Publicistika – Historie

Miroslav Sígl: Tisk a novináři v letech 1966 - 1970 (2)

Vedoucí pracovníci Čs. rozhlasu dostali pokyn ze sekretariátu ÚV KSČ zajistit možnost přímého přenosu shromáždění na Staroměstském náměstí v Praze s vystoupením A. Dubčeka, zítra odpoledne nebo večer. ● Předsednictvo České národní rady odmítlo návrh trojdílné federace. Společnost pro Moravu a Slezsko zahájila protestní podpisovou akci.

Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy (7) - Doba královská/David šel do války volky nevolky...

Úloha Saula, válečníka každým coulem, nebyla jednoduchá. Filištíni, kteří v daném okamžiku představovali hlavní nebezpečí v zemi, byli (jak se zdá) fyzicky robustnější než Izraelci a byli též technicky o jednu epochu dál než Saulovo vladařství. Zatímco Izrael zůstával ještě v době bronzové, Filištíni žili již v časech železné doby.

Miroslav Sígl: Pražské jaro vrátilo baltským státům naději

K 50. výročí vyhlášení nezávislosti Lotyšské republiky v listopadu 1968 chtělo obyvatelstvo položit květiny na hroby tehdejších státníků (rok předtím se podobného aktu či „Vzpomínkového dne“, jak je opět uváděn v současném kalendáři, zúčastnilo 70 000 lidí). Avšak tentokrát už agenti sovětské KGB (výbor pro státní bezpečnost) tvrdě zasáhli. Několik prvních lidí, kteří chtěli zapálit svíčky, pozatýkali, studenty vyloučili ze škol, ostatní podrobili „sovětské převýchově“.

Michal Dlouhý: Maženty

Četnická stanice v Ledvicích se v létě 1924 zabývala již třetím případem podezřelého onemocnění hovězího dobytka, ke kterému došlo v době jednoho měsíce. Pro majitele dobytčete, které onemocnělo, to znamenalo nutnou porážku, označovanou v řeznické mluvě "maženta". Velitel stanice vrchní strážmistr Antonín Němeček v rámci pokračovacího výcviku aktuálně opakoval s podřízenými četníky všechny trestní předpisy týkající se dobytčích nemocí.

Michal Dlouhý: HUMORESKY VÁŽNĚ - Štábní strážmistr Ambrož

Celé odpoledne jsme strávili povídáním o četnících a zejména o těch, kteří sloužili na královéhradecké pátrací stanici. Přes úctyhodný věk více než osmdesáti let mi dcera četníka Ambrože dlouho vyprávěla o svém otci. Josef Ambrož se narodil roku 1891 v Libniči u Českých Budějovic. V době první světové války bojoval v Itálii a poté působil i v ruských legiích.

Slavomír Pejčoch-Ravik: Proč číst bibli? (1)

Bible je už nějaké století podávána jako soubor naivních bajek a víra v Boha je pokládána bezmála za atavizmus, za nemoderní přežívání dávno odbytých pověr, bájí a pravěkého strachu před mocnými silami přírody. Naši současníci však bezděčně vytvářejí nové pověry - v našem dvoutaktním myšlení se zrodily například protipóly barbarství a civilizace, přičemž tituly civilizovaného světa zdobíme především svou vlastní epochu.

Slavomír Pejčoch-Ravik: QUO VADIS, DOMINE ?

Italské poměry ve sdělování mi pro přeměnu československých poměrů mnoho nepomohly. Byly spíše negativním varováním, čemu bychom se měli vyhnout. Ostatně, jak poznali již dávno Židé, není na světě oblast, vynález, technika či zkušenost, která by nás nepoučila. Martin Buber kdysi vyprávěl: „Byl jeden starý rabín, který byl proslulý svou moudrostí a k němuž přicházeli lidé, aby si vyžádali radu...."

