Pavel Vrána: Putování v dešti, aneb Psím počasím do Santiaga (4) Den třetí
Ten třetí den se během dopoledne přece jenom ještě rozzářil sluncem a mé, ranním deštěm navlhlé svršky, teplým vánkem rychle usušil. Kráčel jsem sám, kochal se krásou krajiny a městeček, kterými jsem procházel, a hned dvakrát toho dne jsem si v praxi ověřil, že na té cestě se snad ani nedá zabloudit. Jak jsem tak na všechno vykuleně hleděl, přestal jsem si hlídat směrovky a dvakrát se mi na křižovatkách podařilo ze správné cesty sejít.
Ivo Fencl: Mrazík
Hádejte, odkud je následující dialog. Anebo raději ne. Tu otázku by totiž zodpověděl skoro každý z nás, i kdyby nebylo titulku zde nad ní. A dialog? „Má milá, odkud jsi zabloudila?" „Z domova." „Z domova?" podiví se Mrazík... „Už je ti teplo, děvče?" „Teplo, dědečku Mrazíčku," třese se Nastěnce zimou hlas. „Dobrá." Nastěnka: „Opravdu teplo!" Ale Mrazíkovi to nedá. Obíhá veliký strom, aby ji uviděl i z druhé strany: „Teď už je ti teplo, děvče?" „Teplo, Mrazíčku, teplo dědečku." Zima ji však roztřásá čím dál tím víc...
Vladimír Leksa: Roman Dragoun – Piano
Pieseň sa začína potichu ako para stúpajúca z džungle. Pomaly letí hore, oprie sa do nej južný vietor a tlačí ju nad mesto. Pocíti jeho príťažlivosť, plné kvapky sa vracajú a klopú na dáždniky a štíty vysvietených reklám: Palbou neonů na křižovatkách z chrómu, prodírá se muž, jeden z tisíce... Tá pieseň sa volá Muž, který se podobá odvrácené straně měsíce a nachádza sa na albume brnianskej kapely Progres 2 Třetí kniha džunglí. Zložil ju Roman Dragoun, spevák a hráč na klávesové nástroje, ktorý do Progres 2 prišiel pred nahrávaním albumu, aby hneď po jeho vydaní odišiel do skupiny Futurum.
PhDr. Josef Krám: V Lázních Bělohradě uctili památku obětí heydrichiády
Stalo se tak 17. června dopoledne před domem rodiny Vojtíškovy při pietním aktu, jímž si Bělohradští připomněli památku sedmi obětí heydrichiády – Vojtíškových a Jaroslava Trojánka, zatčených před 70 lety v době tvrdého útlaku našeho národa. Osudného rána 17. června 1942 zastavili u rodinného domku Vojtíškových gestapáci a zatkli tiskaře Jana Vojtíška, jeho ženu Boženu i dceru Boženku. Pro syna, který byl ženatý a měl půlroční dcerku Janičku, dojeli do jeho bytu na konci Bělohradu u Bažantnice.
Libuše Novotná: Když se stromy radují
Náměstí před Kostelem sv. Tomáše Becketa v Nové Cerekvi u Pelhřimova ožilo uměním. Městys Nová Cerekev má jedinečnou příležitost na svém veřejném prostranství představit zajímavou výstavu pražské výtvarné skupiny NOCE "Když se stromy radují". City art se ve své nečekané formě takto dostalo i na Vysočinu a zpříjemní letní prázdniny nejenom dětem, ale i návštěvníkům na trase Greenways – cesty tvořivosti, cesty radosti, v rámci 10. ročníku Festivalu řemesel, občanského sdružení Na dobrých cestách.
