Publicistika – Co je psáno...
Dagmar Tomanová: Horův dvůr
Komunistické nadšení však dlouho netrvalo. Básníci navštívili Moskvu, ale domů se navrátili mlčky. Když přišel k moci Klement Gottwald, okamžitě napojil české komunisty na Komunistickou internacionálu v Moskvě. Intelektuálové pochopili, že tu jde o boj o moc a nikoliv o hájení zájmů českého dělníka.
Dobromila Lebrová: Edward Jenner, objevitel očkování proti černým neštovicím
Kdysi hovořívala maminka o své tetě, která se narodila v polovině 19. století, že byla „poďobaná od neštovic“. V době pratetina narození byla na našem území poslední velká epidemie této smrtelné nemoci. Sama maminka několikrát opakovala, že i někteří z jejích učitelů podle jejich vzhledu tuto chorobu překonali. Není to tedy zas až tak dávná doba, slyší-li člověk o tom, že to někdo skutečně prožil...
Josef Telecký - Josef Krám: Nejen o Jiřím Šlitrovi a garmošce
Setkání s letošním čilým pětaosmdesátníkem ing. Josefem Teleckým z Nového Města pod Smrkem, nejbližším Šlitrovým spolužákem z rychnovského gymnázia, s nímž se vídám rok co rok, letos opět v Rychnově nad Kněžnou na festivalu Šlitrovo jaro, nemohlo začít jinak než otázkou na letošní ročník: Jak se Vám v Rychnově líbí?
Jiří Krytinář-M.Richtermoc-P.Haasová: Dívám se vzhůru!
Divadelní a filmový herec Jiří Krytinář vzbudil nedávno pozornost veřejnosti nečekaným prohlášením, že se v podzimních parlamentních volbách 2008 bude ucházet o post senátora. Vzápětí se Pozitivní noviny v Jirkově senátorské kampani staly jeho mediálním partnerem. A právě jim, bezprostředně po ohlášení kandidatury, poskytl exklusivní rozhovor (viz PN 18. 3. 2008), který byl čtenáři přijat nad očekávání dobře.
Blanka Kubešová: Novinářská a vydavatelská činnost Mirko Janečka v Kanadě končí...
Česko-anglické Kanadské Listy začaly vycházet v 66. roce zprvu cyklostylovaně pod názvem Hlas nových a o pár let později už v podobě, jak je známe dnes. Od počátku archivovaly a mapovaly činy a osudy hrdinů protinacistického odboje a veteránů 2. světové války. Informovaly pravidelně jak o životě vojáků, letců a parašutistů, tak i o krajanech, kteří svou prací a úspěchy dosáhli uznání za hranicemi vlasti.
R.Haan - V.Kulíček - V. Židek: S Giuseppem Verdim přes La Manche
Jednoho dne odpoledne se sešli, aby si popovídali, ve Šrobárově ulici na Vinohradech, v restauraci „U Jany“, tři příznivci dálkového plavání – O to, že Richard patří k předním operním pěvcům naší opery, se bezpochyby zasloužil jeho krásně znějící baryton, herecký talent, muzikálnost a jeho atraktivní zjev. přední operní pěvec Státní opery v Praze Richard Haan (56), sportovní moderátor Vladimír Kulíček a bývalý dálkový plavec Václav Židek.
Renata Šindelářová: Rozhovor s Jiřím Grygarem
Když se mi prvně dostala do rukou naučná kniha "Vesmír", měla jsem v plánu si jen prohlédnout obrázky. U prvních dvou obrázků jsem si přečetla popisek, u třetího už jsem začala bloumat i v okolním textu, a tak to pokračovalo dál, až jsem nakonec knihu přečetla celou. Jedním ze spoluautorů této knihy je Jiří Grygar, proslulý český astronom.
Jana Kopecká: Můra, Bubák a ti ostatní aneb Vzpomínka na Miloše Kopeckého
Prvního psa jsem si přinesla domů zabaleného do kabátu. Jako třináctiletá jsem našla malého voříška u kluziště, když jsem šla z bruslení. Třásl se zimou a mně ho bylo moc líto. A tak jsme od té doby měli doma psa. Když jsem se vdala, přivedla jsem si do manželství svého pejska Ajdina, Milda v té době žádného neměl. Jednou jsme jeli na dovolenou a zastavili se u manželova přítele Antíka, docenta Františka Červinky, který trávil prázdniny ve Stráži nad Nežárkou.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: Jak jsem poznal Josefa Hlinomaze
Setkání bývala v podstatě ve stejné kostýmní režii. Pan Hlinomaz byl většinou v teplácích a v tričku. Ta trika byla dvojí - jedno námořnické, které si Mistr přivezl odkudsi z Balkánu, druhé bylo reklamní tričko s nápisem MFP, což mělo znamenat, že pochází z Mezinárodního festivalu pracujících. Hlinomaz mu dal ovšem své svérázné pojmenování: Mezinárodní festival "prcajících".
Josef Krám: O životní anabázi Pavla Ludikara
Jedno staré české přísloví říká, že na kabát se plivne snadno, s jeho očištěním si nikdo moc práce nedá. Druhá světová válka přinesla hodně zla, období těsně po ní další bolest, nespravedlivá nařčení a křivdy. A tak se stalo, že se zapomnělo na řadu lidí, kteří náš národ proslavili ve světě. Zemřeli ve své bolesti, opuštěni, v pohrdání a veřejném odsudku.
Dáša Cortésová: Jaká byla Ljuba Hermanová (6)
Když já jsem začala s Ljubou Hermanovou jezdit po vlastech českých, tak už byla starší dáma. Nerada užívám toho slova starší, protože papírově to byl sice fakt, ale svým temperamentem předčila daleko mladší kolegy. Mimo jiné jsme absolvovali náročné turné pro naše vojáky - pohraničníky. Byli jsme všichni celé dny pohromadě, v hotelu, v šatně i na jevišti. Já s ní jezdila společně v jejím autě.
Miluška Šimková - Blanka Kubešová: Malý portrét
Je to už řada let, ještě za hluboké totality, co Miluška Šimková přiletěla z australské Sydney za krajany ze Švýcar a vystupovala v naší kavárničce v Lucernu. Tady jsem totiž od čtyřiaosmdesátého roku měsíc co měsíc vedla večery hudby a poezie a čtení z exilové i zakázané domácí literatury.
Jiří Vlastník: Ištvánek nad Prahou aneb bruselské reminiscence
Důvodů, proč tak rád sedávám v pohodlném křesle v ulici v Horní Stromce je několik. Ten útulný byt vysoko nad Prahou má rozlehlou terasu a ještě většího ducha. Jeho majitelka pak Ištvánka, moravské víno, které pojmenovala po jeho výrobci, a především nezdolný temperament, který mě vždy naplní dobrou náladou a svádí k tomu, psát o paní Zdence značně odlehčeným perem.
Ivan Rössler: Na sklence červeného s Adolfem Bornem
Adolfa Borna mám rád pro jeho baculaté dámy s ještě baculatějšími klobouky, dlouhé psíky a uťápnuté pány. Pak ho mám rád, protože má rád - stejně jako já - dobré víno. Pojďme si tedy s Adolfem Bornem při sklence červeného povídat o jeho dětství (shledáte, že i v tomto tématu to víno je obsaženo). "Narodil jsem se v Českých Velenicích," začíná vyprávět Adolf Born, "což je zajímavé městečko.