Milan Markovič: Návštěvy
Proti přírodě bylo na tom všem hned to, že moje dobrá maminka mě na ono odpoledne vytrhla z kolektivu nadějných fotbalistů pod starou hruškou před domem, umyla mě, zalepila odřeniny (byl jsem totiž brankář, a velmi obětavý), učesala (přestože jakýkoliv účes mi vždy držel tak nějak pohromadě jen namokro) a nastrojila do svátečního a to se už nesmělo zašpinit.
Milan Markovič: Návštevy
Nadobudol som dojem, že ľudia už akosi menej chodia na návštevy. Alebo sa mi to len zdá a podľa seba posudzujem? Pamätám si, že v rokoch dávnejšie minulých mali k sebe ľudia tuším bližšie. Ako dieťa som však touto skutočnosťou nebol nadšený; navštevovali sme totiž nie mojich známych, ale známych a kamarátov mojich rodičov. Vidina tohto typu návštev ma prenasledovala ešte dlhé roky.
Milan Markovič: Dôvody
Vraví sa, že dôvod sa nájde vždy. Už kedysi pradávno, keď ktosi zapísal, že kto chce psa biť, palicu si nájde, sa zrejme vedelo všetko o tom, ako zaonačiť, aby to vyzeralo ako naozaj. No a popri tom sa ešte možno vyškoliť za ozajstného majstra výhovoriek. Ono – medzi nami – až také majstrovstvo to zas nie je, ale zvyk je železná košeľa a my sme si už takto zvykli na všeličo.
Vojtech Bradovka: Poválečná maturitní písemka v r. 1946
V den písemky starý pan profesor, slovenštinář, za přítomnosti ředitele školy obřadně otevřel zapečetěnou obálku a začal pomalu a rozvážně psát na tabuli čtyři témata, z nichž jedno jsme si měli zvolit. Jakmile bylo na tabuli napsáno první z témat - „Jak jsem prožil prázdniny“, využili jsme oba drahocenného času.
Vojetch Bradovka: Povojnová maturitná písomka v r. 1946
V deň konania písomky starý pán profesor, slovenčinár, v prítomnosti riaditeľa školy obradne otvoril zapečatenú obálku a začal pomaly a komótne písať na tabuľu štyri témy z ktorých sme si mohli jednu vybrať. Len čo bola na tabuli napísaná prvá téma - „Ako som prežil prázdniny“, využili sme obaja drahocenný čas.
Ivan Kraus: Karneval
Hledáme nějaký kostým pro karneval... Něco originálního na podnikový večírek. Něco vtipného. Ale žádný laciný humor. Nic vyzývavého Něco legračního, ale na úrovni. Manžel má jisté postavení. Tenhle kocour je rozkošný. Pánovi by slušel. Vidíš, slečně se kocour taky líbí. Ale mně ne. Proč? Už jsem řekla, Horste, je neupravený. Jak to myslíte? Jak to říkám. Ženě vadí, že je rozježený.
Milan Markovič: Neveríme si, či nevieme?
Zostaňme pri predpoklade, že mnohí z nás neveria v silu vlastného slova, boja sa, že nepresvedčia, že nezaujmú. A preto zbytočne, ba i nezmyselne (a neraz aj komicky) zdvojujú pomenovania. Keď niekto hovorí o „mailovej pošte“ či „SMS správach“, ospravedlňme ho, pravdepodobne nevie, čo to cudzie slovo či skratka znamenajú. Horšie je, keď sa hovorí o „hlavnej priorite“, o „prevažnej väčšine“ či o „osobnom priateľovi“. Aký iný priateľ ešte existuje – ak je to naozaj priateľ?
Milan Markovič: Nevěříme si, nebo neumíme?
Zůstaňme u předpokladu, že mnozí z nás nevěří v sílu vlastního slova, bojí se, že nepřesvědčí, že nezaujmou. A proto zbytečně, ba i nesmyslně (a nejednou i komicky) zdvojují pojmenování. Když někdo mluví o „mailové poště“ či „SMS zprávách“, omluvme ho, pravděpodobně neví, co to cizí slovo či zkratka znamenají. Horší je, když se mluví o „hlavní prioritě“, o „převážné většině“ nebo o „osobním příteli“. Jaký jiný přítel ještě existuje – pokud je to opravdu přítel?
Milan Markovič: Jednoduše - bída
Většině z nás stačí, když se zhruba dorozumíme. Vlastně ani nic jiného od jazyka neočekáváme – pokud, pravda, máme na mysli jeho hovorovou podobu, nástroj dorozumění se v soukromém styku. Možná by nás však mělo zarazit, na jakou úroveň spadl, či doslova se zhroutil jazyk, kterým se s námi kontaktují představitelé tisku, rozhlasu a televize. A to ještě prosím, abychom nebrali vážně jazykové vybavení komerčních médií, takový jsem benevolentní!
Milan Markovič: Jednoducho - chudoba
Viacerým nám stačí, keď sa zhruba dorozumieme. Vlastne ani nič iné od jazyka neočakávame – ak, pravda, máme na mysli jeho hovorovú podobu, nástroj dorozumenia v súkromnom styku. Možno by nás však malo zaraziť, na akú úroveň spadol, či doslova sa zrútil jazyk, ktorými sa s nami kontaktujú predstavitelia tlače, rozhlasu a televízie. A to ešte požiadam, aby sme nebrali vážne jazykové vybavenie komerčných médií, taký som benevolentný!
Ivan Kraus: Malé chvilky poezie
Kdyby měl otec žít na opuštěném ostrově, nemusel se dlouho rozhodovat, které knihy by si vzal s sebou. Švejka, Mein Kamf a Proces. Mám je už řadu let na nočním stolku. Na svůj „ostrov“ se neustále vrací. Vzpomínám si, že jsem u něho tyto knihy viděl už jako student. Tenkrát jsem chodil do knihovny a vracel se pravidelně s celou hromádkou. Když jsem ji přečetl, běžel jsem pro novou.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (16)
Zdeně se její plán skutečně zdařil. Účastníci zájezdu Čedoku se vrátili z Jugoslávie v udaném termínu bez ní. Jak jsem se později dozvěděla, při zpáteční cestě zůstala v autokaru neobsazená ještě další čtyři místa. Podle pokynů své přítelkyně jsem vyčkala ještě další den a teprve potom se vydala dopis předat. Kuchtovi už tušili, že Zdena zdrhla. Její matka na můj vkus proto už zbytečně teatrálně plakala.
Milan Markovič: Zvířátka po mém boku (2)
Snaha některých lidí po originalitě opravdu často nezná hranic. Stačí si jen povzpomínat, co všechno dokážou někteří vybalit po příchodu k oslavenci, aby si svérázně uctili například jeho narozeniny. A čím kulatější, tím je originalita vrchovatější. Mám například hrníček na čaj, který má ucho zevnitř.
Milan Markovič: Zvieratká po mojom boku (2)
Úsilie niektorých ľudí po originalite naozaj často nepozná hranice. Stačí si len pospomínať, čo všetko vedia podaktorí vybaliť po príchode k oslávencovi, aby si svojrázne uctili napríklad jeho narodeniny. A čím okrúhlejšie, tým je originalita vrchovatejšia. Mám napríklad hrnček na čaj, ktorý má ucho vnútri.