Jitka Krpensky: Slohová práce na téma: 1. září, začátek školního roku
Já už se do školy těšil, na všechny moje kamarády a nejvíc na Tomáše. My jsme spolu chodili už do školky, bydlíme hned vedle sebe, a tak jsme spolu skoro pořád. A asi proto mě maminka nabádala, abychom s Tomášem zas nedělali blbosti, že nás oba moc dobře zná. Ujistil jsem ji, že se strachuje zbytečně – první den se totiž nezlobí, to ví každý. Když jsme se ve třídě sešli, tak se všichni smáli a povídali jeden přes druhého a byl z toho pěknej rámus.
Zdeněk Pošíval: Té noci svítil úplněk (13)
Naší spásou se stala jeskyně. Nastala parná vedra a množil se hmyz. Pracovalo se nám špatně. Zubřice se ujala spárování škvír mezi kládami stěn, přivážela v loďce mech odněkud z hlubšího lesa a mísila ho s jílem, zatímco já nejdřív udělal novou přepážku ke stáji a pak jsem hleděl, abych co nejdřív opatřil okna rámy a do nich zasadil okenice s otvory pro střílny.
Jitka Dolejšová: Krajíc pohody ke snídani od Jana Krůty
…brečte, klečte! Stejně nám to boží kalkulačka sečte: Všichni píšem – nikdo nečte. | Stromy se perou o vítr, aby uletěly. Snad se to podařilo těm za obzorem. Ale o těch nic nevím… | Po ránu, když prší listonoškám do krásy, říkám ti ještě trochu ve snu: Dobrá jsi.
Michal Čagánek: Pětka s puntíkem
Babička ráda vzpomíná, jak jsem jednou přišel ze školy, z té vůbec nejprvnější třídy, třikrát bych se vešel do své aktovky a složku na sešity jsem měl plnou čárek, jak jsem odpočítával, kolik dnů ještě zbývá do prázdnin. Takového učitele jsme měli, hrůza pomyslet, za všechno hned byly trestné body, pětky, poznámky, barevné čárky na nástěnné tabuli.
Egon Wiener: Anglicky | Brýle, co se nosí v Liberci, v Jablonci... | Flašinety pod Ještědem
Anglicky? Má první svatba byla v angličtině, přímo v Londýně. 30. prosince v 11 hodin roku 1968. Superintendant, co nás oddával, se nespokojil pouze s obligátním „yes“, ale požadoval opakování celých pasáží manželských povinností v angličtině. No a jsme u jádra téhle řeči. Bylo mi devatenáct, měl jsem po vojně, tehdy to byly dva roky odloučení od maminky a angličtiny, co jsem pochytil ve školních lavicích. Češka, co si mě vzala, uměla anglicky velmi dobře.
Egon Wiener: Dnes už svítí slunce | Spor dvou chudých | Školní výlety – a nejen ty
Nemyslete si, že dříve nepršelo. Lilo a lilo, jako z konve. Mám před sebou útržek papírku, na který jsem si v létě koncem června roku 1971 poznamenal: „Medard, jakého tu ještě nebylo. Podle údajů meteorologické stanice v Českém Dubu spadlo 145 mm srážek, z toho 96 mm za posledních 10 dní. Za prvních dvacet červnových dnů napršelo na Liberecku 112 mm vody.“
Nedělní chvilky s poezií .... Pavel Očenášek
Milovník minimalismu a disonantních pnutí. Rád se prohání peřejemi arytmických proudů, ale nezalekne se ani rýmů. Dosti často buší hlavou o zeď, načež se zklidní a píše verše. Nebo snad román? Celý jeho život je jedna velká závislost. Na kávě á la hospodský turek, hudbě, kyslíku a v neposlední řadě taky na infantilních stínohrách a vůni čerstvě naštěpkovaného roští. Velmi se těší na setkání s Jaroslavem Haškem. Ale to snad až za dlouho.
Dana Markovová: Růžově pohádkový den
Je až k nevíře, jak zprvu nevábně vyhlížející den může být pestrý. Ještě dosud se mi z toho pomyšlení točí hlava. A nemá to na svědomí pouze viróza, jejíž neviditelné částečky se viditelně uhnízdily do mého krku a sveřepě se tam drží zuby nehty po několik dní. Ačkoli jsem bacilům oplácela stejnou mincí – vitamíny, citróny, solí, bylinnými čaji či kloktadly, i tak se potvůrkám ideální krční ráj zřejmě zalíbil natolik, že ho jen tak lehce bez boje nehodlaly opustit. Ani nová opatření je nevyhnala z krku ven – TANTUM VERDE P je pouze přemístil níže, ale odplata byla nemilosrdná – rázem se proměnily do podoby kašle.
Nedělní chvilky s poezií .... Drahomíra Holmannová
„Křtěná Labem a Orlicí, trvale spjatá se svým rodným městem. S psaním a kreslením jsem začala koketovat už jako malá, ne že bych nyní byla velká, ale tehdy jsem byla nejen malá, ale i prvnotřídově školně docházková. Od té doby mě tyto dvě ‚disciplíny‘ provázejí životem a doufám, že stále budou. Jsou odreagováním, zdrojem radosti, ale i terapeutickým prostředkem. Podařilo se mi vydat nějakou tu sbírečku a také jsem se protlačila do sborníků Posvícení, několikrát jsem si knižně zailustrovala a některé textíky dostaly i hudební kabátek, to když si je našel jeden šikový hudebník z Děčína, který zformoval skupinu Joywork. Nebudu již zdržovat a popřeju hezké počtení.“
Nedělní chvilky s poezií .... Hana Kaderková
Teprve dvacetiletá Hana Kaderková, se v literatuře stále ještě rozkoukává. Na kontě nemá žádnou sbírku, kterou by se mohla chlubit, ani žádné vítězství v literární soutěži. Píše spíše pro zábavu (publikuje na serveru saspi) a to především poezii. Má ráda procházky se psem a (občas) projížďku na kole. Nejvíce se teď však věnuje studiu (s nadšením i odporem). Má strach z výšek, ale jednou by ráda letěla balonem. Život je zkrátka, co se přání týká, nevyzpytatelný...
Nedělní chvilky s poezií .... Milada Pourová
„Narodila jsem se rok po měnové reformě, což mělo za následek, že rodiče do mne investovali v počátku jen pětinu toho, co do mých tří starších bratrů. Snad proto jsem odmala řešila otázku, jaká je vlastně moje cena jako taková. S tím se nakonec potýkám dodnes. V době kdy se kamarádky popelily na písku, já chodila do baletu… když kamarádky randily kolem řeky a sbíraly první sexuální zkušenosti, já seděla doma, poslouchala Čajkovského, četla Vojnu a mír a čmárala básničky… v čase, kdy kamarádky zakládaly rodiny, já hrála loutkové divadlo s bandou stejně potrhlých bláznů.