Literatura – Na pokračování
Stanislav Moc: In vino veritas (4)
Kapitán Minchin, který v devatenáctém století Minchinbury na tisíci akrech založil, nemohl ani tušit, že zde jednou nebudou bučet krávy a bečet ovce, ale růst vinná réva. V roce 1821 zemřel a usedlost převzala jeho jediná dcera Maria, která zmizela i s celou svou rodinou někde na moři. V roce 1859 zakoupil místo dr. Mackay, který nejen vinice založil, ale vybudoval i winery, česky výrobnu vín.
Luděk Ťopka: Příběh téměř detektivní
Dal jsem účetnímu klíče od svého vozu, aby ihned odjel zavolat z úřadu na policii a ohlásil událost i na okresním lesním úřadě v Pforzheimu. Seděli jsme pak se Spieglerem u mrtvého přes hodinu, než přijela policejní skupina s lékařem, který potvrdilo to, co bylo na první zřejmé. Smrt v důsledku střelných zranění.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (7) V medvědích spárech
.jpg)
Rod Darnell patřil mezi nejzkušenější zálesáky na Aljašce. Působil jako lovecký průvodce. Jednoho kalného a mlhavého rána, bylo 29. září roku 1957, se vydal se svými klienty Vernem Clemonsem a Ree Reindeauem na lov jelenců ušatých. Nacházeli se asi sedmdesát mil od Juneau v horách blízko pobřeží, kde měli zakotvený člun. Rod Darnell kráčel po stezce, kterou znal z dřívějška a věděl, že vede k pastvinám, kde se jelenci často zdržují. Vern a Ree se drželi vzadu a těšili se na pěkný lovecký zážitek.
Luděk Ťopka: Podivní tvorové z jiného světa (5)
Jednou, bylo to krátce po mém příletu do Nigérie, došlo u jedné z vrtných souprav k vážné poruše pohonu vrtné tyče a bylo nutno urychleně obstarat příslušný náhradní díl. Soupravy byly západoněmeckého původu a výrobce neměl v Nigérii žádnou afilaci, ani agenta a už vůbec ne nějaký sklad.
Luděk Ťopka: Podivní tvorové z jiného světa (3)
Byla ledová a v mžiku naplnila boty a nohavice kalhot, které patřičně ztěžkly. Vydrápali jsme se na bahnitý břeh a znovu zalehli. Myslel jsem, že snad zmrznu, než se zase pohneme, a toužil, aby to už začalo, a přitom mne napadlo, jestli bych se na takový rozkaz k boji těšil i ve skutečné válce. Naštěstí netrvalo dlouho a k nebi vyletěla kýžená červená raketa – povel k útoku.
Luděk Ťopka: Podivní tvorové z jiného světa (2)
Po válce, kdy naše pohraničí bylo zbaveno německých obyvatel, vznikl v těchto regionech velký nedostatek pracovních sil, který postihl hlavně oblasti zemědělství a lesnictví. Protože podobné problémy řešila tehdejší vláda „dobrovolně povinnou“ prací, tzv. pracovními brigádami, postihlo jedno z jejích nařízení i nás, mladé občany ročníků 1927 a 1928.
Pavel Kovář: OTEC KULAK, SYN ZELENÝ BARON (4)
Stalo se to po žních v roce 1951. stále jsme hospodařili na našem statku, právě jsme mlátili, paní Andělová svým nenapodobitelným způsobem pouštěla klasy do mlátičky a stála nad hučícím strojem jako Bohyně úrody. Vše probíhalo jako obvykle, až na časté výpadky elektřiny. Nešlo však o přetíženou síť. Tehdy se totiž naplno rozhořel třídní boj.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (2) Ztraceni v džungli
Francouzský turista Loic Pollois měl dobrodružnou povahu. Před lety doprovázel svého známého na přírodovědné výpravě do pralesa ve Francouzské Guyaně. Sbírali hmyz do entomologických sbírek. Drželi se v blízkosti města Saulu a žádnou divokou příhodu nezažili. Loic během krátkých výletů do džungle získal přesvědčení, že má dost zkušeností na delší cestu divočinou.
Sloupky Jiřího Menzela (23)
Několik let před tím se odehrávaly v Praze majálesové události. Nebylo to nic víc, než velmi krotké studentské bouře. Ve srovnání s dnešními poměry věc totálně nevinná, leč v tehdejší době proběhla s těžkými následky. Dva naši spolužáci z divadelní fakulty, (mimochodem jsou dnes oba váženými herci, kteří prošli vrcholnými pražskými scénami) byli tehdy za svoji účast vyloučeni ze školy, několika dalším se dostalo jiného potrestání, podrobnosti si už přesně nepamatuju.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (1) Hledání Zlaté hory
Jmenuje se Jan Hora a je rodák z Plzně. Dlouhá léta žije v Chomutově. Když se ohlédne do poloviny osmdesátých let, vidí se v ateliéru chomutovského malíře pana Františka Žáčka. Načerpal tam mnoho cenných vědomostí a zkušeností. Bylo to místo plné malířských snů. A dnes? Díky tomu, že v ně nikdy nepřestal věřit, si dnes můžete prohlédnout jeho tvorbu také v Pozitivních novinách.
Iveta Kollertová: Jsem zase člověk
Ranní vzbuzení, odebrání krve a nastávající vizita. Páteční den se probíral jen pomalu, sluníčko se snažilo prorazit skrz žaluzie a bez úspěchu zmizelo za mrakem. Snídaně na vidličku se nekonala, sestřička mi naskládala tři misky vývaru a bylo po parádě. Upozorňuji šeptem okolí, že můj žaludek nepojme ani jednu misku, natož všechny tři.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (1)
A už ji měla! Vystřihla jsem jí takovou facku, že se zapotácela až ke dveřím. – Tohle si ke mně dovolovat nebudeš! přidala jsem navíc a bylo mi jedno, že vzbudím Patrika i malou Lindu, která spí vedle v ložnici. Moje dcera se chytla za levou tvář, úkosem se na mne zadívala a nenávistně štěkla: – Peníze mi snad můžeš dát! Chci si koupit brýle!
Iveta Kollertová: Akce matrace
Pravda, najdou se i tací, co se takových jako jsem já chytnou jak klíště a snaží se nás vycucnout. Anonymní internet přitahuje i lidi, kteří se na vás usmívají a pěkně zezadu vrazí kudlu do zad. Ale na takové taky jednou dojde a já věřím, že žádný špatný čin nezůstane nepotrestán. Žena, které jsou tyto řádky směřovány, ví a pozná se.
Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (3)
Zatímco ty dva dny po bombardování Prahy s cestou na Vysočinu setrvaly v paměti takřka minutu po minutě, vzpomínky na probouzení v babiččině posteli už hodně vymazal čas a pokračování oněch chvilek pětačtyřicátého roku se mi slévají do střepin. Patrně mě tehdy probudil tříletý bratránek Jaroušek a cosi žvatlal, jenže pro mé vidění her byl příliš malý, ale možná mě z postele vyhnala vidina zasněžené radňovské krajiny a zamrzlý dědečkův rybník, jejž jsem do té doby neznal.