Publicistika – Zbývá dodat...

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (16)

Kdo ve svém dětství či mládí změnil bydliště a školu, ten dobře ví, co to s chudákem puberťákem udělá. Jisté nepříjemnosti čekaly i mne, protože jsem z jičínského Lepařova gymnázia přešel nejprve na dva roky do vrchlabské Měšťanské školy, z níž se pak stala Základní devítiletá škola Dukelských bojovníků. Další tři roky jsem prožil na střední škole, která přijala „hrdý“ název Gymnázium Klementa Gottwalda!

Miroslav Sígl: Nezapomínejme blahopřát skromným seniorům

Je vždy dobré, jestliže přátelé, známí anebo jen čtenáři si vzpomenou na ty, kteří se již v ústraní dožívají vysokého věku, a přitom v době své produktivity vydali četná svědectví o našem životě a společnosti. K takovým patří Karel Štoll, který se narodil uprostřed první světové války – 5. května 1916.

Vladimír Kulíček: Ufouni útočí

Jak je dávno známo, obor tzv. malých literárních žánrů má mnoho společného s vařením polévky. Obojí totiž může být připraveno z dobrých surovin, ale nedáme-li tomu příslušnou chuť a vůni, je to špatně poživatelné. Proto se také oba uvedené články velmi liší od věcných přednášek a písemných prací našich předních vědců, jež jsou někdy podávány poněkud suše.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (76)

A tak jsem se já, bláhovec, ve svých sedmapadesáti letech zapojil do předvolební kampaně a několik příspěvků mi tentokrát noviny dokonce otiskly. Zde je výňatek z Lidových novin ze dne 19.3.1992: 1. března 1992 bylo u nás založeno nové politické hnutí Demokrati 92 a už z prvních ohlasů je cítit, že tato strana tak trochu naháněla strach už ve své prenatální podobě. Nové hnutí by totiž mělo vyplnit mezeru mezi OH a ODA, chtělo by navázat na myšlenky původního Občanského Fóra a počítá s přízní těch, kteří na podzim podpořili zákonodárné návrhy prezidenta Havla.

Jitka Dolejšová: Paměti Čestmíra Staška

...Měli jsme s Mosteckým dětským sborem koncert v biografu v Duchcově. Během přednesu Smetanovy „Mé hvězdy“ zhasla světla. Okamžik probíhalo provedení skladby potmě bez mého přičinění. Ale to jen do okamžiku, než jsem si vzpomněl, že mám v kapse malinkou baterku (vozil jsem ji s sebou vždy, když jsme se vraceli se sborem ze zájezdů až za tmy). Uchopil jsem ji, rozsvítil a dirigoval úspěšně dál. Iluminaci přivítalo publikum potleskem ještě během „Mé hvězdy“, a to s mohutností, jakou jsem nezažil dlouho potom…“

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (8)

Z kulturních akcí za války mi utkvěla v paměti četná „bytová“ loutková představení, která „produkovali“ rodiče hned dvou mých spolužáků. Někdy jsme si mohli i sami zahrát a vlastně i doma jsem měl malé loutkové divadélko s několika loutkami. A pak samozřejmě představení jičínských ochotníků s nezapomenutelným Kašpárkem.

Milan Lasica: Navrhujem sťažovanie sobášov

Počul som, že ktosi v parlamente chcel presadiť zákon, alebo nariadenie, alebo čojaviemčo o uľahčovaní rozvodov. Asi v rámci absolútnej liberalizácie, ktovie. Aby účastníci skrachovaného manželstva sa hádam ani nemuseli unúvať na súdne pojednávanie. Aby stačilo, keď si doma jedného dňa povedia že dosť a tým by bolo manželstvo anulované.

Václav R. Židek: Živé dárky

Dárečky, které jsme našli pod stromečkem, ještě voní novotou. Možná jsou ale mezi nimi některé, které nejen nijak zvlášť nevoní, ale některým z obdarovaných i dárců dokonce nevoní vůbec. A vůbec ne proto, že takový živý dáreček jako pes nebo kočka, případně živáček rodu cizokrajnějšího, má své osobité „aroma“.

Petra Haasová: Někomu to prostě nejde

Ačkoliv se nás náš velitel snažil přesvědčit o tom, že máme mít nohy u sebe, pokrčit kolena a pružit, většina z nás si vysvětlila jeho instruktáž po svém a ve chvilce zdolávala svah skupina hulákajících nešťastníků s hůlkami nad hlavou a nedoporučovaným stylem „pluh“.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (49)

S „vrcholovým“ sportem, samozřejmě naprosto amatérským, jsem skončil asi v šestadvaceti letech, tedy poměrně brzy, a pak jsem se oženil. Nestěžuji si, každé životní období má své kouzlo, že? Naštěstí jsem přece jen stále mohl prohánět své pomalu ale jistě tloustnoucí tělo zejména na ústavním hřišti u Vltavy v Komořanech. Tam se také hrála zejména odbíjená, ale i nohejbal a tenis. Jednou za rok jsme pak vyzývali na fotbalový souboj kolegy z letiště nebo vojenské meteorology.

Josef Krám: Josef Škvorecký

A kdo si připomene, že výrazná osobnost Pražského jara a signatář Charty 77 absolvent stejného rychnovského gymnázia v roce 1941 Jiří Lederer (1922 Kvasiny – 1983 Birnbach, Německo) byl jako redaktor v roce 1958 okamžitě propuštěn z Večerní Prahy, když si dovolil otevřeně vyjádřit svůj názor na tento román Josefa Škvoreckého?

Plná náruč předsevzetí

Nebudu číst při jídle, řekl jsem si. No... pokud obědváme ve dvou, nečtu. Nehodí se to. Když ale sedím u stolu sám, nevidím ve čtení novin problém. Považuji to naopak jako racionální využití času, kdy při konzumaci potravin konzumuji zároveň potravu duševní. Stejně mám po jídle opět cosi na práci a na noviny se nedostane... takže tohle předsevzetí vypustím...

Otužilci v prosincové Vltavě a Richard Halliburton

Dějištěm je Vltava v prosinci minulého roku. Aktéry na jedné straně otužilci každoroční vánoční plavecké soutěže ve vodě teplé šest stupňů Celsia, na straně druhé v suchu na nábřeží teple zabalení Pražané. A nebyla by to ani dnešní doba, kdyby z hloučků zvědavců nepadlo i osudné – Co za to mají? Co za to dostanou? Za tohle ale musí být prachů!

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (47)

Milí trpěliví čtenáři, teď bych si dovolil pomalu přejít od střípků kolaboračních ke střípkům z oslav osobních. Bylo ji pár desítek, ale nebojte se, připomenu jich jen pár. Zažil jsem pět a půl ředitele (pět regulérních a jednoho zastupujícího) a má drzost někdy dosahovala takových výšin, že jsem své zdravice prozpěvoval i některým z nich, což tedy vlastně byla také ještě jakási kolaborace a podlézání tak napůl!