Luděk Ťopka: Na Rýznburku po 21 letech

Staří už byli oba mrtví a s nimi i jeden z obou bratrů. S druhým, Ferdou, jsem chvíli poseděl, vyslechl pár novinek. Byl už značně nemocný, takže jsme spolu dlouho nebesedovali a brzy se spolu smutně rozloučili. Druhým a největším zdrojem zpráv byla paní Vohralíková, manželka jednoho ze tří tehdejších hajných, který však už byl také mnoho let po smrti.

Jan Řehounek: Jak vidím budoucnost knih

Slyším-li z rádia či čtu v rádoby zasvěceně se tvářících komentářích v časopisech polemiky o tom, zda tištěná kniha přežije stále sílící tlak elektronických médií, nutí mne to k pousmání. Většinou o tomto problému hovoří lidé, kteří mají blízko právě k těm tabletům, elektronickým čtečkám, teletextu, internetu, fejsbuku a podobným nesmyslům, jimž se, nevím proč, říká sociální sítě – jakoby na nich bylo něco sociálního. Tedy k věcem, k nimž mám já osobně poněkud odtažitý vztah.

Stanislav Moc: Školní autobus

Rodinná porada byla krátká. Od pondělí do čtvrtka bude vnučka jezdit do školy od nás, kde bude i bydlet, a ve čtvrtek pojede autobusem ze školy domů, kde se o ni postará její otec, než se mu žena a matka jeho dcery vrátí v pátek odpoledne z kurzu. Plán jednoduchý, který se líbil všem příslušníkům naší rodiny jen vnučce ne.

Miloslav Švandrlík: Večer u Baladů | Příklad pana Pelichara

Pan Balada, předseda fotbalového oddílu Sokola Mrkvín, měl daleko do spokojenosti. Jeho svěřenci podlehli dnes ve vyrovnaném boji Jiskře Palečnici 0:9. Pan Balada, jda zachmuřeně domů, nakopl na chodbě kýbl s popelem, hodil po angorské kočce uzávěrku od plynu a hlasitě zaklel. Do místnosti vešel bez pozdravu a ke stolu usedl v čepici.

Christian Heinrich Spiess: Krásná Olivie aneb Strašidlo z bílé věže (6)

Mamert vida, že se žádné válečné moci ubrániti nemůže, pomyslil na outěk. Nočního času, pojma manželku, v náručí ji z hradu vynes. Olivie zprvu dosti spěšně s ním utíkala, když ale přišli do lesa, nemohla hrubě z místa kročiti. Mamert ji opět vezme do náručí, chvátá a vyleze na kopec. Vůkol byla taková tma, že ji takřka rukama hmatati mohl. Na všech stranách vlci skučeli, medvědi mumlali a lišky štěkaly. Olivii pojala taková hrůza, že se všecka třásla. Když tu maličko pooddechli a chtěli dále utíkati, najednou uzří záři, celá obloha se začervenala, a poznali brzo, že Mamertovy hradové jedním plamenem hoří. Mamert vzteklostí a hroznou bolestí jako smyslů zbavený po zemi se válel; Olivie, hořce plačíc, rukama lomila.

Jan Jurek: Vižule

Jednoho dne, bylo léto a prázdniny na dosah, si ho Vižule pozvala na kobereček. Dělala to pravidelně, když ji někdo jakýmkoliv způsobem vyvedl z míry. Jemu se to dařilo celkem pravidelně. Tentokrát jí řekl, ať si strčí své poznámky, jimiž útočila na jeho údajně chabý intelekt, do prdele. Řekl jí to bez obalu, dívaje se jí přímo do očí.

Rodinné dialogy IV.

Život přináší spoustu drobných veselých korálků v rodinném balení – různé „přežblepty“, „hlášky“, vtipné odpovědi potomků atd, které se pak v rodině tradují. Jistě je znáte i z Vašich domovů. Chcete se o ně podělit i s ostatními čtenáři? Napište nám je do Pozitivních novin… Může tak vzniknout originální „Lékárnička první pomoci PN“, která bude obsahovat podobné léčivé „kapičky“ a „pilulky“, které můžete užívat v případě nepohody bez lékařského předpisu.

Antonín Suk: Beziny 2

Kočičák si lebedil v troubě na pekáči. Vůně taková, že kdo to ještě nikdy necítil, nedovede si tu nádheru pro nos představit. Kam se za tím co hrabe! Knedlíčky, bramboráčky se mi povedly a moravské zelí se jen rozsypávalo po jazyku. Plni očekávání jsme s pejskem očekávali návštěvu odspoda. Zarachotila služební Zetka a věci dostaly spád.

Příhody strýce Františka - Dvojníci (2/4)

Byla horká noc pozdního léta. V jižní Francii, na pobřeží Středozemního moře, tam, kde sestupuje z hor studený vzduch a mísí se se sluncem rozpáleným povětřím pláží a polí, kde vůně cypřišových a sosnových hájů a těžký parfém lučního kvítí i celých lánů růží, levandule a pomněnek nedá lidem spát, seděli ve strohém bunkru František s Mirkem.

Sloupky Jiřího Menzela (7)

Viděli jste už na ulici, nebo jinde, mateřskou školku na procházce? Koho by nepotěšil pohled na průvod drobečků, kterak se drží za ruce, spokojeně capou a důvěřivě se velkýma očima dívají na svět. Proleťme v naší fantasií časem a zkusme si představit tutéž množinu lidských bytostí tak řekněme o deset, patnáct let později, kdy už jsou z nich téměř dospělí lidé.

Špinavý hadr

Připouštím hned v úvodu, že téma špinavého hadru v souvislosti s jarní úvahou se zdá být poněkud nepatřičné. Vždyť každý, kdo o jaru píše, ať již douk nebo nedouk, se zabývá podstatně poetičtějšími pojmy. Příroda se obléká do zeleně, stromy a květinky rozkvétají, bílé obláčky jako rozkošní beránci táhnou azurovou oblohou a krajem kráčí láska s velkým L.

Sloupky Jiřího Menzela (34)

Na koncertech, rautech, vernisážích, při udělování cen i při jiných slavnostních příležitostech, mezi slušně oblečeným lidmi, způsobně sedícími v hledišti a elegantními róbami na pódiu, vidíte pořád pobíhat chlapíky s aparáty na krku, v záplatovaných vestách a špinavých texaskách s vytahanými zadky.

Jitka Krpensky: Krásný den

V dálce zahoukal vlak a vytrhl ji ze spaní, ale bylo jí to milejší než budík, a taky ji to ujistilo, že není ani první, ani jediná. Pomalu a nerada se probouzela, ale kdo už vstává rád? Ještě v polospánku si plánovala den. Ráda věděla předem, co ji čeká a nemine. Zjistila, že to dnes nevypadá tak zle, a když ji ještě navíc pozdravilo sluníčko, vycházející nad protější střechou, bylo to jako příslib krásného dne.

Luděk Ťopka: Příběh Ing. Jana Sluky – Vrahem nebyl zahradník

Byla to trojka za všechny peníze. Hned první den došlo ve městě k incidentu, když při jejich vyjížďce po okolních vinicích zkřížil cestu jejich kočáru sedlák s nákladem dřeva a nepodařilo se mu včas uhnout. Mladý Fritz vyskočil z vozu, vytrhl svému kočímu bič a starého muže jím několikrát přetáhl. Ten si stěžoval na radnici a purkmistr v zámecké kanceláři.