Publicistika – O slavných lidech
Miroslav Sígl: Co všechno prožil po svém úrazu
Luboš Horký (1950) začal nejdříve psát a tisknout pro děti pohádky, vydal například bohatě vybavenou barevně obrázkovou knihu Marbulínek (kdo si na tuto dětskou postavičku z dob našeho dětství ještě vzpomene?) a některé další. Beru jednu jeho knížku za druhou: Mé vzpomínky na Kladruby a okolí, Malá procházka Vlašimskem, Ještěd a Mimoň (v malé procházce zachycené objektivem fotoaparátu), Lázně Kundratice a jejich okolí, Slapy a jejich okolí, Třebutičky zachycené slovem i obrazem (jde o malou vesničku či vlastně část obce Polepy na Litoměřicku).
Josef Krám: Do rodného domku Václava Hanky v Hořiněvsi v roce jeho dvou kulatých výročí
Letos uplynulo 220 let od narození (10. června 1791, Hořiněves) a 150 let od úmrtí (12. ledna 1861 Praha) tamního rodáka Václava Hanky, významného vlastence, filologa, básníka, prvního bibliotekáře Musea království Českého a pro většinu lidí falzifikátora dvou rukopisů – Královédvorského a Zelenohorského. Jeho obnovený rodný dům je příkladem roubené lidové stavby asi z roku 1720, která má zajímavé řešení s kolmým patrovým přístavkem na čtyřech pilířích, příčně položenou chodbou, po stranách se dvěma světnicemi a bývalým krámkem pod vysutým patrem.
Vladimír Vondráček: Ibiza (1)
Dovoluji si tímto předložit váženému čtenářstvu dvoudílný cestopis o naší letošní dovolené na Ibize. Nejprve tedy něco málo o přírodě či historických památkách tohoto malého, ale krásného středomořského ostrova. Ibiza patří ke španělskému souostroví Baleáry, její rozloha je jen nepatrně větší než katastrální území Prahy a je od nás vzdálená vzdušnou cestou asi 1 700 km.
Pavel Victorin: Clark Gable (2)
1. února 1922 – v den dovršení plnoletosti, si Clark vyzvedl v bance města Meadwill v Pensylvánii tři sta dolarů plus úroky od dědečka Hershelmana. Byl už dospělý a nebyl hloupý, ale jeho intelektuální vývoj jako by se zastavil v době, kdy opustil druhý ročník střední školy. Postrádal prozíravost a samostatnost. Potřeboval být povzbuzovaný a někým vedený. Po vyzvednutí dědictví se připojil ke kočovné herecké společnosti z Akronu, která hrála každý večer v jiném městě hry a hudební komedie.
Blanka Kubešová: Otevřený dopis TV NOVA o Ivetě Kollertové
Já vím, že pacientka je člověkem vyrovnaným se svým osudem, je zvyklá čekat na to, jak moc a zda vůbec úřady zareagují, a když ne, musí se to prostě vydržet. V pořadu řekla, že je šťastná a já jí věřím, že se skutečně dokáže radovat z kapky deště, z kůry stromů, z oblak za svým oknem... Svoji práci odvedla. Vyslala podobně postiženým zprávu, jak na tu mršku rakovinu jít, jak lze i takto zákeřnou nemoc překonat či ovládnout tak, aby neovládala ona vás. Ale bylo tohle dost a dokáží to všichni? Nebylo úkolem pořadu se zajímat o víc?
Pavel Victorin: Clark Gable (1)
„Král Hollywoodu“ Clark Gable (1901–1960) nastavil úroveň, podle které se posuzují další filmoví herci. Za osmdesát let od uvedení jeho prvního celovečerního filmu ještě nebyl na stříbrném plátně žádným následovníkem v popularitě překonán. Clark Gable se narodil 1. února 1901 v hornickém městě Cadizu ve státě Ohio doma, jak bývalo obvyklé. Gableovi bydleli v nájemním bytě v prvním patře dřevěného dvojdomku. Jeho otec William byl prospektor – hledač ropy na „vlastní pěst“.
