Ing. Emil Burák, PhD: POZITIVNÍ MYŠLENÍ II. – Ráj a peklo

Rubrika: Publicistika – Postřehy

             

Seriál na pokračování: POZITIVNÍ MYŠLENÍ

  I. – Obrovské rezervy                                
  II. – Ráj a peklo                                          
       III. – Slovenská cesta a 7 principů                     
           IV. – Životní mise, čajovny a tajemství                  
            V. – Denní masírování hlavy (Autosugesce)         
 


AUTOR:
Ing. Emil Burák PhD.

* 17.05.1963 Stropkov
náměstek generální ředitelky DRSR pro kontrolu daní a daňovou exekuci, manažer


VZDĚLÁNÍ:
Vystudoval Ekonomickou fakultu Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici (1991). Od roku 1994 – 1999 absolvoval postgraduální (externí) doktorandské studium se specializací na Management financí v odboru Ekonomiky a řízení podniků, v rámci systému celoživotního vzdělávání různé manažerské kurzy i projekty v letech 2003-2006 v SR i v zahraničí.

PRAXE:
Dosud má za sebou více než 20-letou pracovní kariéru, z toho nejvíce pracoval v sektoru služeb, financí a řízení. Z toho 10 let jako topmanažer v privátním sektoru (banky) v Bratislavě a státním sektoru (daně) v Banské Bystrici. Pracoval v různých funkcích – jako obchodník (Restauracie D.Kubín 1985-1990), kontrolor (Daňový úřad D.Kubín 1990-1997), jako bankovní a finanční manažer v letech 1997-2002 v Bratislavě (např. ředitel controllingu, viceprezident banky, generální ředitel sekce banky, branch manager pro retail), ekonomický ředitel televize, od 2/2003 jako náměstek generálního ředitele Daňové správy SR pro kontrolu a exekuci. Tři roky (2003-2005 Fakulta financí) učil externě na Univerzitě Mateja Bela v B. Bystrici.

Z TOHO V DAŇOVÉ OBLASTI:
Dosud v daňové oblasti odpracoval 12 let (7 let ako kontrolor - daňový audítor, 4 roky jako náměstek GŘ pro daňovou kontrolu a daňovou exekuci, rok na Daňové škole v oblasti vzdělávání jako metodik vzdělávacích projektů).

V současnosti (od 9/2006 doteď) pracuje v oblasti vzdělávání /Daňová škola DRSR v B Bystrici/, je členem mezinárodní expertní skupiny EÚ – v rámci projektu FISCALIS pro oblast vzdělávání. Současně jako autor, nezávislý ekonomický publicista – píše do několika časopisů především k problematice daní, financí, managemetu a řízení výkonů.
Je ženatý a má jedno dítě.

TVORBA:
Celkově dosud napsal 6 knih a více než 700 odborných článků orientovaných na ekonomiku, řízení, daně, podnikání a sebeřízení.
KNIHY:
Daně na hraně (2000, Sepi Žilina)
Daňová optimalizace (2002, EPOS Bratislava)
Automanagement podnikatele (2003, EPOS)
Daňové plánování a daňové výdaje (2004, EPOS)
Pohodou k prosperitě – Wellness a Carpe Diem (2005, TESFO Ružomberok)
Pohodou k prosperitě II. – Slovenský profesoring štěstí (2006, TESFO)
ČLÁNKY:
Přes 700, v roce 2007 aktuální příspěvky – např. v Eurobiznise, Hospodářských novinách, Management, mzdy a finance, Profitu, Veřejné správě, Produktivitě a inovacích, atd.

PROJEKTY:
Zvýšení efektivnosti daňové kontroly Daňové správy SR z 20% v roku 2003, na 60% v roku 2004-2005 (především přes Vytvoření systému měření výkonů pro jednotlivce i kolektivy).
Vybrané knihy a články jsou využívaným podkladem pro SAV - Jazykovědný ústav v rámci projektu tzv. Národního korpusu.

