Literatura – Fejetony
Rudolf Křesťan: Ze zákulisí K+M+B
Lednový svátek tří králů nemá nic společného s králi, neboť to byli jenom (jenom?) mudrci. Nerouhám se, pouze se odvolávám na sdělení z Matoušova evangelia. Dotyčná trojka se přišla poklonit Ježíškovi, který se podle novodobého letopočtu narodil sedm let před Ježíškem. Tedy před Kristem. Dočetl jsem se to u oblíbeného astrofyzika Jiřího Grygara. Aby překvapení nebylo málo: tradovaní mudrci se nejmenovali Kašpar, Melichar a Baltazar, jak jsem se dověděl v jednom ze zamyšlení kardinála Miloslava Vlka.
Ivan Kraus: Znemožněné světy
Kvantová teorie fyziky, jež se zabývá mikroskopickými vlastnostmi hmoty – dává nahlédnout do tajů přírody a popisuje řadu jevů, vzpírajících se našemu chápání. Podle této teorie elementární částice nejsou na jednom místě, ale pohybují se po několika dráhách. Ačkoli Einstein tvrdil, že svět nemůže být tak šílený, jak se v kvantové mechanice jeví, zdá se, že podle výzkumů dnešních vědců takový je.
Ivan Kraus: Rada pro adepty
Budoucí adept showbyznysu by měl ovládat následující disciplíny: 1/ Běh: v dešti, ve sněhu nebo běh blátem se zátěží. Zátěží jsou zavazadla s rekvizitami, kufry s nástroji, konstrukce, nářadí a další vybavení. Doporučuje se trénovat nejen na pevném, ale i zbahněném a mokrém terénu. Tímto praktickým cvikem lze zároveň nahradit poměrně nudná školní dechová cvičení.
Egon Wiener: Dnes už svítí slunce | Spor dvou chudých | Školní výlety – a nejen ty
Nemyslete si, že dříve nepršelo. Lilo a lilo, jako z konve. Mám před sebou útržek papírku, na který jsem si v létě koncem června roku 1971 poznamenal: „Medard, jakého tu ještě nebylo. Podle údajů meteorologické stanice v Českém Dubu spadlo 145 mm srážek, z toho 96 mm za posledních 10 dní. Za prvních dvacet červnových dnů napršelo na Liberecku 112 mm vody.“
Dana Markovová: Růžově pohádkový den
Je až k nevíře, jak zprvu nevábně vyhlížející den může být pestrý. Ještě dosud se mi z toho pomyšlení točí hlava. A nemá to na svědomí pouze viróza, jejíž neviditelné částečky se viditelně uhnízdily do mého krku a sveřepě se tam drží zuby nehty po několik dní. Ačkoli jsem bacilům oplácela stejnou mincí – vitamíny, citróny, solí, bylinnými čaji či kloktadly, i tak se potvůrkám ideální krční ráj zřejmě zalíbil natolik, že ho jen tak lehce bez boje nehodlaly opustit. Ani nová opatření je nevyhnala z krku ven – TANTUM VERDE P je pouze přemístil níže, ale odplata byla nemilosrdná – rázem se proměnily do podoby kašle.
Egon Wiener: Telegram | Pocta maršálu rusky psané literatury Issaku Babelovi | Kolo
Před 161 lety byl poslán první telegram. A přesně 9. 3. 2010 Česká pošta s doručováním telegramů skončila. Co nám po těchto „sms“ minulého století zbylo? Pár ozdobných blanketů ke svatbě, pár kondolencí na formuláři s černým rámečkem, pár zastrčených telegramů, které kdysi tak spěchaly, že šly telegraficky a ne normální poštou.
Milan Markovič: Zasa čosi mimoriadne!
Tak vraj to bol zas jeden magický dátum. Vzácny, nekaždodenný a mnohovýznamový. Nepoznám síce z tých významov ani jediný, nuž ale keď o tom toľkí hovoria... Ťažko už povedať, či na mňa magicky pôsobil dátum 5. 5. 55, keď som ho ako týždenník písal na tabuľu. Boli sme totiž vo veku školopovinnom a na to, aby sa človek dal zblbnúť podobnou vtákovinou, musí zrejme dospieť do veku neskorej dospelosti.
