Literatura – Pohlazení
Opožděný Ježíšek
Konečně nastal ten toužebně očekávaný Štědrý den. Po ránu přinesl tatínek jedličku, však mu ji rok co rok posílal strýček z Valašska a my ji začali strojit. Nejprve jsme na její vršek připevnili špicu, pod ni hvězdu, pak vánoční ozdoby ...
Stromeček pod stromeček
„Holky, pojďte se podívat na toho fešáka“ svolala jsem naší ženskou suitu, abych se pochlubila „skorosvým“ stromečkem. Jenže můj zelený krasavec nebyl na tu dálku vidět, a tak se středem pozornosti stal někdo jiný.
Brouk Pytlík aneb Chytří lidé mezi námi
Jistě někdo z vás pochopí, co mám na mysli, řeknu-li pojem "brouk Pytlík". V první řadě každého napadne Ondřej Sekora a jeho legendární Ferda Mravenec. Odtud se vlastně toto označení vyvíjí. Sekorův brouk Pytlík se v jistém smyslu dá přirovnat ....
Přemýšlejte o Romech bez předsudků…
Jsem Rom, bydlím v Kyjově v nádherné oblasti Jižní Moravy "Slovácka", záleží mi hodně na integraci Romů, na jejich vzdělávacím, společenském procesu, směrem k většinové společnosti v Česku i vůči národům v Evropě.
QUODLIBET (1)
Jeho někdejší „Ano!“ v kapli sv. Vavřince už zdaleka neprovázela mladická nerozvážnost. Přesto to nerozvážnost byla – a jaká! Člověk si nikdy nesmí myslet, že s každým jeho krokem, ať je jakýkoliv, si už život sám v běhu let nějak poradí.
Pavel Loužecký: Co mám rád
Zkusili jste se už někdy docela jednoduše zamyslet nad tím, co a proč máte rádi? Na tuhle zdánlivě prostou otázku je až překvapivě těžké odpovědět, máme-li to provést pravdivě a od srdce. Já jsem si to zkusil už před pěknou řádkou let, a když jsem nyní na tento text narazil ve svém literárním šuplíku, byl jsem mile překvapen, že toho nemusím ani po tak dlouhé době příliš měnit. Byť jsou to poznámky víceméně osobní, byl bych potěšen, kdyby vás inspirovaly k malému zastavení se …
H.Ch.Andersen: Svíce
Byla jednou jedna vosková svíce, jež tak mnoho sebe cenila si, jak velká byla. „Já ovšem zhotovená z vosku nejčistšího jsem a odlitá ve formě z nejjemnější hlíny.“ říkala svíce. „Proto já hořím jasněji než svíčky ostatní, proto já také všechny je přežiji; já ovšem náležím pouze do slavnostního lustru neb svícnu stříbrného.“ „Ach, jak nádherný život musíte vést!“ v obdivu řekla jí svíčka jiná.
Vánoční rozjímání
Venku chumelí, vůně cukroví provoňuje byt a připomíná blížící se Vánoce. Tedy příhodná otázka. Kdo by to ale byl? Dlouho přemýšlet nemusím. Zavolala bych určitě mé zlaté mámě. Francouzka, v jejichž žilách pulsovala španělská krev, která jako horká láva protékala „italským" manželstvím mých rodičů i naším dětstvím.
Miroslav Vejlupek: Nezdvořák / Smlouva
„Ty, poslyš, mně se ten chlapec nezdá,“ promnul si ruce menší z obou starců. „Co pořád máš?“ zavrčel druhý, holohlavý a mžikající neposednýma očima nad šachovnicí. „No - jen se podívej. Poletuje sem a tam a už takovou dobu!“ „Šel na čerstvý vzduch! Co je na tom?“ vyjel zase druhý a hněv mu ožehl tvář.
Petra Nachtmanová: Jednou nohou v Santovi / Vánoce modrých pacek kocouřích
Klouzavé dny nemá nikdo rád. Lidé padají jak nahnilé plody k zemi a nadávají na mizerný život. Já, Jitka Mumísková, se dnes za oknem směji nechtěným pádům na náledí a libuji si, že ven půjdu až večer. Kalendář ukazuje dvacátého čtvrtého prosince, Štědrý den. V tento den před večeří držíme takovou tradici: odnáším smetí do popelnic, protože dřív, než bude vyneseno odpadkové zboží ven, nepřijde žádný Ježíšek, ani jiný nadělovací příbuzný.
strana 8 / 8