Profil převzat ze serveru OSOBNOSTI.SK


POZITIVNÍ MYŠLENÍ II. – Ráj a peklo

Hlavním paradoxem doby je, že moderní život dneška má ve srovnání s někdejším způsobem života v minulosti mnohem méně společných hodnot, ale tím více životních paradoxů. Od schopnosti správně jim porozumět, a od toho - být nejen v obraze, ale zejména mít nadhled - závisí také spokojenost člověka se svým vlastním životem.


Paradoxy naší doby v SR:

Máme větší domy a menší rodiny.
Více vymožeností, ale méně času.
Máme více titulů, ale méně zdravého rozumu, více vědomostí, ale méně soudnosti.
Máme více odborníků, ale také více problémů.
Více zdravotnictví, ale méně péče.
Utrácíme příliš bezstarostně.
Smějeme se nedostatečně.
Jezdíme příliš rychle.
Příliš rychle se rozzlobíme.
Příliš pozdě se udobřujeme.
Čteme příliš málo.
Televizi sledujeme nadměrně.
A modlíme se příliš zřídka.
Znásobili jsme naše majetky, ale zredukovali naše hodnoty.
Mluvíme příliš moc, milujeme příliš málo a lžeme příliš často.
Učíme se, jak vydělávat na živobytí, ale ne tomu, jak žít.
Přidali jsme roky životu, ale ne život rokům.
Máme vyšší budovy, ale nižší charaktery.
Širší dálnice, ale užší obzory.
Utrácíme víc, ale máme méně.
Kupujeme víc, těšíme se z toho méně.
Cestujeme na Měsíc a zpět, ale máme problém přejít ulici a navštívit sousedy.
Dobýváme vnější vesmír, ale ne ten vnitřní.
Rozbili jsme atom, nikoliv naše předsudky.
Píšeme více, učíme se méně, plánujeme více, dokončujeme méně.
Naučili jsme se spěchat, ale ne čekat, máme vyšší platy, ale nižší morálku.
Vytvořili jsme víc počítačů pro víc informací a abychom mohli vytvořit víc kopií, ale máme méně komunikace.
Máme vyšší kvantitu, ale nižší kvalitu.
Tohle je doba rychlého stravování a pomalého trávení, vysokých mužů a nízkých charakterů.
Více volného času a méně zábavy... více druhů jídla... ale méně výživy.
Dva platy... ale více rozvodů.
Krásnější domy... ale neúplné rodiny.

Ráj a peklo v našich hlavách

Čím je člověk zkušenější a zralejší, tím častěji se zamýšlí nad smyslem života, podstatou bytí a svého místa v rodině, v práci, v životě. Čím je člověk vzdělanější, tím více náročných a nezodpovězených otázek dusí v sobě. I když teoretické rady nepotřebuje (neboť mudrcové světa vyřešili snad už všechny dostupné a známé problémy anebo aspoň naznačili východiska, směr a cestu řešení), prakticky (pocitově, to – co by člověku nejvíce vyhovovalo a nejlépe ho uspokojilo) tento problém řešit neumí.

Ráj a peklo nosíme všichni především ve svých hlavách – v ochotě změnit anebo nezměnit mentální postoj a úhel pohledu. Někdy ovšem nejsme ochotni si to vnitřně, a už vůbec ne navenek, připustit a přiznat.



Humoristické očko

Toto téma neobešli ani humoristi; nejveselejší a nejpestřeji zabarvený se mi zdá následující příspěvek jednoho domácího vtipologa:

„Americký plat, slovenská žena, anglický dům a čínské jídlo – to je RÁJ.
Čínský dům, anglické jídlo, americká žena a slovenský plat – to je PEKLO.“J

Pokud bychom chtěli spojit dvě protichůdná vyjádření dobra a zla (ráj a peklo) s pozitivním myšlením, mnozí by možná řekli, že je to jen klišé či póza, protože pozitivní myšlení nelze do hlavy nainjektovat trvale.

