Antonín Suk: Dobráci

Při jednom trochu okázalejším zakončení porady prohlásil veselskej hajnej: „Máma má svátek. Koupil jsem jí lahvičku vína.“ Byla to od něj samozřejmě neprozřetelnost. Ještě nám ale stačil pořádně vyhubovat, že když on koupí ryzlink, tak to není žádný důvod k tomu, abychom jej štandopede museli v hospodě všichni pít!

Eva Kudrnková: Vánoční stromeček

Mám moc ráda svého syna a máme spolu úžasný vztah. Nicméně, jako všechny hodnotné vztahy, ani ten náš nebyl výjimkou a rodil se dlouho, za patřičně náročných a mnohdy velmi dramatických porodních bolestí. Po Honzových bláznivých teen letech, kdy jsem si mockrát nevěděla rady, nic jsem nechápala a často jsem se ocitala ve slepých uličkách, se však naše vztahy vykrystalizovaly tak, že se navzájem respektujeme, žijeme spolu v jednom domě a snažíme se navzájem si vyhovět.

Stanislav Moc: In vino veritas (3)

V jedenáct mně dělníci přinesli vzorky vín, do kterých namíchali, co jsem jim v devět vypočítal. Znovu jsem udělal rozbory, a pokud bylo všechno v pořádku, dal jsem pokyn, aby se vína stočila do lahví. Pokud ne, museli znovu něco přidat a další dvě hodiny to vmíchávat do tanku. Odpoledne jsem ještě jednou dostal vzorky, ale jinak bylo odpoledne moje. Nudil jsem se.

Ivan Kraus: Neděle

Matka jen sledovala kalendář a dávala pozor, aby manévry spojené s aktivním odpočinkem proběhly podle plánu, aby všichni včas odjeli a včas se znovu vrátili, aby se mohli vydat jinam. Po tak aktivních prázdninách jsme samozřejmě všichni toužili si doma v neděli odpočinout. Otec se však obával, že vyjdeme z rytmu a propadneme bezúčelnému lenošení. Proto začínalo nedělní ráno jeho povelem - "Vstávej! Neděle je taky den!"

Austrálie - můj osud (3)

Emigrantský lágr Trajskirchen praskal ve švech a lidé spali na matracích položených na zemi. Protože to bylo zadarmo, bylo téměř nemožné dostat v lágru místo. V širokých prostorách těchto nocleháren se odehrával život ...

Egon Wiener: Na staré židli vzadu pod stromem

Když jsme byli ještě jako za groš kudla, svět kolem nás měl jenom dvě barvy. Černou a bílou. A všechno, co jsme znali, bylo buď sladké, nebo kyselé, na co jsme sáhli, bylo buď horké, nebo studené. Svět byl jako placička s plotem za rohem. A plot byl celý ze dřeva. Na zahrádce za domem byly jen dva stromy. Jabloň a celá zkroucená stará švestka, pod kterou sedávala moje babička, ruce složené do klína. Prsty měla zkroucené jako houslový klíč. Byla skoro slepá a stále jí byla zima. To byla moje babička, pořád zabalená do teplé deky, aby ji vítr neodvál.

Stanislav Moc: In vino veritas (2)

Míchání různých vín se v angličtině jmenuje blending, doslova míchanice či splynutí. V Minchinbury jsme také blendovali vína, ale hlavně proto, abychom dokázali udržet stejnou chuť, protože každý ročník byl přece jen trochu jiný. Dávno přede mnou, ba i před manažerem Donem, který také ve fabrice nebyl tak dlouho, namíchali v jednom tanku víno, které se jim moc nepovedlo.

Sloupky Jiřího Menzela (25)

Říká se, že tenis je bílý sport, že je to hra gentlemanů, bez podvádění a faulů, a to je jeden z důvodů, kromě jiných, proč se mi tenis líbí. Tenisti mi zkrátka vždycky připadali, jako určitá šlechta mezi sportovci, bez uřvaných a neobjektivních fandů, bez skutečných i předstíraných faulů a bez hulvátského pokřikování do hřiště i na hřišti.

Luděk Ťopka: Štědrovečerní host

Spadl mi kámen ze srdce, přitiskl jsem toho zmrzlíka pod kabátem více k tělu, sáně se rozjely a za pět minut už jsme vjížděli na náš dvorek. Seskočil jsem ještě za jízdy a běžel do kůlny, kde měli naši králíci zimní obydlí. Vstrčil jsem ušáčka do jednoho kotce, vyrobil mu tam pelíšek ze slámy a sena, naplnil krmítko ovsem z plechovky na polici a nalil vodu.

Ivo Jahelka: BALADA O  MIKULÁŠSKÉ NADÍLCE

Na Svatýho Mikuláše / zneužili anděla, / kdo takové hříchy páše, / to se přece nedělá. / Anděl byla Božena, koleda, dvěma čerty zmožena, kole, koleda. / Nadílku jí schovali, koleda, / nemravně se chovali, kole, koleda. / Nebe, peklo, Lucifer, / to nebylo kluci fér, / s nezletilým andělem / páchat hříchy na těle.

Luděk Ťopka: Podivní tvorové z jiného světa (4)

Jak dlouho jsem spal, nevím, ale byl to patrně jen lehký spánek, protože mne náhle probudilo krátké a blízké zavrčení motoru, pak zvuk způsobený dopadem nějakého tělesa a ticho. Vzápětí se ale rozlehl, lesem nářek. Vyskočím z lavice a s hrůzou čekám strašnou leteckou katastrofu, ale místo toho vidím, jak po Tomáškově hlavě leze ohromný černý brouk, roháč.

Eva Střížovská: Český kalendář – milý dárek pro všechny, co si rádi počtou

Již po jedenácté vyšel tradiční Český kalendář, oblíbená publikace plná moudrého čtení: - o výročích historických událostí - o osobnostech s jubileem v r. 2006 - o české přírodě, památkách a tradicích. Letos je zčásti věnovaný ...

Emília Molčaniová: Hrdina

Cestou som si predstavoval, aký šok zažije šéf, keď mu ako na podnose predložím takých nebezpečných zločincov. A dokonca som to zvládol sólovo! Neustále má niečo proti mne, konečne uzná, že nie som nijaká nula, ale rýchly, pohotový a ostrieľaný muž zákona. No a pod tlakom verejnosti, lebo tá určite zareaguje, na to dám krk, ma bude musieť povýšiť.

Vladimír Kulíček: Vodnatelná hlava / Není nad zdvořilost

Podnik, do kterého jsem nastoupil jako projektant v první polovině padesátých let, nebyl ještě stabilizován, a tak sídlil v nejrůznějších pronajatých prostorách po Praze. Tak hned osobní oddělení, kde se mnou sepisovali vstupní data, sídlilo v mlékárně, dokonce nápis byl ještě nad vstupními dveřmi.