Rudolf Křesťan: Ze zákulisí K+M+B
Lednový svátek tří králů nemá nic společného s králi, neboť to byli jenom (jenom?) mudrci. Nerouhám se, pouze se odvolávám na sdělení z Matoušova evangelia. Dotyčná trojka se přišla poklonit Ježíškovi, který se podle novodobého letopočtu narodil sedm let před Ježíškem. Tedy před Kristem. Dočetl jsem se to u oblíbeného astrofyzika Jiřího Grygara. Aby překvapení nebylo málo: tradovaní mudrci se nejmenovali Kašpar, Melichar a Baltazar, jak jsem se dověděl v jednom ze zamyšlení kardinála Miloslava Vlka.
Ivan Kraus: Znemožněné světy
Kvantová teorie fyziky, jež se zabývá mikroskopickými vlastnostmi hmoty – dává nahlédnout do tajů přírody a popisuje řadu jevů, vzpírajících se našemu chápání. Podle této teorie elementární částice nejsou na jednom místě, ale pohybují se po několika dráhách. Ačkoli Einstein tvrdil, že svět nemůže být tak šílený, jak se v kvantové mechanice jeví, zdá se, že podle výzkumů dnešních vědců takový je.
Hana Křivánková: O zubatých rybách a karáskovi, na kterého se nezapomnělo
Ještě jednu lásku nosil děda po celý svůj život v srdci, lásku, ke které najde cestu vlastně docela mnoho mužů; rybaření. Dokud nepřišel do důchodu, trávil rybařením spoustu času, poté v tom trochu ustal, ale že ho to přece jenom úplně nepustilo, jsme se mohli snadno přesvědčit poté, co na naší zahradě zbudoval igelitem vyložený, poměrně velký rybníček, který umělecky osázel blatouchy, kapradím a bůhví čím ještě, co se mu v kdejakém lese podařilo nakrást. Jinak si ale myslím, že drtivá většina oné vegetace, která nádržku lemovala, byla vesměs babiččina práce.
Pavel Novotný: Není mi dáno....
Není mi dáno rozpouštět myšlénky v planých slovech, a mám strach o to aby moje nezplaněla, aby neulétla kamsi do nicoty… není mi dáno slova tesat do kamene, slova prý nemají sílu, ačkoli Ty jsi prokázal pravý opak. Tvoje slova byla tmelem většiny a zůstala trvale přítomna naděje Že tím tmelem ve Tvém jménu zůstane nadále v nás dosud žijících…
Egon Wiener: Zahodíš tu bouchačku
Kolik mi to jenom bylo? Psal se rok, ani už vlastně nevím jaký, snad jednapadesátý. Válka skončila před šesti lety, zákopy kolem malých příhraničních bunkrů u naší obce byly ve skvělém stavu a postavička čtyřletého kluka se v nich dočista ztrácela, a proto jsem pořád slyšel: „Kde jsi, kam jsi se mi schoval?“ To volala moje maminka. Hledali jsme houby. Byli jsme v lese už od oběda a místo po houbách jsem pokukoval po bunkrech a přemýšlel, jak se aspoň do jednoho dostat a schovat se v něm. Konečně. Maminka zaujata sbíráním křemenáčů na pár minut polevila ve sledování mých aktivit a já toho plně využil.
Ivanka Horová: Naděje
Co vidíš? Našel si to? Ne? Jakto? Máš asi před něčím uzamčené srdce. Před sebou samým? Ale no tak. Věř mu. Kdo tě zná lépe? Tak co? Už mě poznáváš? Už mě tam alespoň trochu vidíš? Nebuď tak smutný. Vždyť já jsem tady pořád s tebou. No co? Nediv se... a podívej se ještě jednou. To je ONO! Už se začínáme vidět oba dva.
Ivan Kraus: Rada pro adepty
Budoucí adept showbyznysu by měl ovládat následující disciplíny: 1/ Běh: v dešti, ve sněhu nebo běh blátem se zátěží. Zátěží jsou zavazadla s rekvizitami, kufry s nástroji, konstrukce, nářadí a další vybavení. Doporučuje se trénovat nejen na pevném, ale i zbahněném a mokrém terénu. Tímto praktickým cvikem lze zároveň nahradit poměrně nudná školní dechová cvičení.
Ivanka Horová: Můj příběh ze života
Pamatuji si na dobu, kdy mi třeba do práce přišla smska, že na mě myslí, nebo že mě miluje. Věříte mi, že v tu chvíli pro mě nebylo nic, nic na světě cennějšího? Nikdo to před tím neudělal. A já o to přitom tolik stála! Nemohla jsem si pořádně uvědomit, že existuje také chlap, který je ze světa kouzel. Mimochodem, on je z něj stále, to je jen ve mně pocit, že jsem se ještě nenaučila žít, tak jak se má.
Jan Jurek: Babička
Občas si na to rád vzpomene, jaké to bylo tenkrát, kdy ještě nebyl dospělý, kdy ještě spoustu věcí nemusel, a těch, co musel, bylo méně než těch, které ve skutečnosti mohl. Například jezdit na kole, nebo hrát fotbal, nebo jen být a smát se a dělat si psinu ze všeho a ze všech, protože zkrátka jako kluk na to měl nárok. Byl to jeho svět, vcelku jednoduchý, srozumitelný, radostný a jen tu a tam smutný, třeba když mu umřela babička. Rok co rok k ní jezdil na prázdniny a pak se najednou stalo, že babička nebyla a on se musel nějak vyrovnat s tím, že už ji nikdy neuvidí.
Ivan Kraus: Podpis
"Právě jsem podepsal petici Zrušme komunisty", hlásil mi hrdě v telefonu Nývlt. Zeptal jsem se, co ho k tomu vedlo. "Je to petice, kterou podepíše každý slušný člověk, kterému leží na srdci osud naší země, osud našich dětí a dětí našich dětí…" pravil hlubokým hlasem. Když jsem na jeho sdělení nereagoval, vyzval mne, abych také dokument podepsal.