Milan Markovič: Kiež by ma podporili vyznávači tradícií...
Tak som sa minule pristihol, že už nie som to, čo som býval. Ešte nedávno takmer chorobný optimista, neposedný, až akčný typ, nehrdinský, avšak po poriadku a spravodlivosti prahnúci a porazenecké nálady odmietajúci. A odrazu konštatovanie: Dejiny sa opakujú. A netreba chodiť až nejak hlboko do minulosti; ono je to tu prakticky zakaždým, keď sa vystriedajú generácie.
Milan Markovič: Problém vyslovene jarný
Kde sa vzala, tu sa vzala, prišla. Jar, o ktorej sa zvykne hovoriť ako o najkrajšom ročnom období. Sústreďme sa, všimnime si to! Dnes sa to zlo-mí. Ešte neviem ako, ale čosi sa musí stať. Jar je totiž odpradávna symbolom prebúdzania sa prírody k životu, čo každý rešpektuje aj napriek tomu, že už dva či tri roky sa nijaký zimný útlm nekonal. Precitnuvšia príroda inšpiruje k prebudeniu aj záhradkárov, domovníkov a gazdinky, čo príchod jari chápu ako pokyn k menšiemu, ale častejšie k väčšiemu upratovaniu.
Ivan Kraus: Co mám dělat?
CO MÁM DĚLAT? ptá se vždycky naše dítě, kdykoli se někam vydáme na cestu vozem. Chce to vědět už po několika kilometrech jízdy, sotva vyjedeme z domu. Klade tuto otázku na cestě do hor, k moři, ptá se na výletech, na cestě za přáteli, uprostřed města i na dálnici. Činí tak pokaždé se stejným důrazem a naléhavostí. Otázka mne znervózňuje, neboť byla až dosud položena vždy, když jsme někam jeli.
Milan Markovič: Kde je to výhodné?
Štěstí mají ti podnikavci, co natrefí na mladé, perspektivní, dynamicky se rozvíjející odvětví, tedy to, co je evidentně rozvojeschopné nejméně na deset let dopředu. Za jedno z takových je rozhodně stále ještě možné považovat mobilní telefonování. Takže dobře udělali ti, co zavčasu odhadli, u kterého operátora se zaměstnat, a totéž se týká i všech, co neváhali a dokázali si zjistit, u kterého výrobce telefonů jsou ještě volná místa.
Milan Markovič: Kde je to výhodné?
Šťastie majú tí podnikavci, čo natrafia na mladé, perspektívne, dynamicky sa rozvíjajúce odvetvie, teda to, čo je evidentne rozvojaschopné najmenej na desať rokov dopredu. Za jedno z takých rozhodne ešte stále možno považovať mobilné telefonovanie. Čiže dobre urobili tí, čo zavčasu odhadli, u ktorého operátora sa zamestnať a to isté sa týka aj všetkých, čo neváhali a vedeli si pozisťovať, u ktorého výrobcu telefónov sú ešte voľné miesta.
Milan Markovič: Ale teď vážně!
Najde se vůbec někdo, kdo by nikdy nezaslechl či dokonce nevyslovil toto podivné upozornění? Jsou jen dvě možnosti, proč se někdo uchyluje k takovéhle „pojistce“: buď chce důrazně upozornit na to, že co říkal předtím, bylo vtipné, humorné a v každém případě směšné, anebo sám sobě nevěří, že by vtipnou větičkou dokázal někoho přesvědčit o čemkoliv.
Milan Markovič: Ale teraz vážne!
Nájde sa vôbec niekto, kto by nikdy nezačul či dokonca nevyslovil toto podivné upozornenie? Sú len dve možnosti, prečo sa ktosi uchyľuje k takejto „poistke“: buď chce dôrazne upozorniť na to, že to, čo hovoril predtým, bolo vtipné, humorné a v každom prípade smiešne, alebo sám sebe neverí, že by vtipnou vetičkou dokázal niekoho presvedčiť o čomkoľvek.