Jan Řehounek: Než malej Ventil dostal rozum (10)
Ve třídě byl rachot. Venca Šašek vzal Pepíčkovi Růžičkovi bačkoru a s Vaňousem si s ní házeli. Lítali při tom po lavicích, přičemž Šáša rozšlápnul Janďurce pero. Ta začala nepříčetně ječet. Do hry, která se postupně měnila ve vybíjenou, se vložil i Krejčík a Brďa. Šplh Veselý, který měl službu, začal na tabuli zapisovat jména kluků, kteří blbli. Za to slíznul od Krejčíka buchanec.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (10)
Proplouvám osadou Jarov a snažím se myslet na krajinu kolem. Není to ale nic platné, bušení srdce je daleko silnější a zní jako vyzvánění zvonu na poplach. Nevím, co se se mnou děje, a najednou dostávám uprostřed řeky strach z něčeho, co neumím nazvat. Musím doplavat! Za každou cenu. Nemohu teď všechno skončit. Současně si uvědomuji, že na stres nesmím myslet.
Jitka Dolejšová: Kuchyň / Galanterie v proudu času
„Spadla ti kuchyň.“ Za těmito třemi slovy úterního odpoledního telefonátu od manžela se skrývala obsáhlá informace, že z horních skříněk mé dřevěné kuchyňské linky se během okamžiku staly skříňky spodní. „Jak se to stalo?“ vyhrkla jsem. Kuchyňská linka, vybavená světelnou rampou a prosklenými dvířky, byla mojí chloubou. Sloužila mi asi tři roky a nikdy nenaznačila úmysl stát se mobilní.
Vladimír Vondráček: Eliášovy pranostiky (3) 14.1.-20.1.
14.1. Svatý Virgil z ledu mosty zřídil, / a když nezřídil, to je břídil! ••• Zima bílá, jak od Lady krásně malovaná, /Ta potěší vždycky zmrzlé srdce Radovana. // 15.1. Na den svatého poustevníka Pavla pěný den – / dobrý rok, větrný den – mokrý rok. ••• Dnes svatého poustevníka vystřídala Alice, / protože je půlka ledna, mrznem často velice.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (6)
Stál jsem na Rohanském ostrově před žlutým vchodem do nouzové stavby. Na dveřích připevněný nápis Povodí Vltavy - závod Dolní Vltava - a já jsem byl nesmírně zvědavý, jak celé jednání dopadne. Ve vrátnici jsem se zeptal, kdo obhospodařuje přehrady na dolním toku Vltavy. Bylo mi sděleno, že úseková technička Svatošová.
Miloslav Švandrlík: Táta se přežral
Drmlíčková chodila po vsi zavilá a nepřívětivá, jak ji dlouho nikdo nepamatoval. Po každém zlostně blýskla očima a její komunikace se spoluobčany spočívala v nesrozumitelném hučení a nevlídném utrhování. Teprve po třech dnech si vylila srdce své nevlastní sestřenici. „Mám pocit, Adélo,“ pravila „že se mi zhroutily ideály!
František FrK Kratochvíl: Silvestrovské kratochvilky
Tančící dům // Nechodil do tanečních / ani do Star Dance, / netančil ani v Bailandu / charitativní tance. / Tančí, nikdy nekončí a nikdy nezačíná, / na nábřeží pana Rašína. // Pozitiváček / Narozen uprostřed slunečnic, / co potřebují slunce víc. / A když svítí už jenom Polárka, / vezmem´ho s sebou do solárka! //
Vladimír Vondráček: Eliášovy pranostiky (1) 31.12.-6.1.
31.12. / Jak byl celý rok samá voda a bláto, / na Silvestra nenapadne zlato! / ••• / Přesto děvče, přesto hošku, polepši se aspoň trošku! / Novoroční předsevzetí jistě stojí za to! // 1.1. Na Nový rok o slepičí krok /– někdy se však musí udělat krok husí! / ••• Copak přináší rok nový? Odpověď je snadná – kdo ví! / Nebývává totiž valné po Silvestru ráno kalné!
František FrK Kratochvíl: Vánoční kratochvilky
Český politik // Vezme každou dobrou funkci, / neumí však interpunkci. / Řeč má plnou dlouhých vět, / frází mnoho,bezpočet… / Žádné kloudné souvětí, / škoda jeho početí! // „Géniové“ / Kdo používá pazourek? / Jenom Jirka Paroubek. / Kdo vymyslel větrolam? / Mirek Topolánek sám. / Ekologický terorismy? / Václav Klaus a jeho IS MY. / To už tady bylo všechno, / kdo vynalez´ hlučné techno?
Eva Vlachová: Jedlíkův štědrý večer
Uspokojen a s dalším (malým!) talířkem již správně dochuceného bramborového salátu a malou kotletkou odchází k obrazovce. Pohádka během jeho inspekční cesty do kuchyně skončila, ale teď zrovna děti zpívají koledy.
Stanislav Moc: Už zase vánoce!
Blíží se Vánoce a Nový Rok a čím jsem starší, tím rychleji čas plyne, tím rychleji se svátky střídají, bez konce a cíle...takže mě překvapuje, že jsem si toho nevšiml již dříve. Teprve po padesátce, když člověk zmírní, zvolní a uvědomí si, že není kam spěchat, však na každého jednou dojde a svému osudu nikdo neuteče, se začne jeden rozhlížet kolem sebe zcela jinak.
Eva Vlachová: Vánoce jsou přede dveřmi
Titulek není právě objevný. Pokud bychom však chtěli brát výše uvedené rčení doslova, zjistili bychom, že Vánoce nejsou přede dveřmi, ale nejspíš v obchodních centrech. Když se před dveře svého bytu podíváte, zjistíte, že za nimi není po nich ani potuchy. Ten pokus jsem provedla a mohu zodpovědně prohlásit, že otevírat domovní dveře a hledat za nimi Vánoce je cimrmanovská slepá ulička.
Ivan Kolařík: Úvaha o sportech
Horolezec, který riskuje život, aby se vyškrábal na Mount Everest, bude za svojí touhu vidět svět na dlani platit zřejmě pěkně dlouho. Jak omrzlými končetinami, tak za drahé vybavení. Překonání nejvyšší hory světa mu sice přinese osobní uspokojení a chvilkovou slávu, ale žádné peníze na bankovním kontě.
Pavel Grygar: Ahoj, tati...
Moji rodiče se rozvedli krátce po mém narození. Matka vždycky tvrdila, že otec o mě nikdy neměl zájem, on později tvrdil, že moje máma mu styk se mnou blokovala. Pravda bude asi někde uprostřed. Jisté je však to, že jakmile jsem se trochu postavil na nohy a moji vrstevníci vyprávěli, kam půjdou s tátou, začal jsem se ptát: „Kde je táta?“