Tak dokonalou injekční stříkačku a v ní obsaženou vakcínu prý ještě nikdo nevymyslel. S tím se musí souhlasit. Ale na život lze vždycky nahlížet jako na obal i na obsah. Mnozí lidé míří po maturitě studovat na vysokou školu, aby zvýšili svou kvalifikaci, znalosti i poznání (fundamentální přístup preferující obsah). Ti se neučí jen kvůli zkouškám, ale proto, že touží mít znalosti také pro život. Mnozí tam jdou naopak jenom proto, že si to přejí jejich rodiče (byť jim samotným je to jedno), anebo s cílem „koupit si vysokoškolský diplom“ jako všeobecně uznaný „patent na rozum“ (formálně-formalistický přístup). Takoví se učí jen kvůli zkouškám, anebo se neučí vůbec a hledají jiné přístupy a cestičky, jako si zkoušky koupit.

Nikdo není dokonalý

Co člověk, to jiný názor na život a vnímání her osudu, ať už jsou z kategorie ráje anebo pekla. Biblické předsudky z hlediska odkazu věčné knihy knih učinily své také v projektování tzv. smrtelných hříchů.

Někdy by možná bylo vhodné porovnat eticky hodnotný život nevěřícího s jeho neuznáváním smrtelných hříchů v konfrontaci s náboženským životem věřícího s jeho poznáním, ale neustálým porušováním smrtelných hříchů podle učení náboženského světa.

Pokaždé, když jsem doposud vyslechl pohádkově-naivistické příběhy o dokonalých sousedech, kteří už všechno mají (materiálně i duchovně) a žijí si jak holoubci, najednou se nečekaně vynořila nějaká příhoda anebo důkaz či skutečnost, která dementovala něčí naivistickou představu a potvrdila, že i to jsou normální lidé z masa a kostí, kteří mají stejné chyby jako jiní a prožívají si denně své peklo i ráj. Normální lidé totiž žijí v reálném světě a vědí, že život rozdává štěstí střídmě, ale neštěstí a nepřízeň osudu plnými přehršlemi.

Stále neznáme vlastní potenciál

Někdy se v životě daří lépe, jindy hůře. Mnohem důležitější než samo toto střídání nebe a pekla – je vyrovnání se s těmito prioritami a hodnotami, které z hlediska etiky patří do ráje (moudrost, zdraví, rodina, přátelé...) ve srovnání s těmi, které zařazujeme do pekla (totální hazard, honba za materiálním mamonem, bezcharakternost, neetičnost...).

Lidský mozek je doposud pramálo prozkoumán. Geniální stroj – zvaný mozkový počítač - se prozatím vysmívá z nejlepších vědců světa, neboť mu až dosud umí pramálo porozumět (průzkum mozku byl uskutečněn přibližně z jedné desetiny, možná i míň...). V každém z nás je od narození ukrytý potenciál ďábla i anděla, které občas život vyprovokuje tak, aby se projevili. V některých případech se určité stránky naší povahy neprojeví za celý život. Jeden ze světových géniů v oblasti vynálezů Thomas Alva Edison to zformuloval výstižně: Kdybychom uskutečnili vše, co dokážeme, překvapili bychom samých sebe“.

Zlatá střední cesta

Většina lidí, kteří inklinují k vyrovnanému způsobu života, nefandí extrémům typu „ráj – peklo“, ale nejraději mají tzv. zlatou střední cestu. Ne vždy však život dovolí po takové kráčet, byť bychom si to sebevíce přáli.

Život a příroda jsou plné záhad, mezi nimi také instinktů. Instinkty umí zabíjet i ochraňovat. Návodem pro pohodový život (více o tom v knihách: Pohodou k prosperitě I. – III z let 2005 – 2007 v SR a Pozitivní myšlení – jak začít (Eugenika Bratislava 2008), jehož cílem je komplexní prosperita (spíš duchovní než materiální) je asi nutnost vyhýbat se osobním extrémům a nehledat a už vůbec ne živit v sobě třeba instinkt zabijáka.

/ P o k r a č o v á n í ! /

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © Ing. arch. Miloslav Heřmánek
http://hermanek.info/reference/  http://hermanek.info/
http://navolnenoze.cz/prezentace/miloslav-hermanek/

Překlad do češtiny © Zita Mudráková

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 06. 05. 2008.