Luděk Ťopka: Dalekohled
Měl jsem tetu, která vlastnila takové trochu větší divadelní kukátko, kterým mi při občasných návštěvách u ní dovolila pozorovat z okna chodce na ulici a holuby na sousedově střeše, a strašně jsem toužil mít svůj vlastní dalekohled. Ale ne divadelní, nýbrž triedr, jaký jsem vídal za výklady obchodů, nebo později ve válečných filmových týdenících u kapitánů německých ponorek.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (28)
Neviděl mne ani děti příští tři dny a dvě noci. Doma vlastně už jenom přespával. Nezajímala jsem ho ani já ani děti! Cítil se pokaždé velice unaven. Ale nikdy nezapomněl na své obvyklé gesto: než zmizel v ložnici, ukázal si svazek bankovek, které vydělal. Prý se s Viktorem spravedlivě dělili o zisk firmy. Peníze ukládal zpravidla hned druhý den na naše konto ve spořitelně.
POUTNÍK: Zasvěcení + DISKUZE
Petr vyšel z banky, vlastně se z ní vypotácel. Alespoň uvnitř se snažil vypadat vyrovnaně a jako vždy nad věcí. Konfrontace se skutečností byla zdrcující. Na kontě není ani koruna! Opakoval si v duchu pořád dokola, neschopen tento fakt plně pochopit. Jeho společník a v této chvíli i pravděpodobně bývalý přítel, je neznámo kde, a s ním zmizely i všechny firemní peníze.
Ivan Kraus: Máj
Z nově objevených fragmentů poznámek surrealisty Bergera se lze přesvědčit o tom, jak usilovně a s jakým odhodláním tento neprávem zapomenutý básník a filosof hledal nové jméno pro měsíc máj. Nejprve si napsal do svého deníku, že je přesvědčen, že člověk si na toto období musí šetřit energii od začátku ledna do konce dubna a od začátku července do konce roku.
Milan Markovič: Není souhlas jako souhlas / Znovu jsem objevil vlak
Stalo se mi to asi před třiceti roky, ale od té doby se tam v tomto smyslu asi moc nezměnilo. Dávno před cestou k moři mne známí upozorňovali, že když chci v Bulharsku vyjádřit souhlas, musím zavrtět hlavou jako při našem ne. Marně. Hned první den pobytu v kempingu blízko tureckých hranic došlo k nedorozumění se starší domorodkou, podle profilu očividně tureckého původu.
Milan Markovič: Nie je súhlas ako súhlas / Znova som objavil vlak
Keď dievča povie v skromnosti „nie“, želá si, aby sa to chápalo ako „áno“. To vraj kedysi povedal William Shakespeare a asi mal na to dôvod, alebo dostačujúce skúsenosti. Alebo oboje. Každopádne je dobré poznať rozdiel medzi týmito dvoma vyjadreniami. Poviete si – nič ľahšie, veď áno a nie vie v rozličných obmenách použiť každý aj v zahraničí.
Milan Markovič: Co zůstalo z neděle/Vynálezy nám kdysi sloužily
Velmi rád spím. Nerad se opakuji, ale myslím, že se najdou tři čtyři takoví, co to ještě nevědí. Spím tedy rád, a když to jde, spím dlouho. Jenže problém spočívá ve všedních dnech. Ještě přesněji – ve dnech pracovních. Vyznačují se totiž tím, že začínají poměrně brzy. Zvoní budíky, po celém činžáku hučí splachovače, z rádií se ozývají rozcvičky, no a to jsou, připusťme, zvuky, v kterých může najít zálibu jen nějaký velmi zvláštní člověk.
Milan Markovič: Čo zostalo z nedele/ Vynálezy nám kedysi slúžili
Veľmi rád spím. Nerád sa opakujem, ale hádam sa nájdu traja-štyria takí, čo to ešte nevedia. Spím teda rád a keď sa dá, spím dlho. Lenže problém spočíva vo všedných dňoch. Ešte presnejšie – v dňoch pracovných. Vyznačujú sa totiž tým, že sa začínajú pomerne zavčasu. Zvonia budíky, po celom činžiaku hučia splachovače, z rádií sa ozývajú rozcvičky, no a to sú, pripusťme, zvuky, v ktorých môže nájsť záľubu iba nejaký veľmi zvláštny človek. A preto som sa odmalička vždy veľmi tešil na nedeľu. O to viac, že vtedy dávno bola sobota ešte dňom pracovným.
Milan Markovič: Pokrok nezastavíš... / Už jste dnes pozdravili?
Vyrůstal jsem na bratislavských Kramároch a pokud mne paměť neklame, v celé naší ulici bylo jen jediné auto Škoda-tudor. Pastelově žluté, vždy krásně vyleštěné, vonící benzínem. Jako děcka jsme za ním běhali a opájeli se tím smradem, protože tenkrát ještě nikdo nevěděl, že jsou to exhalace a škodlivé.
Milan Markovič: Pokrok nezastavíš... / Už ste sa dnes pozdravili?
Vyrastal som na bratislavských Kramároch a pokiaľ ma pamäť neklame, v celej našej ulici bolo len jediné auto Škoda-tudor. Pastelovo žlté, vždy krásne vyleštené, voňajúce benzínom. Behali sme za ním ako decká a opájali sa tým smradom, lebo vtedy ešte nikto nevedel, že to sú exhaláty, a škodlivé.
Ivan Kraus: Orchestr
Řekl jsem, že když jde o umělecké těleso, je už úspěch, když orchestr může existovat. Nývlt nesouhlasil. Nemám ponětí o mezinárodní konkurenci, která se zejména v období globalizace projevuje nemilosrdně. Podle odborné studie hudebních ekonomů zanikne během příštích deseti let přes šedesát procent symfonických orchestrů, protože hudební trh bude nasycen. "Znamená to, že i českému orchestru hrozí takové nebezpečí?" zeptal jsem se.
Ivan Kraus: ОРКЕСТР
Кто-то насвистывал в трубку мотив из «Оды к радости». Оказалось Нивлт. Я поинтересовался, где он сейчас работает. - В симфоническом оркестре менеджером – он промурлыкал несколько тактов из «Итальянского каприччио». - Я не знал, что ты разбираешься в музыке. - Не просто разбираюсь, я ее чувствую, – просвистел он в ответ кусок из «Ларго».
Milan Markovič: Nápisy mne zajímají i dezorientují / Člověka poznáš po řeči
Stále častý nápis POZOR, ZLÝ PES! mne vždy dezorientoval. Jednak mi nadlouho zafixoval názor, že pes je jedno rafinované, hloupé a nebezpečné zvíře, jednak jsem nechápal, proč to ten majitel vlastně prozrazuje. Pes je přece na to, aby hlídal majetek i majitele. No a když přijde zloděj, pes ho má chytit, vytrestat, případně odevzdat patřičným orgánům.
Milan Markovič: Nápisy ma zaujímajú i dezorientujú/Človeka poznáš po reči
Pamätám sa, že čítať som sa učil rád. Zistenia že Ema má mamu a mama má misu, boli pre mňa síce bezvýznamné majetkové priznania, ale vzrušovalo ma to množstvo slovíčok, čo na mňa číhalo na verejnosti. Za mladi som síce nemal tušenia o reklamných pútačoch à la Las Vegas, ale aj električka s nápisom JEDNO VAJCE DENNE vedela zaujať. O čosi horšie to už bolo s pochopením toho či onoho textu a ten električkový nebol výnimkou