Jitka Dolejšová: Čarování i čárování s pastelkou
Jsem dřevěná pastelka. Jmenuji se Modrá. My pastelky máme vlastně jenom jedno jméno. Než vám představím svoje kamarádky, které se mnou bydlí v papírové krabičce velikosti 1 + 0 (bez příslušenství), musím se zmínit o svém předešlém životě. Byla jsem součástí stromu. Kolem mne si to hučela míza a rozdávala energii od kořenů až k těm docela malinkým větvičkám.
Jarmila Pospíšilová: Průvodce konvertitou
"Jsem konvertita, typický hledavec. Ale taky bývalý velký odpůrce a kritik církve katolické. Všechno jenom to ne! Snůška kostelových bab nebo podpůrný spolek KDU ČSL - to jsem opravdu nemusela. Kdyby to tak bylo, nebyla bych tam, na to jsem moc divoká. Toto téma je pro mě velice intimní a nezaslouží odbýt nějakou patetickou frází - nechme si to na jindy."
Ivan Kraus: Co mám dělat?
CO MÁM DĚLAT? ptá se vždycky naše dítě, kdykoli se někam vydáme na cestu vozem. Chce to vědět už po několika kilometrech jízdy, sotva vyjedeme z domu. Klade tuto otázku na cestě do hor, k moři, ptá se na výletech, na cestě za přáteli, uprostřed města i na dálnici. Činí tak pokaždé se stejným důrazem a naléhavostí. Otázka mne znervózňuje, neboť byla až dosud položena vždy, když jsme někam jeli.
Milan Markovič: Kde je to výhodné?
Štěstí mají ti podnikavci, co natrefí na mladé, perspektivní, dynamicky se rozvíjející odvětví, tedy to, co je evidentně rozvojeschopné nejméně na deset let dopředu. Za jedno z takových je rozhodně stále ještě možné považovat mobilní telefonování. Takže dobře udělali ti, co zavčasu odhadli, u kterého operátora se zaměstnat, a totéž se týká i všech, co neváhali a dokázali si zjistit, u kterého výrobce telefonů jsou ještě volná místa.
Milan Markovič: Kde je to výhodné?
Šťastie majú tí podnikavci, čo natrafia na mladé, perspektívne, dynamicky sa rozvíjajúce odvetvie, teda to, čo je evidentne rozvojaschopné najmenej na desať rokov dopredu. Za jedno z takých rozhodne ešte stále možno považovať mobilné telefonovanie. Čiže dobre urobili tí, čo zavčasu odhadli, u ktorého operátora sa zamestnať a to isté sa týka aj všetkých, čo neváhali a vedeli si pozisťovať, u ktorého výrobcu telefónov sú ešte voľné miesta.
Milan Markovič: Ale teď vážně!
Najde se vůbec někdo, kdo by nikdy nezaslechl či dokonce nevyslovil toto podivné upozornění? Jsou jen dvě možnosti, proč se někdo uchyluje k takovéhle „pojistce“: buď chce důrazně upozornit na to, že co říkal předtím, bylo vtipné, humorné a v každém případě směšné, anebo sám sobě nevěří, že by vtipnou větičkou dokázal někoho přesvědčit o čemkoliv.
Milan Markovič: Ale teraz vážne!
Nájde sa vôbec niekto, kto by nikdy nezačul či dokonca nevyslovil toto podivné upozornenie? Sú len dve možnosti, prečo sa ktosi uchyľuje k takejto „poistke“: buď chce dôrazne upozorniť na to, že to, čo hovoril predtým, bolo vtipné, humorné a v každom prípade smiešne, alebo sám sebe neverí, že by vtipnou vetičkou dokázal niekoho presvedčiť o čomkoľvek.
Milan Markovič: Premeny fotografie
Digitálny fotoaparát má vraj už tridsať rokov. To ten čas letí! Pomaly si už málokto v tej rýchlosti uvedomí, že boli aj nejakí predchodcovia. Nejde len o ten film! Ten asi ostane ešte nadlho a v istých spoločenstvách možno aj navždy, ale podľa mňa to bude sakramentsky drahý špás. No samozrejme, veď to bude len pre pár čudákov.
Ivan Kraus: Třídní boj
Někdy hovořila matka s otcem zvláštním způsobem. „To jste způsobili vy!“ vytýkala mu, když se právě vrátila z nějaké fronty. Jindy, když třeba nejela dlouho tramvaj, vrátila se matka pozdě domů, ukázala na otce a řekla: „To je taky vaše vina!“ Otec brzy pochopil, že s ním matka hovoří jako se zástupcem strany, jejíchž ostatních pár set tisíc členů není zrovna po ruce. Z vrozeného pudu sebezáchovy se v takových chvílích choval velmi nenápadně.
Ivan Kraus: Lutte de classe
Quelquefois ma mère parlait à mon père d´une étrange manière. « C´est vous qui avez laissé faire ça! » lui reprochait-elle au retour d´une file d´attente. Ou alors, quand par exemple le tramway avait eu du retard, une fois à la maison, elle montrait mon père du doigt en disant: « Ça aussi c’est votre faute! »
Ivan Kraus: CLASS STRUGGLE
Sometimes my mother had a curious way of talking to my father. "That´s your fault," she would level at him after she had been standing in some queue or other. Other times, such as when she had been waiting a long time for a tram and got home late, she would point at my father and say, "That´s your fault too!"
Milan Markovič: Vím, jak zmeškat vlak
Stále častěji si připadám jako potenciální cestující, který s několika kufry, nebo spíš s celým svým majetkem stojí denně na železničním nástupišti a nervózně sleduje každý přijíždějící vlak, který by neměl zmeškat. Ale jsou takové dny, kdy se najednou přivalí vlaky dva i tři a já zoufale přemýšlím, který z nich ještě mohu nechat odjet, anebo snad ještě nějaký přijede zítra či pozítří...
Milan Markovič: Viem, ako nezmeškať vlak
Čoraz častejšie si pripadám ako potenciálny cestujúci, ktorý s niekoľkými kuframi, či skôr s celým svojím majetkom stojí denne na železničnom nástupišti a nervózne sleduje príchod každého prichádzajúceho vlaku, ktorý by nemal zmeškať. A sú také dni, keď sa dovalia odrazu vlaky dva i tri a ja zúfalo premýšľam, ktorý z nich ešte môžem nechať odísť....
Milan Markovič: Negramotným na staré kolená
No a už zase mám tú obavu: dopočul som sa, že na ktorejsi výberovej základnej škole pre mimoriadne nadané deti sa už neučí písanie. Písanie rukou. Písmom písaným, nie tlačeným, aby som bol pochopený. Bojím sa, že pri všetkej úprimnej snahe to nepochopím a budem nadosmrti zazerať na tých, čo dopustili, aby sme zase šmahom ruky zrušili, čo tu bolo po stáročia.