Luděk Ťopka: Ukradené prase
Nedávno jsem četl v denním tisku krátkou zprávu, jak v jedné obci na Vysočině ukradli chovateli několik vepřů, aniž se policii podařilo pachatele dopadnout. To mi připomnělo příhodu, kterou jsem jednoho večera vyslechl v restauraci malého hotelu kousek za naší západní hranicí - příhodu o ukradeném praseti a dopadeném pachateli.
Luděk Ťopka: Die geklaute Sau
Vor kurzem las ich in der Tagespresse eine kurze Nachricht, wie in einer Gemeinde in Ostböhmen einem Züchter einige Schweine gestohlen wurden, ohne dass es der Polizei gelungen ist, den Täter zu ertappen. Das erinnerte an einen Vorfall, von dem ich eines Abends in einem Gasthaus hinter unserer Westgrenze hörte - die Geschichte von einer geklauten Sau und dem ertappten Täter...
Stanislav Moc: Jak mě komunismus nepřipravil na život v kapitalismu
Zdatně jsem plodil potomky, rozvážel chleba i ledničky a šetřil na dům. S potomky to šlo rychle. Když se nám narodila dcera, moje žena někde vyčetla, že nemůže otěhotnět když ji bude kojit. Byla to doba, kdy alternativní životní styl začínal nabírat na vážnosti a my jsme četli magazíny jako Cosmos a Grass Roots.
Iveta Kollertová: Pan hrabě, člověk s velkým srdcem
VÁŽÍM SI VÁS A DĚKUJI VÁM! Nejsem z těch, kteří věří na zázraky, a o to větší mám radost při následném psaní těchto řádků. Přece jen se víra v dobro vrací a důvod? Smutně jsem přemýšlela, co se mnou bude dál, a spisovatelka paní Blanka Kubešová dokázala prakticky nemožné. Oslovila lékaře z Brna z Masarykova institutu, pana doktora Slámu. A já zjistila: moje drahá země a mí Češi jsou dobří, jsou lidští. Mé zklamání mne navedlo k nesprávnému soudu.
Jitka Dolejšová: Aby odpad neodpad
Naše rodina by si v tom případě zasloužila „Řád splácnuté flašky“. Lahve, které už fakticky chceme vyhodit, sešlapujeme. Kelímky vyhazujeme dokonce umyté. Na chatě kelímky využíváme na sazeničky a z lahví jsou vytvářeny různé ptákoviny, jako lapače na vosy, odpuzovače krtka, odháněče ptactva od jahod, větrníky a UNC (= univerzální nádoby na cokoliv).
Ivan Kolařík: O oslovování a chabé paměti
V situacích, ve kterých se octnete zaskočen, protože si za boha ani za národ nemůžete vzpomenout na jména lidí, kteří vás srdečně zdraví a kteří prahnou po tom, aby si s vámi mohli promluvit, vám obyčejně může pomoci hodná žena, která vám jméno dotyčné osoby taktně zašeptá do ucha.
Jitka Dolejšová: Můj manžel není můj
Vzpomněla jsem si, že ten den, 8. srpna, se na našem městském úřadě konaly dvě svatby. Ta svatba, co měla být před námi... přišli později, udýchaní, omlouvali se...a my museli čekat. Byl tam hrozný zmatek. Rychle prstýnky, nahlásit jména ( a kterýpak vy vlastně jste? ptala se matrikářka) - zajímavé, jmenovali se jako my, Jiří a Hana, honem hudba, kde je starosta... rychle, ženich s maminkou dopředu, nevěsta s otcem na konec...
Jaroslav Volf: Seznamte se - revue PROSTOR
Revue PROSTOR opravdu stojí za zaznamenání a sledování. Začněte třeba s právě aktuálním „čínským“ dvojčíslem, podívejte se na témata předchozích čísel i téma zpracovávané. Jistě se rádi budete vracet k podobnému zdroji, nad kterým můžete sami domýšlet svůj závěr, ne jenom přebírat něčí hotové a zjednodušené názory.
Eva Vlachová: Mája na cestách
Ranní tramvaj není zrovna místo pro romantické rozjímání. Ještě možná když si sednete. Ve stoje při cestě do práce MHD podléhají snění jen skalní romantici. Dnes jsem ovšem to štěstí měla, sedím a přiznám se, že mám chuť si ještě trochu zdřímnout. Pokud se vám to zdá trapné, pak zřejmě chodíte do práce pěšky, jezdíte na kole, nebo se dopravujete na místo, kde vytváříte hodnoty, nějakým dozajista příjemnějším a osvěžujícím způsobem.
Ivan Kraus: ЧЕШСКАЯ СКАЗКА
За темными лесами, за крутыми горами лежала маленькая, прекрасная страна. Люди в той стране могли жить мирно и счастливо, если бы не дракон. Дракон жил в пещере, изрыгал огонь и серу и питался красными девицами. Когда стал править новый мудрый король, он объявил, что тот, кто освободит страну от дракона, получит полкоролевства.
Pavel Loužecký: Až ti skončí věk dětské nevinnosti (1) Povaha a vlastnosti
Všechno, co je geneticky zakódováno a ukryto ve tvé osobnosti, se stejně dříve nebo později projeví. Nesnaž se tedy jakkoli potlačovat svoji přirozenost, buď vždycky svá, originální, svébytná a nikdy se nepokoušej být někým jiným. Jednou z tvých zděděných povahových vlastností by měla být TOLERANCE.
Dana Hrubá: Šéfové / Lékařská péče
Šéfové jsou zvláštní, nepříjemný a velmi dotěrný druh člověka, zpravidla parazitující na svých podřízených. Dá se říct, že některým z nich doslova pijí krev. Zákon však zatím nepovoluje jejich likvidaci, tudíž je jejich výskyt poměrně hojný. Jejich podřízení se dělí na dvě základní skupiny. Ti první je nemohou vystát a raději se jim obloukem vyhnou a ti druzí jim pravidelně leští kliky u dveří a zásobují je švestičkami z vlastní zahrádky.
Jitka Dolejšová: Kniha moudrosti starých Toltéků
Vaše činnost se mění od okamžiku k okamžiku; bude vypadat jinak, když jste nemocní, než když jste docela zdraví. Dělejte však za všech okolností vše, jak nejlépe dovedete, a vyhnete se zbytečným soudům a lítosti. Když se snažíte příliš, ztrácíte energii a jdete sami proti sobě. Když se budete snažit málo, budete se obviňovat a litovat.
Oskar Leo Krause: Návštěva z Gulagu
Řízeček ale nastoupil na talíř po úspěšné výstavě Lucie Radové. To mi zrovna volala paní Holubová, ta, která minule při besedě tak rýpala do Pachmana a připomínala mu jeho komunistické aktivity a šachové hry s Fidelem Castrem a jeho pozdní obrácení k víře považovala jen za točení korouhvičky. Tak tahle paní Holubová měla teď pro mě zvěst: Přivede Solženicyna, za podmínky, že v galerii bude jen omezený počet lidí a žádné fotoaparáty.