Publicistika – Komentáře
Vlastimil Marek: Infozávislost
Tvrdím již mnoho let, že my lidé jsme tvorové nehotoví, v tomto smyslu nepřipravení na takové jevy a způsoby vnímání, jako je třeba symfonická hudba, film a televize, nebo atomová energie. Dnes, jak tak koukám kolem sebe a jak prožívám svá vlastní zklamání, nemohu nepřipojit ještě jednu závislost: závislost na informacích.
Vlastimil Marek: Podřezáváme si větev
Pokud sledujete úterní odpolední ekologické pořady na ČT 2, pak se vám určitě, tak jako mně, líbí kreslená úvodní znělka pořadu Na větvi, která ve zkratce, ale přesně a výstižně, jako ostatně každý dobrý kreslený vtip, vyjadřuje naši situaci. Člověk s motorovou pilou řeže větev, na které, spolu s udiveně přihlížejícími zvířaty, sám stojí. Na reality show se nedívám, ale při občasném přepínání kanálů na mne vyjukne nějaká ta upoutávka na ně.
Vladimír Kulíček: Vezměte rozum do hrsti a pohlaďte ho po srsti!
K názvu ankety by mohl odborník napsat knihu o několika dílech. V moci laika formou anketní odpovědi je možno pouze poskytnout omezený náhled z pozice vlastního názoru. Zůstaňme tedy u toho. Tisku se odedávna říkalo sedmá velmoc. Dnes toto označení platí pro média jako celek. Úloha médií je těžkým břemenem s velkou odpovědností a dopadem v celé veřejnosti.
Jaroslava Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (9)
Přes 70 let nás dělí od napsání Čapkova textu. Leccos se opakuje, leccos má stále svůj nesplácený dluh - dnes bychom tomu řekli „česky jadrně“, že nám schází „self-promotion“, tedy nejen umění a snaha poukazovat na naše reálné přednosti (na rozdíl od reklam, kde o realitu až tak moc nejde, podobně jako v případě propagandy), ale také schází vůle k takovým krokům.
Miroslav Sígl: O ilustrátorovi mé sbírky veršů
O mé sbírce velmi pochvalně napsal 28. července 2011 Jan Řehounek, rovněž dlouholetý spolupracovník Pozitivních novin, avšak nelze opominout jemné a citlivé kresby, které tuto sbírku doprovázejí, z nichž jedna je už přímo na titulu. Jejich autorem je akademický malíř Věroslav Bergr (*1928). Tohoto našeho nesmírně skromného a tichého umělce si v poslední době více všimli v zahraničí, když mu za jeho celoživotního díla nezávisle na sobě přišla v letošním roce ocenění z Francie a z Itálie.
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (6)
Mimochodem řečeno, poznal jsem dost významných spisovatelů z těch šťastnějších zemí, jež jsou nám dávány za příklad. Řeknu vám, že jsem nepozoroval, že by nějak hltavě žili; mají na to příliš mnoho práce. Většinou jsou to samotáři... jako ti naši; a jsou uvrtáni ponejvíce k psacímu stolu jako ten průměrný český autor.
Milan Dubský: Dopuštění kohosi a čehosi
Celebrity netvoří dějiny, ačkoliv si to dost velká část této nehomogenní skupiny myslí. Aniž bych podceňoval úlohu osobnosti v dějinách, dějiny pouze osobnosti netvoří. Dokonce ani jejich větší část Dějiny tvoří občané, lidé, kteří žili a žijí, my současníci. Jsme schopni říci jací jsme, o co nám jde, o co usilujeme, kam kráčíme, co chceme vykonat?
Lukáš Berný: KONEC SEMAFORU?! Petice na záchranu divadel
Asi většina lidí slyšela v posledních týdnech něco o tom, jak se řeší přidělování dotací na kulturu v Praze. Situace je mnohem závažnější než vypadá, díky reformě, kterou prosadili lidé jako Milan Richter a Ondřej Pecha, bude divadlo Semafor (a nejen to) pravděpodobně muset z finančních důvodů ukončit svou činnost
Milan Dubský: O čem krize
Naše dobromyslné, zkušené a chytré prababičky říkávaly, že čeho je moc, toho je příliš a nepovede to k ničemu dobrému. Společnost vyprodukovala právě všeho moc. Nejen aut, praček, spotřebičů, z nichž mnohé místo aby nám usnadňovaly práci, nám překážejí v domácnostech, spotřebovávají elektřinu.
Vlastimil Marek: Kdo nás s naší povahou stvořil
První vteřiny a minuty života totiž každého člověka zásadně programují na celý život také tím, s jakou základní emocí začíná fungovat mozek novorozence. Pokud je čerstvě a přirozeně, ideálně porozený človíček na bříšku maminky, v šeru a teple, v bezpečí, instinktivně se umí doplazit k prsu a zdroji potravy – a je mu fajn. Je v bezpečí a obklopen péčí.
Dagmar Slivinská: Má strach opravdu tak velké oči?
Dnes ráno, jsem si otevřela počítač, mrkla na Facebook a vidím, že se mi tam hlásí nějaký chlap a chce si povídat. Bylo asi pět hodin a mně se ještě nechtělo vstát a jít si udělat snídani, když tu vidím jak píše: "Dobré ráno Dášenko, jaké máte dnes kalhotky"? Odpověděla jsem bezmyšlenkovitě že žádné, protože jsem byla ještě v posteli. Ale on pokračoval. " To jste tedy naostro?"
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (4)
Karel Čapek: Kam jde Československo? Této otázce lze rozumět dvojím způsobem: buď do jaké budoucnosti jde náš stát s námi všemi, nebo za čím jde a jaký cíl klade sobě i nám všem. Na tu první otázku nemohu odpovídat, nejsa prorokem z povolání; ale odpověď na otázku, za čím jdeme, zahrnuje do jisté míry také odpověď na otázku, co s námi bude.
Adela Muchová: Skutečně nevěřící?
Jsme prý Češi národ bezbožný, praví statistiky. Ale mně se to nějak nezdá. Během posledních týdnů jsem se setkala s tolika náboženskými (přesněji křesťanskými) projevy, až se mi hlava zatočila. A to jsem jen brázdila ulice hlavního, údajně tak nevěřícího, města. Koneckonců, posuďte sami.
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (3)
Nové, skutečně nové ve světě je jen to, v čem pokračuje dál ten starý a neustálý vývoj; co se staví proti němu, není nové; je to jen anachronismus, úchylka a dočasné zvrhnutí. Nevíme ještě, bude-li to vůbec k něčemu dobré; ale pokud se opravdu ptáme, kam směřuje vývoj, najdeme v tom, co se dnes nejvíce snaží vtisknout svět a dějinám svou značku, horečnou aktuálnost něčeho, co je předem odsouzeno být jenom episodou, kterou dřív nebo později vezme čert.