Publicistika – Komentáře

Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (6)

Mimochodem řečeno, poznal jsem dost významných spisovatelů z těch šťastnějších zemí, jež jsou nám dávány za příklad. Řeknu vám, že jsem nepozoroval, že by nějak hltavě žili; mají na to příliš mnoho práce. Většinou jsou to samotáři... jako ti naši; a jsou uvrtáni ponejvíce k psacímu stolu jako ten průměrný český autor.

PhDr. Miloslav Rejzl: Važme si krásného rodného jazyka

Čeština vyspěla už za vlády posledních Přemyslovců. Císař Karel IV. ji povýšil dokonce na jazyk diplomatický. Ve středověku se ze všech slovanských jazyků jen čeština stala rozšířeným spisovným jazykem, vládnoucím dostatečnou slovní zásobou pro úkoly umělecké, náboženské, administrativní i vědecké. Jeden čas byla čeština dokonce i úředním jazykem sousední říše polské. Ovlivnila tak vytváření spisovné polštiny a působila zčásti i na jazyky ruské.

Miroslav Sígl: Kampak na nás s krizí…

Nouze mi dala odvahu a přiměla, abych psal verše…S tím by Horatius dnes neuspěl, ale co my víme, jak šla tenkrát poezie na odbyt?! Pro nás je spíše typické staré české přísloví o tom, že nouze naučila Dalibora housti. Za pravdu mi dal hned jeden z prvních vystavovatelů veletrhu pro plnohodnotný aktivní život For Senior (Pražský veletržní areál Letňany 5. – 8. března), kterého jsem oslovil.

Milan Dubský: První srážka satelitů

Kolem naší planety Země obíhá v blízkém vesmírném prostoru již více jak 17.000 objektů větších jak 10 cm. Jejich váha je od několika kg až po tunové hmotnosti. A stále přibývají další. Kosmická dálnice kolem Země se zahušťuje. O nebezpečí srážky těchto předmětů se vědělo, ale bylo bráno jako příliš teoretické a málo pravděpodobné. Poprvé v historii se srazily 12. února 2009 dva satelity.

Milan Dubský: O čem krize

Naše dobromyslné, zkušené a chytré prababičky říkávaly, že čeho je moc, toho je příliš a nepovede to k ničemu dobrému. Společnost vyprodukovala právě všeho moc. Nejen aut, praček, spotřebičů, z nichž mnohé místo aby nám usnadňovaly práci, nám překážejí v domácnostech, spotřebovávají elektřinu.

Vlastimil Marek: Média po kapkách!

Ačkoliv přesněji bych měl napsat, protože zprávy v novinách nepůsobí tak efektivně a hlubinně“ - „televizní zprávy po kapkách!“ Vždycky nám říkali, že jed v malém množství je lék. Pivaři a konzumenti slivovice tvrdí totéž o alkoholu. Mají pravdu. Bylinkářství, čínská medicína, očkování i homeopatie jsou dalšími důkazy, že to funguje. V jistém smyslu škodí cokoliv, čeho je příliš.

Vladimír Kulíček: Vezměte rozum do hrsti a pohlaďte ho po srsti!

K názvu ankety by mohl odborník napsat knihu o několika dílech. V moci laika formou anketní odpovědi je možno pouze poskytnout omezený náhled z pozice vlastního názoru. Zůstaňme tedy u toho. Tisku se odedávna říkalo sedmá velmoc. Dnes toto označení platí pro média jako celek. Úloha médií je těžkým břemenem s velkou odpovědností a dopadem v celé veřejnosti.

Vlastimil Marek: Pozitivní filtr

Jak se tak všeobecně a po celém světě nezvladatelně rozmáhá vulgární negativismus a s ním související nárůst agrese a násilí (a co se divíme, průměrný školák v USA, ale domnívám se, že podobné je tomu i u nás ...

Luděk Kocourek: Jak jsem odhalil tajemství soch na Velikonočních ostrovech

Lidí, co plují po mořích, je asi málo. Míň než řidičů. Proto si na nás „veledůležití“ troufli. Národ tvrdých českých námořníků to začal řešit po svém. Po „česku“. Jsme přece národ švejků! Na nějakém kroku nám přeci nezáleží! Všechno se dá obejít! Vždyť umíme ohnout záda! A dělat kompromisy. A to už od Bílé hory.

Vladimír Vondráček: Úvaha vážná i nevážná na téma dilema

Podívejme se ale do svých luhů a hájů, jak své dilema - zda jít dále, či zůstat v okolí Řípu -vyřešil náš praotec Čech. Nevím, nevím, zda správně usoudil, že nám, jeho potomkům, bude stačit mléko a strdí, kterýmižto dary přírody krajina vůkol prý oplývala, a že nám nebudou chybět třeba vyšší hory nebo moře? No – musíme mu opustit, každý máme nějakou tu chybičku, že?

Ivana Kríglová: Jak televize ovlivňuje naše děti

Myslím, že my rodiče bychom si měli udělat alespoň pár minut času, abychom poznali, co naše děti sledují a měli tak představu o tom, čím je tvůrci dětských filmů „krmí“. Za okamžik sledování pořadu zjistíme, že kromě laserových zbraní, tanků, useknutých hlav, prostřílených postaviček záporných i „kladných“ hrdinů, nepočítaných vulgarismů, honění se za majetkem, penězi a územím neuvidíme nic, co by na naše děti mohlo působit tak, jak bychom očekávali.

Miroslav Sígl: O ilustrátorovi mé sbírky veršů

O mé sbírce velmi pochvalně napsal 28. července 2011 Jan Řehounek, rovněž dlouholetý spolupracovník Pozitivních novin, avšak nelze opominout jemné a citlivé kresby, které tuto sbírku doprovázejí, z nichž jedna je už přímo na titulu. Jejich autorem je akademický malíř Věroslav Bergr (*1928). Tohoto našeho nesmírně skromného a tichého umělce si v poslední době více všimli v zahraničí, když mu za jeho celoživotního díla nezávisle na sobě přišla v letošním roce ocenění z Francie a z Itálie.

Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (7)

Z Jiráska se nedá vycucat žádný apel k davovým vášním, nýbrž chvála národní tuhosti a spolehlivé víry. Jiráskovi lidé se vyznamenávají - budiž mi dovoleno to všední slovo - pozoruhodnou slušností; není na nich pranic dobrodružného, dravého, bezohledně se hrnoucího cestou necestou, Jiráskovo srdce není při fanaticích, křiklounech a ctižádostivých kořistnících, nýbrž na straně vzdělaných, osvícených, právomilných, osobně skromných a laskavých vlastenců.

Olga Wister: Krutý rok, na který nikdy nezapomenou...

Manželé Pořízkovi se rozhodli odjet do Švédska, ale svou malou dcerušku ponechali u rodičů na Moravě. Důvod byl pochopitelný, chtěli malou holčičku ušetřit tvrdého začátku emigrace a domnívali se, že jako rodiče mají právo si dítě vyžádat. Velmi se však zmýlili, neboť veškeré legální pokusy a způsoby o vydání dítěte ztroskotaly.