Publicistika – Zbývá dodat...

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (47)

Milí trpěliví čtenáři, teď bych si dovolil pomalu přejít od střípků kolaboračních ke střípkům z oslav osobních. Bylo ji pár desítek, ale nebojte se, připomenu jich jen pár. Zažil jsem pět a půl ředitele (pět regulérních a jednoho zastupujícího) a má drzost někdy dosahovala takových výšin, že jsem své zdravice prozpěvoval i některým z nich, což tedy vlastně byla také ještě jakási kolaborace a podlézání tak napůl!

Příhoda vánoční aneb Jak nám internet zachránil Klipa

Protože už bylo dost pozdě, šel jsem spát. Mobil jsem si nechal pro všechny případy na nočním stolku. Asi ve dvě hodiny v noci mi pípnul a vzbudil mě. Přišla SMS zpráva. Nějaký dobrý pán, pejska, potkal našeho Klipa u nedalekého nákupního střediska.

SMUTNÁ ZPRÁVA: Zemřel jeden z posledních veteránů československé bombardovací perutě RAF plukovník Jan Wiener

Ve středu 24 11 2010 zemřel jeden z posledních veteránů československé bombardovací perutě RAF plukovník Jan Wiener. Veterán vzdušných bitev druhé světové války podlehl dlouhé nemoci ve věku 90 let v pražské Ústřední vojenské nemocnici. Informoval o tom Jiří Pehe z pražské University of New York a potvrdilo to ministerstvo obrany.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (41)

I když práce šlechtí, jak nám i našim dětem vštěpovali do hlavy králíci z klobouku, nevím, jak přiblížit naše meteorologické pracoviště, abych příliš nenudil. Musím pečlivě vybírat jen ty nejzajímavější střípky. Třeba že v našem komořanském zámečku byl někdy za Marie Terezie dokonce uzavřen jakýsi separátní mír po nějaké bitvě, což kdesi „vyšťoural“ náš velký komořanský polyglot V. Bělohlávek.

… a všechny stíny klidně míjí

Asi bych měla hovořit spíše o tom, že druhé vydání Vltavěnky přivítalo už při křestu hodně příznivců knih Blanky Kubešové, které mapují prostor lidských osudů s dnes už neobyčejným vztahem k mateřskému jazyku.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (40)

Když se vrátil z Afriky, přinesl nám na prognózu kromě velké láhve bezvadného koňaku i různé africké suvenýry, mezi nimi i malý tam-tam. Pak odešel na audienci k našemu nejvyššímu vedoucímu, kde bohužel, tedy pro něj, setrval v delším, jistě srdečném rozhovoru. My se ho ale nemohli dočkat, jeho lahvinku jsme nejen načali, ale i dokončili! Nebylo to od nás moc pěkné, ale on se nezlobil a poslal pro další, což asi neměl dělat.

Aleš Háva: Jsem těhotný

Jsem, těhotný. Jak mám jinak popsat verdikt 3 zasmušilých pracovnic zdravotního ústavu, které na dnech pro zdraví uspořádaných u našeho zaměstnavatele diagnostikovaly v mém případě nejvyšší stupeň obezity? Nejsem sice žádná modelka, ale míry 110-106-110 snad nejsou pro muže mého věku až tak frustrující...

Vladimír Vondráček: Střípky, paměti aneb od embrya po sklerózu (68)

Ještě než připomenu další střípky z dalších zahraničních cest, tak se musím trochu omluvit všem, kteří se nenarodili na tak šťastné planetě, jako já. Všichni víme, že v době totality to bylo s cestami do zahraničí „nalevačku“, ale má rodina díky mému „bankovnímu“ bratrovi a zejména díky jeho ředitelovi, dostala hned několikrát pověstný devizový příslib a výjezdní doložku k pasu kupodivu také. A tak jsme byli s manželkou poprvé v Jugoslávii letadlem už v roce 1966 a po druhé pak Škodovkou i s dětmi v roce 1972. Tehdy to samozřejmě byl jeden společný stát.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (37)

Lidské asociace jsou nevyzpytatelné, a tak když jsem zase onehdy nemohl usnout, z ničeho nic se mi vybavilo několik střípků, které by se daly nazvat „svatební“ a které se vlastně hodí zařadit hned za minulé střípky milostné. Brzy po konci druhé světové války jsem byl v rodném Jičíně coby jedenáctiletý za mládence na svatbě starší sestry jednoho svého kamaráda. Byla to mne událost velkolepá.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (31)

A nyní mohu pokračovat v dalších, většinou opravdu příjemných a úsměvných příhodách ze studentského života, který přes velmi nepříjemná padesátá léta pro nás patřil k nejlepším létům našeho života. Tak tomu ale bylo asi vždycky, v každé generaci. Prostě volné studentské mládí, které se tak trochu podobalo Stříbrnému větru Fráni Šrámka.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (28)

O maturitě se tvrdí, že je to zkouška dospělosti, a mohu to s naprosto klidným svědomím dosvědčit. Ta naše přišla – díky ministrovi „Těžkostravitelnému“ - dokonce o rok dříve, než jsme my „pětatřicátníci“ očekávali. Prázdniny v roce 1953 jsme tedy měli vlastně až v září a koncem měsíce jsem jel do Prahy k zápisu na Mat-fyz. fakultu, která tehdy sídlila v ulici Ke Karlovu.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (22)

Abych tím svým preferováním sportu neodradil ty, kteří mu nijak zvláště nefandí, a i když asi také nejsem Čech, protože neskáču při každém úspěchu našich sportovních idolů, musím teď zařadit vzpomínky „hodnotnější“. Na katastr města Vrchlabí a do jeho okolí se vrátíme kdysi slíbeným zimním obrázkem místního zámku a pak se vrhneme do víru kultury.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (2)

Samozřejmě se mi teď, když mám více času na snění, vybavují události významné i možná zcela zanedbatelné. V těchto střípcích vzpomenu často na spoustu situací a celou řadu různých lidí, tu všeobecně známých, tu naopak zcela neznámých, kteří „prošli“ mým životem. Někdy budu postupovat chronologicky, někdy pak i tématicky, ale určitě budu občas přeskakovat zejména v čase, protože to je vlastní všem vzpomínkám.

Milan Dubský: Člověčí krásu kupovati

Ohlédnu se často za krásnou ženou se zářivým úsměvem, bílým chrupem, souměrnou postavou, svádivými a krásně vytvarovanými nohami, které sebevědomě nesou vztyčenou hlavu, a poprsím, jehož nositelka by na ně měla mít zbrojní pas. Ale líbí se mi i ostatní ženy. Protože každá žena je svým způsobem krásná.