici, kterou držel v ruce. Hned nato se stařec zaklonil a vrhl chlapce přesným hodem k nám. Zachytil ho Silver, který duchapřítomně přiskočil a dítě měkce spočinulo v jeho náručí.
Sloupky Jiřího Menzela (30)
Na jednom kanále si dávají pěstmi do zubů dva slavní američtí herci. Na dalším se o sto šest střílí a bouchají granáty. To jsou dva kanály veřejnoprávní. Přepínám na komerční stanici – opět rvačka, tentokrát mezi herci českými. Další stanice mi nabízí otevírající se hroby. Jiná válku gangů. Ostatní kabelové zdroje, pokud mne nezajímá život pod mořem, nebo fotbal, mi předvádějí jen další přestřelky a bouračky.
Sloupky Jiřího Menzela (3)
Je mi smutno. Před chvíli jsem vyhodil ze dveří jednoho mládence. Na první pohled to nebyl blbec. Byl slušně oblečen, přijel až odněkud z Moravy a požádal mne, abych mu zprostředkoval setkání s Jean-Luc Godardem, nebo aspoň a Rogerem Vadimem. Chce se stát slavným hercem a to nejlépe rovnou ve Francii. Zeptal jsem se ho, proč si vybral zrovna toto životní poslání a on mi odpověděl, že být filmovou hvězdou by se mu líbilo.
Pavel Kovář: Otec kulak, syn zelený baron (13)
Obec musela v 19. století čelit také dvěma epidemiím cholery. Projevuje se zánětem střev, křečemi a průjmy, ale neohrožuje životy tolik jako mor. První vlna asijské cholery postupovala našimi zeměmi od východu k západu: objevila se v září 1831 na severní Moravě a do Úhonic dorazila na jaře 1832. Druhou, podstatně slabší epidemii zaznamenali pak kronikáři v kraji o tři roky později. Údaje o mrtvých se nedochovaly.
Pavel Kovář: Otec kulak, syn zelený baron (12)
Říkali jsme mu Ďábel. Na jednu stranu byla radost ho pozorovat, ale zároveň tu byl velký problém. Žral totiž jako mlejn. Pan Schlauderer mě na to upozorňoval, doslova říkal: "Heinrich, omezuj ho v krmení!" Já na to sice pamatoval, ale Ďábel přesto po třech letech života u nás vážil přes tři metráky. A v tom byla ta potíž. Když se měl totiž spojit s prasnicí, často prvničkou, která vážila kolem metráku a půl, tak k tomu často nedošlo.
Stanislav Moc: In vino veritas (5)
Nejvíce mě na Minchinbury fascinovalo prostředí. Budovy staré, ale nádherné! Když jsem jel do práce, vjížděl jsem na pozemek spodní branou a cesta se táhla kolem potoka s několika starými vrbami. Fabrika se skladišti a s přilehlým domkem manažera, který v místě bydlel i s rodinou, byla lemována nejen venkovními tanky na víno z nerez oceli, ale i kruhem palem.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (9) V moci novodobých pirátů
Na stránce lodního deníku Maersk Alabamy byla nadepsána středa 8. dubna roku 2009, když bylo plavidlo obklíčeno a napadeno rychlými pirátskými čluny. Američtí námořníci však byli ozbrojeni a bránili se. Piráti se zmocnili paluby, ale po několikahodinovém boji museli ustoupit. Díky posilám z pobřeží však zaútočili znovu. Ve svízelné situaci se kapitán Philips nabídl jako rukojmí, aby získal čas, zachránil náklad a ušetřil oběti na životech. Piráti po krátké poradě souhlasili, protože doufali, že by za kapitána mohli dostat vysoké výkupné.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (11)
Patrik se narodil na jaře příštího roku, když už jsme měli stavbu pod střechou. Porodila jsem tedy chlapečka, modrookého po tátovi! a po zkušenostech s Deniskou, po celou dobu svého pobytu v nemocnici jsem z něho nespustila oči. Sestry, které se o mne staraly, si ještě pamatovaly Denisčin odvážný skok z postýlky.
Sloupky Jiřího Menzela (26)
Je to už jednadvacet let. Nechával jsem auto v garáži v Opletalově ulici a přecházel Václavským náměstím do Činoherního klubu ve Smečkách. Bylo tehdy v těch podzimních dnech kolem Václavovy sochy husto. Postávali tam v hloučcích na chodníku, v průchodech, na nárožích chlapíci v uniformách i bez uniforem, připraveni zasáhnout, kdyby snad chtěl někdo položit kytičku kam neměl.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (9)
Mlčky jsme se s Lubošem na sebe podívali. Naše prosebná mise tedy přichází v tom nejméně příhodném čase. Umínila jsem si ale, že i tak naši žádost o poskytnutí finanční podpory na stavbu domku přednesu. Matka se mezitím postupně uklidnila a zahrnula nás dalšími podrobnostmi. Dozvěděli jsme se, že mladí, jak už Simonu a Viktora nazývala, budou bydlet u ženichova otce, který je vdovcem a vlastní rodinný domek v okrajové části města.
Luděk Ťopka: Štědrovečerní host
Spadl mi kámen ze srdce, přitiskl jsem toho zmrzlíka pod kabátem více k tělu, sáně se rozjely a za pět minut už jsme vjížděli na náš dvorek. Seskočil jsem ještě za jízdy a běžel do kůlny, kde měli naši králíci zimní obydlí. Vstrčil jsem ušáčka do jednoho kotce, vyrobil mu tam pelíšek ze slámy a sena, naplnil krmítko ovsem z plechovky na polici a nalil vodu.