Olga Szymanská: Pernštejnové a jejich doba
Loňský výstavní projekt o rodu Rožmberků a jejich vlivu na historický a kulturní vývoj českých zemí nazval Národní památkový ústav „Rokem růže“. Letošní „Rok zubra“ věnoval výstavě, nazvané Pernštejnové a jejich doba. Svědčí o značné odvaze, vysoké vzdělanosti a kulturnosti nositelů erbu se zubří hlavou. Před vchodem dřevěná plastika znázorňuje prvního z předků, přemáhajícího zubra. Vítá nás jeden z Perštejnů v plné zbroji. Filmový dokument ozřejmuje vznik a vývoj historicky staršího rodu, nežli byli Rožmberkové.
Dobromila Lebrová: Josef Václav Sládek, básník a překladatel – 100. výročí úmrtí
Básník Josef Václav Sládek byl jednou z hlavních českých literárních osobností druhé poloviny devatenáctého století a začátku století dvacátého. V dnešní době možná některé jeho verše zní přepjatě a pateticky, ale vím od obou svých babiček, které se v době Sládkova života dožily dospělosti, že byl jako básník a velký vlastenec velmi ctěn. Byl ve svém patosu opravdový; on to skutečně tak cítil – a v té době nebyl sám. Slova, která užíval, měla tehdy v sobě pravdu, nebyly to pouhé fráze, i když se mluvilo o vlasti, o vlastenectví…
Jitka Dolejšová: Výběr z novinových inzerátů
Daruji čerstvě natočenou vodu. Každý dostane hadr zdarma. :-) PS: Pospíchá, začíná prosakovat k sousedům. :-))) Daruji zachovalé, plně funkční koště. Je skladné, výkonné, nebourané, 5rychlostní, ABS, 2x airbag vpředu, 1x airbag vzadu, stereo, klimatizace, bluetooth. Nalétáno jen 10.000km. Zn.: Jde s ním i zametat. Nabízím k zapůjčení raketoplán včetně nosné rakety, pouze pro bohulibé účely. Palivo na cestu tam zdarma!!!
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (48) Adina Mandlová
Je toho stále ještě mnoho, co není známo o Adině Mandlové. Víte například, že Jarmila Anna Františka Marie Mandlová – známá jako Adina a pak také pod jménem Titina, které jí dal Hugo Haas – měla ještě řadu jiných přezdívek? Například Dáďa, Greta, Ada nebo Saša. Provozovala spoustu sportů: Tenis, cyklistiku, plavání, jízdu na koni – a dobový tisk na ni ještě prozrazoval sporty další: „Lyžuje, velmi ráda řídí auto, zejména svůj černý kabriolet Praga Lady, a střílí, přesněji řečeno holduje lověně. Střílí dobře a těší se již, jak vyzkouší svou novou brokovnici, Fauknerovu dvacítku, kterou dostala k vánocům.“
Ivan Turnovec: Pozvánka na výstavu ozdobných kamenů z Českého ráje
V muzeu v Lomnici n. Popelkou bývají každé léto pořádány ve spolupráci s místními sběrateli a brusiči kamenů zajímavé výstavy pro veřejnost. Hlavně jsou vystavovány acháty, jaspisy, karneoly a nejrůznější araukarie z okolí, které jsou jejich chloubou. Letošní, v pořadí již šestnáctý ročník výstavy s tradičním názvem: Drahé kameny a minerály bude mít vernisáž 15. 7. a potrvá do 2. 9. Návštěvníkům bude zpřístupněna hlavně sbírková kolekce Mgr. Jiřího Slámy, doplněná ukázkami ze sběrů dalších lomnických kamenářů. Výstava doplňuje stálou expozici muzea, která je zde od roku 1994, jejím základem je sbírka místního profesora Rendy, pocházející z devatenáctého století.
Michal Čagánek: Malá (4)
Vánoce přišly brzy. Velmi časně napadl sníh a neroztál. To není jenom tak, ne ve městě jako je Praha. Tolik rozmrzelých lidí svět nepamatuje, přitom se nestalo nic víc, než že ulice pokryl bílý koberec. Jak slavnostní pocit vstupovat do míst, kterých se nedotkla lidská noha. Začít znovu, zevnitř, hezky zvolna. Lidé ale nechtějí doopravdy žít, zvykli si, že někdo žije za ně.