Karel Lojka: Vzpomínka na malířku Ludmilu Jiřincovou
V letošním roce by dnes, 9. května, oslavila sté narozeniny známá malířka Ludmila Jiřincová, nazývaná výtvarnými kritiky též „první dámou české grafiky“. První setkání malé Ludmily se světem výtvarného umění se uskutečnilo při návštěvách v malířském ateliéru jejího prastrýce Ferdinanda Engelmüllera na Loretánském náměstí, odkud byl přímo panoramatický výhled na Prahu (po jeho smrti ateliér vlastnil malíř Jan Slavíček). Kreslení a malování se stalo Lídiným osudem. Začala studovat u Rudolfa Vejrycha (příbuzného Maxe Švabinského) a pokračovala na pražské výtvarné akademii u profesorů T. J. Šimona a Otakara Nejedlého.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (18) Barbara Polomská
Věřte–nevěřte, ale s populární polskou herečkou Barbarou Polomskou si dopisuji od svých jedenácti let! Adresu jsem na ní vyloudil na karlovarském filmovém festivalu v roce 1956 a v roce 1965 jsem za ní přijel do Lodže jako novopečený novinář, abych s ní napsal první interview. V roce 1992 už jsem pak mohl paní Barbaru pozvat do svého televizního pořadu Kavárnička dříve narozených a přichystat jí tam překvapení – setkání s hercem, se kterým hrála hlavní roli v česko–polské veselohře Co řekne žena. Tím hercem byl Josef Bek, který od první chvíle paní Barbaru-Bášenku rozesmával svými vzpomínkami na natáčení.
Pavel Victorin: Pokání a Nanebevzetí Johna Lennona
Uprostřed roku 1973 se John a Yoko Lennonovi nastěhovali do devítipokojového bytu č. 72 v sedmém patře Paláce Dakota Building na dolní západní straně newyorského Manhattanu. V této exkluzivní, byť na první pohled zchátralé budově, bydleli pouze vážení nájemníci. Byl mezi nimi třeba slavný Leonard Bernstein a v r. 1967 zde Roman Polanski natočil kultovní film „Rosemary má děťátko“.
Stanislav Rudolf: Jeden akr na Měsíci
Před několika dny jsem slavil narozeniny. A při nich si mimoděk vzpomněl na povzdechnutí komika Josefa Fouska, který si v jedné své úvaze moudře povzdechl: „Rád bych věděl, kterej blbec vynalezl kalendář!“ Pochopitelně, že právě kalendář nám neúprosně, někdy až nelidsky, připomíná, jak nám ten čas běží. Pro mne je proto drobnou útěchou zjištění, že děti stárnou, narozdíl od nás, rychleji.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: O džezu a Amstrongovi
Všechno je relativní. Je jisté, že například vodomil těžko najde něco, co by nahradilo válení se v mořských vlnách, když jsou akorát té velikosti, že taktak v nich nejde o kejhák. Na to už musí být člověk na vodu, jak se říká, kanón. Bývaly ovšem doby, kdy člověk byl tak šíleně mladej, že víc, než mu dá dneska polorozbouřený moře, mu dal příbramský Nový rybník.
Dobromila Lebrová: Hermann Hesse, německo-švýcarský spisovatel, malíř, nositel Nobelovy ceny za literaturu – 50. výročí úmrtí – výročí UNESCO
Spisovatel Hermann Hesse se ve svém díle zabýval propojením ducha a přírody s hledáním člověka, jeho vlastního Já. Jeho hledání je často duchovním vhledem do samého sebe. Hledal vnitřní svět mimo omezení peněz, čísel a času. Ve většině jeho prací se vyskytují dvě hlavní postavy, které představují pudovou a duchovní stránku; někdy se skutečnost prolíná se snovou vizí, či naopak je život čímsi jakou hrou, v níž postavy mohou, ale také třeba je jim zabráněno, hru nějak ovlivňovat.
Dobromila Lebrová: Jane Austenová – anglická spisovatelka romantických příběhů, 195. výročí úmrtí
Jane Austen od počátku ovlivňovala mínění lidí svými vtipnými postřehy z vyšší třídy anglické společnosti přelomu osmnáctého a devatenáctého století. V době vydání svých knížek patřila k autorům, vyhledávaných opravdu i nejvyšší anglickou společností – dcera budoucího anglického krále Jiřího IV., princezna Charlotta Augusta (1796–1817) – patřila ke ctitelkám jejího díla. Ve Velké Británii samé bylo několik vln zájmu o její dílo. Velcí angličtí spisovatelé ji obdivovali. Zájem ale neutichl dodneška – její romány byly zfilmovány už i v 21. století.
Dobromila Lebrová: Josef Václav Sládek, básník a překladatel – 100. výročí úmrtí
Básník Josef Václav Sládek byl jednou z hlavních českých literárních osobností druhé poloviny devatenáctého století a začátku století dvacátého. V dnešní době možná některé jeho verše zní přepjatě a pateticky, ale vím od obou svých babiček, které se v době Sládkova života dožily dospělosti, že byl jako básník a velký vlastenec velmi ctěn. Byl ve svém patosu opravdový; on to skutečně tak cítil – a v té době nebyl sám. Slova, která užíval, měla tehdy v sobě pravdu, nebyly to pouhé fráze, i když se mluvilo o vlasti, o vlastenectví…