Pavel Pávek: Holobrádci u Kolína

Vítězova vede na vrchol kopce úvozová cesta, ze začátku obklopená vzrostlými třešněmi, měnící se časem v polní. Možná stejnou trasou se na své stanoviště 18. června 1757 ubíral i pruský král Fridrich II, vrchní velitel armády, která se za pár okamžiků utká s přesilou vojáků Marie Terezie pod velením polního maršála Dauna.

Jan Drocár: Tři ženy z jednoho rodokmenu (1)

Možná za devatero řekami a možná za devatero horami, žili, byli čtyři muži. Tři králové a jeden veliký kníže. Stenkil kraloval ve Švédsku a Erik v Dánsku. Vsevolod byl velikým knížetem kyjevským a Vratislav králem českým. Možná se někdy setkali a možná nesetkali. Možná si posílali jen poselstva a možná ani neposílali. Možná o sobě pouze věděli. My víme, že měli něco společného.

Michal Dlouhý: Četnické historky na pultech aneb Zločiny a Přísloví

Knížka obsahuje celou kopu krátkých historek z období let 1850 až 1945, které postihují období monarchie, v níž bylo četnictvo zřízeno, republikánské období existence samostatného československého státu, v němž četnictvo zaznamenalo nebývalého rozmachu, tak i období německé okupace, po jejímž ukončení bylo četnictvo zrušeno. Ve všech popisovaných případech se jedná o vyšetřování nejzávažnějších z trestných činů – zločinů. Jako názvy jednotlivých povídek jsou použita více, ale i méně známá přísloví, která vystihují podstatu případu, ale i popisované období. V řadě z použitých přísloví se odráží dobové náboženské cítění.

Ladislav Nykl: Pravda o pražském povstání v květnu 1945

Při „ Pražské operaci “ padlo celkem jen asi 26 rudoarmějců a naproti tomu několik dní před tím v bitvě o Cheb padlo 10 amerických vojáků z 1. pěší divize a 36 vojáků z 97. pěší divize. Kolik bylo v Praze zmasakrováno a zákeřně postříleno vojáků z ROA - Ruské Osvobozenecké Armády generála Vlasova, to se už asi nikdy nedozvíme.

Michal Dlouhý: Taky májová aneb kutnohorští četníci

Když jsem byl coby kutnohorský rodák osloven svým přítelem Robertem Kessnerem, abych doprovodil několika řádky jeho obraz noční Kutné Hory, nastalo pro mne obrovské dilema, čím čtenáře zaujmout. Možná, že podobné dilema měl i mnohem slavnější kutnohorský rodák Josef Kajetán Tyl, když se rozhodoval zda napsat či nenapsat historické drama Kutnohorští havíři...

Michal Dlouhý: Pekelný stroj

Poté co strážmistr Vlkovský otevřel dveře skříně, následovaly krátce po  sobě dva výbuchy. Při prvním z nich vyšlehly ze skříně plameny, které způsobily strážmistru Vlkovskému těžké zranění - popáleniny III. stupně v  obličeji, na krku a na rukách. Po druhém výbuchu se zbořila jedna ze zdí bytu, došlo k prolomení stropu a k vyražení oken a dveří. Při tomto výbuchu se zasažený strážmistr Vlkovský vzchopil natolik, že vyraženým oknem vyskočil na dvůr, kde klesl v mdlobách. Odtud byl okamžitě převezen první pomocí do místní veřejné nemocnice. Štábní strážmistr Studený byl v době výbuchu naštěstí sehnut u stolu a nadstrážník Ambros stál u dveří, oba byli odhozeni směrem ke dveřím do předsíně.

Jan Drocár: Jak přežila šlechta své zrušení

Po staletí vůdčí síla společnosti, která se rozhodujícím způsobem politicky, kulturně a hospodářsky podílela na osudu českých zemí a která byla výraznou nositelkou tradic rodiny, národa i víry přišla o tituly, jména, společenskou prestiž a postavení, majetek a nakonec v převážné většině i o zemi, ve které se narodila, vyrůstala a žila.

strana 1 / 19

Další strana »